Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Po přečtení tohoto článku se mi asi budete smát. Přesto si nemůžu pomoct a musím vám napsat, jaká záhada se mně, zkušené hospodyni a kuchařce stala. Vyhořela jsem totiž na přípravě a hlavně finální podobě oběda. Kdybych vařila svíčkovou, tak neřeknu, ta se někdy nepovede ani profíkovi. Ale… já jsem totálně zkonila tak obyčejné jídlo, jakým je bramborová kaše a obalené filé. Už se smějete? Klidně si poslužte… však jsem si jako titulek k článku vypůjčila jednu repliku staré Škopkové z komedie Slunce, seno, jahody.

Ale zpět k věci.

Není mi 15, není mi ani 25, dokonce už mi dávno není ani 35. Vařím téměř denně již několik desetiletí. A troufnu si říct, že snad i dobře. Za to nemůžu, že je Komár zmlsaný a občas mi něco pěkně sepsuje, že? Ovšem v tomto konkrétním případě jsem totálně selhala.

Co je za problém obalit v trojobalu filé? Nic. To patří k těm úplně nejzákladnějším základům našeho řízkového národa. Dělala jsem to snad tisíckrát a nikdy se nic nestalo. Až teď. Vyndala jsem z mrazáku filety mořské štiky, osolila, obalila v mouce, vajíčku a strouhance. Normální rutina. Rozpumpovala jsem fritovací hrnec a naházela do jeho útrob první várku.

Tsssss, bubly bubly….. Proces smažení započal. Po chvilce jsem šla zmapovat, jaká je situace ve friťáku, a to, co jsem uviděla, mi způsobilo pomalu mrákoty. Dělo se v něm totiž něco neuvěřitelného. Na povrchu se smažila strouhanková směs v celkem roztomilých tvarových kreacích a vespod byly úplně nahaté rybí kousky. Ta ryba se mi ve friťáku normálně svlíkla! „Tady někde se stala chyba,“ říkala jsem si, ovšem přijít na to, kde, bylo nad mé síly.

Vylovila jsem nahaté ryby a strouhanku, naaranžovala to na talíř, vyčistila friťák, rozpumpovala ho a vložila druhou várku. Hotový naivní nadšenec, který si myslí, že podruhé se taková békovina stát nemůže. Stala. Rybička se svépomocí opět vysvlékla a pěkně svorně a pospolu se se strouhankou smažily. Každá zvlášť.

A teď mi řekněte, kde a co jsem udělala špatně. Já to nevím. Komár tvrdí, že když obalujeme rybu, nesmíme tu strouhanku připlácávat moc fest a že tady bude možná zakopaný pes. No, copak jsem mladá nebo blbá, abych bušila do filet jako hluchej do vrat? A hlavně – fakt jsem to nedělala prvně.

Je to záhada. Alespoň pro mne. Třeba bude mít někdo z vás nějaké logické vysvětlení, proč k tomu došlo. Já jsem v koncích. A když mě v tom nenecháte a napíšete nějaké své kuchyňské karamboly, budu moc ráda. To víte, nic nepotěší tak jako cizí neštěstí. „Nejstrašnější“ kuchyňský příspěvek pak odměním nějakým pěkným dárkem. Třeba novou vařečkou.

Ale stejně mi to pořád leží v hlavě… Nahatá ryba...