Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Magazín pro Šťastné ženy

 

Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Potřebuju se vypsat ze svých pocitů, které mě v posledních měsících stále častěji přepadávají. Nevím, jestli je to únavou, nebo mám nějakou ponorku, ale zdá se mi, jako bych jela jen ze setrvačnosti. Z ničeho nemám radost, často je mi do breku, nejraději bych utekla někam na pustý ostrov.

Je mi dvaačtyřicet, jsem vdaná, máme tři děti: patnáctiletou dceru a třináctiletého a čtyřletého syna. A já to nějak nezvládám. Všechny děti byly chtěné, na nejmladšího jsme se všichni, včetně starších dětí těšili. První dva roky, co se narodil, byly fajn, dcera mi byla velkou pomocnicí, zapojoval se i starší syn. Manžel tedy moc ne, ale to je dáno jeho náročnou prací, ze které chodí domů až ve večerních hodinách a často pracuje i o víkendech z domova.

Veškerá péče o domácnost a děti je tedy zcela na mně. Nikdy mi to nevadilo, vždycky jsem to zvládala, ale posledního tak tři čtvrtě roku mi nějak docházejí síly. Je toho prostě moc. Dcera má docela náročnou pubertu, nedá se s ní skoro mluvit, hned se hádá nebo uráží. Když po ní něco chci, je neochotná, hubatá, odkládá to tak dlouho, až si to radši udělám sama. Starší syn sice nemá pubertu ještě tak výraznou, ale už taky začíná a hlavně odkoukává chování od sestry.  Nejmladší je bohužel hyperaktivní. Neposedí, neposlechne, věčně ječí a křičí, všechno rozhazuje, při jakémkoli zákazu spustí neskutečný řev. Do toho se vloží oba dva starší a ječí po něm, ať je zticha, dovolávají se mě, abych zasáhla. Je toho víc, denně od pondělí do pátku.

Od září chodí nejmladší do školky a já do práce. Těšila jsem se, že to bude změna, že nebudu pořád jen doma v tom stereotypu, že v práci načerpám síly na ten domácí kolotoč. Ale fungovalo to jen pár týdnů a já jsem zjistila, že jsem na tom ještě hůř, než když jsem byla doma. Ráno vypravit děti, hlavně toho nejmladšího do školky, samozřejmě se to neobejde bez konfliktů, jeho bojkotování oblékání, snídaně, většinou stačí ještě před odchodem udělat nějaký binec, který nestihnu uklidit. Z práce jedu do školky, pak odvážím staršího syna na sportovní kroužek (dvakrát týdně) nebo jedu nakoupit, tam samozřejmě zase scény s nejmladším, hází mi do vozíku všechno možné a vzteká se, když mu to nechci koupit.

Přijedu domů, tam na mě čeká ten binec od rána, dcera se nenamáhá, i když už je doma, nenapadne ji poklidit a když jí řeknu, že už je dost velká, aby se zapojila, odsekne, že to není její bordel uklízet po nikom nebude. Uklidím to, připravím večeři, přijde manžel se synem, kterého z kroužku vyzvedává.

Manžel se bohužel do výchovy moc nezapojuje. Když děti začnou ty své projevy, zavře se do ložnice a oznámí, že má ještě nějakou práci, ať tam za ním nechodí. Nejmladší má problém to respektovat, takže mu furt buší na dveře a hučí do něj, muž pak sprdne mě, jestli nejsem schopná syna nějak zabavit. Když si o tom s ním chci promluvit, neposlouchá. Prostě mě nevnímá, maximálně řekne, že na co si furt stěžuju, že máme úplně normální děti a jiné ženy to taky musí zvládat.

Jsem už nějak na dně. Vždycky jsem chtěla mít rodinu, všechny děti jsem si přála, piplala je, věnovala se jim. A teď mě tíží svědomí, protože kolikrát si říkám, že by mi samotné bylo líp. Vím, že je to rouhání, ale je to silnější, než já. Strašně toužím po klidu, aspoň jeden den v týdnu nikoho z nich nevidět, neslyšet, neuklízet, nevařit, neřešit puberťáky ani malého vzteklouna, nevařit neuklízet. S mužem v tomhle ale není řeč. Rodiče máme už jen ty moje a ti bydlí na druhém konci republiky, takže hlídání není možné. Už mě dokonce napadlo, že bych v pátek večer uvařila na druhý den a v sobotu brzy ráno, když by ještě všichni spali, jim napsala na stůl vzkaz, že celý den nebudu doma a přijdu až pozdě večer. Strašně si s touhle myšlenkou pohrávám, nechat je všechny tři doma s tátou a já sama vypadnout. Přesně vím, co bych celý den dělala. Zašla bych si na výstavu, prošla se, někam na dobrý oběd, pak do kina… Sama, ani bych nechtěla jít s žádnou kamarádkou. Prostě si užít ten den čistě podle sebe, s nikým nemluvit, na nikoho se neohlížet. Jenže mám strach, že manžel by to nevydýchal. Ale on mě přece taky nechává s dětmi pořád samotnou, i o víkendech, málokdy se jim věnuje, buď je zalezlý v ložnici, nebo jde někam ven, buď do práce, nebo s kamarády na volejbal apod.

