Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

K dítěti chůvu? Proč ne?

K dítěti chůvu? Proč ne?

Každá maminka malých dětí to zná. Nikdy nekončící kolotoč, pohotovost takřka nepřetržitě, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Ačkoli své děti miluje nade vše, přesto ji občas přepadne neodolatelná touha mít chvíli klid, pár hodin jen sama pro sebe. Je to pochopitelné, každý člověk si potřebuje občas vydechnout a načerpat síly. Situace je pak ještě náročnější, když maminka na mateřské zároveň i pracuje.

Bez zajištění hlídání to zkrátka někdy nejde. Každý však nemá k dispozici ochotné babičky či kamarádky. Řešením se tak může stát placená chůva. Mnoho maminek už tuto variantu využívá, je však i hodně těch, které se jí brání a příčí se jim svěřit své ratolesti někomu cizímu.

Pokud zoufale potřebujete hlídání k dětem a jste na vážkách, zda si najmout chůvu či ne, možná vám rozhodování usnadní rozhovor s naší čtenářkou Lubar.

Máš dva malé syny, jsi na mateřské a k tomu ještě pracuješ. To je na jednu ženu dost. Kdy jsi dospěla k tomu, že zkusíš najít nějakou hodnou paní, která by se o děti pár hodin v týdnu postarala?

Myšlenka, že bych si mohla nějaké hlídání (tehdy ještě jen pro jednoho syna) zajistit, se mi v hlavě honila v podstatě od prvního okamžiku, kdy jsem začala po jeho narození opět pracovat – tedy od jeho prvních narozenin. Od prvních úvah k chůvě však u nás byla hodně hodně dlouhá cesta, trvala bezmála tři roky.

Začala jsem u jeslí, ale s hledáním jsem byla rychle hotová – „veřejné“ jesle v naší blízkosti nejsou žádné, a soukromé jsem si jako začínající advokátka s malým dítětem, pracující tak na čtvrtinový úvazek, skutečně nemohla dovolit. Na nějaký čas jsem pak od hledání hlídání upustila, protože v té době mi mohla dost pomoci švagrová – bydlí sice šedesát kilometrů daleko a Maxe jsem k ní musela vozit, ale na vytržení trnu z paty to bylo v tu chvíli ideální řešení.

Znovu jsem se po hlídání začala poohlížet vloni, když jsem znovu otěhotněla a zároveň se mi začala moje praxe dost rozjíždět. Tehdy jsem na inzerát jsem oslovila jednu místní maminku, která si hlídáním přivydělává na mateřské. Ač by tato varianta nebyla finančně příliš náročná, rychle jsem od ní ustoupila. Shodou okolností právě tuhle „hlídací maminku“ si totiž pamatuji z hřiště, kde nervozně na děti, svoje i ty, které hlídala, křičela, a kde se její hovory s kamarádkami točily kolem toho, jak strašná je ta maminka, které synka hlídá.

Je vidět, že sehnat spolehlivé a seriózní hlídání není vůbec jednoduché. Kde jsi nakonec vaši chůvu „objevila“?

Oslovila jsem pak několik agentur z okolí (v našem městě v té době žádná nebyla) a všechny sice byly schopny mi někoho na hlídání sehnat, ale nemohly garantovat, že chůva bude časově tak flexibilní, jak bych já se svou profesí potřebovala. Navíc všechny agentury za hlídání dětí požadovaly více peněz, než kolik jsem byla ochotná platit (platilo se za každé hlídané dítě zvlášť, plus cestovní náklady na chůvu – nebyla místní).

Manžel naštěstí může pracovat z domova, takže jsme i nadále péči o malé děti dvou pracujících rodičů „pytlíkovali“ sami. Po čtyřech letech života s dětmi, od kterých jsme si s manželem nemohli vůbec odpočinout, se bohužel únava začala projevovat velmi i na našem vztahu, oba dva jsme byli ve stresu, děti jsme si často jen předávali mezi dveřmi tak, aby jeden či druhý mohl odejít pracovat.

