Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Magazín pro Šťastné ženy

 

V nové práci si připadám nemožná

V nové práci si připadám nemožná

Milé ženy, ráda bych se vás na něco zeptala. Jak dlouho vám trvalo, než jste se zapracovaly v nové práci? Připadám si totiž nemožná, neschopná a uvažuju, že ještě ve zkušební době odejdu. Jsem z té práce a z lidí tam totálně vystresovaná.

O předešlé místo jsem přišla před půl rokem, pár měsíců byla na pracáku a podařilo se mi sehnat, z tehdejšího pohledu fajn místo jako pomocná účetní v jedné větší společnosti. Mám sice vystudovanou obchodku, ale klasické účetnictví jsem nikdy nedělala, na pohovoru jsem to přiznala a prý není problém. Brala jsem to tak, že se aspoň na té pomocné pozici zaučím a časem můžu postoupit na samostatnou účetní.

Do nového zaměstnání jsem nastoupila v půlce června, jsem tam tedy přibližně šest týdnů. Ze začátku to bylo strašné, ale zakousla jsem se, chtěla jsem se všechno naučit a vydržet. Jenže s postupujícím časem jsem místo toho, aby mi šlo všechno líp a líp narážela na stále nové věci, které jsem neznala, neměla nebo hůř chápala. K tomu se přidružily problémy s kolegyní, která mě dostala na starost a zaučuje mě. Kdoví jak vstřícná nebyla ani zkraje, ale to, co předvádí teď, je hrůza. Dává mi najevo, že ji svými otázkami obtěžuju, připomíná, že něco mi už jednou přece říkala, zkrátka docílila toho, že je ze mě uzlíček nervů.

Přitom jinak by mě ta práce i bavila, myslím, že kdybych měla dost času a hlavně duševní pohodu, naučila bych se vše rychleji. Ale v té atmosféře, která tam je, je mi na nic, mám žaludeční potíže, v noci špatně spím, vysloveně se do té práce bojím jít.

Došlo to tak daleko, že uvažuju o odchodu. Rozhodnutá na pevno zatím nejsem, tahle práce pro mě má spoustu výhod, je to jen na jednu směnu, volné víkendy, mám to navíc kousek od domova, jen dvě stanice autobusem. Moje pracovní doba jde i dobře skloubit s péčí o děti, máme jedno školkové a jedno školní, jediné, co jsem kvůli té práci obětovala byly tyto prázdniny, nechtěla jsem o to místo přijít, takže děti jsou v podstatě celé prázdniny na střídačku u obou prarodičů a s manželem.

Co byste mi radily? Mám ještě vydržet, nebo je to, že po šesti týdnech ještě všechno neovládám samostatně, známka, že se na tu práci asi nehodím a měla bych z ní radši odejít? Já fakt nevím.  

Lucie


31.7.2017   Rubrika:   |   Komentářů 44   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - V nové práci si připadám nemožná

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-44
DeborhDana
DeborhDana - 6.10.2017 7:33

Držím moc palce

 
Metin123
Metin123 - 3.10.2017 23:16

Ahoj,

Zde je nabídka úvěru pro vás? Jsme legitimní a garantujeme
družstevní záložny a poskytují půjčky jednotlivcům, vládě
institucí, církví a obchodních organizací a lidí všeho druhu.
Aplikujte dnes na jakýkoli druh úvěru, jako osobní, nezabezpečený, konsolidační, křesťanské, obchodní, studentské a hypoteční úvěry apod., Které odpovídají vašemu rozpočtu za úrokovou sazbu 2%. Pro více informací kontaktujte: jakubfinance.cz@gmail.com

 
YXH
YXH - 7.8.2017 17:57

Kadla: smajlik - 47

 
Kadla
Kadla - 7.8.2017 8:24

Já to mám tak, že mi nejvíc záleží na tom, jaký je kolektiv v práci. Práci jsem v životě dělala různou (nikdy mě nikdo nezaškoloval, vyjma úplně prvního zaměstnání),.vždycky jsem byla "hozena do vody" bez zaučování a zaškolování - od zahraničního obchodu (to bylo to první zaměsnání, tam jsem zaučování měla), pak cestovní kancelář, kde člověk, po němž jsem práci přebírala, odešel 14 dní před mým nástupem a já nevěděla nejenže, co mám dělat, ale ani kde jsou dokumenty, prostě vůbec nic... A taky jsem to zvládla. Pak překlady a tlumočení (které dělám dodnes, ale teď už jen na vedlejšák), pak obchodničinu a nakonec personalistiku. Zvlášť dnes se dá všechno najít na internetu, všechno se učím z tutoriálů na webu, dohledávám si informace. Takže - ono to chce začít na sobě trochu pracovat a nespoléhat jen na kolegyni. Bez ní se sice neobejdete, protože v každé firmě je práce trochu specifická, ale omezila bych to na nejnutnější dotazy. Po téměř dvou měsících zaučování už toho taky musí mít plné zuby.