Možná bych potřebovala dodat trochu odvahy. Co myslíte, mám to udělat? V sobotu ráno se doslova vyplížit z bytu a nechat je, ať si poradí?

Michala


10.1.2018   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 36   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,2/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-36
Verera
Verera - 16.1.2018 13:49

Tak mě tak napadá, co se poslední dva roky změnilo? Když do té doby byla dcera pomocnicí, starší syn taky, proč najednou nejsou?
Nesváděla bych to na pubertu, nevěřím, že děti, které mají hezký vztah s rodiči a navzájem se respektují, se najednou změní.

Není to jen tím, že dospívají a vy jste to nějak nepostřehli, že čekáte, že se budou chovat stále stejně,ale oni nemůžu zakrnět v dětství? A jsme zase u toho dát jím víc volnosti a současně zodpovědnosti a důvěry.

A malý vyrostl z roztomilého mrněte v rozmazleného fracka, kolem kterého se vše točí, není divu, že starší děti toho mají dost. Je to ale vaše dítě, ne jejich, takže na vás (obou rodičích) je usměrnit ho a nastavit mu hranice, aby pochopil, že i on musí respektovat druhé ne jen něco vyžadovat.

Neumím si představit, že by dítě při každém nákupu házelo něco do košíku. když z toho nic nemá. Že nakonec rezignuješ a něco mu koupíš? Pak se ale nemůžeš divit, že to dělá, děti jsou vytrvalé. Když se od něj necháš donutit k tomu, co nechceš udělat, jen ho v tom chování utvrdíš, pak si nestěžuj. Tělesným trestům nevěřím, daleko účinnější je domluva pravidel a pak jejich důsledné dodržování.

 
PEGG
PEGG - 16.1.2018 8:11

Prostě to sama nemůžete zvládnout! Nejsem sice zastáncem tělesných trestů, ale v případě to malého bych možná udělala výjimkusmajlik - 76 Nevymlouvejte se na hyperaktivitu, je to obyčejná nevychovanost a rozmazlenost. Neumím si představit, že bych s takovým dárečkem chodila mezi lidi. Na nákup sama, nechat synáčka manželovi, ať ho zabaví, je snad i jeho. Ono utéct k "práci" je mnohem jednodušší, než se zapojit do výchovy.
Tuhle rodinu jen tak nedonutíte něco dělat, když do teď nemuseli, ale vy omezte servis.
A co o víkendu na nějaký výlet? Když manžel pořád dělá, tak snad vydělá, abyste si mohli dovolit někam vyjet, dát si někde oběd, abyste nemusela vařit a hlavně být spolu. A pokud nevydělává, tak práce je jen výmluva.
Hlavně to nenechte zajít tak daleko, až nebude cesty zpět!smajlik - 105

 
Fialinka
Fialinka - 15.1.2018 21:23

Dost chyba, že se muž nezapojuje, a asi na tom má dost viny pisatelka, nastavila to blbě. Ale asi něco dělat jde, dělala bych všechno, aby to bylo jinak. Jen bych možná ten útěk zrealizovala tak, aby o něm muž věděl dopředu, ať ho to neporazí... i když samozřejmě jednorázový únik není řešení, jen úleva.

 
Verera
Verera - 15.1.2018 13:05

rychlonožka: 14:34 smajlik - 47 To je přesné.

 
janablizkova
janablizkova - 14.1.2018 17:49

Tak já bych dětem rozdělila úkoly aby v domácnosti pomáhaly.A manžel dobře pracuje do večerních hodin,ale o víkendech si může udělat na rodinu hlavně na děti čas.Prostě všechno je na domluvě.A žena také potřebuje občas si udělat volno a má právo na svůj klid.

