Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Manžel a jedle
Osobně vánoční večírky v práci nemusím, raději zajdu někam s přáteli. V mém předchozím zaměstnání to bylo vůbec o ničem, protože se večírky a podobné akce dělaly zásadně v pátek od 13 nebo 14 hodin. Úředníci si mimo úřední den šli ve 12 na obídek a pak tradá domů, takže jim to problém nedělalo. Bohužel my jsme byli vyjímka, přestože jsme spadali pod úřad, měli jsme otevřeno do 17 hodin každý den. A přijít v šest večer mezi už značně společensky unavené kolegy nebylo nic moc.

Vánočně laděné posezení od práce mě čeká ve čtvrtek, tak uvidím... Odejít můžu vždy.

Jinak můj má velice divoký večírky. Mají firmu s kámošem a prakticky se kamarádí i se svejma podřízenejma. Takže deset chlapů utrženejch ze řetězu. Jsem vždycky šťastná, že se vůbec vrátí domů

No jako večírek mi sám o sobě nevadí. Ráda se setkám s kolegy. Má to jedinej háček a to je dobrovolnost. Bohužel ve většině firem je to povinné a co je nejhorší, že je povinné se vožrat a zůstat do dvou do rána. Jako já umim zakalit, ale s kámošema - tam pak člověk i když nějak ujede nemusí přemejšlet o ostudě. Ale na firemnim večírku se prostě pobavim, dám tři čtyři vínka a pádim dom. Víc se hlídám, aby nebyla ostuda. Z toho letošního asi budu muset nenápadně zdrhnout, protože jsem tu nová a kolegové se hrozně těší, že teď jsem na řadě s ostudou já a já jim tu radost opravdu hodlám pokazit a zdrhnout zavčasu

orinka: Já už mám dávno puntíky kolem dokola. Nás je 60 lidí. 58 chlapů, já a uklízečka. Fakt nejsem zvědavá na ožralé chlapy jak si dodávají odvahu a pak se jdou přátelit..... Když jsem nešla poprvé, dávali mi to vyžrat půl roku. Jenže co bych asi tak dělala s chlapama "na bečce"? Pivo nepiju, tak mi jednou koupili vajčný koňak a jindy Jelcina. A nakonec, oni jsou svobodnější když se nemusí ohlížet na babu co tam sedí u vína. Zkrátka chlapi vzali na vědomí že "paní nikam nechodí" a mám pokoj.

bohunka: no jo....ale nebudeš mít černý puntík za absenci? Jak tak sleduju vývoj, začíná se to podezřele podobat dobrovolně povinným akcím na 1. máje. Tam jsme taky jásali jako diví

sharon: ano, důchodce může jen vzpomínat, taky jsi mi připoměla jeden takový večírek, nebyl sice vánoční ale ten kolega co krásně hrál na harmoniku, toho jsem si vybavila hned. Škoda už hraje na nebesích

Každý rok máme vánoční výjezdní zasedání. Současně s tím se udělá školení BOZP. Docela to jde. Zahrajeme si bowling, zaplaveme si, něco málo popijeme, popovídáme si, máme možnost vidět kolegy z externích projektů. Žádné trapasy se nekonají. Jsme teď taková klidná firma, majitelé se snaží, abychom spolu dobře vycházeli, abychom dobře spolupracovali. Před krizí nás bylo víc a bylo to bouřlivější, ale hranici to nepřekročilo. V mládí jsme byli mnohem, mnohem divočejší. Kdeže loňské sněhy jsou ...

Jsme malá firma, s novými majiteli přišel nový vzduch a dopadlo to tak, že všichni jsou vystresovaní, naštvaní ..... Před 10 lety jsem se na jakoukoli akci s firmou těšila. Dnes už nechodím ani na grilování, ani na vánoční posezení. Vedoucí něco domluvil "protože se to dělá" a já radši ani nejdu. Nemíním volný večer vyplácat na akci, kde budou lidi kterých mám za celý rok plné zuby. S kým se chci vidět, s tím si zajdu do kafcu, ostatní fakt nemusím. A s tímhle postojem nás je čím dál víc - bohužel.

je mi milejší posedět s vybranými kamarádskými kolegy a kolegyněmi třeba u punče, než trpět na velkém večírku s nucenou zábavou. Když jsem byla zaměstnaná, naštěstí se velké večírky nekonaly a pár lidí z kolektivu se vzájemně dobře znali. Nejhorší jsou asi ty akce, kdy se ze strachu z nadřízených člověk dopouští ponižujících kousků. Nepřipadá mi přínosné sehnat lidi, kteří si po celý rok nemají co říct (v lepším případě) do jedné místnosti a žádat po nich, aby si ve jménu Vánoc padali kolem krku.

jak já vám ty večírky závidím.....vánoční, mdžácké, výlety na jižní moravu na víno.....áááchjo, zlatý časy, u nás se tančilo, zpívalo....náš podnikový pěvecký sbor se jmenoval "zabuč".......a bejvalo to super, nepochopí jen ten kdo nezažil....lidi se uměli bavit i když se někteří zcákali....jeden kolega hrával krásně na harmoniku a to nás slyšelo celé náměstí jak jsme zpívali.......
jo, důchodce už může jen vzpomínat..

Mě čeká vánoční večírek tenhle pátek až do soboty. Funguje to u nás tak, že se v pátek sjedeme (jsme z celé republiky) v hotelu někdy okolo šesté, (někteří i dřív, ale ti se stačí upravit tak, že je vidíme až v sobotu ráno u snídaně nebo v pozních nočních hodinách, když se prospí ), na programu je slovo boží (hodnocení od ředitele ), večeře, tombola (každý donese dárek do tomboly pak se o ně losuje) a pak se pije až do rána. Já odcházím tak nejpozději v jednu (mezi prvními) a ráno jsem vyspalá do růžova a nic mi není, narozdíl od těch, kteří přijdou na snídani skoro rovnou z baru . A protože firna většinou vybere hotel v horách, tak si ještě večer dám malou procházku, aby se mi lépe spalo.

Večírek jsem zažila naposledy jako učitelka na SOU. V červnu po vysvědčení a před Vánocemi.Ten byůl spojený s koštem vína. V červnu jsme zase nosili k ochutnání "výplody domácí kuchyně".Což bylo dost ponižující. Náš pan šéf štval mistry proti kantorům a naopak, takže atmosféru si dovedete představit. Ovšem s rostoucí hladinou alkoholu si mistři troufali až tak, že jsem volala manžela,aby mě přijel vyzvednout a vymlouvala jsem se na náhlou horečku některého z dětí. No jo, mladé tele, Dneska bych je uměla říznou "zedničštinou" poslat do háje. Nemám moc ráda organizovanou zábavu,kdy mám najednou milovat nesnesitelné lidi,se kterými si zbytek roku lezeme na nervy.

Sofffie -

My jsme už vánoční besídku měli. Spočívala hlavně v hojném jídle a pití a v rozdání vánočních dárečků, které každý donesl a pak jsme je losovali. U nás se netančí, je nás asi 55 žen a 5 mužů, pak se jen sedí u stolu, pojídají se chlebíčky, popíjí vínko a kecá a v 10 nejpozději se jde domů. Žádné slavnostní šaty, jde se rovnou z práce a je to jen pro zaměstnance, nikoli pro jejich partnery. A samozřejmě si svou účast musíme každý zaplatit.