Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Šťáva plná vitaminů

Šťáva plná vitaminůPřipravte si domácí šťávu, která bude chutnat celé rodině...
pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Vdala jsem se v Austrálii a jsem v pasti. Zažívám teror od manžela.

Vdala jsem se v Austrálii a jsem v pasti. Zažívám teror od manžela.

Ráda bych se podělila o svůj příběh a požádala čtenářky o radu. Je mi 33 let a posledních devět let žiji v Austrálii. Z Čech jsem odešla kvůli špatnému vztahu s matkou, utéct tak daleko jsem viděla jako jediné řešení.

V Austrálii jsem se před pěti lety vdala. Měla jsem předtím dva vztahy s muži v přibližně stejném věku, jako jsem byla já, ale neklapalo to. Proto jsem se rozhodla, že si najdu muže ve vyšším věku, který už to má v hlavě a v životě srovnané. S mým mužem jsem se seznámila na jedné společenské akci, mně bylo 28 a jemu 56 let. Zaujal mě na první pohled. Byl velice zdvořilý a měl velký přehled. Pozval mě na večeři a začali jsme spolu chodit.

Už tehdy mi sdělil, že má diagnostikovanou bipolární poruchu. Něco jsem si o tom přečetla, ale nepřipravilo mě to na to, co to ve skutečnosti znamená. Manžel měl jednu epizodu ještě předtím, než jsme se vzali, takže v úplné nevědomosti jsem nežila, ale co se týkalo mě, vždy se kontroloval. Po nějakém čase jsme se vzali a naším jediným plánem bylo, že nebudeme mít, vzhledem k věkovému rozdílu, děti. Ale pán Bůh chtěl jinak. Otěhotněla jsem krátce po svatbě i přesto, že jsem brala antikoncepci. Bylo to pro nás oba velké překvapení a dohodli jsme se, že uděláme to, co bude nejlepší pro naše dítě.

Manžel měl po dobu mého těhotenství depresi, která trvala až do dvou let naší dcery. Snažila jsem se to respektovat, vycházet mu vstříc a nezatěžovat ho, takže jsem si připadala jako svobodná matka. Celé dny spal a vstával, až když jsme šly s dcerou spát. Když byly dceři dva roky, zemřela manželova matka a za zděděné peníze jsme koupili dům s pozemkem v malé vesničce. Pozemek manžel využívá pro svou sbírku starých aut.

Když jsme se přestěhovali a já se těšila na nový začátek pro nás všechny, manžel přešel do stavu mánie, což znamenalo, že přestal skoro úplně spát, začal brát drogy, navštěvovat kasina a veřejné domy. Já jsem nevěděla, co mám dělat. Ze stresu jsem hodně přibrala, takže mi začal nadávat, že jsem odporné prase a chtěl se mě a našeho dítěte zbavit.

Nic mu nebylo dost dobré. Špatně jsem uklízela, prala, mluvila, vypadala, byla jsem špatná matka – to vše a ještě víc v očích mého muže. Nenáviděl mě. Žijeme na samotě, do města je to 30 minut autem, není zde žádná veřejná doprava. Muž často odjížděl, nikdy neřekl, kam a na jak dlouho a my pak byly s dcerou úplně odříznuté a bez prostředků, protože nás tu nechával bez peněz. Nemáme internet ani pevnou linku a jeden ze způsobů, jak mě trestal byl, že mi sebral mobil a odjel na několik týdnů pryč. Když se vrátil, nastal teror doma. Plival po mně, poléval mě studenou vodou atd.

Naše dcera má australské občanství a odvézt ze země ji mohu pouze s jeho svolením, které mi odmítá dát. Přišla jsem do Austrálie sama, takže nemám kam jít a naši společní přátelé mého muže znají se bojí mi pomoci, protože mého muže znají a vědí, že by jim dělal problémy.

Více jak rok jsem žila ve strachu z deportace a že přijdu o dceru, když odejdu, čímž mi vyhrožoval. Každý večer jsem se před usnutím modlila, abych se druhý den už neprobudila.

Zhruba po roce této hrůzy jedna hádka vygradovala do fyzického napadení. Podařilo se mi zavolat policii, ale než dorazili, manžel nasedl do auta a odjel. Za chvíli se ale vrátil pro zapomenutý telefon a policie ho zatkla. Šel do vězení na necelé tři měsíce. To byl pro mě čas euforie a neskonalého štěstí. Konečně jsem se nemusela bát. Bohužel, netrvalo to dlouho. Manžela propustila on se vrátil domů. Nemá už sice tu šílenou mánii, ale pouze deprese.

Protože mám přechodná partnerská víza, nemám nárok na podporu a nemám kam a za co se přestěhovat, takže jsme s mužem v jednom domě. A i když manžel neřve a nehází věcmi každý den, chová se, jakoby se nic nestalo a říká, že to moc dramatizuju a že jsem rozmazlená. Jiné ženy prý procházejí horším manželstvím, tak ať si nestěžuju.

