Taky vám na zdi visel Gagarinův bratr?
„Co je to tady za hnusnou Máničku?!“ „Myslíš Gagarinova bratra?“ Kdo viděl film Pelíšky, zcela jistě si tuto památnou scénu vybaví. Pubertální synek si dovolil znehodnotit tatínkovu svatyni – nástěnku s budovatelskými hesly a rodinným jídelníčkem – odporným plakátem jakéhosi „zfetovaného individua“, čímž ve svém otci probudil ukázkový, cholericko-hysterický výstup.
Po celé generace je to s dospívající mládeží stejné. Každý její příslušník má svůj idol či idoly, kterým se dostává výsady zaskvět se v plné kráse na zdech pubertálního pokoje.
Za mých mladých let byl přístup k jakýmkoli plakátům téměř nemožný. A tak mi můj úplně první oficiální idol – Pavel Trávníček coby princ z pohádky Tři oříšky pro Popelku – musel postačit v mnohem menší velikosti, pečlivě vystřižený z titulní strany časopisu Ahoj na sobotu. Pravda, byl alespoň barevný.
Ve škole jsme záviděli spolužákům, kteří se nějakou diverzantskou cestou dostali ke skutečným plakátům skutečných zápaďáckých hudebních skupin. V devítce jsme všechny přítomné holky hromadně omdlely u jedné kamarádky, která měla na zdi obrovský plakát, na němž se skvěli úžasní Smokie.
Ovšem mou touhou největší bylo získat plakát té naprosto nejúžasnější a nejlepší skupiny na světě, kterou pro mne byla ABBA. Jejímu shánění jsem velice intenzivně zasvětila několik dlouhých let svého mladického života a toto úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem. Chvíle, kdy jsem otevírala obálku, jež měla tento zlatý poklad obsahovat, se navždy zapsala do mých pamětí jako něco nepřekonatelného. Při trhání obálky jsem byla nervózní jako letuška v ponorce a napjatě přemítala: Bude tam, nebude tam?
Byl tam! Všichni čtyři aktéři se přede mnou skvěli ve velikosti téměř životní a já jsem je chvějícíma rukama špendlila na čestné místo přímo nad mou hlavou. Ááách… óóóch… Dostavil se u mne pocit jakéhosi naplnění, dokonalého zhmotnění nesplnitelného snu… Zázrak, před kterým všichni svatí bledli závistí.
Jaké plakáty visely na zdech vašich pokojíků? Také jste patřili k těm, kteří podlehli neodolatelnému puzení mít svůj pokoj vyzdobený tvářemi svých idolů? Nebo jste takové puzení nikdy nemívali?
18.4.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Taky vám na zdi visel Gagarinův bratr?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
monja: šmarjá liška..
do kamen
.jpg)
Luciš: Železníka měla ségra, krásná kůň :)
já jsem vyrostla na Nirvaně, Marilynovi Mansonovi, Iggy popovi, takže na mě ze všech stran mého pokoje koukali tihle "opičáci" a na dveřích jsem měla nástěnku, kam jsem si pečlivě připínala veškeré vstupenky z koncertů, party a akcí, kterých jsem se v té době hojně účastnila a na které jsem dřela na brigádách (chmel, príce ve višˇovém sadu, trhání jablek v družstvě, sběr jahod, pekárna, prodej zmrzliny, průvodkyně na Helfštýně, hlídačka parkoviště...těch bylo) 
Železník a 
.gif)
Mě neviselo nikde nic,jen sestře nad stolem Al Pacino
.gif)
monja: opičák 
, měl tááák impozantně zarostlou ruď a sexy tenisové tričko... na gymplu ho vystřídal Andre Agassi 
.jpg)
caira: 
opičáka jsem měla taky .. a k tomu ještě ABBu, Petra Rezka a samozřejmě Víťu Vávru.... matka mi chtěla jednou udělat radost a někde v práci sehnala Pavla Lišku .... mladší ročníky nevědí a mý ročníky možná taky ne ... no idol to zrovna nebyl 
Dodnes visí na schodech do sklepa, kam jsem ho deponovala
.gif)
Abbataky moje láska,bohužel plakát jsme nikdy nesehnali
...nám v pokojíčku se segrou vysela Hanička Zagorová a Minnesengři(folková kapela se Žalmanem) a na záchodě Kotwald s Hložkem...jinak jsme nějak extra nešíleli po popovejch zpěvácích,vyrůstali jsme spíš na folku a tramských písničkách,tak se nám to šílenství vyhnulo,ani mě nikdy nelákali diskárny,na ty jsem začala chodit ze srandy až kolem 30ti let
...
.JPG)
Skupina Hansons (či jak se to jmenovali) a leonardo dicaprio...no fuj když si na to vzpomenu jak daleko se můj vkus změnil...
sallie: mně opičák s tenisovou raketou :-D
.jpg)
Moje ségruša měla plakát Michala Jacksona, pravda v daleko pozdějších letech, každopádně si na něj vodila domů kámošky plakát sundali na postel a hezky popořadě se po něm váleli Nezapomenutelný zážitek doteď ho dávám při rodinných setkání k dobru 
Jsem divná, žádné plakáty, já vršila na stolek vypůjčené knížky z knihovny. 
Já tam měla plakát CHKO Bílé Karpaty. Tam jsem to milovala a když jsem tam nemohla být osobně, tak aspoň takhle :-)
Já měla na zdi Johna Lennona, takový ten plakát kde má terč na srdci a datum narození a úmrtí. Velmi pozitivní plakát pro dospívající dívku
Na nic jiného si nevzpomínám, tehdy jsem docela aktivně malovala, takže na stěnách byly moje výtvory a na pop hvězdy nebylo místo.
Ale vzpomínám si že jsem asi v osmnácti chodila s klukem který měl svojí stěnu pokojíku (sdílel s bratrem) polepenou fotkami svých oblíbených skupin, bratr měl trochu jinou selekci. Byl tam jeden plakát vedle druhého. Vlastně mě na ty plakáty zkoušel poprvé také nalákat. Žádné sbírky motýlů...pojď se podívat na plakáty co mám vylepené nad postelí.
kdo neměl v 70 letech na zdi smokie a abbu jako by nežil...pak taky viťa Vávra,peter nagy,žbirka...
