Ranní prudiči versus ranní nadšenci. K jakému druhu patříte vy?
Každý jsme jiný. A každý také jinak fungujeme po ránu. Jeden můj přítel býval ráno nesnesitelný. Nejméně hodinu po probuzení (bylo jedno, jestli vstával v šest nebo v jedenáct) byl nepoužitelný. Co nepoužitelný, doslova na zabití. Nesnášela jsem společné víkendy a probouzení. Vždycky jsem měla pocit, že jsem to já, kdo způsobil, že je „krucinál zase to zatracený ráno“. Byl protivný, nedůtklivý, nesmělo se na něj mluvit. V takovém případě odsekával, bručel a urážel se, případně neodpovídal vůbec. Nevydržela jsem to. Život s člověkem, který je schopen se den co den durdit nad tak přirozenou součástí přírodního koloběhu, mě nelákal.
Současný přítel je pravý opak. Probudí se, rozkouká, vstane a okamžitě je schopen normálně komunikovat. Jistě, jako každý potřebuje pozvolný nástup, ale rozhodně se nekácí z toho, že musel vstát z postele.
Jedna moje kamarádka je zase tak trochu přírodní úkaz. Otevře oči a záhy je nastartovaná k čemukoliv. Před mnoha lety jsem s ní trávila dovolenou a byla to docela muka. Tak jako byl můj předchozí přítel extrém v negativním přijímání nového rána, ona byla zase šmrncnutá na druhou stranu. Sotva jsme vstaly, začala okamžitě plánovat, co podnikneme, kam půjdeme, co budeme dělat, vytrvale ze mě tahala odpovědi a nutila mě, abych se okamžitě a střelhbitě zapojila do hovoru.
Jak jste na tom po ránu vy? A jak vaše druhé polovičky? Shodnete se v prožívání ranní nálady, nebo si třeba jdete tak trochu na nervy?
1.3.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ranní prudiči versus ranní nadšenci. K jakému druhu patříte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mění se to během života....Za mlada jsem chodila spát pozdě,ale né zase třeba ve 2 ráno a pak jsem spala až do oběda...Manžel mě kdysi,když jsme spolu ještě chodili,vytáčel svým vyskakováním v 6 ráno,i když nemusel.Pak jsem já vstávala asi v půl 7,musela jsem vyvléct děti do školky a manžel spal třeba do 8. V té době jsem se snažila chodit spát okolo 22 hod,abych ráno byla schopná vstát.Nyní je to opačně,manžel vstává před 6,a já už jsem obvykle vzhůru taky tak.Ovšem já chodím spát v těch deset a on kolikrát i po půlnoci.Ráno spolu skoro nemluvíme,pro jistotu....Dcera je sova,chrní do klidně do 13 hod,večer ožije a je schopná poskakovat někde do rána...Těším se na důchod,kdy si budu moci spát jak chci,i vstávat,....
.JPG)
Monik: se slepicema 
Anahir: Tak já nevim jaké zvíře jsem
No me tuhle rekla dcera, ze jsem koza. Ale kdy a jak vstavaji kozy, nevim
.jpg)
Tak já nevim jaké zvíře jsem. Když nemusím, vstávám brzo, ale nepoletuju po bytě, ale pěkně pomalu si dám snídani, kávu
líbí se mi jak se můžu loudat a nic nemusim. Manžel se sůva jak vyšitá, ale já ho nechávám spát jak je mu libo, stejně mám ráda po ránu ticho, tak ho nechám až vyleze okolo 12 v poledne s úsměvem na rtech a vyspalý než aby se hrabal v 9 a naštvaný.
Ovšem když jsem kdysi musela vstávat ve 3:20 ráno tak jsem myslela, že kdybych hned umřela, bylo by to příjemnější
Křeček: můžu tě uklidnit, že tenhle problém není jenom u vás
Jarča*: Protože stejně nezvládnu jí to zařídit, akorát ji sprdnu, že mi to neřekla večer.
Já nevím, jestli je Zuzana sova nebo skřivan, ona funguje kdykoli - ale je děsnej lempl a všechno nechává na poslední chvíli.
Viv :o): ja ti zazpivam 
loupák: no dyt se taky divim, ze ji ten muj pohled nezabil... fakt mi ji pak bylo lito, ale ja jsem po ranu na ranu a pozitivni vlny nedokazu vstrebavat
.gif)
Viv :o): já ti zazpívám,ty voe,to bych měla asi v tu ránu po tchýni
Viv :o):
Omlouvam se za chyby, je brzo, nejsem jeste uplne vzhuru 
Monik: 7:58 : viď,že není co závidět?
...a abych se teda přiznala,většinou si po práci dám dvacet
,než přijde malej z družiny
..
Křeček: "celkem ví, že po ránu nemá smysl mi sdělovat, co měla mít do školy a nemá..."
"NEMLUVTE NA MNE!!!" - takhle se tvarim kazde rano od dob, co jsem byla nucena vstavat neprirozene = na budik. Dokonce se tak tvarim i na sebe do zrcadla
Kdyz jsme bydleli s tchyni (ona skirvanek jak vysity, navci s dobrou naladou), tak jednou rano, kdyz jsem litala po predsini a shanela matne po pameti kde co mam, prisla za mnou z usmevem (asi mi chtela zlepsit naladu) a rika: "ja ti zazpivam" Ja - "nemluvte na me" (podotykam, ze si tykame, jen jsem nechtela byt prilis konkretni, abych neurazila a radeji jsem pouzila mnozne cislo)... Ona "ale ja myslela, ze kdyz ti zazpivam, takze..." A ja - "JA TO MYSLIM VAZNE"... tchyne se otocila a nejspis se stim chudak srovnavala cely den... Ale pak uz si zvykla
TAKZE APELUJI NA SKRIVANY - PROSIIIIM, NEPRUDTE PO RANU SOVY, FAKT NA TO NEMAME
Nejhorsi je, ze dcera je po manzelovi a syn po me. Ja a syn rano sotva cumime a jen tak bysme lezeli a ona zacne skakat po posteli a mordovat nas.
Pak vestinou dostane bud vynadano nebo na prdel
Mam rada vikendy, protoze je muz doma a rano se s dcerou sbali a vypadnou vedle a my se muzem se synem valet
Jinak nejhorsi jsou rana jako dneska, kdy jedno z deti (v horsim pripade obe) strasi celou noc 
To mam prvni pulku noci trpelivost ja a k ranu zase muz a ja zacnu byt "macecha". Pro deti by byla lepsi varianta aby rano byl s nima doma chlap a vecer ja.
