Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Milé maminky,ani jedné z Vás nezávidím to, co máte za tchýně a musím se také včlenit.Matka mého manžela je taková hogo fogo paníčka neustále,ač má svých starostí dost,tak se starala a pletla do věcí do kterých nemusela a pošpinovala mě jak mohla,asi proto,že jsem si k ní nikdy nic špatného nedovolila a tak se jí to budovalo zlo v rodině.Moje švagrová(manželova sestra) má dvě děti kluka 10 a holčičku 7 let,ta byla ještě malé miminko,když jsme se s manželem seznámily a v tu dobu to všechno vlastně začalo.Manžřel byl v jeho rodině vedenej jako poskok a děvečka pro všechno,od hlídání dětí své sestře až po povely od rodičů TODLE DONES,TAM DOJDI,TAMTO PŘIVEZ! A tak to šlo pořád dokola,jen co si ale našel známost,bylo už něco špatně a jelikož manželova sestra byla pro rodiče princezna a její bratr pouze povl,tak si všichni myslely,že když si odjakživa dovolovali na manžela,že si začnou dovolovat i na mě.Manžel jelikož mu vše bylo moc líto,že si ho po člověčí stránce moc nevšímají,začal přemýšlet nad naší společnou svatbou.Moji rodiče proti tomu nic neměli,ale manželovi rodiče nějakou tu námitku pronesli.Rok po s vatbě se nám narodil syn a aby toho manželova zavděčování k rodičům nebylo málo,tak jsme dali jméno našemu malému po tchánovy.Jenže ani tady se manžel nestrefil do noty rodičům. Když malého neviděli přez měsíc,tak se vůbec nic nestalo,neměli totiž zájem vnoučka vidět,zato děti od švagrové,ty jim doma div nezakořenili.Po pěti letech jsme zjistili,že čekáme druhé miminko a moc jsme se na něj těšili.Musím se přiznat,že všem oznámit tu radostnou novinu jsem chtěla co nejdřív,ale vyjímka byla u manželových rodičů,kam se mi moc jít oznamovat příchod našeho miminka nechtělo.Nakonec to oznámil manžel a v tom jsme se dozvěděli,že jeho sestra je také těhotná.
Ještě než naše miminko přišlo na svět,tak jsem se na férovku od tchýně dozvěděla,že o naše miminko nestojí a proč jsme si ho pořizovali.Řešili jsme totiž v té

Tak já bohužel mám to samé, dělá to moje máma. Mám jednoho chlapečka, můj bratr má holčičku, sestra má též holčičku a bylo období, kdy jsem po telefonu neustále poslouchala jak sestry holčina je šikulka, jak je bezvadná a všechno. Náš Honzík je jaksi "babičce" putna. Nepřijede dříve než minimálně za 2 měsíce, za chvíli oslavíme 1 rok a nezájem, vím už 2 měsíce, že nepřijede, že jede někam jinam, což je dost hrozný, ale na narozeninách vnučky byla na obou Člověku je to líto, obzvlášť, když prohlásila, že Honýš nepatří prakticky do naší rodiny,neboť nemá moje příjmení za svobodna, bratrovi se má narodit také chlapeček, chtějí mu dát též jméno Honzík, tak jsem se divila a moje maminka řekla, že konečně bude mít vnuka

LuckaP: Dětem ještě nejsou ani dva roky, babiččino srovnávání je jim putýnka. Švagrová s tím taky nic nenadělá. No - vlastně může říct: Hele mami, nechval Natálku před Simonou, ona je vztahovačná a vadí jí, že Filípek je opožděný. A pak, vždycky, když budou chtít říct něco hezkého o Natálce před Simonou, tak se na sebe podívají a ušklíbnou se. To by mi tedy vadilo víc. Tak nějak to na mě spíš působí dojmem, že Simoně vadí, že Filípek je, jako většina kluků, v některých dovednostech pozadu za holčičkou. Být to obráceně, dmula by se pýchou a taky by nebrala ohledy na pocity své švagrové. A já si myslím, že jsou věci, ve kterých je Filípek šikovnější - určitě umí lépe stavět kostky, poznávat tvary a pod. Prostě je kluk a prý většina kluků je povznesena na některé dovednosti, které jdou holčičkám líp. Souhlasím se Simoniným manželem, že se má povznést nad poznámky své tchyně. Utnout vztahy může i později, až budou děti dost velké a bude vidět, že je Filípek odstrkovaný.

