Rizoto, květák, řízek... Umíš uvařit i něco jiného? Naše kuchařské začátky.
Když jsem se vdávala, bylo mi sladkých dvacet a má nezkušenost v různých oblastech života byla tudíž pochopitelná. Nejvíce jsem bojovala na poli kuchyňském.
Ačkoli mě maminka od nějakých čtrnácti let vedla k tomu, abych se něco naučila, protože „se ti to bude hodit, až se vdáš“, já jsem se většinou v kuchyni nudila a nad prognózou mého budoucího manželství jsem okázale zívala. Něco takového mi bylo tehdy vzdálené asi jako cesta na Měsíc.
Jenže život šel dál, v devatenácti jsem se zamilovala až po uši a ve dvaceti jsem už křepce kráčela k oltáři, abych svým podpisem a polibkem přislíbila svému milovanému lásku a společný život až za hrob.
Když pominulo líbánkové období, kdy nám k jídlu stačila pouze naše láska a chleba s máslem, zákonitě se dostavily poněkud prozaičtější záležitosti. Můj manžel byl z domova zvyklý na vynikající babiččinu kuchyni /jeho babička byla skutečně skvělá kuchařka/ a projevil přání, že bychom se taky mohli konečně jednou pořádně najíst. A úplně nejlepší by bylo, kdyby si mohl pochutnat na nějaké domácí stravě.
Zapátrala jsem v hlavě a veledůležitě oznámila, že tedy uvařím rizoto z hovězí konzervy. Miláček zlehka zalapal po dechu, neb pojem domácí strava pro něj představoval něco diametrálně odlišného, ale můj návrh nakonec odkýval. Asi mě nechtěl ze začátku moc vyplašit svými nároky…. Bez řečí pak snědl jakýsi chuchvalec slepené rýže, proložené zakonzervovaným masíčkem, který jsem mu s nevinným úsměvem naservírovala.
Druhý den jsem mu pyšně předložila vlastnoručně „vyrobené“ řízky s kaší a třetího dne si pochutnával na květákovém mozečku. I když to nebylo ještě úplně ono, viděla jsem na něm, že se začíná uklidňovat a do příštích dnů hledí s probouzejícím se optimismem.
Ten ho bohužel přešel čtvrtého dne, kdy jsem mu na talíř opět kydla naběračku rizota z konzervy. On totiž netušil, že ona tři jídla, která měl tu čest tři dny po sobě baštit, jsou jediná, co umím.
I protáhl obličej a zkonzumoval, co dostal. Ostatně hlad je hlad, že?
Po nějakém čase neustálého kolotoče řízků, květáku a rýže jsem se odvážně pustila do studia umění kuchařského a pokoušela se obohatit náš jídelníček o další, především klasická česká jídla.
V drtivé většině to končilo katastrofálně. Místo svíčkové jsem vytvořila jakousi odpornou, bezbarvou zeleninovou šlichtu, španělské ptáčky jsem přetvořila v uhlené krátery, chlupaté knedlíky jsem po předepsané době varu v hrnci dokonce vůbec nenašla a hovězí polévka skončila za stálého míchání v záchodové míse, neboť jsem do ní nakrájela i tlusté maso, což je prý nepřípustné.
A tak bych mohla pokračovat. Byla jsem prostě střevo. Pravé a nefalšované. Postupem času jsem tento svůj nedostatek překonala a dnes umím vařit skoro jako pánbůh. Fakt.
A co vy? Nenechte mě v tom a přihoďte nějaký svůj kuchařský začátečnický zážitek. Ono to člověka potěší, když zjistí, že jsou i další trdla, nejen on sám. Tak se nestyďte a pište, pište, koho z vás si sama osobně vyhodnotím jako největší kuchařské střívko, tomu pošlu pěkný dáreček.
22.1.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rizoto, květák, řízek... Umíš uvařit i něco jiného? Naše kuchařské začátky.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tygřík: 13:48 
domestikovany
loupák: 13:41 Tak to tchanum nerikejte, ze nevaris ty ale on. My jsme na tchyni uvalili informacni embargo z podobnych duvodu a je o neco vetsi klid nez by byl, kdybysme ji vsechno rikali.
