Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nikdy jsem neuměla balit kluky. Ani později chlapy, či, chcete-li, muže. Záviděla jsem kamarádkám, které na sebe uměly upozornit a vzbudit v osobách opačného pohlaví zájem. Mrkly očkem, rozvlnily své lepé tělesné partie, pronesly něco duchaplného...a návnada byla nahozena.

Oběť, či přesněji řečeno objekt zájmu se většinou chytil do této lehoulince nadhozené pasti a v mnoha případech to vypadlo i tak, že se nechal chytit velmi rád. To ve chvíli, kdy byla lovkyně obdařena šarmem, krásou, zářivým úsměvem a jakýmsi skrytým příslibem věcí budoucích.

Já jsem těmito přednostmi nedisponovala. Byla jsem normální patnáctiletá holka a do vzhledu atraktivní krasavice s neutuchajícím sex-appealem jsem měla asi stejně daleko, jako je z naší zemičky k nejbližšímu moři.

Kluci, kteří se mi líbili, upřednostňovali jiné kvality než to, že jsem hodná holka a je se mnou legrace. Pokud o mě nějaký projevil zájem, pak jen proto, aby se mým prostřednictvím mohl nenápadně přiblížit k blonďaté Lence. Ta byla nedostižnou ikonou, jež prosvětlovala bezesné noci neukojených mladíků. Lenka byla moje kamarádka a já hloupá jsem si dlouho nepřipouštěla, že se se mnou kamarádí jen proto, že vedle mé 176 cm vysoké postavy a obličeji s výraznými stopami po akné vynikne její drobné bezbranné tělíčko a tvářičky jako broskvičky.

Uměla to. Koketa, jak se patří. Ale nikoli taková ta... lehká děva. To rozhodně ne. Ona si s těmi hormonálními zaslepenci prostě jen tak hrála. Očko, vlnící se zadeček, rafinovaně spadlé ramínko na letním tričku.... a kluci se mohli přetrhnout. Žádného z nich si ovšem nepustila blíže k tělu. Přesto se kolem ní motaly zástupy borců, z nichž každý toužil jen po ní. Často to vypadlo tak, že kdyby upustila kapesníček, hoši by se servali až do krve.

Ach jo. Zatímco ona se těšila nekonečnému zájmu těch nejúžasnějších svalovců, já jsem sedávala v ústraní se stejně poďobaným Toníkem, který mě k smrti miloval. Psal mi krásné milostné dopisy plné lásky, ve nichž opěvoval mé duševní vlastnictví a sliboval mi snésti vše, na co si vzpomenu, i to, na co si nevzpomenu. Chudák Toník. Tolik se snažil, a bylo to k ničemu. Nepřitahoval mě. Byl to fajn kluk, to ano, ale to k navázání intimního vztahu prostě nestačí.

A tak jsem se trápila a trápila. Věděla jsem, že stejně, jako je Tonda nepřijatelný pro mě, jsem já nepřijatelná pro všechny ty namachrované frajery. Joj, to to bolelo. Tolik jsem chtěla být krásná, něžná, blonďatá, všemi obletovaná květinka. V noci jsem pak nad touto nespravedlností kropila polštář záplavami slané vody. Bylo mi sladkých patnáct a středobodem mého světa byly všechny mé mindráky, nafouknuté do nepředstavitelných rozměrů.

Ještě, že toto úděsné životní období netrvá věčně. Pravděpodobně bych se utrápila až k smrti.

Ale rok se s rokem sešel, blížily se mé devatenácté narozeniny, pupínky zmizely, postava se pěkně zformovala, naučila jsem se hezky nalíčit a konečně přišla na účes, který mi opravdu sluší... A ejhle! Mé sebevědomí vylétlo nahoru jako vystřelený šíp. A i já jsem se konečně stala vyhledávaným objektem všech těch ranařů a profesionálních svůdců. Jenže co to? Najednou jsem o ně nestála. Připadali mi tak hloupí a povrchní. Nevěděla jsem, o čem si s nimi mám povídat, jejich vytahování mi připadalo tak směšné.... I vzpomněla jsem si na Toníka, na jeho upřímnou lásku, na to, jak mě miloval takovou, jaká jsem uvnitř, a nikoli proto, jak vypadám. A najednou mi to přišlo tak nějak líto.... Toník byl pryč a já jsem najednou cítila, že mi možná uteklo něco hodně důležitého a cenného...

A jak Vy vzpomínáte na své první lásky, pubertální mindráky a proplakané noci? Uměly jste balit kluky? Jaké byly Vaše fígle?

P.S.

Tak.V uplynulém týdnu jsem si tu veřejně zavzpomínala na svou sedmnáctiletou platonickou lásku, prosvištěla jsem kolem puberty a dnes  se Vám svěřila, jak jsem ve svých patnácti letech byla nemožná...... A slibuji, že na nějakou dobu dám s těmito adolescentními dojáky zase pokoj. :o))))