Omlouvám se už sem to pochopila to je sestra manžela, njn těch příbuzných je hodně - ale stejně si stojím za tím, že by to měla říct aspon švagrový

Teda nechci bejt rejpavá, ale "matka mé švagrové" snad není tchyně, ale cizí ženská. A je holt jiná. Prostě když je u švagrové její matka tak tam nechod a švagrový řekni, že ti to srovnávání před dětma vadí.
Nehledě na to, že se to děje všude a furt (myslím to srovnávání) a bud se s tím člověk vyrovná nebo se trápí, což je k ničemu stejně tím ničemu nepomůže

Každé srovnávání, pokud z něho právě to moje dítě nevychází nejlíp, je nepříjemný a když z toho nejlíp vyjde, tak si podvědomě řeknu, že je prostě skvělej a má skvělý geny a fakt nepřemýšlím nad tím dítětem, které tak dobře nevyjde ...
A že mám bohaté zkušenosti s oběma variantama mám kamarádky s podobně starými dětmi a když to shrnu - první syn ve dvou a čtvrt roce konečně řekl mámo, ve čtyřech složil sám své první puzzle a do pexesa nedozrál ještě ani teď ve čtyřech a půl... a z dětí mých kamarádek jsem jedno chtěla vysadit z auta, protože v roce a třičtvrtě přezpíval v autě víc písniček, než kolik já vůbec znám, další mě ve svých dvou letech frustroval, když sám skládal puzzle z dvaceti dílků a konečně pro třetí bylo ve třech letech pexeso nuda, protože už ho mělo zmáklý snad od dvou let Přesto by se i u staršího syna našly věci, ve kterých by právě tyhle děti předčil, ale "bohužel" to jsou věci "neměřitelný", tudíž nesrovnávatelný... teď ve čtyřech a půl jsou všechny ty děti plus mínus nastejno a já už si z toho dělám legraci, ale tenkrát mi z toho po těle dobře nebylo, ale vždycky jsem se sama pro sebe snažila přesvědčit se, že to není věc "kvality dítěte nebo rodičů", ale že to prostě je vývoj a geny a s tím toho fakt moc neudělám
Takže osobně si myslím, že si to moc bereš, prostě tvoje dítě neumí tolik měřitelných věcí jako neteř a to je to jediné, o čem to je...
A pokud jde o mít rád nebo nemít rád - tvůj vztah k tchýni se promítá jak do vztahu tvého dítěte k tchýni, tak do jejího vztahu k dítěti... takže mi přijde poměrně pochopitelné, že holt tam je určitý napnelismus, možná synek u babičky v náručí víc fňuká, možná ty víc tíhneš, logicky, ke svojí mámě... babičky mají v drtivé většině případů lepší vztah k vnoučatům od dcer, než k vnoučatům od synů... už jen proto, že dcery převzaly, byť třeba nevědomky, spoustu výchovných postupů od svých matek, takže jsou ve většině případů víc naladěny na stejnou vlnu...

Příspěvky jsem ještě nečetla, ale moje babička s dobrým úmyslem vykládala u jedné své dcery o tom, jak jsou šikovní vnuci dcery druhé a naopak. Mezi mojí maminkou a její sestrou, mojí tetou, potom vznikaly rozepře a my děti jsme si myslely, že má raději tamty druhé vnuky.Babička si myslela, že dělá dobře, ale spíše nám všem uškodila.

Endy: Tohle už je vážně extrém, neměla jsi to lehké, hlavně, že teď máš prima rodinu

Stanik: ja jsem nepsala že chci od své matky peníze,nebo aby hlídala moje děti,do hospody ani kaváren nechodím tak to nepotřebuji,pokud si potřebuju někam dojít mám chlapa který se vždy postará nebo si beru malýho sebou.Matce je 52,dobře ať si užívá,ale ta ostuda když si pro ní musí někdo dojít do baru protože není schopná odejít.A kdyby to bylo jenom jednou,prosim, ale tak to chodí léta.Co si pamatuju tak se občas někde zapoměla a já se musela starat o své 2 bratry,kapesné jsem nedostávala a bohužel ani žádnou radu.V 16 jsem odešla a živila se sama,ani v té době jsem si pro peníze nechodila.Jen zamrzí když se někdo skoro cizí chová k mým dětem líp než vlastní babička.
Mě opravdu nejde o peníze,spíš jen o tu rodinou pospolitost,tak jak to vidím v rodině mého přítele,bohužel na to musíme být dvě.Asi jsi to staniku špatně pochopil(a),přeju tvé rodině jen to nejlepší.