 
rychlonožka
rychlonožka - 13.1.2018 22:36

Jinak aby to mělo aspoň nějaký světlý bod - ti Vaši puberťáci půjdou za pár let na učňák nebo střední školu, pak na vysokou nebo do práce, a třeba budou doma jen o víkendu nebo se osamostatní. Takže se rýsuje trošku úleva. Ty děti budou dospívat a z domova se pozvolna odpařovat. Hlavně si je nenaučte, aby se vracely k full servisu. Dejte jim možnost brigády při studiu, žádné přijedu si domů pro peníze, pro čisté prádlo, nafasovat jídlo na intr, na privát, na kolej atd. A uč se, bav se, máma to přece ráda udělá, celý týden tě neviděla, dospi se....Ať si hospodaří s tím, co jim přidělíte a na nadstandard ať si vydělají. Čeká Vás tedy snad ještě pár posledních perných let. Ovšem jestli si to zařídíte tak, že dětičky budou očekávat /a neumím si představit, že s touhle dosavadní výchovou si uspořádají svoje samostatné Vánoce a obejdou se bez Vaší pomoci s výchovou dětí a domácností/, že jim budete posluhovat i v dospělosti /a k tomu totiž máte nyní více než nakročeno/, to se z toho zblázníte.

 
kobližka
kobližka - 12.1.2018 20:00

rychlonožka: 14:34
Tesat do kamene !!! Líp bych to nenapsala smajlik - 47

 
Almega
Almega - 12.1.2018 19:08

Já bych svolala všechny ke stolu,na rovinu bych jim řekla,jak to vidím,a chtěla bych ,aby každý řekl,jak to zlepšit,jak by pomohl,dřív,než dojde k nejhoršímu: zhroucení,nemoci,a pod. Manžel se evidentně vyhýbá jakékoliv povinnosti doma,ale ty časy,kdy otcové jen vydělávali a jinak doma nehnuli ani prstem,už pominuly! Můj otec si zakládal na tom,že neví,kde má ošacení,prádlo,že neumí nic uvařit,nádobí myl jen na Štědrý den,nepral,nežehlil,neuklízel,o nás děti se neuměl postarat...Co uměl,bylo nás děti ztřískat,když jsme měly poznámku nebo špatnou známku v žákovské knížce.No ale dnes je už jiná doba a ženy by ze sebe neměly dělat domácí roboty.

 
Bety
Bety - 12.1.2018 19:02

smajlik - 11 je mi úplně špatně když tohle čtu. Paní má 42 let a ještě nepobrala rozum. A manžel? Ten nemá doma pomáhat, ten se má na práci v domácnosti PODÍLET.

 
rychlonožka
rychlonožka - 12.1.2018 14:41

Tak trochu mi připomínáte známou, co se při návratu muže z hospody schovala za dveře kuchyně, aby si myslel, že není doma. Ani ji nehledal. A oslovoval ji porůznu, nikterak lichotivě. Byl si jí tak jistý, že nikdy neodejde, že si nevěří, že by to se třemi dětmi zvládla. Měl za to, že tu domácnost prostě stíhat musí. Když vážně onemocněla, její rodina zapojila všechny páky a domácnost se opět obešla bez jeho pomoci. Jaká škoda. Byla to jediná šance. Chyba byla, že s ním měla tři děti a že už po prvním ho nekopla do p..... Kdyby mu jasně řekla, takového muže nechci, co ho rodina nezajímá a radši sedí s chlapama nad pivem, snad by ji aspoň respektoval. Bohužel, po uzdravení dělala služku všem dál.

 
rychlonožka
rychlonožka - 12.1.2018 14:34

Pro mě je otázka, jak dospělá je matka tří dětí a manželka poněkud laxního muže, když se dostala do tohohle stadia. Utíkají malí kluci, když mičudou rozbijí okno. A nevyzrálí jedinci, kteří si nevědí rady s vlastním životem. Máte to doma přesně takové, jaké jste si to vybudovala. Měla jste po manželovi chtít pomáhat UŽ S TÍM PRVNÍM DÍTĚTEM. Všichni jsou takoví, jací jsou a je to Vaše volba a zásluha. Tohle není záležitost jednoho měsíce, dvou let, Vy takhle žijete celé roky! Vy si sama přidáváte víc a víc práce! Oni jsou tak zvyklí, co chcete měnit? Myslíte, že to změníte jedním útěkem? Jedním vydupaným volným dnem? Na Vašem místě bych nedělala trucy a naschvály jako malé dítě, co sebou lískne na zem v hračkárně. Návrat do práce je dost dobrým důvodem rodinu poněkud nenásilně vyškolit. pokud chcete něco změnit, musíte být především důsledná sama k sobě. To znamená po návratu z práce udělat to nejnutnější, co Vaši domácnost nepoloží a jít si lehnout. S úplným klidem bych na udivené dotazy reagovala jako porouchaná gramodeska. Nestihla jsem to, udělám to, až si odpočinu, ne, dneska nemám čas jít nakoupit, peru, ano, musím vyžehlit, takže vařit teplou večeři nebudu, je tam chleba, šunka a máslo. Začněte u sebe. Tam je zakopaný pes. Pasovala jste se do té role sama. Oni nemůžou pochopit, co dá vaše domácnost práce. Vy jste jim k tomu nikdy nedala příležitost. A pamatujte si: čím víc lidí doma obskakujete, tím méně si vás všichni váží. Je to sice hrozné, ale je to tak....

