Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Na DVD na předporodní kurzy bych ho nebrala, může ho to jen vyděsit, cizí porod pro muže příliš přitažlivý není...

Manžel byl u obou porodů...teď o tom hrozně rád mluví, byl to pro něj úžasný zážitek...vlastně to byl on, kdo obě naše děti první viděl a první jei držel...v obou případech mu utekla i nějaká ta slzička, byl úplně na měkko a ač za azčátku váhal, jestli k porodu jít, je moc rád, že toto absolvoval...co se mě týká, moc mi pomohl, ne fyzicky, to snad ani nejde, ale psychicky už jen svou přítomností, nemusel nic říkat a nic dělat, ale to, že jsemvěděla, že tam je, bylo pro mě obrovsky uklidňující a tím určitě přispěl i ktomu, že všechno proběhlo naprosto hladce a rychle...

ALE... jsou chlapi, kteří toto prostě nejsou schopní zvládnout...my měli u prvního porodu dohodu, že tam se mnou půjde, ale v okamžiku, kdy by se mu zdálo, že už není schopen to ustát, tak odejde a prostě počká až bude po všem, u druhého to nebylo potřeba, to si byl jistý, že u toho chce být...znám opravdu hodně párů co tuto dohodu měli a snad ani jeden muž nakonec od porodu neodešel...myslím, že pokud je vztah v pořáku, může mu tento úžasný zážitek jen prospět...

Manžel byl u obou porodů, ten první se mnou trávil 10 hodin u vany, napouštel mi vanu, pomáhal mi ven.. A hlavně mluvil úplný hovadiny, že jsem na porod pak tolik nemyslela. Původně jsem ho u porodu nechtěla, ale to jeho tlachání mi nakonec dost pomohlo. U druhého porodu skoro nebyl, než mě vyšetřili, seděl venku a pak se šlo hned na sál, takže zažil jen tu nejhorší hodinu. A můžu říct, že mi chybělo to cachtání ve vaně a jeho podpora, v té poslední hodině už mi bylo jedno jestli tam je nebo ne, i když na drcení ruky byl dobrej. Kdyby jí nchtěl, nenutila bych ho. Znám maminky, které tam chlapa neměly a nechyběl jim, prostě si ten porod prožily po svém a samy, jediné co je mrzelo, že nemohly sdílet závěrečnou radost.. A taky znám maminku, kterou manžel po oporodu opustil, protože už s ní prostě nemohl mít sex..
Zkuste zajít do předporodního kurzu, ať se podívá na nějaký porod na DVD, na kurzech je pouští a pak ať se znovu rozmyslí. Že to jeho kamarád nezvládl neznamená, že to nezvládne on..

Iveto, já přítele u porodu měla a teď lituji že jsem u sebe neměla spíš dulu, bylo by to, ohledně průběhu porodu, rozhodně lepší. Také jsem v poslední době četla několik článků o tom, že muže přestala jejich žena přitahovat, pokud byli přítomni porodu a obávám se, že to může být pravda. Těžko radit, ale pokud manžel nechce, nenuť ho, třeba si to při dalším dítěti rozmyslí .

Mně na přístupu Ivetina manžela přijde jenom jedna věc dost blbá - nechal ji sedm měsíců věřit, že je nadšený z možnosti u porodu být a že tam s ní půjde rád. Pak otočil ze dne na den a nechal Ivetě sotva dva měsíce na to, aby si zajistila náhradní variantu, bude-li chtít. Kdyby na začátku rovnou přiznal, že to zkusí, ale že si tím není jistý (což asi nebyl, jinak by se nenechal zviklat jedním kamarádem), mohla si veta dávno domluvit dulu, kamarádku, maminku... kohokoli, kdo by jí vyhovoval, aby nebyla sama. Tohle mi přijde nefér a je to to jediné, co bych mu vyčetla. Z tohoto pohledu je jeho chování sobecké - ne v tom, že k porodu nechce, ale v tom, že si to pořádně a zodpovědně nerozmyslel včas, což svědčí o tom, že moc nepřemýšlí o tom, jak to vnímá Iveta.

Mám dvě děti.
Manžel nebyl ani u jednoho porodu.
Starší se narodila císařem a byla jsem překvapená, že přišla nabídka aby i u císaře byl manžel přítomen, odmitli jsme to shodně oba.
U druhého porodu manžel říkal že u mě bude, že chce být se mnou. Tvrdil to až do doby kdy jsme přišli na sál. Pak najednou zakoktal, jestli mi nebude vadit, že až to příjde že půjde ven..... bylo mi to líto, ale viděla jsem jak je spíše zeleno bílý a že by to pro něj bylo nepříjemné, tak jsem řekla že je to na něm.....
Byl tam se mnou dlouho, několik hodin, na manželovi bylo vidět že ač moc chtěl vypadnout ven, že by mě neopustil, pak jej poslali ven, na chvilku že jdu do sprchy, nastaly však komplikace a šlo se rodit rychle.... takže manžela vůbec nezavolali a když pro něj šli, myslel že jde k porodu, nakonec se odhodlal a vyrazil že mě tam nenechá..... a oni mu dali dceru aby mi jí přinesl ukázat.

