Tříletý dudlíkový závislák
.jpg)
Mám skoro tříletého synka a trápí mne, že se stále neobejde bez dudlíku. Navykl si na něj už v porodnici a připadá mi, že od té doby jsme všichni něco jako dudlíkoví otroci.
Šimon totiž dudá pořád. Asi do roka a půl ho měl v puse neustále, dokonce se v noci vzbudil i z tvrdého spánku, když mu dudlík vypadnul z pusinky, Pokaždé strašně plakal, dokud ho nedostal zpátky.
Kolem dvou let už nevyžadoval dudlík trvale přes den, ale často si ho sám od sebe vzal a „podudával“ si při hraní, nebo když se díval na pohádku. A tak je tomu v podstatě dodnes.
Naštěstí už nedudá venku, ale doma si ho ještě i teď dopřeje. Nejhorší je to při usínání a v noci. To se prakticky nezměnilo, jakmile mu ve spánku vypadne, řve jako na lesy. Zkoušeli jsme různé metody, jak ho to odnaučit, ale žádná nezabrala. Ani vysvětlování, ani razantní odebrání. To vyváděl tak, že jsme měli až strach, aby se mu něco nestalo.
Už je dost velký, neznám žádné jiné dítě, které by tak dlouho dudalo a dudlík vyžadovalo. Navíc to určitě nemá příznivý vliv na chrup.
Poradí mi někdo, jak zbavit syna této dudlíkové závislosti? Někdy mám chuť všechny dudlíky prostě vyhodit a říct, že nejsou, ale vzhledem k tomu, jak dokáže Šimon vyvádět, jsem k tomu zatím nesebrala odvahu.
4.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 39 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tříletý dudlíkový závislák
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Walldo, ty jsi měla teda štěstí, že to takhle pochopil... my jsme někdy před druhým rokem přestali s dudlíkem, ani nevim jak, prostě o něj zájem upadl, ale pořád chce čaj s flašky i když už umí z hrnečku.
Myslím si, že tam může být také nějaká zdravotní příčina že ho pořád chce, třeba zuby.
_____________________________________________
nakupuji na tribraskove.cz
Můj syn měl dudlíka ( respektive mnoho dudlíků) asi do 3 let. Jednou jsem vzala na výlet pouze jeden dudlíkový exemplář a ten nebyl synovi dost po chuti a začal řvát. A tak jsem s chlapcem milého dudlíka vyhodila do koše a vysvětlila, že už žádný nebude. Je až s podivem, že se uklidnil a ještě večer mi pomohl posbírat zbytek dudlíků a vyhodit do koše a už potom dudlat nepotřeboval.
.gif)
Dudlika, nebrat...zacne si dudlat palec a to mu znici palec, chrup a jeste budete bojovat s ekzemama.
Pres den sebrat a pozorovat, jestli si nedudla palec, pokud ne, tak ho nechat vztekat s tim, ze dudlika dostane az na spani. Po mesici az se to srovna a kluk usne s dudlikem v puse zacat dudlika po usnuti s pusy vytahovat a nechavat na polstari. Pri kazde prilezitosti v noci (jdes na zachod, televize ma reklamu, nemuzes spat)jit a dudlika z pusy vytahnout a nechat na polstari. On si ho tam zacne sam v noci strkat do pusy mene a mene (treba bude dudlat pusou na sucho
) az po pul roce se s nim rozloucite s tim, ze on spi NA polstari a dudlik POD polstarem, anebo v kufru oblibeneho auta.
Nepocitej s uspechem hned zaberete to "par" mesicu odnaucit zavislaka od dudlika.
.jpg)
Nečetla jsem rady ostatních, ale napíšu svou zkušenost. Malý taky dudal ještě ve 3 letech a rpobíhalo to u nás asi stejně a pak jsme to vyřešili následovně: Když byl Mikuláš, tak jsme si jedneho najali a udělali, jako, že mu ho čert vzal a zahodil. A odešel. A on to vzal tak vážně, vůbec nepochopil, že by mohl dostt jiný a prostě věřil, že už prostě dudu není a prostě den ze dne bylo po dudání 
necetla jsem diskuzi, ale nejak nechapu v cem je problem...jestli se vam dudliky nelibi, tak je proste vezmete vyhodte, vsechny, hned, nekompromisne. pokud jste to uz nekolikrat "jako" udelali a kdyz kluk vyvadel, tak ste mu je vratili, tak to bude asi tvrde, ale na to jste si zadelali sami. dite preci musi vedet, ze co rodice reknou to plati, takze kdyz reknou, ze dudlik neni, tak proste neni kdyby se dite na hlavu stavelo. dcera ma necele dva roky a tak pred dvema mesici uz me s nima taky stvala, v noci jich chtela hned nekolik, porad s nima otravovala , tak jsem je jednou na navsteve u kamaradky s malym miminem pred ni vsechny vyndala, dala kamosce pro jeji miminko a sli jsme domu bez dudliku. zadne jsme nemeli a zadne uz nedostala. a kupodivu ani moc nefnukala. zkusila to, ale moc ne, vi, ze kdyz neco reknu, tak to plati stejne jsem to udelala u starsi a taky to nebyl problem...
jsou problemy....kdyz si dite cuca palec, ten mu clovek nesebere, ale kdyz se nelibi dudan, tak fakt problem nechapu 
Jinak moje děti dudlík v životě neměly v puse - teda měly, ale hned ho vyplivly, jak kluk, tak později i holka. Kamarád - starej sukničkář - mi na to řekl, když jsem si stěžovala, že nechtějí dudlík: A divíš se jim? Já mám taky radši žužlám pravý prsa, než nějaký silikony. 