 
Verera
Verera - 12.1.2018 10:05

Renee: Já bych řekla, že Michala je ten typ, co si myslím že žena musí zvládnout domácnost, děti a mít vše pod kontrolou , že bez toho by se domácnost hroutila. Teď zjišťuje, že na to nemá sílu a sama s tím bojuje, protože má pocit, že když to nezvládá, není dobrá matka.

Možná, že první krok by mělo být ujasnit si, co je podstatné a co ne, co ona chce a kde je hranice, za kterou už nechce zajít.
Myslet na sebe stejně jako na ostatní členy rodiny není sobectví, ale její právo. Nevím, proč spousta žen má nejdřív děti, manžela, domácnost, psa, rybičky, své rodiče, manželovy rodiče, a když to všechno náhodou obstará, pak si možná troufne najít chviličku pro sebe a cítí se provinile.

Udělat si každý den čas na sebe by měla být samozřejmost, občas celý sen taky. A ne tajně, ale prostě si to takhle nastavit.

Stresovaná utahaná matka není ani pro děti nic dobrého, ty ocení, když si udělá čas na ně než na teplé večeře a naleštěný byt.

 
Renee
Renee - 11.1.2018 19:05

Otázka je, jestli skutečně po večerech a doma zavřený v ložnici pracuje. Jestli se jenom neulejvá a po práci se nechodí někam bavit a v ložnici nesurfuje po internetu nebo nehraje hry smajlik - 64 Odpovídá jeho nadměrnému pracovnímu vytížení jeho výplata? Při takovém nasazení byste si měli žít dost dobře. Možná i na tu uklízečku by semtam mohlo zbýt smajlik - 63
Jinak ono to nebylo poznat už po prvním dítěti, že tenhle mužský je v domácnosti k ničemu? Ta změna se udála až v průběhu let? Pochybuju. Takhle má chudák ženská doma vlastně 4 děti smajlik - 76 Ale měla zbystřit dřív, než do té velké rodiny šla. Ostatně i kdyby ten chlap vydělával hromady peněz a rodinu jimi zahrnoval, k čemu to je, když ani netráví společně víkendy? Ta ženská je vlastně sama. Kolik si toho vůbec za den stihnou říct, kromě pozdravu a jeho sdělení, ať ho nikdo neotravuje, že má ještě práci? smajlik - 20

 
Arna
Arna - 11.1.2018 17:57

Ano, udělat to, ale bez toho uvaření! Mají hlad? Ať si i uvaří.

A když manžel přijíždí domů až večer, tak určitě nechodí do práce na 6.hodinu, tak ať malého do školky odveze on.

 
krasaka
krasaka - 11.1.2018 16:31

smajlik - 61 Já bych ty volné víkendy pouze pro sebe využila 2x měsíčně,kdybyste byli s mužem od sebe,taky by měl "nárok na starost o děti" co druhý víkend smajlik - 76 Jsi na tom hůře nežli matka samoživitelka, byla jsem vdova,dvě starší dcery 14 a 8 a narodil se benjamínek. Něco takového neznám, dělala jsem u dráhy dvanáctky i noční a doma vše klapalo,dokud nejstarší neodešla do Prahy na VŠ !
Mladší dcerka se naučila všemu,,je z ní výborná hospodyně a výtečná kuchařka a moc problémů s benjamínkem nebylo-jen to převlékání v jeslích,pokud spěchaly holky do školy.Když to šlo, po noční jsem si ho nechávala doma,abych jim trochu ulehčilasmajlik - 47
Kdysi zde padaly návrhy, jak s uřvaným dítětem, když se vzteká - šup s ním pod studenou sprchu, brzy by ho to přešlo /jeden z mých psů se záhy odnaučil furt štěkat,stačilo mít vodu ve spreji a hned to pochopilsmajlik - 68/
Každé z dětí je jedinec, který se chce prosadit-ovšem maminka má nárok na trochu soukromí a ten "otrokářský systém" bych ihned zrušila,manžel není žádnou oporou,nežli mít chlapa jen jako přívěšek ke klíčům,byla bych raději samasmajlik - 76

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-36
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 86649.
Archiv anket.