Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsou věci, které považujeme za jisté, jasné a pevně dané. Tak je to i s jazykem a jeho dvěma podobami - řečí a písmem. Pojďme poodhrnout roušku minulosti a nahlédnout do teorií o vzniku písma a mluvy.  

Mluvené slovo je něco, co člověk v dnešní době považuje za samozřejmost a co je tu od nepaměti. V pozadí zůstává písmo. Kdy vlastně vzniklo písmo? Bylo to před mluveným slovem, nebo po něm? Na toto téma se vyvíjely a vyvíjejí různé teorie a teď si jich pár představíme.

Na jedné straně táboru jsou ti, kteří se domnívají, že první bylo slovo. Svoji teorii dokládají tím, že například Mongolsko nemělo nikdy své písmo, a přesto má svou řeč. Neexistence písemných znaků však způsobuje, že jsou tyto nezachycené, nekodifikované jazyky vydány napospas neustálým kolísáním a výkyvům. A tak se pořád mění.

Druhou půlku tvoří ti, kteří zastávají názor prvenství písma. Dokonce vyvinuli několik teorií. Jedna z nich je, že před potopou světa existovalo jakési přirozené písmo, které Adam spatřoval na chodících i létajících zvířatech. Nedělo se tak náhodou, ale z vůle Nejvyššího, který tím přiděloval názvy. Tento názor nebyl ani v 20. století ojedinělý. Podle otce J. Van Ginnekena zase muselo písmo předcházet artikulované řeči, neboť první piktogramy nejsou ničím jiným, než grafickou transpozicí gest ruky. Tak měla vzniknout každá mluva. Tuto hypotézu však vyvrací zkušenost. Z nejstarších dochovaných typů písma můžeme celkem věrohodně dokázat, že se jedná o rychle stylizované nákresy předmětů, a nikoliv posunků.

Mezi těmito názory a teoriemi leží někde uprostřed ta, ke které se přiklání asi většina badatelů a lingvistů. A to, že písmo a mluvená řeč vznikly společně a vyvíjely se souběžně.

Písmo – vynález

Je zajímavé, že písmo vzniklo jen ve velmi omezeném počtu společností. Asi bychom se mylně domnívali, že písmo mělo sloužit k zaznamenávání krásna, tedy literatury, jak ji asi známe a chápeme dnes. Ale není tomu tak. Písmo na svém prvopočátku znamenalo hlavně byznys – obchod. Domovem počátku písemnictví jsou civilizační centra, vyznačující se značnou lidnatostí a vypracovaným systémem obchodování.

Mezi tato nejstarší centra řadíme Sumer a Egypt. V Sumeru, jak jistě víte, se psalo na kus červené hlíny vytvarované do destiček. Do nich se pomocí rákosu tiskly přímky přitlačením celé rostliny a její přední části útvary v podobě klínů. Odtud název klínopis nebo klínové písmo. Tato technika postupně odstranila jakoukoliv podobnost s předměty, které zobrazovaly. Klínové písmo tudíž prošlo klasickými etapami vývoje: piktogram (nákres věci) → ideogram (schéma představy) . Ještě pro zajímavost se po piktogramu objevil fonogram. Jde o písemný znak reprezentující slovo, jehož výslovnost obsahuje takovou nebo onakou hlásku, proto se vyhranil nakonec jako zápis této hlásky. Zaznamenával tak každé slovo či část slova, které tuto hlásku obsahují.

Egypt používal nám všeobecně známé hieroglyfy. Hieroglyfy jsou na první pohled zcela odlišná technika zapisování– sežvýkaným rákosem do štětce psali písaři inkoustem se sazemi na papyrus. Mají však i jinou zvláštnost. Egyptské písmo se objevuje už naráz v jeho trvalé podobě. Neprodělává tak žádný vývoj, jak bychom čekali a jak bylo už řečeno u klínového písma. Vyskytuje se zde kompletní systém fonogramů a je tu také řada zvláštních hieroglyfických znaků, jimž se říkalo určovací. Ty bývaly umístěny vedle znaků a odstraňovaly dvojsmyslnost. Dokázali tak znak dokonale zařadit k syntaktické i sémantické kategorii.

Spousta vědců se do rozluštění egyptského písma domnívala, že čím je jazyk neohrabanější, tím je starobylejší. Mezi ně patřil i J.J. Rousseau. Ale jak jsme si teď dokázali, není tomu tak.

Pokud jsem již zmínila vývoj písma je také potřeba připomenout, že vývoj písma se i dnes neobejde bez kontaktu s jinými společnostmi. Dochází tak k přirozenému obohacování a vzájemnému ovlivňování. V minulosti to samozřejmě mělo daleko větší význam než dnes. Díky ovlivňování vyústil třeba v sumerštině a akkadštině v systém zaznamenávající jazyk ve vlastním slova smyslu, tak jak je vyslovují a používají uživatelé.

Odtud už je jen krůček k objevení abecedy s jejíž pomocí se začaly zapisovat četné jazyky.

Zdroj: Hagège, Claude. Člověk a řeč. Praha: Karolinum, 1998.