Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

První třída kašička... Datum 1.září nás spojuje všechny.

První třída kašička... Datum 1.září nás spojuje všechny.

Co se vám vybaví v hlavě, když se řekne datum 1. září? Tento den máme všichni spojeni s nástupem do školy, což nás vzájemně jaksi spojuje, byť jsou naše osobní vzpomínky jiné. Pojďme si zavzpomínat společně.

Mně osobně se jako první vybaví školka. Stojím v červené zástěrce se žlutými kytičkami a se slzičkami v očích vytrvale pozoruji dveře, za kterými zmizela maminka. Překonávám touhu utéct a rozběhnout se za ní, aby mne tam odtud vzala pryč. Nechci tam být, sama mezi cizími dětmi a vydána napospas paní učitelce ve fialové zástěře, která ze mne v mých prvních minutách po nástupu do školky udělala živý terč pro ostatní: „Podívejte se na ni, na ostudu, jak brečí. Dokud nepřestane, tak si jí nikdo nebudeme všímat.“ Inu, psal se rok 1965. I tříleté dítě mělo tehdy povinnost se bez jakéhokoli reptání či nároku na vlastní pocity zařadit do davu a nevyčnívat.

Další vzpomínka na prvního září patří již do školy, byť se můj nástup kvůli angíně pozdržel o dva týdny. Už jsem byla „velká holka“, takže se to obešlo bez slziček, přesto mám na počáteční kontakt se základní školou poněkud zmatečné vzpomínky, které se mi bez ladu a skladu rozsvěcejí jako blikavá světýlka: Ohromný pocit důležitosti, který jsem pociťovala, když jsem měla poprvé „oficiálně“ na zádech červenou aktovku. Vůně paní, nebo tehdy spíše soudružky učitelky. Když prošla uličkou kolem mé lavice, nasávala jsem její parfém jako pejsek a strašně si přála taky tak krásně vonět. Nejistota, která mne sžírala zevnitř jako velký červ poté, co jsem zjistila, že jsem absolutně mimo dění a jen horko těžko se zapojuju do učiva i do kolektivu. Šok ze šikany, které jsem byla svědkem a jejímž terčem byla oplácaná, brýlatá holčička.

Další zlomové první září se odehrálo v mých patnácti letech, kdy jsem odjížděla do pět set kilometrů vzdáleného internátu. Očekávání, obavy, nejistota, ale zároveň těšení a užívání si toho, že poprvé vylétám z rodného hnízda někam, kde budu už jen sama za sebe. Jako všechny prvandy jsme byly zkušenějšími studentkami už ve vlaku podrobně seznámeny s tím, jak to na intru chodí, a obzvlášť důkladná byla příprava na první setkání s profesorem, jenž byl postrachem všech studentek. V důsledku tohoto školení jsme se pak před jeho první hodinou preventivně klepaly jako osiky a představovaly si, jak budeme sežrány zaživa.

Po několika dalších letech, kdy pro mne první den v září neznamenal nic výjimečného, se opět nastartoval již jednou započatý koloběh. Poprvé vedu svou starší dcerku do školky, sleduju její nejistotu a obavy, oči, které na mne žalostně visí, dokud se za ní nezavřou dveře. A já najednou zjišťuji, že stejně jako před dvaceti lety stojím ve školce a brečím. Jenže teď už se nebojím o sebe, ale o svou malou holčičku…

Jak vzpomínáte na své první dny ve školkách a školách a jak je nyní prožíváte se svými dětmi?

Meryl


1.9.2009   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 21   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - První třída kašička... Datum 1.září nás spojuje všechny.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-21
máša h.
máša h. - 1.9.2009 22:04

Bellana: Almega: já jsem chodila "za logopedii", mamka mě dovedla ke dveřím a šla na odpolední, já za dveřmi chvilku počkala a zdrhla. Je fakt, že "ř" jsem se naučila až na střední škole, až když jsem rozum vzalasmajlik - 68

 
b.a.m.b.u.l.a
b.a.m.b.u.l.a - 1.9.2009 20:08

Já jsem do školky vůbec nechtěla, brečela jsem jak tur, že ne a ne a ne... a po třech letech když byl poslední den školky jsem se držela zábradlí a brečela, že domů nejdu a ne a ne a ne smajlik - 68smajlik - 68smajlik - 68

škola taky byla fajn, první třída šílené těšení další 3roky jsem se těšila na prázdniny a posledních 5let jsem se těšila až bude po prázdninách a zase půjdu do školy..kamarádi zůstali dodnes, vzpomínek víc než dost, byla jsem raubíř a dodnes, už je to 9let, mě učitelky zdraví, a já samozřejmně je! a povídáme si jak se kdo má..a co se v ''mé '' škole změnilo..je to krásné a dnešní děti neví o co přichází když si hrají na frajery a drsňáky..

 
Juana
Juana - 1.9.2009 17:42

Na můj první školní den si moc nepamatuju, jen vím, že jsem se posadila do první lavice uprostřed a že tam se mnou seděl cikán, co měl skoro samé 4. Ale brzo nás rozsadili.
Dnes jsem si to po mnoha letech zopakovala, ale bylo to něco zcela jiného. Fantastické přivítání dětí, paní učitelka jim připravila na podlahu chodby zelené tlapky, po kterých stopovaly třídu, do třídy jsme šli i rodiče s nimi - prostě něco úplně jiného než jsme prožívali kdysi my. Po hodině si děti odvedla paní družinářka, my měli rovnou třídní schůzku a nakonec jsme si vyzvedli děti v místnosti, kde seděly potmě a koukaly na nějaké kreslené filmy. Paní učitelka vypadá moc dobře, určitě to nebude konfliktní typ, učí se taky trošku jinak než my - a že je tahle škola naučí, to vím, protože syn chodil do stejné školy a dodnes z toho, co se naučil, žije i na osmiletém gymplu.

