Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Kojte! Jen tak dáváte svému děťátku to nejlepší!“ „Kojené děti jsou zdravější.“ "Dítě má právo na mateřské mléko jako jedinou potravu plně odpovídající jeho potřebám." „Kojené děti mají vyšší inteligenci!“ „U kojených děti je nižší riziko vzniku obezity!“ „Kojení podporuje imunitu!“ „Kojení posiluje vztah matky a dítěte!“ „Kojení je to nejlepší, co může matka dítěti poskytnout.“

O pravdivosti těchto slov nikdo nepochybuje. Pro mnohé maminky se však tato hojně proklamovaná hesla mohou stát opravdovou noční můrou. Některé totiž kojit nemohou. Důvody jsou různé: od matčiny nemoci, kdy užívá léky, jež se s kojením neslučují, až po různé mechanické překážky či jednoduše proto, že se netvoří tolik mléka, kolik děťátko potřebuje.

Taková maminka snadno podlehne beznaději, obviňuje se z neschopnosti a zoufale hledá způsob, jak dostát svému výsostnému poslání do poslední kapičky. V marném snažení jí pak pramálo pomohou zaručeně chytré rady a názory zkušených odborníků i zasloužilých matek. Podle většiny z nich může kojit téměř každá žena a těch, které toho schopny nejsou, je jen mizivé procento. Volně přeloženo: „Nevymlouvej se, když můžou kojit jiné, můžeš i ty, asi děláš někde chybu.“ Nešťastná maminka je stále sklíčenější, podléhá pocitu, že jako matka úplně selhala a že její nebohé dítko nadosmrti poznamená absence mateřského mléka.

Přitom je to zcela zbytečné. Každá jsme jiná – to, že sousedka dítě kojila do dvou let, neznamená, že stejného výkonu jsou tudíž schopny všechny ženy. Nejsou. Pravda, některé už v porodnici odstříkávají přebytky, zásobující celé oddělení nedonošených miminek, jiné ještě čtvrtý či pátý den po porodu s napětím čekají, kdy se jim konečně podaří vyždímat pár kapek. Některá kojí bez potíží a užívá si to, jiná u toho trpí a syká bolestí. A není nic horšího než vynervovaná matka a hladové plačící nemluvně.

Nejhůře na tom zpravidla bývají prvorodičky. Jako například Markéta.

„Se starším synem jsme z porodnice odcházeli s dokrmem, on byl mizerný savec, já mizerná kojná. Přikojovala jsem ho pět měsíců a minimálně první tři z toho byly očistec. Jednak jsem podstupovala všechno možné, jen abych se rozkojila (nakojit, dokrmit, odsát, nahřát prsa, nakojit, dokrmit, odsát, nahřát prsa), a do toho splíny, že když přece každá ženská může kojit, tak proč já ne. A taky výčitky, když na mě lidi házeli ošklivé pohledy, že takhle malé miminko krmím z flašky, že jsem pěkný krkavec, vždyť kojit přece může každá. Snad všechny babské rady jsem poslouchala – meltu jsem pila na litry, homeopatika jsem užívala, prsa nahřívala, olejíčkem na zlepšení uvolňování mlíka jsem je potírala, čaje pro kojící jsem pila... Všechno marné. Rozkojit se naplno se mi nepodařilo. Uzavřela jsem to tím, že jsme se synem nebyli vhodná kombinace, ale byly to nervy a spousta vybulených slz a zatnutných pěstí, které jsem po různých chytrých řečech cizích lidí už chtěla použít. Zjistila jsem, že nemám na to, abych v zájmu plného kojení nechala dítě hladovět, nebo kojit nonstop 24 hodin s vědomím, že dítě má stejně málo.
Teď s druhým synem jsme opět z porodnice odcházeli s dokrmem, ačkoli malý je příkladný savec. Přesto nám kojení naplno nejde. A dneska se mi možná podařilo odhalit příčinu. Asi je ve mně a možná je v tom, že produkuju málo oxytocinu – mléko mám, ale hrozně těžko se uvolňuje. Nicméně tentokrát musím říct, že už se tím netrápím. Když to nejde, tak to nejde. A doufám, že takhle odolná budu i při prvních řečech nějaké chytré ženské, která překonala ´drobnou´ laktační krizi, a proto si myslí, že o kojení ví vše a že kojit může každá. Tentokrát už se tím netrápím.“

Zahoďte výčitky svědomí a své dítě hlavně milujte

Maminek jako Markéta je hodně. Některé se s nepřítomností mateřského mléka vyrovnají poměrně klidně, jiné se trápí a trápí a trápí. Místo aby si první týdny se svým miminkem užívaly, vše podřizují jedinému cíli – plně kojit, i kdyby hrom na kobyle jezdil. Dny potom tráví neustálým přikládáním hladového dítěte, nahříváním, masírováním, obměňují jídelníček... Zkrátka zkoušejí všechno možné i nemožné. Hojně čtou všelijaké odborné stránky a časopisy, kde se mohou dozvědět něco víc, aby nakonec podlehly ještě větší beznaději, když zjistí, jak si všechny ostatní kojení pochvalují.

Tímto článkem v žádném případě nechceme kojení zavrhovat. Když to jde, je to skvělé. Jestliže však patříte k těm, kterým kojení vzdor veškeré snaze opravdu nejde (ať už je důvod jakýkoliv), rozhodně se tím netrapte. Spokojené dítě s lahvičkou je rozhodně lepší než věčně hladový a nešťastný uplakánek.

A pamatujte si, že jediné, co může děti poznamenat na celý život, je nedostatek lásky. Takže své děti milujte, chovejte je, mazlete se s nimi, hrajte si s nimi, smějte se s nimi. To je to nejcennější, co jim můžete dát.