Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Šťáva plná vitaminů

Šťáva plná vitaminůPřipravte si domácí šťávu, která bude chutnat celé rodině...
pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Je mu skoro čtyřicet a bydlí u rodičů

Je mu skoro čtyřicet a bydlí u rodičů

Zajímal by mě váš názor na muže, se kterým jsem se před nedávnem seznámila. Já totiž nějak tápu a nevím, jestli je to ten pravý nebo ne. Rozumíme si, je mi s ním dobře, ale zaráží mne, že i když je mu už 38 let, tak stále bydlí u rodičů.

Já sama jsem už rozvedená, je mi 29 let, vdávala jsem se hodně mladá, oba jsme byli nevyzrálí a manželství nevydrželo. Naštěstí jsme neměli děti, tak jsme se poměrně v klidu rozvedli. V podstatě od svých devatenácti let žiju již samostatně, s rodiči máme velmi hezký vztah, ale společné bydlení by mi v dospělém věku připadalo divné. Teď žiju v pronajaté garsonce a je mi fajn.

Před dvěma měsíci jsem se seznámila s Karlem a vzájemně jsme si padli do oka. Máme společné zájmy, líbí se nám stejné filmy, hudba, oba jezdíme rádi na kole a lyžujeme, celkově si dost rozumíme. Jediný problém vidím v jeho závislosti na rodičích. Je mu 38 a nikdy nežil jinde, než ve svém původním domově. Faktem je, že nebydlí přímo ve stejném bytě, oni mají dost velkou vilu a Karel má celé horní patro pro sebe, je to kompletní samostatná bytová jednotka 4 + 1.

Jenže i když bydlí ve svém bytě, rodiče má o patro níž a podle toho, co říká, tak mu maminka pere, vaří, uklízí, když je v práci, jde do jeho bytu a komplet mu tam udělá pořádek, povleče postele, vynese odpadky atd. Na jídlo chodí k rodičům, každý den na večeře i na snídaně, dokonce mu maminka chystá i svačiny do práce. On to považuje za samozřejmost, když jsem s ním na toto téma nahodila opatrnou řeč, tak se vyjádřil ve smyslu, že na to přece nic není, že až bude žít se svou přítelkyní nebo manželkou, převezme tu maminčinu péči přece ona a jeho maminka jim nijak nebude zasahovat do života. O tom, že by se třeba odstěhoval někam úplně jinam, vůbec nepřemýšlí, byl by prý blázen, kdyby se vzdával takového bydlení.

A já vám nějak nevím. Možná si vytvářím zbytečné katastrofické scénáře a kdyby nám to spolu vydrželo a sestěhovali se k němu, všechno by normálně fungovalo. Ale vnitřně tomu sama moc nevěřím, myslím, že ten jejich model a vzájemná závislost je u nich už hodně zakořeněná a mám strach, abych tam jednou nebyla v pozici vetřelce a pátého kola u vozu. A hlavně mi docela vadí, že je Karel takový mamánek a nebyl schopná se za celý svůj dospělý život osamostatnit.

 Kdybyste mohly mluvit ze svých zkušeností, co byste mi radily? Taky vám připadá ten jejich vztah až patologický a nic dobrého by mi to v budoucnosti nepřineslo?

Radka


22.5.2018   Rubrika:   |   Komentářů 40   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Je mu skoro čtyřicet a bydlí u rodičů

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-40
Mishka
Mishka - 13.10.2018 19:40

No ty jo, já nevím, sice je pěkný, že bydlí takhle blízko rodičů a může jim pomoc, když potřebujou, ale já bych to asi nedávala. Můj bývalý měl se svou mámou hodně silnej vztah a volali si třeba 10x denně a to na mě bylo taky moc. Láska k rodičům je potřeba, ale nemá se to přehánět... Být tebou, tak ho zkouším nějak nenápadně dostat k myšlence, že byste časem mohli bydlet třeba spolu někde dál. Zkus s ním schválně jen tak mrknout na realitky, třeba [url=www.eurobydleni.cz]sem[/url] a uvidíš smajlik - 14

