Otec u císařského řezu?
.jpg)
Prosím ženy, které mají své osobní zkušenosti, zda by mi neřekly co nejvíce podrobností. Jsem těhotná a už teď vím, že bude ze zdravotních důvodů nutný porod císařským řezem. Sice jsem si přála rodit přirozeně, ale s tím nic nenadělám.
Řešíme s manželem jednu věc. On si moc přál být u narození našeho dítěte, i já jsem si to tak představovala. Chtěli jsme být při tom důležitém okamžiku spolu. Já, abych cítila jeho podporu a přítomnost, on, aby mohl být se mnou.
Zjistili jsme, že i při císařském řezu je možnost, aby byl otec přítomen. V poradně mi řekli, že se vše odehrává za plentou a otec je u hlavy rodičky, takže nic nevidí. Ale nám se to nějak nezdá, takto vedený porod je už přece operace, copak je možné, aby byl někdo, kdo nepatří ke zdravotnickému personálu na sále? A i kdyby ta možnost skutečně existovala, manžel se toho bojí. Má strach, že by to nezvládl, že by selhal.
Ve svém okolí neznám žádnou ženu, která by měla otce přítomného u císařského řezu. Není tady mezi čtenářkami některá, jež takto vedený porod zažila a měla u sebe svého manžela? Zajímá mne, jak to probíhá. Napište mi prosím co nejvíc podrobností i ohledně umrtvení. Neumím si představit, že bych měla být při vědomí a přitom by mi rozpárali břicho.
Jsem z toho všeho docela dost rozhozená a bojím se. Všem budu vděčná za jejich zkušenosti. Děkuji.
3.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 25 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Otec u císařského řezu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
taky jsem rodila v ep. anestezii, při plném vědomí s plentou, abych neviděla lékaře, bylo to docela rychlé, Domíška vytáhli a předali šťastnému tatínkovi, který čelal před sálem....přímo na sále bohužel nebyl, ale myslím si, že by to pro tatínky nebyl takový příjemný zážitek jako u bezproblémového normálního porotu 
Hodně štěstíčka, krásné miminko ať už brzo doma vozíte kočárek 
přeje Jana
taky jsem rodila v ep. anestezii, při plném vědomí s plentou, abych neviděla lékaře, bylo to docela rychlé, Domíška vytáhli a předali šťastnému tatínkovi, který čelal před sálem....přímo na sále bohužel nebyl, ale myslím si, že by to pro tatínky nebyl takový příjemný zážitek jako u bezproblémového normálního porotu Hodně štěstíčka, krásné miminko ať už brzo doma vozíte kočárek přeje Jana
Janina+2M: rodila jsem ve spinální anestesii, tak jsem byla "u toho" a nebyl žádný problém. bohužel jako epileptika mě převezli na JIP, kde jsem zůstala přes celou noc. Malého mi ddali k prsu ještě na předsálí a pak mi ho přinesli na JIP. Ráno převezli na norm. šestinedělí, kde jsem už norm. vstala a šla do sprchy. Prostě fungovala normálně. Největší problém jsem měla při smíchu. To to bolelo-
Přiznám se, že jsem otce u porodu chtěla. Bohužel jsem rodila císařem (plánovaně, kvůli mému zdrav. stavu). Petr na mě čekal před sálem a byl vlastně první, kdo malého držel.Na sále bych ho nasi nechtěla - jednak znám velice dobře jeho názory a navíc - od okamžiku kdy Míšu "vyndali" a já slyšela jeho hlas jsem začala brečet a nepřestala jsem slzet až do 2 do rána. a to se malý narodil ve 12:45 !!! Sama jsem si připadala hloupě, ale nedalo se to prostě ovládnout
. Tak třeba pokud si vydupám druhé mimčo (Míša byl vyloženě vyvzdorovaný na doktorech, kteří mi nechtěli povolit ani jedno těhotenství) budu rodit normálně a otec u porodu bude... Přeju hodně štěstí. Jo jinak v Praze v Krči otec u císaře za nějaký poplatek být může.
.jpg)
Já rodila císařem dvakrát, obojí neplánovaně, podruhé už v nově zrekonstruované nemocnici. U nás tedy otec až na sál nesmí, tam je sterilní prostředí, ale je to vyřešeno tak, že je převlečený na chodbě, kouká na celou operaci prosklenými dveřmi a hned, jak děťátko vytáhnou, je u jeho ošetření, může si ho podepsat, fotit, pochovat atd.
Já přestože jsem měla císaře v celkové narkoze, tak jsem byla strašně ráda, že tam manžel byl, věděla jsem, že s malou hned aspoň on bude, když já o to přišla a to mě moc uklidňovalo, navíc jsem ho viděla do poslední doby před usnutím, koukali jsme na sebe.
Jinak i přes narkozu mi malou také hned, jak mě vezli ze sálu, přiložili k prsu a ona se přicucla a pila. Narkozu jsem měla velmi krátkou, okamžitě po převozu na JIP jsem se probrala a to byly na tom celém ty nejhorší chvilky. V tu chvíli jsem zažívala největší bolest, než sestra věděla, co mi má píchnout na bolest.
Malou mi pak přinesli znovu 6 hodin po porodu na kojení a pak už mě stěhovali na normální pokoj. Asi 21 hodin po porodu jsem vstala, sprchovala se a byla schopná jít i na chodbu za návštěvou. Kojila jsem naprosto bez problémů, už 24 hodin po operaci malá vycucla 30 ml a bylo to tak v obou případech.
