Jedináček nám prý stačí
Ještě když jsme spolu s manželem chodili a plánovali společnou budoucnost, ohledně počtu dětí jsme měli oba jasno. Dvě nám připadaly tak akorát, a pokud na potomstvo někdy přišla řeč, vždycky jsme mluvili o dvou dětech. Teď však manžel změnil názor a nechce z něj ustoupit.
Brali jsme se před sedmi lety, rok po svatbě se nám narodil syn. Byli jsme šťastní a malému se všemožně věnovali. Když mu byly dva roky, pokoušeli jsme se o druhé dítě, ale nedařilo se. Po roce marného snažení jsem konečně přišla do jiného stavu, ale ve třetím měsíci jsem bohužel potratila. Zasáhlo nás to oba hodně.
Dalšího těhotenství jsem se bála, a tak jsme si dali pauzu a druhé dítě přestali řešit. Před půl rokem se u mne projevila silná touha po dalším dítěti. Cítím se dobře, Tomášek půjde v září do první třídy, všechno by vyšlo skvěle. Měla bych čas věnovat se miminku a zároveň i synkovi v prvních letech ve škole.
U manžela jsem však narazila. Prohlásil, že druhé dítě už z našeho života odsunul, není to pro něj důležité. Tomáš je prý už velký a vrátit se zpátky k plenkám a nočnímu vstávání se mu nechce. Zkrátka mi dal jasně najevo, že mám přestat o druhém dítěti uvažovat.
Jsem z toho moc smutná. Děťátko bych si moc přála, mám přesně ten stav, kdy nedokážu na nic jiného myslet. Závistivě koukám po těhotných ženách, nenápadně nahlížím do kočárků. Jsem tím jako posedlá. Manžel mne však nechápe a pevně stojí za svým, čistě pragmatickým rozhodnutím.
Jako argument kromě jiného uvádí, že je doba nejistá a proč si vědomě a dobrovolně zvyšovat závazky. Co když přijde o práci, dneska to prý není nic výjimečného a jistotu nemá nikdo. V tom má samozřejmě pravdu, ale jenom podle toho se přece člověk nemůže řídit.
Kromě toho, že jsem z neshody s manželem v tak zásadní záležitosti skutečně rozhozená, vadí mi i fakt, že by měl Tomášek zůstat jedináčkem. Sama jsem totiž vyrůstala bez sourozenců a vím, jak mi chyběli. Záviděla jsem ostatním dětem jejich brášky a ségry, moc mi nějaký mně rovný parťák v rodině chyběl. I teď v dospělosti absenci sourozence vnímám dost citlivě. Manžel je ze tří dětí a moc se mi líbí, jak se v rodině scházejí i s dětmi, je tam cítit taková pěkná, vzájemná vazba. Nechtěla bych, aby o něco takového byl ochuzen náš syn.
Manžel to tak zásadně nevidí. Má své důvody, přes které nejde vlak. A ode mě očekává, že se bezvýhradně podřídím a budu je respektovat. Je mi to moc líto, trápím se kvůli tomu strašně, ale asi mi nic jiného nezbude. Přesto jsem to ještě nevzdala. Pořád přemýšlím, jak manžela na druhé dítě nenápadně navnadit, nadchnout ho pro tu myšlenku, jen aby byl ochoten o tom začít uvažovat.
Myslíte, že mám ještě šanci? A jaký je váš názor na jedináčky? Já mám jenom svůj pohled, kdy vím, jak mi bylo smutno, byť se mi rodiče věnovali opravdu hodně. Mám pravdu, když si myslím, že sourozenec je v životě pro člověka důležitý a žádné sestřenice ani bratranci ho nemohou nahradit?
15.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 197 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jedináček nám prý stačí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.evropka: máš pravdu, je sice spousta krásných věcí, ale děti jsou děti , ty nám nic nenahradí, v tom si rozumíme..........(hned bych tu dala fotky mých milovaných vnoučat).......jenže nedám a vím proč ! Aby mi nezáviděly....
a....: 16.12
Ale no tak...
Ano, může to být sobec, kdo má jen jedno, ale je to jeho věc. Každý ať se rozmnožuje jen tak, jak to cítí. Pořád je to lepší, než si nasekat pět dětí a pořádně se o ně nepostarat
Já si nemůžu stěžovat mám jich víc než dost.Kdo má jedno je sobec.CHce mít dítě jen pro sebe viz. moji sousedi, mají jedno není ani mladé ani staré s dětmi si nerozumí.
Ja bych se svych zkusenosti pisatelce poprala at se vyrovna s tim mit jen jedno dite a zacne v tom videt pozitiva a ne jen videt negativa, ze nemuze mit dalsi dite. Za 3 roky za to treba bude vdecna. Ja vyrostla jako jedinacek a nahodou jsem si to paradne uzila.
evropka: západ slunce, třeba
pohodu s dvojkou červeného a pěknou knížkou
dobrý oběd, který jsem nevařila já
nebo skvělý sex
krásných věcí na světě je
Renee: Já jsem jednou propíchla kondom našim (navíc přes obal, takže ani nevím, jestli jsem ho fakt propíchla) a stejně se mi žádný sourozenec nenarodil .
a....: To je fakt, děti jsou po mně, ale trvalo mi spoustu let než jsem sipřipustila, že skutečně mám některé vlastnosti a povahové rysy, které se u nich projevují .
lonkue: Nojo, ideální počet dětí z hlediska samoobslužnosti jsou 4. Jedno s e nudí a vyžaduje pozornost rodičů, dvě se perou, u tří mydlí dvě jednoho a až u čtyř se buď vytvoří dvojice a nebo se děti srovnají samy. K tomu je potřeba volný prostor a chodí domů jen na jídlo.
Svépomocí jsme k tomuto počtu nedospěli , takže si čas od času nějaké půjčujeme, aby byl klid
a....: oni by oba přivítali i čtvrté, kdyby se stalo, tak žena Oty asi nebude žádný chudák - to trochu duševní chudák mi přijdeš TY
a....: sourozenecký vztah je něco, co neznáš a proto nevíš o čem to je. Já jednináčka v žádném případě. Máme 2 kluky a jsou občas na , ale jsem ráda, že je máme oba
láska k dětem je úžasná,neznám nic krásnějšíhotakže hodně štěstí klárko
Markýza:
sonije: no myslim, ze to je blbost... "nebodete nijak extra zatezovat".. to znamena co? ze hned po materske pomaze do prace a ani nenastoupi na rodicak? no to chci videt... protoze at tak ci tak , bude to extra zatez... zivit zjednoho platu tri lidi...
Tak u nás je to tak, já chtěla tři děti, manžel dvě. Máme dva kluky a manža ouží po holčičce, ovšm až budou kluci ve škole. Tak uvidíme, jestli si to nerozmyslí.. Takže neporadím. Podraz na něj dělat, je hloupost. Jedině si rozumně promluvit a slíbit mu, že ho dítětem nebudete nijak extra zatěžovat..