Dětská pomoc v domácnosti. Za úplatu?
Milé čtenářky, ráda bych vás požádala o vaše názory na téma dětská pomoc v domácnosti. Stojím totiž v podstatě sama proti celé své rodině, a ačkoli bych podle nepsaných zákonů měla ustoupit a podřídit se většině, nějak se mi nechce. Náš spor se týká dětské pomoci v domácnosti a odměně za ni.
Máme dvě děti – devítiletá dvojčata, chlapce. Myslím, že by se vzhledem ke svému věku měli začít alespoň malou částí podílet na domácích pracích. Vynést odpadky, vyklidit nádobí z myčky, uklidit si do skříněk své prádlo apod. Dosud to u nás totiž vypadá tak, že všechno dělám já, občas – velmi zřídka – se zapojí manžel. Kluci jsou zvyklí, že nemusí v podstatě nic dělat, s bídou a po dlouhém přemlouvání si jakž takž uklidí hračky ve svém pokoji.
Začala jsem si připadat jako služka. Uklízela jsem po nich doslova vše, odhozené svršky po příchodu ze školy, nechají všude všechno ležet tak, jak jim to odpadne od ruky. Drobí jídlo po celém bytě, cmrndají pití, nevynesou do odpadků ani prázdný sáček od bonbónů.
Dlouho mi to nepřipadalo divné, až to přišlo najednou. Uvědomila jsem si, že doma dělám služku a dělám i věci, které by dva devítiletí kluci měli bez problémů zvládnout sami. Rozhodla jsem se tedy, že je začnu do péče o domácnost zapojovat, aby se trochu naučili samostatnosti a také aby viděli, že za vším je práce, do které musí člověk vložit nějaké úsilí.
Se svým plánem jsem seznámila manžela a po jeho prvotním odmítnutí, kdy mu kluci připadali pořád ještě malí, nakonec souhlasil. Oba dva jsme pak po večeři promluvili s chlapci a sdělili jim, že od zítřka se začnou chovat jako velcí a budou si po sobě uklízet a pomáhat i s ostatními pracemi. Jejich reakce mne zaskočila, a to velice nemile. Oba dva se unisono zeptali, kolik za to budou dostávat peněz.
Nechápu to, peníze nejsou v naší rodině tématem číslo jedna, pravděpodobně to pochytili u spolužáků. Nicméně manžel jim odpověděl, že o výši odměny se ještě poradíme.
Tak jsme se tedy radili a nedokázali se dohodnout. Muž by byl ochoten jim za práce v domácnosti platit, já jsem tvrdě proti. Preferuji jiný způsob odměňování, než peníze takhle malým dětem. Mne přece za práci v domácnosti také nikdo neplatí, to je něco, co člověk dělá pro svou rodinu, nezištně a přirozeně, myslím, že tento pohled bychom měli vštípit i našim synům.
Na návštěvě u manželových rodičů přišla na tuto záležitost řeč a i oni se přiklánějí k finanční odměně, která by prý syny motivovala.
Příčí se mi to, nechci na něco takového přistoupit. Proto bych se ráda zeptala vás: Jak to máte zařízené u vás doma? Odměňujete děti třeba za vynesení koše nějakým finančním obnosem? Nebo zastáváte stejný názor jako já?
18.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dětská pomoc v domácnosti. Za úplatu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Není to už trochu pozdě - v 9 letech ??? Chudinky jejich budoucí partnerky, nejspíše každá zdrhne po týdnu společného bydlení. Možná je to u holčiček odlišné, rády napodonují maminku a pomáhají většinou od mala, snad jen v pubertě trochu poleví. Za úplatu - jedině tehdy, když vá začnou všichni tři MAČOVÉ taky platit a to ze svého kapesného - žádná maminka není služka. Nemají např. vzor ve svém otci - pánovi tvorstva ? Držím pěsti, ať vše dobře vyřešíte !
hadja: ale tak to mam i ja doma.... chces neco - tak makni... jenze za to dostane zaplaceno a ty penize jde utratit treba na boty, pac ja ji na ne NEDAM!!!! a kdyz nekdy potrebuju uklidit a reknu ji, ze nemam penize, jestli to udela gratis, tak jde a gratis to udela bez usklebku!!! protoze ji "neznasilnuji"... a u nas je doma pohoda... kazdy si to musi zaridit jak mysli ze je nejvhodnejsi pro jejich rodinu... pac kazde dite/maldy clovek ma jinou mentalitu... ja davam prednost diteti, ktere uklidi bez usklebku a kdyz je uklizeno, tak ma dobry pocit, z dobre vykonane prace a raduje se se mnou a ne ze "zase-me-ta-baba-nutila-a-ja-to-musel/-a-udelat"
kdo nerad uklizi, uklizi jenom proto ze je nekdo nuti, a ma jeste k tomu spatny pocit z uklizeni, tak si nemyslete, ze az bude ve sve domacnosti, ze se bude snazit tak, jak je to v rodine ucili... ne pokazde se podari rodicum deti pripravit k zivotu, jaky zijou oni... 