.gif)
jo jinak musím říct, že mě nikdo nepoučil, že si nemám sedat, abych pak neměla problémy po spinálu...jenže jizva bolela tolik, že jsem takové předčasné choutky ani neměla
Někde to nemocnice umožnují běžně, jinde ne a otec čeká před sálem.
A když je nemocnice dobrá, je možná i domluva s anesteziologem, jestli chceš spinální analgezii- při vědomí, necítíš nohy ani bolest, jen jakési tlaky v břiše. Dítě vidíš hned, někdo se po spinálu zotavuje líp než po narkóze, jiný zase spinál nesnese, protože má nervy z toho, že je při vědomí a někdo se mu loví v břiše.
Je to o nátuře - já měla spinál a průběh i zotavování dobrý, bez následků. Jen ten samotný císař - jizva někdy déle bolí.
A proč by nemohl být otec u císařského řezu? Naše dcera při prvním dítěti dostala epidurál a celou dobu byla při císařském řezu při vědomí a její manžel byl u ní. Na to břicho si samozřejmě nevidíš, máš před sebou plentu. Teď čekají druhé mimi, opět půjde císařem a manžel bude znovu při porodu. Nemáš se čeho bát.
Kdysi jsem byla na operaci prsou, ležela jsem 5 hodin na operačním stole a měla jsem taky epidurál. Měla jsem přikryté nohy tepelnou fólií, aby mně nebyla zima, za hlavou jsem měla anesteziologa a při operaci jsem si normálně povídala s lékaři, byli u mě dva.
Jo a na žádnou plentu si nevzpomínám, asi jsem měla jiné starosti než šmírovat doktory. Musím se zeptat kámošky, co tam pracuje, jestli jsem měla plentu.
PEGG: Rozřezánbí a vytáhnutí mimina z břicha trvá 7 minut ne půl hodiny, aspoň u mě při plánovaném císaři.
A u nás ve Zlíně otec k císaři nesmí, protože je to operace, čili sterilní prostředí, ale je to v malém sálku, kde jsou otevřené dveře do dalšího malého sálku a on tam čeká s dětskou doktorkou, až jim dítě donesou na zvážení, změření, vycucnutí vody z plic apod.
Epidural byl fajn, člověk se mohl hned pokochat prckem a hlavně říkají, že je to lepší kvůli kojení, protože mimino hned přiloží k prsu.
A hlava prý pak bolí jen ty, co neposlechnou rady doktorů a hýbou se a sedají na posteli. Čili mě, která trpím na migrény nebolelo nic.
Muj muz byl u cisare :-)
Rodila jsem dlouho a dcerka byla koncem panevnim, byla velka a nakonec zacala nejdrive strkat nozky, tak jsme se s doktorem domluvili na cisari. Muz byl u porordu a nikdo ho nevyhazoval a on ani nevypadal, ze po 2 dnech na sala se necha vyhodit :-) Dostal plast a ja epidural. Byl mi u hlavy a rikal, ze si doktor stoupl tak,aby nevidel krev, ktera pry ze mne vystrikla :-) Hanku vytahli, popsali, zabalili a poslali ho s nim na detske umyt ji a zvazit a prohlednout. Mne mezitim zasili a pro obrovskou unavu mne i uplne uspali. Kdyz jsem se probudila, tak byli se mnou na pokoji :-) Po tom epiduralu jsem se nemohla 24 hod hybat se zady.
Ale je pravda, ze jsem nikdy o nikom jinem u cisare neslysela. Doktor rikal, ze kdyz ten porod nespechal a nikdo nebyl ohrozeny, tak proc ne :-)
Bylo to v Brne Bohunicivh v roce 2003
.jpg)
Ještě k tomu epidurálu, podle mé příbuzné je to pro organismus lepší než úplná narkoza, rozhodně menší zátěž ..
Vem ho tam a pokud to bude epidurál tak budeš ráda, že ho tam máš.
Má to i své další výhody, personál se víc snaží před svědky.
Jinak císař jsem nezažil, jen 3 porody našich synů, z toho jeden s epidurálem a dva "úplně přirozené".
Co trojnásobný muž u porodu ostatním otcům účast vřele doporučuji.
Je to něco tak úžasného, že se to nedá popsat... obdiv, láska, zrození života, úžasná manželka a tak ....
Milá Lucko, mám dvě děti rozené císařem.....v obouch přípasech šlo o operaci akutní, takže jsem byla v plné narkóze, ale u obou dětí byl manžel přítomný...ne tedy přímo na sále, ale celou operaci sledoval za okýnkem.Měl i možnost být přímo nba sále, ale na co, když bych ho stejně nevnímala.Pro mě to žádný přínos němělo, ale pro manžela ano....pořád se chlubí, že děcka viděl první a první je choval
Hodně štěstí
Rodila jsem takto svoje poslední dítko a přestože mi u toho zrovna nebylo fyzicky nejlépe, tak právě přítomnost tatínka mi hodně pomáhala všechno překonat. Protože máme zvědavého tatínka tak u plenty stál a viděl vše a všechno zvládnul Já zase slyšela i to co jsem neměla, ale upřímně řečeno, bylo mi to fuk, protože žaludek mi trošku dělal neplechu, ale to se prý stává. Dokonce se mě lékařka ptala, jestli chci ušmiknout slepák, když už mě mají otevřenou, ale nakonec ho nenašla a pak se zděsila, když mi tam našla stehy z předešlého císaře, který se konal před deseti lety.
Shrnutí - zažila jsem normální porod, porod s epidurálem, císaře s klasickou narkózou, císaře se spinální, porod s tatínkem i bez. U obojího vyhrál doprovod a bylo úplně jedno jak jsem rodila. To, že tě někdo bude držet za ruku opravdu strašně pomáhá.