 
Ota
Ota - 1.9.2009 14:16

Almega: Pamatuju to sezení s rukama za zádama ale my už měli natahovací pera a "děti zahraničních soudruhů" dokonce pera bombičková.
Takže inkoust jsme měli ve vlastních lahvičkách ale nesměli jsme je mít na lavici aby jsme je neshodilismajlik - 105

 
Almega
Almega - 1.9.2009 13:52

My jsme psali ještě násadkama a pérkama a měli jsme v každé lavici svůj kalamář,který úča dolévala inkoustem,asi tak do 3.tř jsme to měli...v té první jsme ještě museli sedět s rukama vzadu založenýma a úča toho,kdo zlobil,s gustem třískla přes ruku ukazovátkem(r.1961 a dál).

 
štoudev
štoudev - 1.9.2009 11:47

Já byla taky za blba. Máma mi do ruky vrazila kytku pro učitelku. Já nevěděla, jak jí to mám dát, tak jsem napochodovala před třídu a řekla něco ve smyslu "tohle Vám posílá maminka". Úča ječela, jaktože to nedávám za sebe a jestli mi nečím vadí a tak smajlik - 34

 
Florencie
Florencie - 1.9.2009 10:53

Ota: smajlik - 76smajlik - 34smajlik - 34smajlik - 34

 
Ota
Ota - 1.9.2009 10:33

no já si pamatuju dvě věci ...
1. že mého spolužáka cikána přivezlo do školy policejní auto ( řídil jeho otec, praporčík VB) což jsme mu ohromně záviděli.
2. že ve třídě měli takové ty sklopné sedačky v lavicích a když jsme se učili pozdravit soudružku učitelku a povstali jsme, tak já stál křivě neboť mě nenapadlo si sedátko zvednout a učitelka na mě názorně vyučovala,že " ty co něco neumí napoprvé to ráda doučí" - což mě ohromně " pomohlo" v zařazení do kolektivu - protože se děti hned měly čemu smátsmajlik - 42

 
Almega
Almega - 1.9.2009 10:33

Já jsem dokonce chodila i "za družinu",do které jsem musela chodit od 1. do asi 6.třídy...Dali jsme si s bráchou tašky na záchod a pak zdrhli...dodnes se pamatuju na ten čas naprosté volnosti,chodili jsme po městě,zažili spoustu dobrodružství,vlezli jsme na různá tajemná a zakázaná místa a čas stál...neměli jsme hodinky ani odhad času...Do 5 nebo 6 hodin,kdy se vrátila máma z práce, se dalo toho tolik stihnout...

 
Bellana
Bellana - 1.9.2009 10:11

První školní den jsem byla vykulená - bylo to na školním hřišti, nějaký proslov, nějaké tanečky a zpěvy, pak nás prváky postavili a starší děti nám přinesli sešity a knihy, mám dojem, že i penál s pastelkami (bylo to v r. 1960). Takže žádné trauma. Ale po čase se mi ve škole přestalo líbit, děti se mi posmívaly, protože jsem mluvila jiným nářečím než ony, přestěhovali jsme se před pár měsíci, a já byla zvyklá být obletovaná, obdivovaná a opečovávaná i cizími lidmi, protože v naší vesnici to tak prostě bylo. Asi není mnoho dětí, které v první třídě chodily za školusmajlik - 2

 
štoudev
štoudev - 1.9.2009 9:31

Já řvala, že tam nepůjdusmajlik - 34

 
Křeček
Křeček - 1.9.2009 9:26

Já se v srupnu neskutečně těšila, až nastane školní rok a mé ratolesti nějaký ten režim smajlik - 68
uuuuuž jsem se dočkala smajlik - 32smajlik - 68

 
PEGG
PEGG - 1.9.2009 9:25

Já si to sice nepatuji,ale mamka vypráví, jak mě odvedli do 1.třídy, proběhly proslovy pana ředitele a paní učitelky,pěkná otrava a šlo se domů.Druhý den jsem odmítla vstávat, vždyť už jsem ve škole byla a moc se mi tam nelíbilo,tak co tam. A měla jsem pravdu,nelíbilo se mi tam ani potom.smajlik - 68

 
monja
monja - 1.9.2009 9:16

smajlik - 98školku mám spojenou s povinným spaním poo, které jsem nenáviděla ( bože jak jsem byla hloupoučká smajlik - 16) vždycky jsem byla vystrčená mimo ložnici, protože jsem pořád koukala a tím zřejmě rušila ostatní smajlik - 42 škola pro mě žádné velké trauma neznamelnala, kdybych ovšem neměla švihlé rodiče, kteří mě z různých, mě dodnes nepochopitelných důvodů, přesunuli postupně na 4! základní školysmajlik - 59

 
lyrix
lyrix - 1.9.2009 9:06

Já si pamatuji svůj prvnmí den ve škole. Psal se rok 1986 a já jsem šla s kornoutem naplněným sladkostmi do 1. třídy. Domů jsem odcházela nejen znovu s plným kornoutem sladkostí,ale ještě jsem toho měla dost v aktovce. Já totiž byla vyčůraná a dala každému na lavici jen jeden bombon,ale ostatní dávali po hrstech. První den se mi tam líbilo, pak už to bylo horší a chdila jsem s brekem domůsmajlik - 17

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-21
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78540.
Archiv anket.