Já mám dvě holky, starší začala chodit na nočník ve 2,5 letech, mluvit až ve školce.... a vůbec ani v ostatních věcech nikam nespěchala. Ale rozhodně to nebyla a dodnes není pohodářka. Spíš mi dává všechno pěkně sežrat. Mladší je rok a třičtvrtě a jeví se to s ní úplně stejně Takže bych řekla, že filípek je v pořádku, na rozdíl od tchýně.

Problém je v tom, že kromě mne to její nevhodné chování asi nikdo nevidí - - - - - - není ti to divné ?

Fakt je, že holčičky bývají v této fázi ve vývinu, obzvláště řeči a hygieny, rychlejší - ví to celý svět a není třeba se kvůli tomu věšet.
Další fakt je, že v roce a půl by snaha o to, aby se seznámil s nočníkem, přemštěná nebyla.

Počkej si pár let, potom se třeba dočkáš, že bude zase za šikovnějšího tvůj chlapec (až se budou ve škole učit dělit dvojciferným dělitelem :-)

Stanik: jj, v tom máš pravdu - každého holt baví a naplňuje něco jiného.

JarkaP: ok, nezavolat na nrozky je pitome.. ale nevidim duvod, proc pect vnoucatum buchty a nechat si je lezt po hlavne, pokud to apni proste nabvi a nenaplnuje... sve deti uz vychovala

Stanik: Nečetla jsem všechny příspěvky, jen pár posledních, a souhlasím s Kassy - ani jsem si nevšimla, že by Endy chtěla od matky bůhví co, ale mrzí jí, že třeba ani nezavolá na narozeniny - to mi taky nepřijde v pořádku. Samozřejmě, že povinnost to není, ale beru to jako takový koloběh - já jsem byla vděčná, když mi naši nebo tchánovic pohlídali děti, pozvali nás na oběd, dárky pro děti při různých příležitostech byly taky samozřejmost, a vím, že já to jednou budu pro svoje děti dělat zrovna tak. Je to každého věc, jestli to tak chce, ale věřím, že všechno se jednou vrátí, a třebas moje dvě dospělé děti babičku milujou a pořád za ní rádi chodí.
Simono, tobě poradit neumím, ale jak už tu bylo psáno - užívej si svého prcka a na tchyni se vykašli, jiná už nejspíš nebude, tak na co si nechat otravovat život.

Nemůžu tvrdit, že to tak platí vždycky, ale uvedu příklad ze svého života. Rodiče mého otce měli tři děti. Dvě holky a mého otce. Každé z jejich dětí mělo také dvě děti. Děvčata měla syna a dceru a náš otec (pokračovatel rodu) bohužel "jen" dvě holky. Obě dvě jsme byly pro našeho "dědečka a babičku" naprostý póvl. Dokonce jsme jim celý život vykaly. K vánocům jsme dostávali každoročně modré kamašláky, k 15 narozeninám bonboniéru a když jsem odmaturovala, tak mi poslali kytičku. Se sestřenicí a bratrancem jsme narozeni ve stejném roce. A sestřenice dostala k 15-tým narozeninám od "dědečka a babičky" zlatý řetízek, a to jim ještě nebylo blbý říct mojí mámě, jestli by se nepodívala, kde mají ve zlatnictví nějaké hezké. Takže stejná situace jako v příběhu. Ale .... za sebe můžu říct, že tohle štvalo především moji mámu. Já jako dítě jsem tohle vůbec nevnímala. V kamaších jsem samozřejmě nebyla ani jednou, ale bylo mi to fuk. Asi proto, že jsem měla svoji babičku a dědečka (rodiče z máminy strany) a ty mi ke štěstí stačily. A možná taky proto, že dítě to vnímá úplně jinak než dospělý. Takže možná bych radila styky nepřerušovat, ale taky se netvářit že je všechno v pořádku. Já bych v takovém případě asi na návštěvě při první hloupé připomínce stran mého dítěte řekla, že my tam být nemusíme a odešla bych i s dítětem. A přede všema. Ať si to tchýně přebere. A Filípek si k babičce vytvoří svůj vztah sám a až tam jednou odmítne chodit, bude jasné proč.