I kdyz u ni je to jedno, jestli zrovna tohle vi, nebot me stejne, co se tyka vareni, pomlouva 
Je mi 30, žiji s přítelem a poctivě přiznávám, že uvařit umím jen pár jídel. Vařím k smrti nerada, ke všemu potřebuji velice podrobný návod a nejlépe ještě "přítele na telefonu", i tak bývá výsledek nejistý. Přítel vaří výborně a rád, nebojí se ani experimentovat s recepty, které najde na internetu a i ty leckdy doplní k obrazu svému Takže jsme nakonec spokojení oba. Já jen asistuji co se týče škrábání zeleniny apod. a bez reptání uklízím ten nehorazný bordel v kuchyni, který po jeho výkonu vždycky zůstane
.jpg)
vosmajda: jééé, to se mi stalo předloni, že jsem do marmelády místo kyseliny nasypala prášek do pečiva
Začalo to pěnit jak po saponátu, šedá pěna se valila, já valila oči
Tak jsem tu pěnu sesbírala, nasypala tam kyselinu a šmitec. Marmeláda byla dobrá, nic jí nebylo tak to bylo v pohodě
Promiňte, nějak se mi to seklo.
Moje začátky byly jeden velký trapas. První manželské bramboráky se roztrhaly, uměla jsem snad jen čočku. A houskové knedlíky byly snad prokleté. Nešly a nešly. Švagrová je dělala snad od dvanácti, tchán se divil, co s tím vyvádím, že mamka je měla vždycky akorát, takový trapas! Teď je nějak umím a nevím stále, co jsem dělala špatně. A kdysi se mi stalo ještě toto: osolená buchta, guláš spálený na uhel, do gáblíku jsem dala omylem skopové a patlalo se to a do marmelády jsem místo kyseliny citrónové přidala amonium. A vánočka se mi teď povedla asi po 24 letech.
Moje začátky byly jeden velký trapas. První manželské bramboráky se roztrhaly, uměla jsem snad jen čočku. A houskové knedlíky byly snad prokleté. Nešly a nešly. Švagrová je dělala snad od dvanácti, tchán se divil, co s tím vyvádím, že mamka je měla vždycky akorát, takový trapas! Teď je nějak umím a nevím stále, co jsem dělala špatně. A kdysi se mi stalo ještě toto: osolená buchta, guláš spálený na uhel, do gáblíku jsem dala omylem skopové a patlalo se to a do marmelády jsem místo kyseliny citrónové přidala amonium. A vánočka se mi teď povedla asi po 24 letech.
.jpg)
no, tak já se musím asi pochválit :-) pečení teda není moje parketa, většinou z toho vyjde jakýsi pavýtvor, více, či méně poživatelný (spíše to druhé), ale vaření docela dobrý 
a na to, že mě naši nepustili do kuchyně, protože papínek by něco nepovedeného na stole nesnesl a maminka přeci nenechá papínka zuřit kvůli připálenému kusu žvance, tak jsem vplula do vaření docela rychle.nevařím tedy žádné složité, světové speciality, ale takovou svíčkovou s hrnkovým či houskovým knedlíkem (ale i jiné) zvládám prý na jedničku 
Tak já taky vařím od cca 12 let. Taťka přes týden na montáži, mamča do 8 hodin v práci. Do jídelny jsem nechodila, protože mi tam nechutnalo, takže jsem kuchtil sama. Uvařím cokoli, ale nejhorší je vymýšlení. Vždycky rodince říkám, řekněte co a máte to. Že bych nikdy nic nezkazila, to není pravda. I zkušená kuchařka občas něco zkazí. Podle mínění ostatních a že je u nás pořád někdo, celé léto cca 12 lidí tvrdí, že jsem výborná kuchařka, ale to vymýšlení. Jo a přílohy dělám třeba k omáčká zásadně dvě. jedni jedí knedlík, druzí jedí těstoviny nebo rejži, takže než se dohadovat, jestli bude jíst nebo nebude radši udělám oboje.
.jpg)
loupák: To je, chlapi v tom vychovávají své syny, matky dcery, dál a dál po celé generace... Já jsem se vzepřela, štípala jsem dřevo místo látání ponožek, natírala střechu místo obskakování bratra a otce... No černá ovce rodiny se vším všudy Otec proto dodnes nechápe mého manžela (se kterým mají jinak velmi dobré vztahy), jak může vařit... Nebo třeba i vyluxovat... Můj 
je naštěstí skutečně domestikovaný bytový muž
.gif)
Tygřík: manžel pochází z vesničky a tam jak píšeš,ženská-sporák,chlap-práce kolem baráku...taky to nějak nemůžou zkousnout,že jejich synáček musí chudák vařit,co si to vzal za neschopnou ženskou,která mu ani neuvaří...njn tchánovci,to je zase jiná kapitola...jen jsem chtěla napsat,že v tom máš pravdu,na vesnicích je tohle prostě pořád zakódovaný
loupák: Ten tvůj si to aspoň uvaří, u nás na vesnici stále platí - chlap kolem baráku, ženská k plotně. Tečka. neexistuje, aby chlap vařil, protože by byl za blbce... No šílený, v tomhle fakt zlatá Praha, i když jinak ji nemám ráda Já knedlík zvládnu leda tak z prášku, ale manža, když na něj má chuť, tak si prostě sám udělá domácí... On to chce, tak ať se on snaží, já se pak jen přidám k likvidaci jeho výtvorů Já teda peču, jednou za čas buchtu, domácí tiramisu, bábovku... Ale už i do toho se mi manža začla plést, takže vyrábí domácí vánočky, mazance, kynuté buchty s tvarohem... Já už do té kuchyně vlastně jen chodím mýt nádobí
Tak me mamka ucila jako holku trochu varit, moc me to nebavilo, ale co mi chutnalo, to jsem nebyla lina udelat. Takze jsem mela obdobi, kdy jsem po prichodu ze skoly nebyla lina oloupat brambory, nakrajet a delat si hranolky. Nastesti me to preslo.
