Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak jsem opět zaperlila. Když jsme naposledy byli navštívit tchyni, zaujal mě u ní v koupelně automaticky dávkovač mýdla. Taková šikovná věcička, člověk pod ni jenom strčil ruku a nateklo mu mýdlo do dlaně. A šlo nastavit dávkování.

Vyzvěděla jsem na tchyni, kde a za kolik ho pořídila. A radovala se, že konečně nebudu muset do nekonečna umývat naše obyčejné zásobovače. Vždycky, když jdu s rukama zamazanýma až po lokty ze zahrady nebo mých nikdy nekončících stavebních akcí, zmažu půlku koupelny, než se umyji. A to už vůbec nemluvím o mém odporu sáhnout na cokoliv rukou od masa. Když porcuji kuře nebo jiné maso a mám si potom jít umýt ruce, tak i když mám mýdlo a ručník přímo v kuchyni, nejdříve umyji sebe a pak málem desinfikuji vodovodní baterii a lahvičku s mýdlem – ano, já vím, jsem padlá na hlavu. Ale nakonec každý máme právo na nějakou úchylku.

Když jsme dorazili domů, vyrazila jsem na lov této fantastické věcičky. Samozřejmě u nás ve městě byla vyprodaná, tchýně ho nakonec měla koupený už několik týdnů. No nevadí, však on se zase objeví. To bylo vloni v srpnu. Od té doby jsem ho párkrát zahlídla porůznu v reklamních letácích, ale buď jsem se zapomněla v obchodě zastavit, nebo byl vyprodaný, nebo ho nedodali, prostě nesehnatelná blbůstka. Až tento týden jsem na něj padla úplnou náhodou. Byla jsem ve stavebninách shánět jakési podivuhodné žárovky, mrkla jsem do oddělení barev, třeba bych mohla natrefit na nějakou inspirující barvu do ložnice, potřebovala by vymalovat, ale absolutné netuším jakou barvou. A ke kasám jsem to vzala přes doplňky do koupelen. A vida, tam najednou na regálu na mě juká automatický dávkovač tekutého mýdla. Šup s ním do vozíku.

Doma jsem se pustila do studia návodu. Sakra, ten nenažranec zbaští hned 4 kusy AAA baterek. No, člověk si občas musí udělat radost a šla jsem hledat baterky. Baterky nalezeny, úplně nové balení, nacpala jsem mu je do břicha, naplnila mýdlo, pošoupla tlačítko do polohy ON a nic se nedělo. Dávkovač nepípl, neblikl, natož aby z něj něco vyteklo. Opět jsem pročetla návod, zkontrolovala baterky, několikrát přepla tlačítko z ON do OFF a zpět a pořád nic. Asi jsem koupila šmejd a zítra ho půjdu vyměnit.

Když večer uviděl manžel dávkovač v koupelně, byl nadšen, konečně jsem ho prý sehnala. Jo, sehnala, ale oživit se mi ho nedaří. "To jsi jenom něco špatně udělala," vyměnil baterky za nové duracell, vyměnil mýdlo, rozebral a složil celý automat a po dalších dvou hodinách usoudil, že jsem koupila šmejd.

Včera jsem vyrazila do obchodu s reklamací. Peníze nechci, já chci dávkovač, tak mi ho vyměňte. Starší prodavač s tím nechtěl mít nic společného a dál se věnoval vybalování sekyrek a pil, no nebudu ho radši provokovat a počkám na kolegu. Dorazil mladík, mrknul na dávkovač, zeptal se, jaké baterky jsem použila a pravil, že tento výrobek pracuje pouze s jejich značkou baterek. V hlavě mi zablikalo červené světýlko, ale touha vlastnit dávkovač mýdla byla silnější, a tak jsem červené světýlko s nápisem To Je BLBOST, baterka jako baterka, odeslala do nenávratna a mladíkovi kývla. A opravdu rozbalil balení jejich baterek, nacpal je přístroji do břicha, zmáčknul ON tlačítko a dávkovač blikal a pípal o sto šest. Sklapla jsem, poděkovala za předvedení přístroje a zakoupila další baterky.

Když jsem dosedla do auta, nevěřila jsem sama sobě, tomu jsem přece nemohla uvěřit? Vybalila jsem dávkovač a zapla a on opravdu blikal a pípal (dávkovat neměl co, mýdlo jsem z něj před reklamací vylila). Dojela jsem domů, nalila do dávkovače mýdlo, zapla... a nic. To už mě chytnul vztek, vzala jsem dávkovač, párkrát s ním zacvičila, udělila jsem mu pár nespolečenských názvů, a jak jsem se s ním prala, polil mýdlem mě i koupelnu. Postavila jsem ho zpátky na umyvadlo, utřela sebe i podlahu a chtěla si umýt ruce. Dávkovač nic. Vzdávám to a jdu vařit, ať si s tím pořadí viking.

Když manžel dorazil hned se ptal, jestli jsem dávkovač vyměnila, a tak jsem na něj vysypala moje odpolední zpestření zivota proložené ostřejšími výrazy na adresu toho pitomce, co ten dávkovač vymyslel. Vikingovy myšlenkové pochody se zastavily u problematiky baterek – vždyť to je blbost, baterka jako baterka. Díky, to už vím taky. A odešel do koupelny oživovat mýdlového golema. Výsledkem byla už podruhé tento večer koupelna zlitá mýdlem.

"Člověče to je divný, když ho vezmem do ruky, tak mýdlo teče, když ho postavíme na umyvadlo, tak neteče." A v tom okamžiku se ve vikingovi probudil Einstein: "Hele, von reaguje na světlo z halogenu nad umývadlem. Když v koupelné zhasnem a strčíme ruku pod dávkovač, mýdlo nateče do dlaně, když rozsvítíme, dávkovač dlaň ve světle “nevidí” a nepracuje." Tuto drobnost ovšem výrobce nepovažoval za nutné uvést do návodu.

Ano, máme vytoužený dávkovač (a několik druhů baterek) a používat ho budeme potmě – v koupelné uděláme to, co potřebujeme, zhasneme a můžeme si umýt ruce. A nebo počkáme tak dva měsíce, až bude venku dostatek světla a nebudeme muset v koupelné svítit. Vida, bude z něho sezónní dávkovač mýdla. Včera jsem ho schovala do tmavé poličky vedle umyvadla a na umyvadlo dám cedulku pro návštěvy: Mýdlo se nachází půl metrů vpravo. A nebo mu z překližky vyrobím tmavou boudičku a postavím k umyvadlu.  Teda, nikdy bych nevěřila, kolik vzrůša si užiju za 70 kaček.