Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Myslím, že paní Barbora je herečka, co hraje na city... nejde ji vůbec o vnoučata, ale jen o sebe... určitě je to velká tragedie přijít o jediného syna, ale člověk už to nijak nezmění,tak by se měla radovat aspon z toho,že má jeho potomky... a ne je ještě tahat do svého smutkem zalitého světa... děti se potřebují radovat a ne utápět v žalu... a paní Janě se nedivím, že nechce, aby se její děti stýkali s prarodiči, když ti nebereu ohledy na ně, ale jen na sebe!!!!!!!!! Co bych z těch dětí vyrostlo?? Zcela určitě by měli psychické problémy, všeho by se obávali, možná by přestali komunikovat, zavřeli by se do sebe... Paní Barboře jistě nejde o to sdělit svůj smutný příběh chuděrky matky, co přišla o syna a zároven i o vnuky... jde ji o to svou snachu poškodit, hanit a ulevit tak sama sobě, že tady lidé budou plakat spolu s ní a budou na snachu nadávat, jak je na ni zlá... jestli má paní Barbora psychické problémy, at navštíví psychloga, ten ji snad pomůže... ty děti jí v tom nijak nepomůžou, jen jím tím vším ona ublíží a kdo bude s dětmi lítat po psychlogii??? Jen jejich máma... tahle "babička" si to nejspíš neuvědomuje, kolik trápení své snaše ještě po smrti manžela nadělila... možná to vyzní hnusně, ale její syn by se musel obracet v hrobě, kdyby věděl, jak jeho matka stahuje jeho děti ke dnu... věřím, že děti na svého tatínka nikdy nezapomenou... maminka o tatínkovi jistě taky doma mluví, ale určitě v dětech nevyvolává lítost a smutek, ale vzpomíná na hezké chvíle strávené s tatínkem... naprosto souhlasím s tím, co napsala rychlonožka, ale také s názorem Stanika... neřekla bych to jinak než, že tchyně je hydra! At se zamyslí hlavně sama nad sebou...!!!!!!!!

Takže teď tu stojí dvě strany proti sobě..je lepší znát názor obou dvou. A každá z vás chtete své. Ale myslím že tu někdo psal, že Jana se o ty děti musí postarat ze všech stránek (finančních, výchovných...atd) a ona má nárok na to, že když si nepřeje aby se něco dělalo, co třeba i vám nelíbí tak se to snažte trošku respektovat a uvidíte že všechno bude fajn
Já jsem třeba zakázala tchánovcům aby dávali malýmu (14měsíců) sladký a uzeniny...to že ona má jinej názor mě absolutně nezajímá...je to moje věc a to je třeba další příklad toho co si jako snachy nepřejem i když váš názor je jiný. Každý musí trošku ubrat ze svého. Tak to nějak překousněte a radujte se kvůli těm dětem a neřeš te to a tolerujte jí to

Stanik: proč hydra, to trochu přeháníte, ne?

Obě mají svou pravdu a já tady nad tím jejich příběhem doopravdy brečím, tím čím si procházejí, obě rodiny, to je prostě moc smutné. Věřím, že si jednou padnou do náručí a budou žít dál. Ani jedna na tu druhou neháže žádnou špínu a obě jsou z toho, že se nevídají, docela dost smutné. Musí si to jen vyříkat. Moc oběma držím palce

sharon: mashanka: dneska se plkne ukazalo, kdo je tu naivni... viz reakce Jany... presne jsem si myslela, ze tchyne je pekna hydra a taky ze jo

mashanka: já ne.....

Snacha Barbary se asi nechce tvářit, že otec nikdy nebyl. Ostatně každé dítě ví, že táta je...Snacha Barbary jen nechce, aby tchýně děti deptala svými vzpomínkami...z příspěvku paní Barbary mám pocit, že ztrátu syna chce kompenzovat co možno nejčetnějšími kontakty s jeho dětmi a že kdyby měla nějaká jiná vlastní vnoučata, snáze by tato dvě oželela....a to je špatné, protože pak jí nejde o ty děti, ale o ni samotnou....kdyby jí šlo o ty děti, nechtěla by je za každou cenu i za cenu soudně vymáhaného kontaktu, ale nechala by je v klidu. Domnívá se snad pozůstalý prarodič, že vnoučatům prospějí soudní tahanice? Ten smutek má člověk v sobě. Ale takto ho prezentovat...do jisté míry se mladé mamině nedivím, že se takto distancuje....tím nechci říct, že bych s tím souhlasila....ale smutnění by si měl prarodič odbýt v soukromí a s vnoučaty se poradovat, potěšit. Má nezastupitelnou roli v rodině, kontakt s prarodičem dítě obohatí, ale pokud by měl bránit dětem v tom, aby žily bez stresů, jsem na straně mladé matky.

mashanka: tchynka si nestezuje je rada, ze ma holcicku, neb kdybych ji pravidelne nevolala ja, nevi, ze synek je zivej a zdravej.... ale neni to typ, co me nuti k vecem, ktery delat nechic.. to je ten rozdil

Minda: Tohle je samozřejmě úplně jiná situace, tady je jasné, že se musíš jedině obrátit na soud a je to dobře. Nepsala jsem a nemyslím si, že cizí dítě může nahradit vnouče, nemůže. Jen jsem se snažila poradit, kam se třeba vrtnout, aby to Barboru nenutilo u snachy tolik tlačit na pilu, což se mi zdá, že dělá, i když to chápu, ale zlepšení tím nedosáhne. Moji rodiče tlačili taky hodně a mě to zahánělo víc a víc do kouta, neměla jsem na ně sílu. A taky si mysleli, že mezi námi bylo vše v pořádku. Nebyla jsem ani rozvedená, ani vdova, žila jsem normálně s manželem - otcem dítěte. Taky jsem Barboře radila odborníka, protože jí může ukázat pohled z jiného úhlu a pomoci třeba k jinému přístupu ke snaše i vnoučatům, může pochopit, proč se snacha chová, jak se chová, i když to vůči dětem není fér.
Přeju ti hodně štěstí při získání vnučky.

