Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Název k tomuto článku jsem si vypůjčila z filmu Můj brácha má prima bráchu. Scénu, kdy maminka vypravuje svého syna na víkend a udílí mu důležité a cenné rady, asi v menších či větších obměnách zažil každý.

Vzpomínáte? Na ty protáčené oči, špatně potlačované znuděné povzdechy a na vlastní předsevzetí, že až „já budu mít děti, tak nikdy…“? Dodržely jste ho, nebo se občas přistihnete, že jste stejné jako vaše matka?

Jojo, je to věčný koloběh života, který má své kouzlo poznání i zadostiučinění. Jedno takové malé jsem zažila ve chvíli, kdy mi mladší dcera, chovajíc v náručí svou sotva narozenou holčičku, obdivně složila poklonu: „Mami, já už chápu, proč jsi na mě vždycky čekala, když jsem se šla večer někam bavit a proč ses pokaždé ptala, jestli se budu vracet sama nebo s doprovodem. Tehdy jsem si myslela, že přeháníš péči, ale dneska… Já mám totiž pocit, že Andrejku nikdy nikam nepustím, protože bych o ni umřela strachy.“

Ano, i to je život. Jak praví jedno lidové moudro: „Vnoučata nás pomstěj.“ Je to tak. Věčný koloběh, opakující se generaci za generací. A k nim patří i zažité a oblíbené hlášky a rady našich maminek, případně babiček, ale i otců a dědečků. A nemusí se jednat jen o pronášená životní moudra, ale i o naprosto obyčejné věty, které nás provázely po celé dětství a dospívání.

· Nesrkej!

· Neloudej se.

· Nešoupej nohama.

· Nehrb se!

· Máš v pr*eli oj?

· Beze mě byste tu shnili ve špíně. Máte tady binec jako v tanku.

· Slyšíš jen to, co slyšet chceš.

· Jestli se nebudeš učit, skončíš jako hajzlbába na záchodcích v městským parku.

· Koukej to sníst!

· Kdo bude král? (Myšleno kdo bude mít první prázdný talíř.)

· Nebul, nebo ti dám na zadek, ať máš proč.

· Co se šklebíš? Tohle je na tom to nejlepší! (Když jsem odmítala konzumovat tlusté maso.)

· Vem si pěkný prádlo, co kdyby se ti něco stalo a musela jsi k doktorovi.

Určitě bych si vzpomněla na mnoho dalších, ale chci nechat prostor i vám a vašim nezapomenutelným hláškám. Které neodmyslitelně patří k vašemu dětství a slýchávaly jste je s železnou pravidelností téměř denně?