 
krasaka
krasaka - 5.8.2017 16:37

smajlik - 61Taky záleží hodně na tom, zda je jedinec na fádní kancel.práci připraven,protože chodit do práce se svíravým žaludkem a nechutí - to je hrůza!!!smajlik - 76
Já jsem po Ekonomce s maturitou ještě šla na VŠ ekonomickou, ale narodila se druhá dcera-tudíž nedoděláno, ale opravdu nemohu říci slovy básníka, že "vším, čím jsem byl - jsem byl rád"smajlik - 66smajlik - 66
Jako ved.mzdovky jsem prací nebyla nadšená vůbec, před nástupem PC jsme třeba hledaly stovku celou noc - strašné - práce pro cvičené opice!!!
Raději jsem u dráhy z kanceláře přešla do provozu, kde bylo možno si samostatně rozhodovat a rozdělit práci a v dalším zaměstnání v záp.Čechách coby bytový referent u SBD nebo mistrová u Statků, kde bylo možno zařídit,vyřídit a ne jen kontrolovat sjetiny a číslice, tam jsem byla jako "ryba ve vodě" smajlik - 47
Než se trápit a užírat v prostředí, kde se nedaří a kolektiv za moc nestojí - raději bych si hledala něco jiného smajlik - 47

 
YXH
YXH - 4.8.2017 23:51

kubikm: smajlik - 47 Ja to mela podobne, proto rikam, ze zalezi na ni, jestli ma zajem. smajlik - 47

 
kubikm
kubikm - 4.8.2017 0:08

mám trochu času, tak rozvedu větu...dělala jsem několik diametrálních jiných povolání....
studovala jsem vysokou ekonomickou - zahraniční obchod...ale otec byl "podvratný živel" tak jsem vypadla
tak jsem šla do podniku zahr. obchodu do účtárny....nic jsem neuměla...tak jsem si psala sešit...
potom jsem se vdala, muž studoval, ale 100 km od domova...tak jsem šla na dráhu, aby měl nárok na režijku...žili jsme z 1 platu a jeho stipendia
dělala jsem v dálnopisné, telefonní a telegrafní ústředně na Správě dráhy....
to už byl sešit jak hrom....
potom jsem se dostala k tomu zahraničnímu obchodu...už do dovozní skupiny...a další sešit
muž dostudoval a dostal umístěnku...v malém středočeském městečku....a já šla pracovat do kanceláře servisního autoservisu Škoda....
po mateřské jsem nastoupila v jednom krajském městě do výzkumného ústavu jako odborná překladatelka a dělala jsem i rešerše....dávno před počítači....
potom jsem ochrnula
zase jsme se vrátili do původního bydliště a já jsem musela začít s počítačem...pokus...omyl....a platím faktury a vedu evidenci pro účetní....
a taky jsem pár let byla externí redaktorkou magazínu žena-in

stačí? kdo měl kdy čas mě něčemu učit?
takže Lucie, je to jen na Tobě, jak se k tomu postavíš, nebo zda zbaběle utečeš...a co dál? na pracák?
myslím, že máš na víc

 
orinka
orinka - 3.8.2017 18:13

Jestli si neděláš pro sebe srozumitelné poznámky, abys měla tahák pro příště, pak se to samostatně naučíš těžko. I nejchytřejší člověk si do hlavy nenacpe za pár týdnů všecko. Navíc: některé operace se dělají denně, některé jen párkrát nebo zřídka a než to přejde do krve, trvá to. Manuál se uč doma, poznámky měj po ruce a dole je dobrá rada: požádat (pod diplomatickou záminkou) o jinou vyučující. Ne každý má buňky na to, aby předával své vědomosti jinému.