 
Mishka
Mishka - 13.10.2018 19:39

No ty jo, já nevím, sice je pěkný, že bydlí takhle blízko rodičů a může jim pomoc, když potřebujou, ale já bych to asi nedávala. Můj bývalý měl se svou mámou hodně silnej vztah a volali si třeba 10x denně a to na mě bylo taky moc. Láska k rodičům je potřeba, ale nemá se to přehánět... Být tebou, tak ho zkouším nějak nenápadně dostat k myšlence, že byste časem mohli bydlet třeba spolu někde dál. Zkus s ním schválně jen tak mrknout na realitky, třeba[url=www.eurobydleni.cz]sem[/url] a uvidíš smajlik - 14

 
kubikm
kubikm - 6.6.2018 22:57

no...za totáče prostě nebyla šance sehnat hned byt, dost rodin, co znám, prostě poskytla 1 místnost mladým...a zbytek bytu byl společný..tzn. i úklid, nákupy, vaření...bydlela jsem tak 2 roky u tchýně....střídaly jsme se po týdnu...nebyl problém
ale úklidem myslím společné prostory...na nákupu a vaření jsme se vždy domluvily...my ženy, no...
nechtěla bych ani v té době, aby mi tchýně lezla do "našeho" pokoje, stejně tak já bych nevlezla do jejich ložnice.....
takže
pokud má syn svoje patro...OK
ale potom tam maminka nemá co chodit, ne? uklízet? prát? proč?
synáček je invalida???

takže...sednout si všichni dohromady a domluvit pravidla...a podle toho se rozhodnout

 
Karollina
Karollina - 30.5.2018 22:53

Radko,
naši dva synové bydlí hned vedle v domě. Jsou dospělí oba, a obyvají každý jedno patro, kde jsou byty o velikosti 2+ KK.
Akorát se musejí starat sami, služku nedělám.
Nejde o to, že Váš přítel bydlí s rodiči v domě, spíš jde o ten matky servis.
A že si myslí, že budoucí přítelkyně automaticky převezme tuto roli.
Zajímalo by mě, zdali tedy zastává aspon práci na domě a zahradě, což bývá dle velikosti zahrady, zdali je užitková, či okrasná, dle stáří/zachovalosti domu různě náročné.
Jasně, že pro budoucí manželky může být "odrazující", že my rodiče bydlíme hned vedle, nicméně jde o dva domy nalepené na sobě, tudíž nemáme společný vchod.
Každopádně ovšem právě z mého hlediska, tedy hlediska matky synů, kteří bydlí v podstatě s rodiči hned vedle, má své pro i proti.
A i z toho hlediska, že mám tchyni, co ty tendence vměšování měla.
Skutečně je nechat být a žít, bez vměšování a kontroly.
Možná si s ním promluvit znovu o tom, jak si představuje společné bydlení, jaké role zastává on, a že ten model, jež zná a zastává (matka opečovávatelka), vyžaduje inovaci. Což znamená, např. dělba domacích prací, příprav jídla a podobně. Žena sicě skutečně vytváří "domov", ovšem není nutné, aby byla "uvázaná u plotny". Jsou to odlišné věci.
Důležitá je komunikace, v jakémkoli vztahu.
Držím palce, ono dost možná, když mu řeknete, jak to vidíte a vnímáte, dle reakce, zda-li je schopen změny ve smyslu "mamahotelu".
Pokud v tom tak vyrostl, nezažil nic jiného, nepřemýšlí o tom, pro něj je to dost možná "automatika", že to žena tak dělá.
Mějte se hezky

 
Nika1
Nika1 - 30.5.2018 18:36

Sharon: ano, vidim to v manzelove, ale i sve sirsi rodine. Schvalne, jestli by matinka takto opecovavala dcerunku. Z takovych vyrustaji neschopaci nebo sobci, co s nicim nepomuzou a nic neoceni, ptz to meli vzdy automaticky a neumi to a hlavne nechteji umet, kdyz to maminka taky delala vse sama. Co na tom, ze sla v 50ti do inval.duchodu ale hlavne, ze pan manzel je jak mladik, co trapne okukuje 20citky. A kdyz ji pusti po mesici a pul z nemocnice, tak ten s prominutim srac, za celou dobu nevyluxuje a ma tam mrdnik. Bavim se o 50nikovi, takze zadny starecek nad hrobem. Ale hlavne ze matinka svy synacky rozmazli a snacham neprijde na jmeno.