Už je to skoro rok, co je zpátky a já už nemůžu. Že mi nadává kvůli tomu, jak vypadám, se snažím přecházet, ale on mi vyhrožuje, že se mě zbaví a že si najde lepší mámu pro naši dceru. To mě naprosto ničí. V době, kdy byl ve vězení mi v Čechách zemřel otec a já nemohla ani na pohřeb, protože on odmítl podepsat souhlas, aby dcerka mohla vycestovat se mnou. Jediné štěstí v neštěstí je, že po tátovi zůstal byt, který se sestra snaží prodat. Měly bychom pak s dcerou finance na přestěhování, ale dlouho to trvá.

Teď s dcerou přežíváme tady, ale já už nemám sílu. Jsem nervově labilní. Jen když uslyším jeho hlas, dělá se mi úplně fyzicky nevolno. Trpím migrénami, ale snažím se být silná pro dceru. Té jsou čtyři roky a svému otci se snaží vyhýbat, nechce s ním trávit žádný čas. Ale on s ní taky ne. Celý den spí a když vyjde z pokoje, jen zařve, že jsem odporný prase a plivne po mně.

Vím, že je manžel nemocný, ale já s tím nemůžu žít. Mám depresi, bojím se vycházet z domu. Co s tím? Moc bych si vážila vašich rad. Děkuji.

Ivana


16.8.2019   Rubrika:   |   Komentářů 56   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Vdala jsem se v Austrálii a jsem v pasti. Zažívám teror od manžela.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-56
sharon
sharon - 28.9.2019 14:48

obrázek - smileys_cz_277.gif

 
kubikm
kubikm - 27.9.2019 19:55

Arna: no jsou jen 2 možnosti
buď je mrtvá
nebo vůbec neexistuje....

 
Arna
Arna - 27.9.2019 12:23

Perlay: Halóóó, Ivano, ozvi se ať víme jak vše pokračuje.

 
sharon
sharon - 23.9.2019 16:16

kubikm: díky paní profesorko.....smajlik - 24

 
sharon
sharon - 23.9.2019 16:15

huš babo.....

 
krasaka
krasaka - 23.9.2019 12:10

kubikm: smajlik - 61 všude jinde to funguje - i články,soutěže i dárky, jen tady nula od nuly pojde smajlik - 48
té olomoucké dámy je lépe si nevšímat - nechápu to,ale působím na ni jako červené trenky na býka a to nevím proč smajlik - 26
-komu není shůry dáno - v apatyce nekoupí-smajlik - 48
ti 3 smajlíci níže popisují její duševní stav a vysoké iq - tykvesmajlik - 68

 
kubikm
kubikm - 23.9.2019 11:56

sharon: eví....stále jsme Česká republika s ofiko českým jazykem...

takže...ať tu nechodí česky znamená, že tam kdesi někdo nepochoduje....
ale asi jsi chtěla říct
tak sem....sem....sem...tedy nechodí, že jo?

 
kubikm
kubikm - 23.9.2019 11:53

krasaka: tady přeci nejsou hlavní nějaké články, vycucané a opsané....tady je to o auditkách a dobrých lidech...kdo čte nějaké bláboly??

 
sharon
sharon - 21.9.2019 14:27

smajlik - 55smajlik - 55smajlik - 55
tak tu nechodte.....

 
krasaka
krasaka - 20.9.2019 12:46

smajlik - 61 už nejsme ani měsíčníkem- snad aspon čtvrtletníkem smajlik - 55) smajlik - 26

 
Linda
Linda - 23.8.2019 9:22

Hledala jsem neco ohledne ceskeho obcanstvi pro deti narozene v cizine pro vlastni potrebu - mozna se to hodi i tady
https://www.mvcr.cz/clanek/nabyvani-statniho-obcanstvi-ceske-republiky-narozenim.aspx

 
YXH
YXH - 22.8.2019 16:10

máša h.: smajlik - 47

 
máša h.
máša h. - 21.8.2019 19:28

YXH: netřeba to pitvat...

 
YXH
YXH - 21.8.2019 16:57

máša h.: Mozna, ze by ji bylo lip s pribuznymi u nich doma. Nekdy se charita cpe kam nema... Mam na ne svuj nazor... a asi ne politicky korektni smajlik - 68

 
YXH
YXH - 21.8.2019 16:56

sallie: Jo mas pravdu, to zacit pozvolna s tou ambasadou ale nerikat nic o cestovani. Spis jenom to, ze ona je ceska a ze by chtela aby dcera mela take ceske obcanstvi (spis jako sentimentalni duvody).

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-56
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

    Zpíváte si občas doma?

    Celkem hlasovalo 334608.
    Archiv anket.