Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zuzano netrap se tím, zdravé dítě hlady neumře...pokud ho dr vyšetřila a je v pořádku, nechala bych to být...tím spíš, že malý nastupuje do školky, síla davu dělá zázraky...náš malý taky nechtěl moc jíst, jako něco snědl, ale maso třeba vůbec ne...jak nastoupil teď v září do školky všechno se zlomilo...jí úplně všechno a učka ho dokonce označila za největšího jedlíka, prý si chodí i přidávat...

Dříve jsem pracovala v kojeneckém ústavu a v dětském domově a tam jsme se s podobnými věcmi potýkali velice často.U spousty dětí zabíralo, když jsem třeba jídlo na talíři vyskládala jako obličej a pak jsme postupně ujídali oči, uši pusu atd., dávali jsme si záležet, aby každé jídlo bylo nějak ozvláštněno a ve velké většině (pokud ten "zásek" nebyl nějaký příliš hluboký, třeba až na podvědomé úrovni) to vycházelo a dítě jedlo.Rozhodně nemá cenu na dítě tlačit.Čím víc vidí, že ti o to jde, tím víc se může zaseknout.Myslím, že být ostřejší není k ničemu.Hlavně trpělivost.Pokud má rád alespoň něco, využij to - třeba : má rád banány, rozmačkám banán, přidám trochu jogurtu, zítra přidám víc, pak ještě, pak přidám jablko atd.Nikdy ho nezapomeň pochválit, ale jen tak normálně, zase ne aby to vyznělo jakože zvládl výstup na Mt.Blank
Hodně štěstí.

Syn byl hodně opatrný na to, co vzal do pusy, v těch 3 letech vlastně jen přílohy, maso ani náhodou, zelenina byla jed, ovoce sem tam přímo ze stromu, jinak snad uznával banány, to je všechno. V restauraci s e na nás dívali jako na krkavčí rodoče, když jsme si dali minutku s oblohou a jemu suchou rýži-.Tak mu ji aspoň polili šťávou, on se rozbrečel a nejedl nic.

Já jsme ale nikdy moc nesledovala, co vlastně jí, byla prostě doba jídla, dostal to, co bylo, samozřejmě jsme vycházel avstříc eho chuti podle možnosti, snědl co snědl, žádné přemlouvání a zvýšená pozornost se nekonala, takže jedl opravdu jen to, co potřeboval.

Oni si opravdu takhle často získávají pozornost. Nech ho, ať si řekne sám, ale pokud nejí, nesmí odbíhat,a le počkat až dojí ostatní (častý argument syna- nemá čas na jídlo). Dobrůtka po obědě je jen pro ty, co jedli přiměřeně. Žádné sladkosti ani něco málo mezi jídly- ať tím že nejí nic nezíská.

U nás se to zlepšilo ve školce a teď už kolikrát tři krajíce chleba na večeři nejsou nic divného.

Ještě zkus , aby jídlo vypadalo zajímavě- maminka učila ve školce- když měli chleba a vedle dvě kolečka rajčete a dva proužky papriky, děti to nechtěly, když z toho byl obličej na chlebu, chodily si přidávat.

Já souhlasím s tvou matkou - a dva dny ještě nkdo hlady neumřel. Navíc, pokud jí ovoce a dostatečně pije

Milá Zuzano, na řeči babičky vůbec nedejte. Už jsem téměř taky babička a ty babičkovské řeči " to za nás nebylo apod." ignorujte, Do 10 let syna jsem se trápila s jeho nechutenstvím, zvracením a pod. než jsem donutila lékařku, aby ho poslala na odborné vyšetření. Má vrozenou intoleranci laktózy. Jakmile jsme vynechali laktózu ve všech podobách i v lécích, tak začal prospívat . Ale nejí dosud a už mu bude 17. Alespoň si nebude později stěžovat, že díky mamince je obézní. Hladovět ho určitě nikdy nenechávejte, někomu stačí málo, aby byl spokojený. Spousta dospělých lidí si vybírá v jídle ( a to nemluvím o dietách), a nikomu to nevadí. Jen o dětech si myslíme, že musí jet podle nás. Určitě ale důrazně požádejte lékařku o nějaké testy na alergii na jídlo. Ale pokud bude zdravý a veselý tak se tím moc netrapte. Bude hůř.

přesně naše dcerka u stolu nic nesní, je hubená jak lunt. Ale když jí někdo dá něco v poklusu tak to sní - tzn. když u toho nemusí sedět, ale to zas odmítám já běhat za dítětem a krmit ho!