 
Bellana
Bellana - 29.5.2018 13:45

Záleží na tom, jak se stará o dům a zahradu. Jestli dělá skoro všechno kolem domu a zahrady, tak to není tak málo a nevadí, že čeká, že se žena bude starat o domácnost. Pokud ale o dům pečuje především jeho otec, utíkala bych od pána co nejrychleji. Dělba práce by měla být pokud možno vyvážená. Ale já domácí práce zrovna nemiluju, takže mě by pocit Máry chytil velmi rychle.

 
rychlonožka
rychlonožka - 27.5.2018 9:20

zestárnou, že to bude on, kdo bude dolů běhat uklízet a vařit. Bude je mít spíš na krku všechny. Aniž bych byla pro ultimáta, pokud nebude chtít žít u ní aspoň na střídačku, skutečně bych váhala připravit si společný život plný obskakování manžela a vděčnosti za to, že bydlím ve vile a nemusela jsem hnout pro to prstem. Ta výhoda je zdánlivá....Možná, že druzí, kteří budou bydlet jen v bytě, budou spokojenější...Ale to asi ukáže čas. Třeba partner Radku ještě překvapí....Třeba skutečně za práci doma umí vzít, jen neměl možnost.

 
rychlonožka
rychlonožka - 27.5.2018 9:19

V tom případě Ti asi můžu jen pogratulovat k tomu, že ses dala dohromady s partnerem, který zná svou i Tvou cenu. Máte takové charakterové vlastnosti, že se nepotřebujete nad někoho povyšovat a nechováte se tak, abyste druhého donutili se ponižovat. Umíte rozlišit, co je pro vztah podstatné a co vedlejší. No a to zázemí důležité skutečně je. Já je v původní rodině neměla, takže jsem musela zatnout zuby a držet krok. Proti přesile muže a jeho rodičů, s předsudkem, který jsem jaksi nerada přijala za vlastní /mysli na děti a co by řekli lidi/ jsem měla pramálo šancí cosi změnit. Trpělivost mi došla až když ty děti byly dospělé. Uvědomila jsem si, že když se ohlédnu, nevidím nic, na co bych ráda vzpomínala, a když se kouknu dopředu, nemám se na co těšit, nic nečekám a už nemám co nabídnout. S přihlédnutím k tomu, že místo aby byl klid, to bylo čím dál horší, jsem se zvedla ze dna. Dneska se divím, proč jsem tu kuráž nenašla dřív. Bylo to těžké, ale stálo mi to zato. Člověk má dát na to, když cítí, že něco není v pořádku. Nemá se nechat donutit žít tak, jak nechce. Naskládají se drobnosti, každodenní malichernosti, promíchají se se zásadními věcmi, člověk neví, co má řešit dřív, kolikrát stěží ustojí ten tlak, kterým bližní dovedou "zpříjemnit" život. Dneska ti mladí nejdou hned do vážného vztahu, dovedou se ozvat hned, jak se jim něco nelíbí. My byli vedeni k jakési úctě ke starším, k vděčnosti, jenomže ono to dost dobře nejde, když ti druzí člověka jen využívají na práci a chtějí, aby skákal podle nich. Aniž bych si fandila - oboje mladí mě mají za tchýni, která jim v životě do ničeho nekecá, neztrpčuje jim ho dobře míněnými radami, neleze jim do domácností, nediriguje je atd. Mám totiž na jisté zážitky moc dobrou paměť. Jo, staří to s mladými většinou myslí dobře. Jenomže myslím, že vždycky platí to, čím víc toho ti rodiče udělají pro své děti, tím méně toho ty děti udělají pro své rodiče. Čím déle se o děti starají, tím hůř se to dítě postaví na vlastní nohy. A tím méně si toho váží. Radky partner bere služby matky jako samozřejmost. Pochybuju, že až Radka přijde z porodnice s dítětem a bude potřebovat odpočívat, kdyby nadlouho onemocněla, se její muž chopí domácnosti. A až rodiče