Jinak omacky a knedliky umim, vlastne ceskou kuchyni vseobecne, ale moc to nevarim, nebot to nepovazuju za zdravy a od doby co mam deti si snazim najit svuj styl. Kombinuju makrobiotiku, z ciny jsem se nechala inspirovat peti barvami, italskou kuchyni a syrovou stravu z fit pro zivot, Petra Forta a vyzivou proti rakovine. Nejvetsi problem mi asi dela makrobiotika, hlavne ty sladky veci. I kdyz dodrzim recept, chova se to jinak nez ma. Ale do zachodu neslo zatim nic (kdyz nepocitam zapomenuty veci, co se zkazily). Vetsinou improvizuju aby to drzelo pohromade Akorat je problem, ze kdyz jsme loni pomahala na carodejnice pect pernicky pro deti a nemela jsme vse podle receptu, tak jsme tam dala zdravy suroviny co jsem zrovna mela. No jenze pak po me organizatorka chtela recept, ze jim pry moc chutnaly a ja na nej nemohla prijit 
Ale moje teta jednou osolila bratrankovi kdyz byl malej kakao, misto oslazeni. A to poradne. A pak ho nutila to pit,ze spechaji, on porad, ze to pali a ona, ze to nemuze palit. Kdyz vypil vic jak pulku a porad tvrdil, ze to pali, tak to ochutnala a malem se 
Tygřík: koukám,že jsem si vzala podobnýho týpka jako tvoje maminka...co jsem s manželem(10 let),co se týká vaření pěkně jsem zakrněla,taky je v jídle dost vybíravej,vyrůstal na statku,takže pro něj bezmasí jídlo není jídlo
,zelenina se pasíruje přes prasata a k těstovinám a rýži přikusuje rohlík,páč to neni příloha žejo...naštěstí ho baví vařit,takže převážně vaří on,já většinou jen o víkendu a teď co mám dietku,mě s jídlem a nakupováním neobtěžuje vůbec,takže se můžu plně věnovat počítání mých kalorií a nakupuju si jídlo jen pro sebe
...a ještě abych nezapomněla,nepeču(sladký) a nevařim knedlíky,holt se je musel miláček taky naučit,když bez nich nemůže žít....
Měla jsem štěstí na manžela, který vařil a vaří - rád a dobře 
Od začátku věděl, že nejsem nijak sběhlá kuchařka, táta byl vždycky hrozně vybíravý, jedl jen pár jídel, takže máma nemusela nijak zvlášť vymýšlet, co by si dal - vždycky to bylo pět nebo šest různých omáček + knedlík nebo cokoliv smaženého + kaše nebo brambor. Nikdy nejedl rýži, těstoviny, saláty... Manžel je velký jedlík, kromě teplého sladkého (palačinky, zemlbába, rýž. nákyp) sní absolutně cokoliv, a není líný si to připravit, protože ví, že svíčkové s dom. knedlíkem se ode mě opravdu nikdy nedočká To, že byl s dětmi devět let úplně sám, nikdo mu nepomáhal, ani matka nebo extchýně, pro něj byla úžasná škola, takže umí uvařit opravdu vše. A výborně, což pro mě - taky jedlíka - je dar z nebes jelikož máme holky ještě dosti nenažrané (svádí to na vývin, pche ), takže tak pětkrát do týdne děláme teplé večeře, aby se ti tasemnice najedly . Já tedy vařím jen jednou týdně - večeři ve středu, kdy je dlouho v práci. Omílám pořád dokola pět jídel - těstoviny s nějakou omáčkou a sýrem na ně, toasty z toastovače, těstovinový salát se zeleninou, zapečené smetanové brambory a zlaté dobré rizoto, jen z vepřové konzervy Tím, že tahle jídla omýlám pořád dokola už po šest let, dovedla jsem je do dokonalosti, ale víc po mně nikdo nemůže chtít, neb vaření nesnáším a radši dvě hodiny žehlím, než půl hodiny vařím...
