Rozvedená se třemi dětmi. Nebrat. Neperspektivní.
Je mi třiatřicet let, mám tři děti: 9, 5 a 3 roky. Dva starší jsou kluci, poslední se povedla vytoužená holčička. Bohužel, když byl malé asi rok, manžel se zamiloval jinde a odešel od nás. Rozvod už máme za sebou, psychicky jsem z toho venku.
Je to pro mne ale docela zabíračka. Hlavně kluci jsou nároční. Opravdu hodně zlobí, víkendy, kdy si je bere bývalý manžel, jsou pro mne vysvobozením, na jeden víkend v měsíci si je berou naši. To jsem vždycky sama s dcerkou a užíváme si to. I finančně se mám co ohánět, ještě jsem na mateřské, ale ta mi za dva měsíce skončí, k tomu alimenty, rodiče mi dvakrát do měsíce udělají velký nákup základních potravin a drogérie. Bez toho bych na tom byla asi podstatně hůř. Naštěstí se manžel alespoň zčásti zachoval seriózně, když už opustil ženu na mateřské se třemi dětmi a platí hypotéku na byt, ve kterém bydlím. Já platím akorát energie a fond oprav.
Moje existenční zajištění ale není důvod, proč jsem se rozhodla sem napsat, to jsem uvedla jen tak pro ucelený obrázek. Mne totiž trápí něco jiného. Chtěla bych se s někým seznámit, mít partnera, přítele, někoho, s kým bude mně a později i dětem, dobře. I když mám tři děti, myslím, že vypadám celkem k světu, úplně hloupá snad taky nejsem. Párkrát jsem se seznámila na netu a s dotyčným sešla. Netroubím hned při úvodním seznamování, že mám tři děti. Takže prvotní situace se vyvíjí dobře, vzájemné sympatie, hezké popovídání a tak. Ovšem když přijde na to, že jdu s pravdou ven a přiznám své „závazky“, potencionální nápadník bere velmi rychle zpátečku.
Asi to chápu, na ty chlapy z toho musí jít skoro až děs. A tak propadám beznaději a říkám si, že asi zůstanu sama. A z toho mi není vůbec dobře. Připadám si jako ocejchovaná, nežádoucí, nepřijatelná. Své děti miluji nade vše, ale být jenom mámou je pro mne málo. Chci mít i svůj vlastní, partnerský život. Netlačím na pilu, neříkám, že hledám tatínka pro děti. Já bych klidně brala i jen randění (rodiče by mi pohlídali), abych se odreagovala a cítila zase jako žena. Ale nikdo z těch, s nimiž jsem se sešla, neměl zájem ve vztahu pokračovat ani za těchto podmínek. Buď jim to takhle nestačí a chtějí budovat perspektivní vztah a do toho jim rozvedená žena s třemi dětmi nezapadá, nebo chtějí i nějaký nezávazný románek, ale s nějakou flexibilnější milenkou, ne s takovou, která musí nejdřív zaopatřit děti.
Je mi z toho úzko. Jsem ještě mladá, mám strach, že nejlepší roky svého života prožiju jako jeptiška a nikdo mi ta ztracená léta nikdy nevrátí.
Je tady mezi vámi některá, která si našla partnera i když měla malé děti? Nebo nemáte nějakou radu, jak na ty muže zapůsobit? Třeba dělám něco špatně. Já nevím. Je mi moc smutno, strašně toužím se k někomu přitulit, každý večer bulím do polštáře a připadám si nemožná.
22.5.2013 Rubrika: | Komentářů 100 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rozvedená se třemi dětmi. Nebrat. Neperspektivní.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mam-ča: no jo,ael ty mas deti uz velky... a ja psala "dnes". A ad Masaryk... ten jeste mohl verit na Bismarckuv purbezny system, kteremu snad dneska uz neveri nikdo rozumny. 
