Barbora brambora, Vašek šašek... Děti nejsou jen nevinní andílci.
Když jsem byla malá, často jsem od rodičů slýchávala: „Prosím tě, jaké ty můžeš mít starosti? Počkej, až vyrosteš, to teprve poznáš, co to je.“ Jak já jsem tohle prohlášení nesnášela. Samozřejmě, z pohledu dospělého jsou některá dětská trápení malicherná a zbytečná, ale malé dítě to vidí jinak.
O dětech se říká, že jsou kruté. Stačí, aby se někdo jakkoli odlišoval, a hned se stane terčem posměchu. A někdy se člověk nijak výrazně lišit nemusí. K tomu, aby někdo prožil malé psychické peklíčko, třeba stačí, jak se jmenuje. Více či méně neobvyklé jméno a příjmení je zdrojem veselí a humoru, a to nejen pro děti. Zažila jsem, že se tím bavili i učitelé, kteří tak vlastně posměch na toto téma svým způsobem legalizovali.
Nutno ovšem říct, že z výsměchu svému jménu si málokdy něco děláme. Většinou brzy zjistíme, že za nějaké rozčilování to nestojí, že tím naopak provokujeme další a další pokřikování. Přesto jsem i já prošla obdobím bezmocného vzteku, když na mě mí pubertální spolužáci pokřikovali: „Zachcarka, Zachcarkáááá!“ Za svobodna jsem se totiž jmenovala Zacharová. Dokud si vystačili s klasickým „Zacharka“, nevadilo mi to. Ovšem inovaci na tvar „Zachcarka“ jsem dost dlouho snášela poměrně těžce. No uznejte, to bylo opravdu potupné.
Uklidňovalo mě, že nejsem jediná, kdo kvůli jménu takto „trpí“. I samotní posměváčci si užívali dost a dost. Někteří byli přímo lákadlem pro učitelky, které se předháněly ve vtipnostech jako: „Ale Hodný, ty dneska vůbec nejsi hodný.“ Nebo „Á, Budil se nám konečně probudil.“
A to jsou ještě horší příjmení. Jejich nositelé jsou opravdoví chudáci. Paní Zubatá, pan Lopata, Osolsobě... Kamarádka, která svého času pracovala na důchodovém úřadě, znala paní jménem Terezie Uchcaná. Uznávám, že proti tomu je moje „Zachcarka“ hodně slabý čajíček.
Jedna má bývalá kolegyně se zamilovala do kluka, který se jmenoval Frk. Když se rozhodli, že se vezmou, odmítla přijmout jeho příjmení, dokonce odmítla i to, aby se jejich dítě jmenovalo po něm. A tak se rozhodli, že si příjmení změní on, a celá jejich rodina se pak jmenovala po ní.
Copak příjmení, s tím málokdy můžeme něco dělat. Ačkoli v některých zvlášť křiklavých případech se dá zařídit změna. Skutečně se nedivím tomu, když se pan Píča nechá přejmenovat na Píša. Pravda, spolužáci jeho případných potomků si i s tímto tvarem dokáží hravě poradit, ale je to přece jen krapítek umírněnější.
Horší však je, když rodiče dávají svým narozeným dětem křestní jména, jež jsou v našich končinách neobvyklá. Kolikrát si říkám, chudák dítě, které se stane obětí rodičovské touhy po originalitě a odlišení za každou cenu. Je to samozřejmě věc názoru a vkusu. Doba jde dál, otvíráme se světu, a tak je asi logické, že se to i u nás začíná hemžit jmény jako je Steven, Brenda, Dylan... Místo Karolín se objevují Charlotty a tuhle jsem dokonce slyšela maminku, jak na svého českého chlapečka volá Dejvide.
Co vy a vaše jméno? Jste s ním spokojeni? Také jste kvůli němu byli zdrojem všeobecného veselí? Znáte někoho, kdo se jmenuje nějak zvláštně? A jak se vám líbí současná móda cizokrajných křestních jmen? Jste v tomto směru konzervativní, nebo třeba sami uvažujete, že svého potomka nějak originálně pojmenujete?
16.1.2013 Rubrika: | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Barbora brambora, Vašek šašek... Děti nejsou jen nevinní andílci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
dadka: Jé a já chtěla dát dceři jméno Dorka (a říkat třeba Dorko, Dorotko, Dorinko, případně Doroto) - ale manželovi se to fest nelíbilo. Do školy se mnou chodila Dora, ale to mi znělo hodně tvrdě. Ale asi pořád lepší než když je ve třídě deset dětí se stejným jménem. Se mnou chodili 3 Honzové, ale kamarádky dcera má ve třídě 4 Terezky, 3 Adélky a 3 Nikolky.
teď dočítám a vzpoměl jsem si na kamaráda který se mnou chodil do třídy a od ukončení školy v roce 1962 jsme se neviděli a nedávno jsem se dozvěděl že snad bydlí asi 40 km od nás,tak se ho z jara pokusím najít a jmenuje se Oldřich Pinda
.jpg)
a teď úplná náhoda...čtu tu o jménech a vlezla jsem na FB a tam vidim že bratránek má kamaráda který se jmenuje příjmení Rufr...samozřejmě mě ihned napadlo jak mu určitě říkají a taky že když by neuměl R...