IAhoj, i já zkoušela tykhle děti (cca 8-10 let)motivovat - nefungovalo to. Malé částky oželely, a na větší jsem neměla. Nakonec jsem to v nějakých 15ti letech dětí položila do roviny, že já za to taky nic nemám. A snažila se být důsledná - Chceš něco ? Tak mákni!!
wicky: To jste mi připomněla,jak jsme v dětství taky měli vyvěšenou doma tabulku rozpisu prací,co kdo(byly jsme 4 děti),většinou vše já,pak něco můj o dva roky mladší bratr a něco malinko sestra(o 5 let mladší).Každý den tam bylo mnoho akcí-utírat prach,vynesení popelu,nanosení uhlí,zalití kytek,mytí nádobí,utírání a úklid nádobí,mytí schodů a odpočívadel(v domě),a bůhvícoještě....a za to NIC.Ani děkuju se neřeklo,spíš jen nadávání,co se udělalo špatně nebo se neudělalo vůbec....nemám na některé domácí děje moc dobré vzpomínky.....
Jen takový návrh. Když jsme byli s bráchou děti, sepsali jsme s rodiči domácí práce, které můžeme vykonávat a ke každé napsali počet bodů, který za vykonání člověk dostane. Psalo se do tabulky kdo co který den udělal a na konci měsíce se body sečetly. Obvykle jsme oba na konci měsíce něco dostali. Ten úspěšnější třeba sérii známek, ten s míň body třeba lízátko. Když se někdo flákal, nedostal ten měsíc třeba nic. Odfláknutá práce se taky škrtala.
Navrhla bych na tvém místě že teda finanční odměnu ano, ale ve formě příspěvku na nějakou věc, co si sami chtějí pořídit. Třeba si tak můžou do léta vydělat na nové kolo, brusle, skate nebo helmu, brýle, rukavice apod.
Mám dvě děti, dceři je skoro 9 a mladšímu bude 7,že by to u nás nich byla sláva s úklidem,to opravdu ne,ale přece jen mi malá pomáhá s nádobím, koš také vynese..občas vyluxuje nebo zamete a ten mladší, se hodně motá v kuchyni a pomáhá vařit,naplní pračku(třídím ale já
) Také se u toho pohádají,ale výsledku mají radost z pochvaly,ta je pro ně strašně důležitá.Takže když to vidím napsané,nejsme na tom vlastně vůbec zle
Mám už holky dávno plnoleté, ale byly zvyklé pomáhat dle svých možností odmalička, v devíti letech je trochu pozdě.A samozřejmě zadarmo.Nebo vy snad některá dostáváte plat za vaření, žehlení pro všechny?To je trochu divné.Rodina je celek a bydlí a žijí spolu a podílejí se na všem spolu zadarmo a dobrovolně, ikdyž se někdy nechce.Asi jsem ze staré školy, jak to tady čtu.Pak se nedivte, že zadarmo ani kuře nehrabe a kdopak je to naučil?
Milá Marcelo, dnes ani kuře zadarmo nehrabe. Já už mám děti vystudované vysokou školu. Doma jsme neměli systém typu něco za něco- až na střední škole. Dnes mám ještě děti doma, syn výdělečně činný, nepořádek honí nepořádek. Stejně to k ničemu nepovede! Dcera přijede z koleje - kopce hadrů, pračka pere. Součástí je podíl na domácích pracech. Nemá čas, učí se. Já také studovala VŠ, jezdila k rodičům, ale podílela se na dom. pracech normálně. Ale i v té základní škole je to stejné. Když půjde o známky nic moc, ale i o pitomé lízátko jde o hodně., Tak hluboko ta naše společnost klesla!!!
.jpg)
Verera: u nás je to stejné - hadry kam se podívám, při uklidu se hádají a štěkají na sebe - nevidím, neslyším - pro mě je důležité, že udělají to, co po nich chci.
Je to fakt zcestné platit potomkům , aby vykonávaly svoje povinnosti - naopak , když neuděla jí to, co mají ( a že je toho poskrovnu) nasleduje přiměřený "trest" - nejosvědčenější je zákaz pc.