Teprve letos v létě jsem dospěla k tomu, že chci někoho, kdo se mi o děti postará pravidelně, a to bez ohledu na nepravidelnost v mém pracovním vytížení. A pomohla mi místní agentura.

Z kolika adeptek jsi vybírala a jaké byly tvé požadavky?

Agentura mi nabídla dvě adeptky. Požadavky na chůvu jsem dopředu stanovené pevně neměla, měla jsem jen svou představu ideální chůvy, ale ta mi připadala tak trochu jako sci-fi: paní ve středním věku, třeba v invalidním důchodu, která by našim dětem zprostředkovala kontakt s generací našich rodičů (bohužel naše děti nemají prarodiče), chtěla jsem, aby s dětmi dokázala dobře vyjít, aby jim dala něco víc, než jsem schopná jim dát já sama, aby pro děti byla obohacením. Když nám agentura naši „tetu chůvu“ představila, měla jsem jasno hned, chůvaprotože ona je ztělesněním mých představ.

Jak probíhalo seznámení s dětmi?

Seznámení probíhalo zejména s mladším synem, které mu v té době bylo osm měsíců. Poprvé přišla chůva jen na hodinu, já jsem byla v kuchyni, ona se mu věnovala v obýváku. Podruhé přišla na dvě hodiny, teprve potřetí tu s ním zůstala sama na čtyři hodiny.

Obě děti snáší chůvu velice dobře, mladší se na ni radostně směje, když jí vidí přijít, starší sám řekl: „Tetu chůvu mám moc rád!“ Chůva se dětem po celou dobu, kdy tu s nimi je, věnuje na sto procent, nemusí řešit, jestli tu je či není uklizeno, co má uvařit, nakoupit, vyřídit. Hned po příchodu usedá v obýváku na koberec, kde si s nimi hraje, pak je vezme na procházku do přírody a po návratu si s nimi opět hraje, jídlo jim dává připravené ode mne, takže s tím nemá vůbec žádné starosti. Myslím, že to je klíč k tomu, že děti jsou opravdu spokojené, chůva jim totiž přináší něco, co jim já, zaměstnaná máma, bohužel dát nemohu – několik hodin souvislého času jen a výlučně pro ně.

Jak často ti chodí chůva hlídat a jak ten „volný“ čas využíváš? Čtenářky, které o chůvě uvažují, bude určitě zajímat i cena za tuto službu.

Máme domluveno, že chůva bude chodit jednou v týdnu na čtyři hodiny, ale obvykle je to tak, že přijde v týdnu dvakrát a dohromady to dá těch hodin tak devět, deset... Dokud jsem chůvu neměla, myslela jsem si, že ji ani nepotřebuji. Teď, když ji mám a vím, že jí můžu důvěřovat, tak ji najednou potřebuji mnohem častěji. Většinou v době, kdy hlídá, pracuji, ale občas ten čas využiji jen tak pro sebe, jdu se kouknout do obchodů, kam se s kočárkem nedostanu, jdu ke kadeřnici, nebo jen tak relaxuji na procházce se psem. Každá máma malých dětí ví, jak vzácné jsou ty chvilky, kdy je člověk sám, a díky chůvě si tyhle chvíle můžu aspoň občas užít. Platím jí 120 korun na hodinu.

Co bys poradila maminkám, které o chůvě uvažují a stále se nemohou rozhodnout? 

Pro mě osobně byl při rozhodování důležitý okamžik, kdy jsem si dokázala přesně uvědomit, jakou chůvu chci a co očekávám, že by mi chůva měla přinést. Dokud jsem hledala jen hlídání, pochybovala jsem. Ve chvíli, kdy jsem začala hledat chůvu – tedy člověka, který tu v určitý čas bude jen a výhradně pro moje děti, pochybnosti mě přešly. Když dnes vidím svoje děti, jak jsou s chůvou spokojené, vidím, jak jim její péče prospívá (dělá s nimi věci, které mě třeba příliš nebaví nebo na které nemám čas), vidím, že i ona je má ráda, a zároveň díky času, který je ona s nimi, já mám na děti větší trpělivost, méně na ně křičím, jsem míň unavená, tak lituji, že jsem se pro chůvu nerozhodla už dávno. A tak bych naší chůvě ráda vzkázala: „DÍKY, TETO CHŮVO, JSTE SKVĚLÁ!“

Děkuji za rozhovor.