Takhle na tom byl můj brácha, měl tehdy před mnoha lety speciální dudlík, zakoupený v Polsku, byl modrý a brácha bez něj neudělal snad krok. Nakonec matka dudlík "zapomněla" doma, když jsme jeli na dovolenou do NDR, a brácha si musel zvyknout. U moře na dudlík ani nepomyslel a po návratu domů si na něj už nevzpomněl.
Po mnoha letech se mi takhle podařilo při dovolené u moře odstavit syna od kojení a současně začal chodit na záchod - změna prostředí se nám na takové razantní změny osvědčila.
No nevím, jestli bych měla odvahu dudlík Šimonovi brát, ten řev bych asi nezvládla. My jsme naši Adélu připravovali na to, že na 3. narozeniny dudlík vyhodí do koše, tak ho tam ráno hodila a byl vícemeně klid, ona si k dudlání ještě točila vlásky, tak jí zůstalo aspoň to točení 
.gif)
jé to si taky pamatuju.Dnes je synovi 30 let a je otcem tří dcer,ale i on dudlal svůj KOJKOJ do tří roků.Když už nám bylo jasné,že takhle už to dál nejde-půjčili jsme si na víkend od rodičů chatu-to proto ,že jsme věděli,že TO BUDE BOJ.A v paneláku by nás lidi začali nenávidět.A tam jsme večer svou bojovou strategii vysvětlili synovi-otevřeli jsme do tmy okno a donutili ho aby tu hnusnou rozžvýkanou gumu hodil zvířátkům do lesa.Vyhodil-řval sice celou noc a pak ještě asi týden pobrekával,ale zvykl si.Teď má doma měsíčního závisláka kiš kiš!
byla jsem pry dudlikovy zavislak... do tri let... pak mi dudliky vzali a bylo to... asi jsem se branila s desem v ocich, ale tata byl nekompromisni a nebyt jeho, asi dudlam dodnes 
Ja myslim, ze vam mozna nezbejva nez sebrat a tvrde nedat a vydrzet par dni vyrval... 
.jpeg)
Vzpomínám si na svého bratránka, který tvrdošíjně chodil s dudlíkem ještě v 5ti, všichni se mu posmívali a pak mu někdo řekl, ať ho hodí do kanálu, že přece takový velký kluk nebude chodit s dudlíkem a on to udělal, pak dva dny ležel u kanálu a bulel. Ale věř, že dnes už to nedělá. Neřeš to, samo to odezní, je to stejné jako plíny. 
.jpg)
Můj starší syn měl dudlík do 2,5, pak jsme ho jednou nemohli najít (doopravdy), tak holt muselj ít spát bez něj, sice kňoural, ale nedalo se nic dělat, usínal u pohádky, četla jsem dokud neusnul, v noci se vzbudil několikrát, připomněla jsem mu že jsme ho nemohli najít, dala mu napít a usnul. Druhou noc se vzbudil asi 2x. Od tý doby dobrý. Dudla jsem hned druhý den našla, ale nedala
U mladšího syna to udělám stejně, předpokládám že se neztratí, tak mu "pomůžu". Ale taky počkam až mu bude tak nějak kolem 2,5, aby to už chápal že když se něco ztratí tak to prostě není
.gif)
syn měl dudlík asi do dvou let, ale raději než dudlík měl flašku s kaší. Takže usínal kolikrát dřív, než dopil obsah lahve a dudlík už potom nepotřeboval. Byl a do dneška je jako správný chlap spavý. Zato dcera, u té bych naopak dudlíka ráda přivítala, ale ta dudlat moc nechtěla a k tomu nepotřebovala spát. Stačilo jí pár hodin nočního spánku a měla poledne. Dodneška je ranní ptáče.
Myslím, že u každého dítěte je to jiné. Zkoušela bych to více způsobama, ale nesmí tě prcek prokouknout.
Moje mladší taky nechtěla dudlíka opustit, taky dlouho , pak jsem si vzpoměla na vyprávění mamky jak to odnaučila moji sestru , nic jí neříkali a dudlika jednoduše nastřihli. Zkusila jsem to .....dudan letěl do koše a hádejte kdo ho tam hodil. Můj synovec ho pro změnu slavnostně odevzdal čertovi na Mikulášské nadílce.....
Moje děti měly dudlíky velice dlouho,už chodily do školy a ještě dudlaly.Jelikož by to miminkovský dudlík nevydržel,tak měly dudlík velký,co se dával na lahvičku.Mockrát šly dudlík zahodit,ale pak se zase z koše musel vyndat a umýt,protože bez toho neusnuly...Průběhem věku pak asi v 2.třídě dudlík zmizel,už ho asi přestaly potřebovat.Žádné problémy se zuby ani špatný skus to neudělalo.....No a já spím s prstem v puse dodnes,jelikož za mého dětství se prosazovalo,že mimčo nesmí mít žádný dudlík a moje máma to brala vážně.