.jpg)
Tak to já bych se zase na nějaké variace vykašlala. V domácnosti je potřeba udělat určitý objem práce, a to, že se ní podílejí všichni členové, je samozřejmé. Navíc to, že se podílí, jim umocňuje pocit sounáležitosti se svojí smečkou, cítí se jako její platný a hodnotný člen, ne jako vyčleněnec, když už jsme tedy u té výchovy. Co si při tom myslí a jak se tváří, to je mi fuk. Ostatně, jim je taky fuk, jestli mě žehlení nebo vaření baví.
Helenko, ja ti taky budu oponovat - hahahahaha 
ono v tom pomahani doma opravdu zalezi na mnoho variacich... k optimalnimu vysledku musis mit doma manzela, ktery je "modelovatelny" a bez nejakeho tveho natlaku (proseni, vyhruzky, pac nekteri na slusne a hezke pozadani h...o udelaji), ti bude pomahat (aniz by te to dusevne vycerpalo), a navic ktery bude i na deti pusobit stejnym vychovnym stylem... jestli jsi jako zena na to sama tak u toho ztratis nervy - to se pak bud muzes rozvest (jestli ti to stoji za to), pac te stve, ze nikdo doma nepomaha anebo ze pomahaji jenom proto ze na ne tlacis = krik a vyhruzky, pac jinak s nima definitivne nehnes
ja mam znamou, ktera ma manzela i deti postavene v lati a beda jak nekdo neposlechne, ale to uz neni o respektu k domacnosti jako takove a k radosti z cisteho domecku, to je spise o nasranosti vuci matce, ze je nuti delat co jim nakaze - tam je videt ta otravenost v oblicejich vsech clenu rodiny, kterym ona dava prikazy... tak takhle bych to ja doma opravdu nechtela
PS - tim nechci rici ze to je u tebe jako u te me zname
Ja som prekvapena, ze pisatelke clanku az po 9 rokoch napadlo, ze deti treba zapajat do domacich prac 
Brono, ja ti budu trosku oponovat, vis, ze to nemyslim zle
Moje zkusenost s pubertalnim synem-az do jeho odchodu do vlastniho bydleni byla positivni. Rodina si rozdelila praci a jednou tydne jsme se na to vrhli
. V zivote bych z bezne prace v domacnosti neplatila, to si muzu rovnou najmout uklizecku. Zapojuje se i manzel - pochopitelne. Moje mladsi deti jsou 5 a 6 lete a pomoc v domacnosti-vyndavani nadobi z mycky, vytirani schodu, lehke vysavani (vysavacem:-), odpadky...Pochopitelne obcas musim jejich vykon doladit, ale dulezite je, ze berou pomoc v domacnosti jako normalni rutinu, treba potrebnou k tomu, abych si s nimi mohla najit cas na hrani...
b+h: puberta, to je takové období, kde se celkem nemůžeš na nic spolehnout a s ničím počítat. V tomhle období asi může být rodič rád, když to všichni přežijou ve zdraví a bez větších následků.
Jenomže důležité je, co přijde potom, a právě pro to POTOM je důležité dítě vychovávat už odmalinka. Pro příklad nemusím chodit daleko: moje tchýně má dvě děti, dceru odmalinka cepovala k pořádku, syna vychovávala jako princátko, který nemusel doma na nic sáhnout, vše mu bylo doneseno pod nos, maminka mu sloužila. Výsledek? Švagrová je chorobně pořádná, svědomitá, a můj muž je to největší čuně a bordelář pod sluncem - od vraždy z mé strany ho zachraňuje jen to, že si to uvědomuje 
a na mou prosbu se snaží - sám ale neudělá nikdy nic a vlastně toho ani není schopen, když jsme spolu začali žít, uměl si maximálně uvařit čaj. 
To, jak dítě vychováváš v dětství, se sice může v pubertě zvrtnout nebo se to neprojeví, ale v dospělosti se to odrazí moc dobře, to mi věř.
jarla: i ja se musim pridat - zalezi na povaze a genech ditete, kdyz jsou male 3 a 6 let, to se jim to uklizi - hahahaha - to i moje makala zadarmo.. ale jak jdo deti do puberty a v puberte - to pockejte budete valit oci... hahahahahaha
z hodneho ditete se najednou stane rebel a muzete se uvztekat, vyrostka pteba i prizabit, a nic s nim neudelate, kdyz si postavi hlavu... pokud to teda neni nejakej uslapnutej zakomplexovanej pubertak, co se boji na rodice pohlednout a neposlechnout... normalni zdrave dite bude rebelovat a vy pak budete hledat zpusoby, jak ho motivovat....LOL
vevera - to prejde - hlavne ze ma zaklady do 6ti let... az bude mit svuj domov, tak bude vase dcera prozivat se svymi detmi to co prozivate vy s ni - historie se opakuje, pac se dedi geny po rodine