Meryl


3.12.2008   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 58   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - K dítěti chůvu? Proč ne?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-57
AlenaP
AlenaP - 7.7.2015 10:31

Ok moc díky smajlik - 77 to se bude hodit, zkusím to přes ně asi tedy také smajlik - 97

 
Blankava
Blankava - 28.6.2015 12:55

AlenoP přes http://poppins.cz/
Za mě můžu opravdu jenom doporučit, mají to dobře udělané.

 
AlenaP
AlenaP - 22.6.2015 17:43

Blankavo, mohu se zeptat, přes koho jste tu chůvu v Praze sehnala? Budu moc ráda za vaše doporučení.

 
Blankava
Blankava - 19.6.2015 11:14

Také jsme měli s hlídáním problém, známá nám doporučila holčinu, co semtam takle hlídá, ale to se nedalo, vůbec nerespektovala, co jsem chtěla, nedělala co měla..byla nespolehlivá. Tak jsem nakonec volila taky odbornou cestu a nechala si chůvu sehnat v Praze přes jednu agenturu, která mi jí sehnala. Respektive řekla jsem si požadavky, oni sehnali více chův a ja sem se pak se všema seznámila a sama si jednu vybrala, což mě vyhovovalo a ted jsem konečně s chůvou spokojená, je to naše teta smajlik - 35

 
Placička
Placička - 13.8.2013 11:46

Výborný článek. Já měla s chůvami trošku problém. Šlo o brigádnice a nebyla jsem úplně spokojena. Nakonec jsme se rozhodli pro agenturu z Brna, kde také bydlíme. Jsme zatím hodně spokojeni a dítě se vždy moc těší až přijde "teta".

Pokud mohu doporučit z vlastní zkušenosti: http://www.agentura-beranek.cz/hlidani-deti-brno/

 
trpajzlik
trpajzlik - 6.12.2008 12:04

Takovou chůvu ano, pokud se věnuje jen dětem a děti ji přijmou, souhlasím.smajlik - 61

 
medved
medved - 4.12.2008 23:47

prima clanek smajlik - 47 taky povazuju chuvu za bezvadnou vec, akorat zatim nebyl cas to nejak zaridit, takze to taky pytlikujeme s manzelem sami smajlik - 26 ale po novem roce to opravdu budu nejak resit...i kdyz ja spis planuju neco jako pravidelne hlidani vecer, abychom na sebe s manzelem meli trochu cas....zajit do kina, na veceri, do divadla...proste trochu "zit"....uz vic jak tri roky abstaku delaji svoje smajlik - 26...pres den nevim, to nemam ujasnene...ale pokud starsi ani nadale nebude moct chodit do skolky, tak o tom taky budu silne uvazovat...pokud ji nakonec preci jen vezmou, tak si myslim, ze jedno dite je v pohode, byt je to zive batole smajlik - 68

 
sonije
sonije - 4.12.2008 15:50

My teda babičky máme, ale jen slibují a slibují a nakonec když člověk potřebuje, nepohlídají a protože už půl roku při ročním batoleti pracuju a taky to s manželem pytlíkujem jak se dá, taky uvažuju o chůvě. Už jen pro čas pro sebe. Buď jsem s malým nebo pracuju nebo uklízím, takže už jsem z toho na palici. A jit vybrat do obchodu vánoční dárky s batoletem, které na všechno šáhne a běhá po krámě? Nemožné.. Tk už jen najít tu pravou a ať se babičky pak chytnou za nossmajlik - 36