.jpg)
Kaliban: tvrdě ale hezky řečeno
Já bych to viděla na kombinaci problémů. Ty tři děti jsou jedna věc, ale nemyslím, že zodpvědnýho chlapa by to zlomilo. Všichni určitě známe z okolí případy, že chlapi vyžení děti. Ale nebude spíš problém sdělení, že hypotéku platá manžel a nákupy rodiče? Já jí to nezávidím, ale nebudí tím dojem někoho, kdo je prostě jen "na krku"? Neříkám, že je, jen jestli prostě nemají strach, že se o sebe neumí postarat. Já mám takový zvláštní pocit, že zjistila, že jí je přes třicet, zůstala sama a ty děti jí tak nějak... překážejí.
Stanik: mám jich 5 a bigotní katolíky nesnášim. jsem tedy blázen... každopádně celkem šťastnej blázen
mam-ča:
Stanik: Nejsem praktikující katolík a mám tři syny. Sice neplánovaně, protože mladší synové jsou dvojčata, ale myslím, že zvládnout se to dá.
Jsem ráda, že je všechny mám.
Verera: To říkal už Masaryk, že by rodiny měly mít tři děti. Jedno každý za sebe a jedno za ty, co děti mít nemůžou.
.gif)
Verera: a o budoucích daňových poplatnících ani nemluvím....
Stanik: Nevím jak přesně definovat blázna, ale v okolí mám dost lidí, kteří mají 3 děti. U některých to je tak, že chtěli dvě děti a pokud budou stejného pohlaví, zkusí třetí, ale někteří měli kluka a holku a stejně mají tři.
Nevím co přesně by na dnešní době mělo bránit více dětem (ve srovnání s dobami předšlými), tři děti neznamená trojnásobné náklady, připadá mi, že nejvíc limitující je snad velikost auta, ale už se dělá dost cenově přijatelných sedmimístných aut
Verera: máš pravdu, u nás to bylo stejné ..každý zvlášť - pohodička....
Stanik: ani mi nevadí že mám syna blázna....
Verera: no na me to hlavne pusobi, ze chtela hlavne tu holku, prtoze vic nez dve deti, si dneska poridi jen praktikujici katolik, nebo blazen
( prosim brat jako nadsazku)
Stanik: To si nevybereš, později zase už máš míň sílu abys dětem ve všem stačila, až trochu vyrostou. A jsou i menší věkové rozdíly.Tři děti asi chtěla, jen na ně nechtěla být sama.
Jednoduché to není, ale všechno se dá zorganizovat, omezit činnosti, které nejsou nezbytné, aby to nebyla jen dřina v domácnosti a okřikování divokých dětí.
loupák: Ty děti můžou být rozhozené z rozvodu, cítí napětí mezi rodiči, i když je to zdánlivě jakž takž v pořádku. Malá si to nepamatuje, ale ten nejstarší kluk určitě ano a může zlobit, protože prostě neví, jak zvládnout své pocity. Nebo jsou to prostě dva raubíři s přemírou energie, kterou nevybijí na procházce s malou sestrou.
Co si já pamatuju, tak když byly děti v tomhle věku, byl to občas taky děs, ale jakmile byli jednotlivě, byla to pohodička a zvlášť syn si to strašně užíval, kapku žárlil na sestru a byl blažený, že mě má jeden den jen pro sebe.
loupák: 11:27 - to není vůbec divný, právě při tom kolotoči kolem tří dětí jí dospělý partner musí chybět dvojnásob. Něco jiného by bylo, kdyby se na všechny tři děti vztahovala třeba střídavá péče - měla by čas vydechnout, vypnout na delší dobu a taky se třeba snáz seznámit - byl by prostor pro čas trávený jen s partnerem.
Děti bych při seznamování uváděla rovnou. S tolika dětma je to běh na delší trať, ale určitě se časem zadaří. Možná, že jakmile začne Renča pracovat, už se toho vztahu potenciální zájemce nebude bát tolik jako teď, začne být víc soběstačná.
