Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

První dva roky v Kalifornii jsme bydleli v nájemním bytě, v domě, kde se sousedi střídali s frekvencí svatých na orloji. Děti jsme neměli, a tak mě Halloween absolutně míjel. Třetí rok jsem na poslední chvíli propukla. Přestěhovali jsme se do domečku ve čtvti se spoustou dětí a já začínala mít nepříjemné tušení, že bych měla něco dělat či připravovat. V sebeobraně jsem zakoupila pytlík čokolád a doufala, že nás koledníci minou. Zvláště proto, že mi po zubařském zákroku právě přicházela k sobě ta bolavá část čelisti. Zalezla jsem s knížkou a snažila se předstírat, že nikdo není doma. Přesto mě vyhmátly dvě nadpřirozené bytosti. Na kostýmu princezny a modrého králíka jistě nic nadpřirozeného není, nicméně jak princezna vydržela v sychravém zimním večeru v šatech, skládajících se převážně ze silonových závojů, opravdu nechápu.

Přibylo nám jedno a záhy i druhé dítě a mně došlo, že Halloween nemůžeme dál ignorovat. Začala jsem se tedy zajímat, jak se do jednoho data chaoticky nakupily maškary, vyřezávané dýně, koleda, horory i strašidla. A proč se to slaví zrovna před Dušičkami.

Sám název Halloween pochází z anglického All Hallows Even, což je předvečer Všech svatých (All Saints Day), který předchází Dušičkám (All Souls Day). Nejde tedy o nějakou znevažující oslavu Dušiček – ty mají v kalendáři své místo dva dny po Halloweenu. Protestanti ve Skotsku byli zřejmě první, kdo Halloween slavil. V jejich podání se ovšem jednalo o rodinnou sešlost. Hrály se různé hry a provozovaly všeliké čáry: předpovídání budoucnosti, především svateb a ženichů. Možná právě zde mají původ dnešní halloweenské čarodejnice, kostlivci a horory.

Lampiony a ozdoby vyřezávané z dýně mají původ také ve Skotsku, v pověsti o zlobivém Jackovi. Tento chlapec byl natolik nenapravitelný, že jej ani v pekle nechtěli. Jack byl odsouzen k tomu, aby strašil po vřesovištích a lákal poutníky světlem lampičky (jack-o-lantern) do bažin, zkrátka taková keltská obdoba Rusalky.

Strašidýlko z dýně si vyrobíte snadno. Odříznete horní "víčko" a vydlabete veškerý měkký vnitřek a semínka. Je to poměrně lepkavá piplačka – doporučuju dělat venku či alespoň v omyvatelných prostorách. A dejte si záležet. Na tom, jak dokonale práci odvedete, závisí, jak brzy dýně chytne plíseň. Životnost takto vykuchané dýně se stejně počítá na pouhé dny. Pokud si tedy chcete tuto ozdobu pořídit na určité datum, rozhodně s výrobou nespěchejte. Nakonec můžete do dýně vyřezat obličej nebo i složitější abstraktní obrazce, pokud si troufáte. Do vydlabané dýně se dává svíčka. Je dobré poprvé vysledovat, kde je dýně opálená, a na tom místě ještě vyříznout větrací komínek.

S dvěma batolaty jsem vyřezávání dýní zavrhla jako přiliš adrenalinový sport. Avšak zalíbily se mi halloweenské nákupy. Oranžové dýně se dají koupit nudně v obchodě anebo na tzv. "pumpkin patch". Dýňová zahrádka může vzniknout na farmě, ale i na parkovišti obchodního centra. Kromě dýní nabízejí obvykle i nějaké atrakce pro děti. Ohrádku s domácími zvířaty, bludiště ze slámy, strašidelný zámek, skákací hrad, vyjížďky vláčkem, soutěže v barvení dýní a tak dále. Někde jsou atrakce zdarma, jinde za mírný (či dokonce nemírný) poplatek. Pro malé děti je to každopádně ohromná akce. Trochu se pobaví, následuje složité a důležité vybírání dýní a nakonec jízda s naloženým zahradním kolečkem k autu. Sytě oranžové dýně a zlatá sláma tvoří úžasně fotogenické pozadí, takže obvykle se na pumkin patch vyřádí i fotograficky založení rodiče.

Během října se konají i různé maškarní a karnevaly. Vše vrcholí večerní koledou v maskách na All Hallows Even. Původně se tato taškařice odehrávala spíš na Vánoce nebo kolem Díkuvzdání. Časem ovšem oba svátky získaly punc slavností rodinných, a tak se rozpustilosti přesunuly na Halloween. Původně se také nejednalo o koledu, spíš o takové malé vydírání. Dodnes masky kladou majiteli domu zásadní otázku: "Trick or treat?" a vlastní koledě se v angličtině často říká trik-or-treating. Treat je v tomto významu malá odměna. Trick je trik, kanadský žertík. Teoreticky, když se odmítnete vykoupit dobrůtkou, vám koledníci mohou kupříkladu napatlat okna zubní pastou, namotat toaletní papír na ozdobné keře před domem či jinak znepříjemnit život.

Na koledu chodíme v nejbližším sousedství. Skupinky dětiček se hemží od domu k domu a rodičům nezbývá než se smířit s tím, že si prckové tento den neuvěřitelně zatláskají žaludek. Připadá mi, že poslední dobou se rozmohlo i nabízení nepoživatelných dárků: malá krabička modelíny, bublifuk, samolepky, skákací balonky a podobné blbinky. U malých koledníků jsou velmi oblíbené a já osobně to považuji za dobrou alternativu čokoládového obžeství.