 
Jarča*
Jarča* - 3.8.2017 6:31

Ono taky hodně záleží na přístupu té kolegyně, která zaučuje. Jak už tu bylo napsáno, trpělivost každého má své meze, když to dělá při své práci. Ale jestli je nějak hodně nepříjemná, chápu, že to dokáže Lucii se sebevědomím zamávat a je ze všeho pořádně rozhozená.
Já to zažila, když jsem kdysi přebírala práci po kolegovi, který se bohužel zabil, Jeho spolupracovnice z toho zrovna nadšená nebyla, že to místo dali mně, i když jsme jinak spolu vycházely dobře - asi si na něj dělala zálusk sama. Neporadila mi skoro s ničím, naopak měla poznámky typu tys neudělala tohle a tohle? A já ani nevěděla, že jsem něco takového měla udělat. Ale řekla jsem si, že to musím vydržet a že jí nedám najevo, jak v tom plavu, abych jí neudělala radostsmajlik - 16 Všechno jsem si zjišťovala jak se dalo, a ono se to časem usadilo, pak jsme spolu byly v pohodě v kanceláři několik let.

 
kubikm
kubikm - 2.8.2017 23:40

Arna: já si nic neberu osobně, neboj
jen si myslím, že u tvé profese by nějaké psaní bylo na prd...pardon
tam je lepší se zeptat
ale u kancelářských myšek ...tam je to trochu jiné...řekla bych...a stejně u odborných překladů, co jsem dělala

 
Arna
Arna - 2.8.2017 21:43

Několikrát tu byly příběhy žen co přišly o zaměstnání před důchodem. A to tu byly všechny chytré jak je dotyčná nepřizpůsobivá a neochotná se něco nového učit. Lucie je určitě mnohem mladší a stejně je změna práce nepříjemná.

 
Arna
Arna - 2.8.2017 21:39

kubikm: Nic proti tobě, ale je lepší se zeptat 2x, 3x, než něco udělat blbě. Ono nejde pořád něco si zapisovat nebo si člověk myslí že si to bude pamatovat. V té napjaté atmosféře se asi těžko pracuje a ještě hůř zapamatuje.

 
PEGG
PEGG - 2.8.2017 14:23

Licie, pochopit účto za tak krátkou dobu by nedokázal ani géniussmajlik - 61
Ale hlavní je všechno si srozumitelně zapisovat. Tak, abyste vy ze svých poznámek pochopila. Když vám to někdo vysvětluje, je vám to jasné, ale druhý den z toho většinou člověk už zase nic neví. Pak stačí mrknout do poznámek a většinou to naskočí. Odejít můžete kdykoliv, zatím vydržtesmajlik - 61
smajlik - 45

 
sharon
sharon - 2.8.2017 11:18

sallie: smajlik - 47

 
YXH
YXH - 1.8.2017 22:10

Nika1: Taky uz jsem zaucovala hodne lidi, a mam udelane manualy, stejne jako ty pises. Holky si to sjedou na kopirce a pridaji podle sveho vysvetlivky. Kdyz necemu nerozumi, tak se zeptaji a rada to vysvetlim, ale opravdu maji zajem o praci samotnou, pak se to vysvetlit da.

Taky jsem mela jednu, a na te bylo videt, ze zajem nema o nic, nez drby, a holedbala se, jak vsechno zna a umi. Kdyz jsem po 2 mesicich zaucovani odchazela, ptala jsem se ji, jestli neco potrebuje jeste prejit, nebo kdyz tak at mi brnkne. Parkrat zavolala a pak rekla, ze vsemu rozumi a je OK. Vydrzela tam 5 mesicu, a kdyz odesla a ja zaskakovala, prisla jsem na to, ze v papirech a pocitaci udelala takovy maglajz, ze jsem toho hodne musela delat znova a opravovat jeji chyby jeste nekolik tydnu. Navic rikala, ze ji to nikdo nerekl a nevysvetlil, ackoliv tam mela manual a jeste jeden s jejima poznamkama. No na to ji nachytala kolegyne, protoze ji rikala, ze jsem ji to nevysvetlila. Jenze ona ji to jeste nekolikrat vysvetlovala prave ta kolegyne po mem odchodu. Vsichni jsme si oddechli, ze odesla. Ted je tam holcina, co prave dodelala skolu, ale jelikoz ma zajem o praci a je rada, ze takovou praci ma, bylo to s ni bez problemu, za 3 tydny uz byla v pohode. Neni to uctarna, ale delame dost prave pro hlavni uctarnu, takze je toho taky dost. Navic si kazdy mysli, ze na recepci lidi nedelaj nic jenom maji cas se vybavovat, tak si prijdou pokecat. Tudiz musime maknout vic, kdyz nikdo neotravuje. smajlik - 68 Opravdu to zalezi na tom, jak se clovek k situaci postavi. Nezalezi do ceho se clovek dostane, ale jak se s tim vyporada. Stezovanim si a brekotem se moc nevyresi.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-44
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 80022.
Archiv anket.