 
kareta
kareta - 26.5.2018 20:48

každopádně tu každá reflektujeme své osobní zkušenosti, které jsou ovšem nepřenositelné a asi i nesdělitelné, já nevidím problém v sestěhování, protože když se naštvu, tak se klidně seberu a jdu, protože zázemí jakési mám a s rodinou problémy nemám, snesu jak časté návštěvy a bavím se s nimi báječně, tak i dlouhá období klidu a nic mi nechybí ani v jednom případě. Muž to má podobně, takže nás ani jeden extrém nijak stresovat nebude. Zas na druhou stranu vím, jak kamarádka každou chvíli pláče nad svou vlastní rodinou, co nerespektuje její prostor a neumí je vykázat...prostě nastavení hranic je důležité i ve vlastní rodině. A pokud to okolí nerespektuje, tak holt je čas udělat papa v zájmu zachování duševní pohody.

 
kareta
kareta - 26.5.2018 20:42

rychlonožka: jsme v produktivním věku, vyrostla jsme ve vícegeneračním domě, kdy majitelé domu byli rodiče mamky, táta se přiženil, pak na rekonstrukci dům prarodiče přepsali na oba rodiče a nikdy nikdy nebyl ohledně toho konflikt. Já jsme majitelka jiného domu, muž se přistěhoval a fakt nevidím důvod mu to dávat sežrat. prostě si žijeme. není to žádný chudák, co by si nemovitost neuměl případně pořídit sám, prostě to je jak to je.Asi to bude tím, že jsme z podobně situovaných rodin a nehoníme si na druhých triko, jsme oba sebevědomí dost na to, abychom spolu nesoupeřili. Takového partnera bych nesnesla. Jsme extrémně nesoutěživá. Závodit se mnou nejde. Kdyby mne přinutil k nějakému soupeření, tak by se zoufalstvím rozplakal, jsme totiž DOBRÁ skoro ve všemsmajlik - 26smajlik - 81

 
rychlonožka
rychlonožka - 26.5.2018 17:46

Kareto, nevím, kolik Ti je, ale moje dvě životní zkušenosti s manželem i s přítelem / oba s výstavním barákem/ mě posouvají do opačného stanoviska. Ti lidé totiž automaticky předpokládají Tvou jakousi podřazenost. Očekávají, že k nim budeš vzhlížet, že přijmeš jejich stanoviska a názory. Bohužel i na věci, které se bezprostředně dotýkají Tebe samé. Musíš akceptovat rodiče, musíš být vděčná, nesmíš mít vlastní představy, nesmíš si dělat podle svého, aniž by ses jich zeptala, zda můžeš nebo ne. Mnohem milejší mi je svatý klid, nezávislost, osobní prostor byť v malém bytě, který mám podle svého. Věci, které mě obklopují, jsem si vybrala, nebyly mi dány s očekáváním, jak budu jásat, čas, který tu po práci trávím, si rozvrhnu já sama a nepotřebuju se nikoho ptát, když přijdu unavená, zda se mu hodí, abych se na hodinku natáhla. Když se zdržím ve městě cestou z práce, nemusím se omlouvat, kde jsem byla. Za čas zjistíš, že doma děláš první poslední a přesto musíš vzhlížet k tomu, kdo Ti to laskavě umožnil. Oba hochy jsem jaksi pustila do světa k předání někomu, kdo se podřídit bude umět. Zajímavé - žádná extra partie jim do cesty nepřišla.... Pravda, bylo to s odstupem řádu x let. Poprvé mladá, podruhé ne příliš mladá. Vdala jsem se za první známost, pár let po rozvodu přišla vážná známost. Děti už dospělé, ale nešla jsem do toho. Oba - asi to přitahuju - měli řadu stejných vlastností. Nevadilo mi, že jsou jedináčkové z movité rodiny. Vadila mi naprostá závislost na té rodině. Nesdílela jsem jejich nadšení pro ty úžasné vztahy. O mně moji rodiče nemuseli vědět první poslední, ani jsem neměla potřebu se s nimi o úplně všem radit. Moje vlastní zkušenosti mě přesvědčily, že chlapi s baráky si záměrně vybírají samostatné holky z méně movité rodiny. Holka z rodiny stejně bohaté není pro ně ten správný objekt. Ta má více sebevědomí a více požadavků. Ta před nimi na zadek v údivu rozhodně nepadne. A o vzájemných návštěvách s příbuznými, jichž se hojně musí partnerka zúčastňovat, si ta chytrá myslí svoje. Ta hloupá na ně, skřípaje zubama, chodí....

