Ani zrno nazmar aneb Dojížděči cizích porcí
V době, kdy jsem byla na mateřské, jsem měla kamarádku, jejíž manžel byl chronický dojídač všeho, co někomu zůstalo na talíři. Sledovat ho, bylo až neuvěřitelné. Skoro to vypadalo, že si na vlastní porci nepochutná tolik, jako na něčem, co někdo jiný odložil.
Po své ženě labužnicky ohlodával kosti od kuřete (podívej, co je tam ještě masa!), dojídal nezkonzumované brambory, a stejně tak se třásl na zbytky sunaru v kojenecké láhvi či na vyškrábání kelímku od pribiňáčku. Neobstálo u něj absolutně nic a jednou, když jsem k nim byla pozvána na večeři, mne šokoval, když se mne zcela samozřejmě zeptaL: „Ty už nebudeš? Jestli ne, tak já bych to dojedl.“
Byla to taková jeho zvláštní úchylka. Zatímco od vlastní ženy a dítěte bych to ještě pochopila, dojídání po někom cizím mi na krátkou chvíli způsobilo malou nevolnost.
Vzpomněla jsem si na dobu svého dětství a na mého dědečka. Jako dítě prošel první světovou válkou, jako otec rodiny tou druhou. Mnohokrát za svůj život zažil hlad a až do své smrti by radši prasknul, než by dovolil, aby se vyhodil byť sebemenší kousek jakéhokoli pokrmu. Kolikrát nás u babičky bylo všech pět vnoučat naráz a jako všechny děti jsme se často v jídle rýpaly a většinou nesnědly všechno. To pak nastupoval děda, který dokonale vyprázdnil všech pět hříšných talířů, přičemž na nás naoko hudroval. Ve skutečnosti byl totiž rád a viditelně si pochutnával.
Dojídání po dětech je asi něco jiného. I já jsem po svých dcerách občas dojedla něco, co mi bylo líto vyhodit. No uznejte, takové jahody se šlehačkou nebo sotva načatý jogurt či téměř netknutý kousek masa… Kdybych to měla seškrábnout do koše, musely by se mi zkroutit ruce. A tak se ve mně v takových chvílích probouzely dědečkovské geny a alespoň trochu jsem ujedla.
Jak je to u vás doma s dojídáním? Máte v rodině nějakého vlastního dojížděče, který zvládne vyčistit talíře nejen po dětech a vnoučatech, ale dokonce i po návštěvách? Nebo je manžel mé kamarádky ojedinělý úkaz? A co vy? Dojídáte po dětech?
4.1.2013 Rubrika: | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ani zrno nazmar aneb Dojížděči cizích porcí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Monik: taky myslím, že je to blbost. dětská jídla jsou neslaná, nemastná, akorát zelenina. z toho se netloustne. já teda rozhodně netloustnu z toho, ze sem snědla synkovo kuřecí s mrkví, ale z toho, že když usnuli, tak sem byla tak vyžvejklá, že sem si udělala kafe a zbodla k tomu půlku čokolády. čili děti jsou příčinou pouze nepřímo 
.gif)
Monik: i mě ta teorie přijde jako blbost......někdo se napije vody a přibere dvě kila a někdo sežere plech buchet a nic..........
Monik: jistě, teď odešla vnučka , byla tu necelou hodinu a říkám dáš si cukroví ?...že je , tak si na balkoně naber ale tolik kolik sníš..........
Jiřka a 4 zlatíčka: přesně,
hlad a bídu na nás....
Křeček: 13:16...........
Me teda prijde teorie o tloustnuti z dojidani po detech jako blbost. Dojidam po nich porad a vsechno a hned po dvouch, ani manzel toho nesni tolik co ja a netloustnu Spis asi zalezi na tom, co to je.
Jinak teda me nadchly napady, ze by si kazdy nandaval sam, to zavedu a diky vsem co to tu napsaly. Neustale totiz bojuju s dcerou, ta nedoji nikdy nic a nekdy se toho ani nedotkne. A tenhle napad se mi libi
Křeček: sharon: Piste piste pribehy, uz se tesim 
Dojídání se mi hnusí a nikdy jsem to nepraktikovala, ani po dětech.
jednou jsem se kdysi dávno v bufíku otočila k pultu pro další krajíc chleba abych s ním dojedla zbytek polívky, když jsem se otočila, polívku už dojídal nějaký chlap, tož jsem mu strčila ten druhý chleba a šla jsem
A dodatek. Po návštěvách to fuj ne.
Až bude hlad, každý budeme dojídat.
Já to občas také po dětech dělám. Přeci nevyhodím kus masa když to mladá nechce.A čert by mě bral, když vidím někoho jak vybere vidličkou maso ze stehýnka od kuřete a je tam hora masa a kůže.Z toho bylo pomalu na rizoto.
.JPG){kind=avatar}
Měla jsem kamaráda, který byl hubený jako lunt a pořád hladový. Ten byl schopen dojídat po komkoliv. Tedy ne rozpatlané porce, ale třeba i cizího člověka se zeptal: "Je ten knedlíček volný? Já bych si ho vzal." Se mnou chodil na oběd rád, vždycky hned dostal tři čtvrtiny mé přílohy. I tak ale loudil i u jiných. Kupodivu ani teď není tlustý. jj, někteří lidé se mají...
U nás si každý dojídá jen po sobě. Každý si naloží, kolik sní. Co nesní, přikryje se a uschová v lednici. A když to nesní třeba ke svačině nebo večeři, šupajdí to do koše. Nedojídala jsem ani po dětech. Měla jsem hrůzu z toho, že budu vypadat jako většina žen v mém okolí, které ztloustly "po dětech". Houby po dětech, ztloustly z toho, že kromě své porce snědly ještě tu po dítěti. A že si raději sedly na lavičku a povídaly si s jinými maminkami, než by se šly s dítětem proběhnout.
.JPG)
sharon: tak já ti je vždycky nejdřív opravím, mně jde gramatika dobře, zato sloh mi nejde vůbec
Subinka: já bych psala články až bych brečela ale nenechám se pranýřovat za Y / I .....gif)
Subinka: nikdy jsem od vás nic nečetl v diskusích,tak si laskavě nechte tyto připomínky opět pro sebe,asi málokdo je tady na to zvědavej a za dva a půl roku je zde i dosti těch co to nečetli,zkuste místo toho porejpávání napsat třeba nějakou povídku jestli to tedy svedete 
