Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.

Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.

Jsem vdaná, čekám první dítě, narodit se má v květnu. Možná už koncem dubna, mám to tedy za pár. Dítě jsme si s manželem oba přáli, on snad ještě víc, než já. Hned od chvíle, kdy jsem měla potvrzeno těhotenství, tvrdil, jak chce se mnou všechno prožívat, včetně porodu.

Chodil se mnou na všechny ultrazvuky i na přípravu na porod. Ochotně mne doprovázel při nákupech výbavičky, pečlivě připravil  dětský pokojíček, vymaloval, vytapetoval, smontoval nábytek atd. Idyla, asi si říkáte, co by za takového chlapa jiné ženy daly.

Já si toho jsem vědoma, to ano. Přesto mne teď docela dost ranil, když mi řekl, že čím víc se blíží porod, tím větší má obavy u toho být a prý by radši čekal někde venku a přišel až by bylo po všem. Bojí se, že by to nezvládl a byl tam spíš na obtíž.

Já si to nemyslím, zvládli to jiní, tak proč ne on. Připadá mi jako zbabělec, že najednou couvá. Řekla jsem mu, že se mi jeho obrat nelíbí, že já se z toho taky nemůžu vykroutit, že ten porod prostě absolvovat musím, a to, že mne v takové chvíli nechá samotnou, beru z jeho strany jako zradu.

Urazil se, dva dny skoro nemluvil, a pak z něj vypadl pravý důvod. Prý se o tom bavili chlapi u něj v práci a někteří, co u porodu svých partnerek byli, pak měli následný problém při sexu, dva z nich ho dokonce nepřekonali ani víc než rok poté.

Šokovalo mne to, hlavně ta otevřenost, s jakou mi to řekl. Tak já budu v bolestech rodit naše dítě a on jediné, na co myslí je, abych se pro něj pak náhodou nestala nepřitažlivou a on neměl pokažený zážitek ze sexu?

Je mi z toho nanic. Mám na něj vztek, i když jinak je opravdu báječný. Ale tohle je přece tak strašně důležitý moment v našem společném životě, jde o narození našeho dítěte, jak se k tomu může takhle stavět?

Jsem rozhozená, možná i vinou těhotenských hormonů, třeba jsem přehnaně přecitlivělá. Co si myslíte vy? Mám na něj naléhat a pokusit se, aby své rozhodnutí změnil, nebo se mám smířit s tím, že u porodu nebude? To nevím, jak by se mi povedlo, protože z nemocnic mám hrůzu, představa, jak jsem tam na všechno sama, mě děsí. Podle mne jsem to teď já, kdo potřebuje ohledy a ne on a jeho potencionální budoucí sexuální život. Jaký je váš názor?

Šárka


8.4.2013   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 143   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-144
Řeřicha
Řeřicha - 23.7.2013 13:07

A nechceš zkusit porod doma? S asistenktnou? Hodně to pomáhá psychice, moje známá mi teď všěechno vykládala, a upřímně, kdybych si mohla rodit, dneska bych rodila doma. smajlik - 91smajlik - 91smajlik - 91 v pohodičce a klídku. V nemocnici jen vystresují.

 
rychlonožka
rychlonožka - 11.4.2013 21:47

Normálně zdravě fungující vztah snese jak společný, tak nespolečný porod. Dříve nebyla možnost ani návštěv, bylo fakt nepříjemné jít do cizího prostředí rodit a být tam sama. Kolikrát člověk nebyl s tou péčí zdravotníků spokojený a musel tam trpět s tím, že neví, kdy to skončí. Viděla jsem při pobytu na udržování sedmnáctiletou maminu, které na noc píchli injekci na spaní, protože se chtěli o Silvestra bavit u televize.Protrpěla půlku noci v bolestech a vzali ji na sál, až když jsme jim to my ostatní šly ve dvě ráno říct.Už jsme se na to nemohly dívat. On když tam s člověkem někdo je, tak aspoň trošku dohlídne, aby se mamině věnovali. Mě jako prvorodičku v sousedním okrese nechali dvě hodiny na sále, když mi předtím vynadali, že nejsem dost otevřená pro porod. Pak nade mnou stáli čtyři, dítě nešlo ven a já je slyšela, jak se mezi sebou baví - takhle se to dítě akorát udusí, ona ho neumí vytlačit. No já bych jí na to břicho skočila, ale bude to nedonošený, radši ne, aby to nějak nedopadlo....Kdyby tam byl chlap, tohle by si nedovolili. Ani, to, že dítě ihned po porodu sebrali do inkubátoru a týden mi ho vůbec neukázali. No a že mě zapomněli rozstřihnout steh, o tom pomlčím.Upozornila jsem je po 8 hodinové hospitalizaci - to nevadí, že jsem sešitá...? Jejda. Pelášili se mnou i s postelí z gynekologie na porodní.To byla jízda, pane. O lékařce, co řve sprostě na rodící matky...když ti ho tam rval, to jsi tak neječela, viď? Tak koukej přestat řvát....jsem slyšela od více matek....kéž by za mých let byla možnost spoň částečně na hekárně mít u sebe spřízněnou duši....co bych za to dala.....

