Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Podle českého kalendáře dnes slaví svátek Medard. Jméno má pravděpodobně původ ve staroněmeckém Mahtahard, které lze vyložit jako „mocný, schopný“ nebo „silný“. Medard si své místo v kalendáři udržuje už dlouhá léta. V tento den si totiž připomínáme památku Sv. Medarda (asi 457–560), který od dětství projevoval svou dobrotu a laskavost, a svůj život zasvětil víře. V roce 530 byl zvolen biskupem ve Vermandu, odkud se posléze přestěhoval do Noyonu, aby předešel vpádu nájezdníků. Medard je patronem vinařů a sedláků a u nás je nejčastěji spojován s nejpopulárnější pranostikou, týkající se počasí.

Staré české kalendáře uváděly ženské jméno Pěva (také v podobách Pěvuše nebo Pěvuška). Jméno bývá pokládáno za český ekvivalent jména Kalliopé, které se vykládá jako „pěvkyně“ nebo „krásně zpívající“.

Vzhledem k množství pranostik, týkajících se dnešního oslavence, se jim věnuji o něco více než obvykle.

Mnohé z nich mají prakticky stejný význam:

Medardova kápě – čtyřicet dní kape.

Když Medard se rozvodní, pršívá šest týdní.

Jaký čas bude na sv. Medarda, takový bude čtyřicet dní pořád.

Jaké počasí na Medarda bývá, šest neděl trvání mívá.

Jaký na Medarda čas, taký čtyřicet dní zas.

Medardův dýšť – čtyřicet dnů plíšť (=plískanice).

Na jakou notu Medard zahraje, na tu se bude celý měsíc tancovat.

Najdou se však mezi nimi i jiné:

Kdo na Medarda zasívá, hojnost lnu i zelí mívá.

Když na Medarda prší, těžko se seno suší.

Když na Medarda prší, voda břehy vrší.

Prší-li na Medarda, je malá naděje na slunečné léto.

Nevyvezeš-li do Medarda hnůj (= hnojení úhorů), tož ti přes léto na dvoře hartá (= leží, spí).

Když Medard slzy roní, těžko práci rolník honí.

Červen trávu kosívá, Medard sena kazívá.

Je zvláštní, že pranostikami se tolik proslavil právě Medard. Nahlédla jsem proto hlouběji do historie a snažila se zjistit, čím to je. Jan Munzar v knize příznačně nazvané Medardova kápě aneb Pranostiky očima meteorologa uvádí několik informací o tom, proč tolik rčení vzniklo. Za nejstarší doloženou zprávu o historii Medardovy kápě považuje zmínku v díle rožmberského kronikáře Václava Březana „Život Viléma z Rosenberka“. K roku 1582 je zde uvedeno, že dne „8. junii, jinak den sv. Medarda, kterýž (jakož Římané chtějí) deštěm vládne, byl den jasný bez deště.“ V uvedené větě se jasně zdůrazňuje, že ač v tento den obvykle prší, zrovna bylo hezké počasí. To znamená, že již tenkrát lidé tou dobou očekávali spíš déšť.

V knize Zdeňka Vašků Velký pranostikon jsem se dočetla, že podle měření meteorologické stanice v pražském Klementinu se za srážkově nejbohatšího považuje „Medard“ roku 1815. Tehdy napršelo dokonce 342 mm srážek, což je 2,25krát více, než naprší v průměrných létech. Odpovídá to 72,6 % celoročního normálu této stanice.

Další zajímavost:

Léta 1569, 8. dne června pršeti začalo a pršelo téměř ten celý měsíc bez přestání. Z toho se řeka u Prahy rozvodnila, takže 21. dne téhož měsíce Bradáči, kterýž pod špitálem u mostu vytesán jest, voči zatopila a ke klášteru sv. Anny k samému se rozlila, též mimo klášter sv. Ducha až k panu mistru Jakubovi Varvažovskému dosahovala. Item na Špitálsku za sv. Pavlem vozní cestu téměř všecku zatopila, velikou škodu na dříví i na stavení učinila. Na vostrově kudy do buben chodí, prachovnu domek vzala a nesla jej až do Libně. Času takové povodně skrz klášter sv. Kříže na loďce se někteří plavili... (Marek Bydžovský z Florentina: Svět za tří českých králů, Praha 1987)

Ještě starší je však zmínka Daniela Adama z Veleslavína (Kalendář historický národa českého, Praha 1940):

„V pátek před svatým Duchem roku 1481 i jiných potom dnů, veliká byla náramně voda ve Vltavě u Prahy z častých pršek, dešťů, takže hlavu Bradáče u špitála pod mostem všecku zatopila, čehož lidé nikdy před tím nepamatovali.“

Bradáč je kamenná plastika, hlava vytesaná do mostního oblouku. Podle ní Pražané posuzovali stav velkých vod ve Vltavě: „Když voda k Bradáčovým vousům dosahuje, tu ona Pražanům až pod krk jde, a když Bradáčovi teče do úst, tu voda je z bytů vyhání“.

Jako názor oponující všem medardovským pranostikám je v knize uvedena zpráva Antonína Strnada, třetího ředitele observatoře v pražském Klementinu:

Medarda den toho měsíce hospodáři obzvláště pozorují: že když prší, ještě 40 dní po té pršeti má, což ovšem proti zkušenosti jest, neboť za celých těch devatenácte let (= období, po které A. Strnad hodnotí klementinská meteorologická pozorování) nemůže se dokázati, že by celých čtyřicet dní povětří nestálé bylo, tím méně, že by na každý den pršelo...

A jaký je můj názor? Pršeti může, ale povodní nám netřeba.

Zdroj:

Miloslava Knappová: Jak se bude vaše dítě jmenovat?

Jan Bauer: Velká kniha o jménech

Jan Munzar: Medardova kápě aneb Pranostiky očima meteorologa

Stanislava Kovářová: Pranostiky pro každý den

Zdeněk Vašků: Velký pranostikon