Vezmu to z pohledu dítěte, které přišlo o mámu - pokud by se otec zaseknul, a znemožnil nám vztah s babičkou (a že se fakt neměli rádi), bylo by to od něj hloupý a vůči nám dost bezohledný.
Jasně, tyhle děti jsou poměrně dost malý a možná se na tátu zapomíná snáz, než na mámu, ale přesto - brát tuhle část já dítěti je necitlivý. Bráchovi bylo necelých devět, takže to taky byl prcek, a hodně díky babičce mu máma zůstala v srdci. Ano, párkrát mu jí babička připomněla, párkrát ho to asi zabolelo, ale ono to prostě bolí, když vám umře rodič. A tvářit se, že nikdy nebyl, jen abych dítě ochránila, to je cesta do pekel.
Já bych asi na vašem místě zkusila nějakou poradnu pro rodinu, třeba vám můžou dát nápad, jak s tím něco udělat, třeba se pokusí s matkou spojit, třeba společně najdete možnost, jak to všechno vyřešit.
Domáhat se styku s dětmi soudně taky jde, ale uvažovala bych o tom až ve chvíli, kdy by nevyšla cesta s psychologem. Ono, když nic jiného, na soudní obsílku matka zareagovat musí a u soudu bude muset zdůvodnit, proč k nim ty děti pouštět nebude. Ano, třeba k tomu má fakt vážný důvod, ale pak to prostě soud neschválí. A jestli je to jen pocit, že chci všechno odříznout, tak je to prostě špatně.
Mmch - to, že je živí a stará se o ně, jí podle mě nedává právo brát jim půlku jejich rodiny, ať už jsou, jací jsou, pokud nejsou vyloženě patologičtí a dětem nebezpeční. Stejně jako rozvod nedává matce právo zakazovat dítěti styk s otcem, je to nemlich to samý... kdo neví, co je život bez prarodičů, asi těžko pochopí, ale věřte, že já pro svý děti jsem prarodiče sice adoptovala, ale stejně to není to ono. Stejně, když se mě syn ptá, jaká jsem byla, jako malá, tak je mi do pláče, že tohle mu fakt nemá kdo říct

Ještě že moje tchýně měla vyjímečně rozum a neřešila naše spory také soudně, v době, kdy jsem jí odmítala vídat se s mým synem. Manžel mě jedině podporoval. Věděl proč Vše vyřešil čas.

Paní Barboro, chápu, že to je pro Vás hrozně smutné. Podle mého se Vaše snacha bojí, že budete na děti působit v tom směru, aby na tátu nezapomínaly. Že jim ho budete připomínat při každé příležitosti. Rozumím Vám, že toužíte vídat potomky jediného syna. To je přirozená reakce každého, i já bych se chovala stejně. Vlastní vnoučátko je něco nenahraditelného. Zkuste prosím pochopit, že čím víc na snachu budete naléhat, tím víc se bude bránit. Píšete...DONESLO SE NÁM....ať je to pro Vás sebebolestnější, Vaše snacha...ona není bývalá, mladí se přece nerozvedli...Vaše vdova snacha má známost...přejte jí to, že nebude sama. Je těžké žít bez partnera, je ještě mladá. Zkuste se na ni nezlobit, že netráví veškerý čas chozením na hrob manžela truchlením. Věřte, to by nikomu nepomohlo. Radu pro Vás nemám. Zkuste si najít i jiné aktivity. Ani Vám neprospěje denně se tím zaobírat. Z pozice dětí, vnoučat, je pro ně lepší, když nebudou vystavovány dohadům Vás a snachy, jak často chodit na hřbitov atd. Vaše snacha se nedistancuje od bolesti ze ztráty manžela...ona ji v sobě také má...ale od Vás...a Vy jí to svým přístupem a naléháním jenom ztěžujete. Pochopte, že ona prožívá bolest jinak, kdyby byla potvora, bude se s Vámi stýkat ze zištných důvodů. Ale ona to táhne sama. Chcete-li vnoučatům skutečně prospět, změňte přístup. Takhle je skutečně ztratíte. Věřím, že kdybyste přišli zvesela a mluvili o běžných denních věcech, nebude Vám ve styku bránit. Dáváte-li ale najevo jen svůj žal, bude před Vámi snacha jen utíkat....

mám skoro stejný problém jako vy .Snacha mi brání ve styku s vnukem a proto jsem se obrátila na soud ,kde my pomohli tento problém vyřešit.Vnuka mám 2*do měsíce.A jsem štastná ,že ho alespoń vidim .I když vztah ze snachou je hrozní,vnuk mě strašně rád vidí.Jsou mu 3 roky .Proto Vám radim obraťte se na soud.

Hele, tady to jede. Chudák babička si postěžuje, že se jí stýská po vnoučatech, a neoblíbené snachy z ní hned udělají vyvrhele, viď, Staniku.......tebe bych taky chtěla mít doma za snachu

aksuram: nemyslis, ze uz si ta chudak holka uzila dost? ja myslim, ze ted ji potka spis neco hodne dobreho, tragedii uz si odzila a kdyz chce konecne zit... tahne ji tchyne k dnu

Boží mlýny melou pomalu ale jistě, ono se ji to jednou určitě vrátí