Ač mi bylo na jednu stranu líto, že tam se mnou nemohl být, jemu se ulevilo. On se mnou trpí i při migréně a je z toho nervozní že mi nemůže pomoci.....
Jsem ráda, že dokázal říct že by to tam asi nezvládl.

teahot - Je to nádhera, lépe se to ani říci nedá.Já jsem rodila 1975 (v Brandýse nad Labem)měla jsem okolo sebe zlatý zdrav.personál, kterému jsem věřila a strach najednou utekl.Nebylo "moderní" mít tatínka u porodu, a kdyby bylo, v životě by mě nenapadlo,abych ho odsoudila za to ,že nechce býti přítomen.Je to jeho volba a milá zlatá Ivetko jeho láska k tobě,nebo k mimi nebude mít žádnou trhlinu,bude vás mít oba rád. Netlač na pilu, ať se rozhodne sám.Přeji hodně štěstí,zdraví a lásky

Souhlasím s názory teahot a Kassy .

Kassy je důležité zdůraznit to,co si napsala - KDYŽ PARTNER BUDE OCHOTEN JÍT SE MNOU.Protože někdo si možná myslí,že dotlačit jej tam,je zcela normální.S tvým názorem souhlasím.

Já tedy zatím rodit neplánuju, ale až na to dojde, určitě tam budu chtít mít někoho, kdo bude schopen mě podpořit, pomoct, podat, podržet... a hlavně tvořit filtr mezi mnou a zdravotnickým personálem, komunikovat místo mě. Já toho sama prostě nejsem schopná ve chvíli, kdy je mi špatně a vím to o sobě. Nehodlám si hrát na hrdinku a tvrdit, že generace žen přede mnou to zvládly samy, tak to musím zvládnout taky. Ona to navíc není ani úplně pravda, generace žen před námi rodily doma obklopeny zejména ženským příbuzenstvem. To až moderní lékařská péče to příbuzenstvo nahradila cizími lidmi - odborníky, ale cizími. Současná praxe otců u porodu je návratem k dobám dřívějším.
Osobně budu ráda, když partner bude ochoten jít se mnou, protože je to můj nejbližší člověk, kterému důvěřuju. Když nebude chtít, nutit ho nebudu, ale budu trvat na tom, že mi zaplatí dulu. Sama tam prostě nebudu.

Já bych to zase až tak nehrotila.Můj manžel,když jsem otěhotněla byl velmi nadšený,neustále opakoval,jak bude u porodu.Jak mi rostlo bříško,tak si přestával být jistý a říkal,že k porodu ho nikdo nedostane.Byla jsem smutná,nechtěla sem tuto zkutečnost přijmout a neustále ho přemlouvala,že přeci budu rodit naše dítě a bylo by fér, bay ho bezprostředně po porodu viděli oba rodiče zaroven,že pokud by čekal na chodbě,viděla bych naše dítě dříve než on.Nevím,co přesně zabralo,ale do poslední chvíle byl přesvědčen,že tam nepůjde a jak mě vezl do porodnice,nechtěli ho pustit se mnou na předporodní vyšetření a byla sem tam asi hodinu,on netrpělivě čekal na chodbě.Když sem přišla,řekla sem mu,že rodim,že musím jít na porodní sál a on řekl,že pujde se mnou.Možná si to v tu chvili neuvědomoval,přeci šlo na svět i jeho dítě.A tak byl u porodu celou dobu,držel mne za ruku,podporoval mne,jak to jen šlo,já byla na něj i chvílema hnusná,nadávala sem mu,ale on to prostě chápal.Nakonec si sám šel přestřihnout pupeční šnuru.Byl to poravdu zážitek,na který se krásně vzpomíná.Být vámi,iveto,nechala bych tomu volný průběh a třeba se sám rozhodne,aniž byste jej do něčeho tlačila.Každopádně přeji hodně štěstí a hlavně,at se manžel rozhodne jakkoli,neměljte mu to za zlé.neznamená to přeci,že by vaše dítě miloval méně než,kdyby byl u porodu. Přeji hodně štěstí

teahot: Blahopřeji ti k dobrému manželovi.

Vzala bych si s sebou sestru nebo kamarádku. Každopádně tímto činem by u mě manžel klesl na úroveň parazitující pijavice a červa a to ty zvířata ještě urážím. Já taky nechci k porodu a kdo se mě na to sakra ptá a to nebudu čumět, ale trpět? Každopádně bych mu po porodu řekla, že jsem ráda, že jsem se mu nezhnusila, ale že se zhnusil on mě, když mě v nejtěžších chvílích nepomohl.

teahot: mám všechny 3 děti dospělé, kdysi byli tatínkové rádi, že jsme jim z druhého patra přes zavřené okno ukázaly "vánočku" - a s první dcerou jsme byly v porodnici dokonce 10 dní. Ovšem nevím, zda bych o účast manžela stála či zda by to on chtěl (asi bych nebyla spontánní a bylo by mi trapné hekat anebo zařvat). Přesto coby manžel a otec byl skvělý a byl nám i jinak oporou. Rozhodně bych ho nenutila, ať se rozhodne sám - snad ještě své mínění přehodnotí ??Hlavně ať máš zdravé mimi - hodně štěstí !!!

teahot - - ano, přesně tak to vidím i já