Nečetla jsem přspěvky, jen mě zaujal článek.
U nás to funguje tak, že nabídnu, jednou, podruhé, potřetí a pak mají smůlu. V čase dalšího jídla dám zase jídlo na stůl, pokud děti (5 a 1 rok) nechtějí/nemají čas, nejedí. Druhý den se zeptám, co by chtěli, připravím to, a buď to snědí, nebo to odnesu, když se najím já.Od zavedení příkrmů jíme všichni společně a relativně ve stejný čas. Pravidelnost je pro ně dost důležitá.
Je to asi drastická metoda, ale zatím funguje, dceři to nevydrželo déle než 2 dny Až bude mít dítě hlad, samo přijde, že chce jíst. Zkouší to na nás, kdo povolí. Neslibovat žádné odměny - dítě jí kvůli sobě, ne nám pro radost!
Přeji pevné nervy

Taky to znám, u nás to tedy nemá trvalý průběh, jen jednou za čas má období kdy nepozře téměř nic. Teď zrovna nám takové období skončilo. Jakmile vidím, že nechce jíst, jeho smůla. Nikdy jsem ho do jídla nenutila, nikdy ho netrestala ani mu neslibovala nic za odměnu. Možná proto mu to období netrvá déle než týden. Je to normální "zkouška" co vydržíte a takhle Vás má dítě "na háku" . Kdykoli bude mít pocit, že nemá tolik pozornosti kolik potřebuje, začne bojkotovat jídlo, protože ví, že tak si ji vyžádá.
Mému synovi je 22 měsíců. V minulém týdnu snědl během tří dnů jen dva banány a dva jogurty a vypil spoustu vody. Nic jsem mu nenutila, jen nabízela. Teď už zase baští normálně, dnes snědl oběd svůj i můj :-)

znám to jedno dítě koukne na jídlo a nejí a druhý by snědlo tomu druhýmu co mu vidí na talíři, každý jsme jiný a teprve život je naučí, ale teď prostě dávej jim co maj v oblibě ten můj nejedlík má rád oloupaný jablíčka a banán se šlehačkou to je snad jediný ovoce co do něj dostanu, teda teď už i mandarinku a pomeranč, ale to trvalo pomalu 7 let a ve školce byl radši hlady, platila jsem a vše vyhazovali a tak byl stále nemocný, jak slyšel školka šla mu teplota nahoru, to malá zas sní všechno a všem tož přeji trpělivost a podávat jídla co jedí, oni vyrostou a budou se jim měnit chutě, smysl pro humor a trpělivost přeju,
má to i výhody, za jídlo a za oblečení se moc neutratí budou z nich manekýni

Linda: Jo, tohle jsem zažila s obouma dětma - mlíka dost, ale novorozeňata se rozhodla držet protestní hladovku a vůlí rozhodně předčila i Gándhího. Jr. byl obzvlášť urputný - tomu jsem musela tři týdny odstříkávat a cpát mu mlíko lžičkou nebo injekční stříkačkou pod tlakem.

Lubar: já to mám přesně obráceně - dokážu řvát hlady i těsně po jídle, jelikož si nepřipouštím, že jíst by se nemělo, když člověk nemá hlad, ale jen strašnou chuť

Lubar: copak flaska, to uz byla idyla, ale zkusila jsi nateklý prso, z kterého stríká mléko na vsechny strany a díte ti otácí hlavu. Mlíko vsude (a mezi námi devcaty je to po zaschnutí smradlavý lepkavý hnus), dítko hladové, kdyz do neho uz neco nacpes tak to stejne vyzvrací a ty se ctyricítkama horeckama se snazís aspon neco ze sebe vytlacit rukama ... tomu ríkám materské radosti

ja bych z toho taky nedelala vedu. starsi dcera nikdy jist moc nechtela, ve vsem se nimrala a nimra dosud, ale ja jsem zastance toho, ze nad plnym talirem se hlady neumira. uz si teda ve svych 4,5 letech nasla oblibena jidla a ta ji pomerne ochotne, ale moc jich neni a ja nebudu dokola varit pet jejich jidel, takze kdyz je neco jineho, tak proste musi snist aspon predepsany pocet lzic a pak se dej vule bozi. ja si z toho hlavu nedelam, to spis babicka sili, ze umre hlady

mladsi je proti tomu jedlik co nas jednou sezere i s chlupama a kdyz to tak srovnam, tak mi prijde mnohem lehci dite nechat nimrat v jidle nez diteti, ktere by zralo furt, neco odpirat....

a ve skolce se s tim taky neparou, deti musi od kazdeho jidla snist 5 lzic. takze dcera za 37 Kc denniho stravneho obvykle sni k svacine kousek sucheho chleba, k obedu pet lzic polivky a pet lzic suche prilohy

Linde: přesně to jsem říkávala o Maxíkovi, že neví, že hlad v břiše zažene tím, že si dá něco do pusy dokázal řvát hlady na flašku plnou mlíka a nedonutit ho, aby se aspoň trochu napil a zklidnil, tak by se asi hlady uřval, byť by to mlíko měl u pusy...

Edera: souhlasím na 100%.... dcera nemá reflex mezi zaludkem a mozkem (kdyz to reknu hodne laicky) takze i kdyz se kroutí hladem mozek nevysle signál najez se. Nez jsme na to prisli prozili jsme perných nekolik let, nejaký susenky nebo sladkosti jí absolutne nezajímaly a já byla ve stavu kdy mi bylo jedno kdy, co a jak sní, hlavne ze to sní a zustane to v ní, protoze kdyz uz do sebe neco nacpala tak to zase vyzvracela. Detství prozila na syrové zelenine, banánech a obcas mlíku, sem tam jí rapla mánie neceho a to pak jedla 3x denne, ale jinak jsem do ní nedostala absolutne nic a pritom marodila vyjímecne (pokud zrovna nezvracela protoze zapomela jíst, ale to nepovazuji za nemoc).