 
pippi.dlouha.puncocha
pippi.dlouha.puncocha - 10.4.2013 22:52

Jinak Šárko, pokud ho tam opravdu nedostaneš, tak já bych trvala na tom, že chci aspoň dulu. Sama bych u toho prostě být nechtěla a ani nevím, proč bych měla.

 
pippi.dlouha.puncocha
pippi.dlouha.puncocha - 10.4.2013 22:50

¨Taky bych byla naštvaná a považovala bych ho za sraba. Vždyť se tam dolů vůbec dívat nemusí. Já bych nesnesla, aby mě manžel v porodnici odložil jako balík špinavého prádla a vyzvedl si mě šťastnou, umytou, s čistým a zabaleným miminkem. Pochopila bych, kdyby nechtěl být u konečné fáze tlačení, ale nevidím důvod,proč by s tebou neměl být až do té doby. z osobní zkušenosti musím říct, že jsem byla velmi ráda, že tam manžel se mnou je a jeho sexuální chutě to rozhodně nezměnilo.

 
stonozka01
stonozka01 - 10.4.2013 12:10

No, můj švagr taky machroval, jak půjde a nakonec vycouval. Se ségrou šla moje matka (nechápu, protože podle mě podpořit neumí a jen všechno dramatizuje a nakonec z toho, jak se dalo čekat, udělala příběh o sobě). Pokud by s ní ale něco v době porodu bylo, náhradnice jsem byla já. Na rovinu jsem ségře řekla, že to pro ni udělám, ale v hloubi duše jsem vůbec nechtěla. Dívat se, jak někdo, koho mám ráda, trpí a nemoct mu pomoct, i když je porod přirozená věc a tohle k tomu patří? Určitě to nic hezkého na pohled není a nedivím se, že žena může ztratit pro chlapa přitažlivost. Za sebe jsem moc ráda, že jsem se tomu vyhnula, a to nejsem ani chlap, ani žádný máslo. Pokud to manžel takhle cítí, nelze ho nutit, i když tvé zklamání chápu. Taky nechápu argument, že ty se tomu přece taky nemůžeš vyhnout, bože, tak snad s tím jsi do toho šla, že žena rodí děti a že ho porodíš, ne? Osobně tuhle módu považuju za divnou.

 
tornado-lou
tornado-lou - 9.4.2013 13:35

zonan: Tak tak. když si budeš říkat bolesti, bolesti, tak to bude ještě horší.
zatímco když se na to budeš dívat jako na "práci", která sice je těžká a namáhavá, ale je třeba ji udělat a pak bude hotovo tak je to o hodně snazší. nebo jako na sportovní výkon. když jedeš do kopce, tak je to taky dřina a bolí to, ale pak seš nahoře a je po dřině.

 
Monik
Monik - 9.4.2013 7:56

Bellana: 20:06 Ty jo, tak to jsi dobra. Tos do toho behu dala uplny maximum. To se hned tak nevidi smajlik - 47smajlik - 61

thePlacheck: smajlik - 68smajlik - 68 Tohle me pobavilo. A jak se to prosim te pohlida u porodu? A kdyby to byla holka, tak si spatne hlidal? smajlik - 68smajlik - 68

zonan: Mam ten samy pocit. Ze Sarka to vnima velice negativne a skodi tim zbytecne sama sobe.
Asi rozumim jak to myslis. Proste prijimat veci tak jak prichazeji je lepsi v tom, ze je potom lepe snasime. To se ale tyka i te pritomnosti partnera u porodu. Sarka to nechce prijmut a proto je z toho tak rozhorcena. Pokud by umela prijimat veci tak jak jsou, mozna by sem vubec nepsala. nemela by duvod smajlik - 26
Jenze k tomu clovek asi musi dospet nejak postupne.
Jinak rady ohledne lneneho seminka, maliniku a homeopatik super smajlik - 47 Jeste pridam Bachovy esence. Velice dobre na nervozitu smajlik - 54