 
Ota
Ota - 4.12.2008 10:01

Salík+ Kryštůfek 10/03, Zuzanka 1/06:

nejsem proti chůvám, jen jsem nanesl, že se někdy lidi pokouší pracovat i za cenu maximálního stresu, prodělku a nakonec to končí třeba i problémy ve vztahu....

 
mariena
mariena - 3.12.2008 20:42

Když si vzpomenu na ta léta,kdy jsem ráno letěla do jeslí,do školky,do práce,trnula hrůzou,aby děti nebyly nemocné,v práci se na mě dívali zle,když jsem přinesla" paragraf",babičky nebyly,muž měl náročnou práci.Hned bych chůvu brala.Jenže tenkrát se to nenosilo.Bohužel.

 
briggitta
briggitta - 3.12.2008 18:57

Taky jsem měla slečnu na hlídání, studentku pajdáku. smajlik - 77 Já teda nepracuji, ale studuji VŠ a v době druhého těhotenství jsem na tom byla dost mizerně s časem. Únava a nevolnosti v těhotenství, do toho zkoušky a přípravy na státnice a téměř tříletá dcerka, která má energie na rozdávání. Naše hlídací slečna Verča byla úžasná, pomohla mi, když už jsem fakt byla na pokraji sil. Brala si dcerku podle potřeby na cca 4 hodiny denně 1-2x týdně, takže já jsem měla klid na učení a zkoušky a ve zbývajícím čase jsem se mohla Zorce plně věnovat bez pocitu, že šidím školu. smajlik - 77
Teď je mladší dceři 14.měsíců a mne čekají na jaře ještě jedny státnice. Od příštího roku plánuji vyzkoušet na 5 dnů v měsíci jesle, jestli bude u nás místo - bohužel naše hlídací slečna si už pořídila vlastní dítko smajlik - 85 a druhou takovou jsme prozatím nenašli. smajlik - 26
Lubar chůvu přeji a myslím, že každá maminka by měla mít možnost si od dětí alespoň jednou za čas odpočinout, ať už díky babičkám, chůvám nebo jiným hodným lidem. smajlik - 47

 
Salik
Salik - 3.12.2008 17:33

Trochu sem dočetla....Oto, asi takhle, já mám děti brzy za sebou, starší byl hodně náročný, babiček ani kamarádek (přestěhovali jsme se) nebylo..tak sem začala trochu pracovat (doma), protože to prostě byl únik...později mi došlo, že je to vyhánění čerta ďáblem..ale pro mě byl den zaplněný jen a jen dětmi horor..a stíhala sem ještě hůř..ale za nic bych to nevyměnila..těžko se to vysvětluje..

Po tom, co sem si na pokraji šílenství našla paní na hlídání (a šlo mi opravdu jen o to, abych se vyspala)...taky dvakrát týdně po třech hodinách..sem zjistila, že sem se celou dobu týrala zbytečně..

Děti ani já o nic nepřicházíme, naopak, já mnohem míň křičím, děti se od "babičky" naučí zas jiné věci než ode mě..

Mě ta práce za to vážně stojí, i když mi zaplatí sotva právě tu paní na hlídání..bez ní bych se totiž zbláznila..

..myslím, že kdo má aspoň na pár hodin týdně hlídání od babičky (kamarádky), chůvu někdy těžko chápe...

 
Salik
Salik - 3.12.2008 17:16

Máme paní na hlídání (také nedostatek babiček smajlik - 68), sem spokojená stejně jako Lubar a jediné čeho lituju, je taky to, že sem se neodhodlala dřív smajlik - 61

 
Ota
Ota - 3.12.2008 16:28

Lubar: aha směr špatně leč s 15,00 jsem to trefil smajlik - 105

 
Lubar
Lubar - 3.12.2008 15:44

Ota: omyl, chůva v 15,00 odešla, neb já jsem byla dopoledne pracovat smajlik - 68

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-57
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84181.
Archiv anket.