 
kareta
kareta - 26.5.2018 15:56

rychlonožka: tak to já bych se z garsonky do vily natlačit nechala, zvláš´t kdyby měli bazén a tchyně vařila a uklízelasmajlik - 16

 
rychlonožka
rychlonožka - 26.5.2018 14:43

Pokud má rodina velký dům, je logické, že tam bydlí více generací. Prodat to, koupit dva velké byty a zbytek dát na účet sice taky jde, ale proč se vzdávat domova, zejména, když to tak všem vyhovuje. Otázka je, jak to bude vyhovovat budoucím partnerkám a partnerům. Přijdou do něčeho zaběhnutého a nebudou mít žádnou šanci tam zbudovat domov podle vlastních představ. Ne každý to unese. Stejně jako to, že rodiče se dál budou chtít se svým dítětem, svatba nesvatba, vídat jako dosud. Budou chtít nabízet pomoc, nebo pomoc vyžadovat. Na jednu stranu, proč by si měl syn sám vařit, když maminka to udělá při vaření pro ně a daleko rychleji. Syn jim zase může vymalovat jejich byt, udělat na zahradě těžkou práci, atd. Radka se ale bude muset připravit na to, že jí v domě nebude patřit ani špendlík, odejít by jednou mohla bez ničeho stejně jako tam přijít. Asi bych nyní, na počátku známosti, nic nehrotila, ale dala mu najevo, že svoje samostatné bydlení si hodně cením a že je nepustím. On sice bude říkat, že platí podnájem zbytečně, že by ty peníze mohla ušetřit, ale otázka je, zda by pak nelitovala. Kdyby to nevyšlo, neměla by kam jít. Někdy bych byla s ním u něj, někdy bych chtěla, aby zůstal u mě, a jak bych viděla nějaký nátlak na sestěhování se, to bych asi práskla do bot.

 
kareta
kareta - 26.5.2018 10:56

Takže- já bych u rodičů klidně bydlela a nechala vařit nejen sobě, ale i pro celou rodinu, i uklízet a tak. na oplátku bych převzala veškeré platby za dům, aby měli celý důchod pro sebe a mohli si užívat. To mi připadá fér.smajlik - 26

 
kareta
kareta - 26.5.2018 10:50

Dnes jsme zrovna líčila muži, jak jsme vykořisťovali prababičku, když se k nám po úrazu ve svých 85 letech přestěhovala..štupovala ponožky, pletla, párala staré svetry a pletla nové, háčkovala, četla mi pohádky, hrála se mnou karty, loupala babičce brambory na oběd, šlehala krémy, musela každý den chodit hodinu s berlema, aby jen neseděla a neležela, musela se s náma účastnit společenskéo života a návštěv, a tak až do svých 92 letech byla akivní.Pak spadla, narazila si nohu, odmítla se postavit a do roka zblbla a v 94 zemřela. Aktivita je pro seniory prostě důležitá a nechat důchodce hnít doma u televize a udělat z nich neužitečné je zlo.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-40
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 193153.
Archiv anket.