 
zonan
zonan - 8.4.2013 22:16

Verera: nevím, jak to vysvětlit, aby to bylo pochopeno. Jedná se přímo o větu: "Tak já budu v bolestech rodit naše dítě ..." Takže. Já osobně s bolestí u porodu počítala a přijímala tak, jak přicházela, nic víc a nic míň. Takto napsaná věta slouží jako vyčítka. Okamžitě vidím před očima scénu, kdy se ti dva v budoucnu hádají a Šárka vyčítá, že by měl být k ní ohleduplnější, protože ona mu v bolestech povila dítě (nebo si těmito slovy ztěžuje kamarádkám). Případně i výčitku dítěti, že ona musela trpět. A to je přesně to, co mě nadnáší. Šárka přiznává svůj strach. Což je sice pochopitelné, ale právě proto by měla pracovat na tom, aby svůj strach změnila na radostné očekávání, tj. pozitvní motivaci. Věřím, že když bude mít stále před očima scénu, kdy drží v rukou děťátko, bude to jako světlo na konci tunelu. I na psychickou podporu jsou homeopatika.

 
Piafka
Piafka - 8.4.2013 22:10

Tak dočítám příspěvky a musím v něčem souhlasit s Nessie: já chápu Madonin komplex taky spíš jako důsledek toho, že žena zásadním způsobem změnila roli a alespoň v počátečních měsících po narození dítěte je především matkou, což ji naprosto zaměstnává. Role milenky a partnerky jde většinou aspoň na čas na druhou kolej. Zážitek muže u porodu samozřejmě nemůžu nijak hodnotit, ale sám o sobě podle mě takový dopad mít nemůže, těch faktorů tam bude víc. Totéž ale platí i ze strany ženy - čerstvé mateřství je prostě zápřah, takže je jasné, že třeba dva měsíce po porodu nebude intimní život stejný jako před dítětem. Rozumní lidé tomu dají čas, než se to srovná, na což ale opět přítomnost nebo nepřítomnost otce u porodu nemá asi výhledově nijak zásadní vliv.

 
thePlacheck
thePlacheck - 8.4.2013 21:31

Ano a tak je to správné.Já sem byl u začátku těhotenství (tvrdí ženuška) tak sem šel i na konec ji podpořit když to chtěla.Ikdyž ve skutečnosti sem si šel ohlídat aby to byl opravdu klučina.smajlik - 26

 
Verera
Verera - 8.4.2013 21:16

zonan: A on někdo rodí bez bolestí (teda pokud nemá epidurál)? Možná, že se nějaké mizivé procento najde, ale tak nějak se počítá s tím, že to bude bolet, ne? Ono je to možná lepší než když někdo s bolestí nepočítá a pak je v šoku, co se to nepatřičného děje.

 
mashanka
mashanka - 8.4.2013 20:49

To Ty jsi ta sobecká - pokud má muž zájem tam jít, prosím, je to prima, ale pokud se na to necítí, neměla bys ho nutit - od toho rodí odjakživa ženy - nějaký důvod to asi má.

 
Bellana
Bellana - 8.4.2013 20:15

Šárko, nedívej se na to tak, že ty budeš trpět a manžel si bude někde v klidu lebedit. Jednak nebude v klidu, ale bude pořádně nervózní, jednak on přijde o ten krásný okamžik, kdy už je dítě na světě. Sice nepatřím k těm, které zalilo neskonalé štěstí, spíš neskonalá úleva, ale i tak to byl snad nejsilnější zážitek mého života. Budeš tedy mít proti němu výhodu. Knihu s sebou, klidnou hudbu a říkat si, že to nebude trvat věčně.
Až tě manžel poveze do porodnice, možná mu v poslední chvíli dojde, že s tebou chce být. Ale raději ho nenuť, mělo by to být jeho rozhodnutí, že se na to cítí a že to chce prožít s tebou, i když teď se bojí. Bojí se i za tebe, ne jen za sebe. Muži nejsou tak silní, jak si o sobě myslí.smajlik - 45

 
Bellana
Bellana - 8.4.2013 20:06

Monik: Jednou životě jsem uběhla víc 300 m a skončilo to bezvědomím. Běh opravdu není moje disciplína. Ale jinak je mi co závidět, předčasný porod je fajn, první kontrakce přehlédneš, protože jsou denně celé tři měsíce, tedy nic, čemu by člověk věnoval pozornost. A pak je to honem rychle do porodnice, vyřídit formality, zapochodovat si a za čtyři hodiny je dítě na světě. Měla jsem štěstí v obou případech. Takže dobře, že tam se mnou manžel nebyl, ještě by si mohl myslet, že porod je brnkačka. smajlik - 2 (To asi ne, syn se málem nenarodil živý.)

 
Monik
Monik - 8.4.2013 19:51

orinka: 18:39 I bolesti v krizi jsou stahy smajlik - 64

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-144
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 83863.
Archiv anket.