Tygřík: pan Kunda...chudák. U nás jsou takoví už hodně staří lidi, znám je už přes 20 let a jmenují se Kuntovi, což je celkem jedno, protože jim stejně děti říkají Kundovi, i my jako děti 
Tam to bylo ale ještě umocněný tím, že byli strašně zlí, protož jsme jim tak říkali
Milda3: no tak to mě rozložilo, se tady směju a nemůžu přestat, odpojila jsem notebook od nabíječka a šla to na balkon přečíst manželovi, aby nás děti neslyšely a ještě jsem to mailem poslala našim, ať se taky pobaví 
loupák: tak ještě jsem sice nedočetla reakce, ale to tvý nejkrásnější jméno co se ti děsně líbí já děsně nemam ráda 
jinak teda mě ta eoxotická jména nějak moc nevadí, ale jak už se tu psalo, někteří rodiče co dají za kombinaci...to je fakt úlet
moje děti se snad jmenují normálně - Dominik a Jakub
.jpg)
Monik: docent Šuk byl známý gynekolog - u nás v Ji zase ordinuje gynekolog Šoukal - prostě NOMEN OMEN 
.jpg)
Monik: Bude z něj doktro, momentálně je to medik, hrozně milej kluk. Tu obchodní značku jsem myslela v rámci balení holek na vysokoškolských kolejích
.jpg)
Jméno za svobodna vcelku nesvádělo ke komentování,zato vyvdané příjmení je pro spoustu lidí nepřekonatelný problém a na zkomoleniny už ani nereaguju.Zato syn mě asi hodněkrát proklel za stručného a jasného Dana,protože z něj automaticky dodnes dělají Daniela a kolem jeho 6 let se v okolí jmenovall Dan on a asi 30% psů našeho sídliště.Nikdy jsem nepochopila proč
Tygřík: Me by teda zajimalo (jsem zvedava) v jakym oboru ten Petr Suk dela, kdyz to bere obchodni znacku Jinak to jmeno mi nepripada nejak hrozny, zaujala me spis ta obchodni znacka 
A k těm dvojitým jménům, jak tu někde zaznělo - moje nevlastní dcery jsou obě křtěné, takže mají každá dvě jména. Jedna je Barbora Kateřina, druhá Viktorie Marika. Ale že by to nějak používaly, to ne... Dokonce ani v OP to nemají...
Jmenuju se Markéta, což se mi vždycky docela líbilo, takže s tím problém nemám. Na druhém stupni mi říkali Bizi (podle jedné holky z televize) a od mých patnácti (nevím, kde se to vzalo, ale každopádně se to udrželo dodnes) mi kamarádi říkají Marie. Nijak to nikdy nezdrobňují, jsem prostě Marie - jsem na to zvyklá a nevadí mi to. Jenom veškeré příbuzenstvo mi odmalička říká Majdo - pokud vím, to je spíš pro Magdalénu, ale navíc jsem si s tímhle užila - Majda-Pajda-Kajda... Ve vedlejší třídě byl Václav Nejezchleba a jeden starší pán z vesnice se jmenoval Kunda, taky docela děsný, asi si s tím jako malý taky musel užít... Jedna z našich uživatelek se jemnuje zase Desirée Chramostová... Kdyby k tomu měla alespoň příjmení, ale takhle je to fakt hrozný... A jiný uživatel, Petr Šuk, svoje příjmení naopak bere spíš jako obchodní značku
.jpeg)
Znám pána, co se jmenuje Svědiroh, asi si jako dítě taky užil
dadka - 16.1.2013 11:16 - já měla kdysi co dělat s paní Pičovou, říkala jsem jí paní ředitelko a nikdy ne jménem, nelezlo mi to přes pusu a šéf, když něco od ní potřeboval, tak na mě halekal: "Zavolej tu pí.u" vím, že to není hezké, byla to hodná paní Osobně bych se nechala přejmenovat
loupák: já zas nesnáším jméno Zdeněk. Připadá mi hrozně ošklivé, nezvukomalebné, připomíná mi zedníka. Už od malička jsem mívala osypky, když jsem ho někde slyšela. Přitom Zdeňků se kolem mě pohybuje hodně a jsou to vesměs fajn lidi, ale to jméno, to jméno... 
