Těhotná rovná se méněcenná?
Jsem v šestém měsíci těhotenství a začínám mít pocit, že všichni kolem mě si myslí, že jsem méněcenná či co. Většina lidí se ke mně chová jinak než předtím. Jako by předpokládali, že zároveň s početím dítěte člověk začne i jinak přemýšlet, jinak se chovat. Když je odkážu do patřičných mezí, jsem často označena ze necitlivou, v lepším případě „divnou“.
Jde o to, že mi jdou strašně na nervy všechny ty těhotenské řeči a dotazy na mateřství. A také všelijaké rady, které mi zhusta udělují zasloužilé matky, včetně mé vlastní, ale třeba i kolegyň v práci.
Všichni si patrně myslí, že nyní nežiji ničím jiným než čtením těhotenských příruček, vybíráním jména pro mimino a rozplýváním se nad miniaturními dupačkami. Jenže já to zatím opravdu neřeším, těhotenství můj život nijak nezměnilo. Chodím do práce, potíže žádné nemám, stále sportuji a vůbec jsem aktivní. S manželem se na dítě samozřejmě těšíme, ale rozhodně to není naše téma číslo jedna.
Když však přijdeme na návštěvu k rodičům nebo ke známým, připadám si najednou jako méněcenná. Zatímco dřív jsme si vždycky povídali o všem možném, dnes mě kamarádky nutí probírat se s nimi výbavičkou po jejich dětech a vybírat, co by se mi hodilo. Neuplyne snad den, aby se mě někdo nezeptal, jestli už máme vybrané jméno a jestli víme nebo budeme chtít vědět dopředu pohlaví.
Nejvíc mi jdou na nervy všechny možné nevyžádané rady a s patřičnou hrůzostrašností líčené historky z porodů, které bývají vždycky zakončené nějak takhle: „Ale neboj, tobě se nic takového stát nemusí, většina porodů probíhá normálně.“ Strašné. Mám pocit, že začnu hystericky řvát, jestli ještě jednou uslyším, že s dítětem se už nikdy pořádně nevyspím.
Jsem divná, když mi to jde na nervy a nechci na taková témata rozhovorů přistupovat? Občas slýchám, že těhotné ženy mají místo mozku placentu. Nejsem si však jistá, že je to spravedlivé nařčení. Podle svých zkušeností to vidím spíš tak, že nikoli sama těhotná, ale její okolí ji dovedně manipuluje do pozice nesvéprávného stvoření, které nedokáže přemýšlet o ničem jiném než o tom, jaký kočárek si koupí a jestli je vhodné zařídit dětský pokoj hned, nebo počkat až do dvou let dítěte.
Co si o tom myslíte? Jsem opravdu divná a necitlivá?
14.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Těhotná rovná se méněcenná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jak říká kareta, oni to mysí dobře. Vidí těhotnou, tak na co by se jí zeptali, když ne na jméno a pohlaví dítěte? Neuvědomí si, že se tak ptá asi každý.Na poslání matky jsem byla vždycky alergická. Mít děti je hezké, ale pro někoho to třeba není úplně smysl života.Děti může mít každý, s prominutím blb ,ale jde o to, jak je vychováš a postavíš do života.
hancze: a co teprve kdyz je ti 32... a dokonce i babicka prudi , ze by chtela byt prababickou.. to je teprve k zblazneni... takze se jednou za pul roku poradne rafnem.. a je zas klid...
hehe, ja to rikam porad, jak se sejdoudve a vic zenskejch, ktery decka maj, nebo cekaj.. za chvili uz se po kolena brodej v plodovy vode....
jo Lauro.. pevne nervy.. tohle je bohuzel vemi casta praxe 
hancze: No, ale ještě pořád můžeš říkat že do 30 máš čas. Já už ne. Hrůůůza.
oni to myslí dobře...těhotné vzbuzují někdy takové potřeby- podělit se o zkušenosti, zeptat se na zdraví, výbavičku...člověk si to ani neuvědomí. Taky jsem jeden čas kvokala, klidně se přiznám
.gif)
*Luciš*: ja souhlasim s tim, ze materstvi zenskou do urcity miry zmeni. To ostatni jsou snad (dej buh) zatraceny blaboly 
Bridgetj: me je 26 a uz to takyu posloucham furt 
sup do toho, plodit potomky, pozdejc UZ TO NEPUJDE 
Laura: ignoruj to...nebo naopak odpovidej nesmysly, bav se tim...co ti zbejva....citim s tebou 
.jpg)
Vikina: moje máti je taky trojdětná, ale zastává názor, že u děcek život nekončí ani nezačíná a život rodičů se podle dětí u nás nikdy neřídil.
Jsem nacyhstaná, že to nebude procházka růžovou zahradou, ale proč sejčkovat už teď. Ve všem v životě mě takový řeči předem rozčilujou
.jpg)
*Luciš*: tak ani jako trojdětné se mi kvokací komplex nedostavil a být matkou není pouze poslání, ale nekdy k posr*** 
Je to bezva mít děti, jsem šťastná, že je mám, ale člověk to musí brát tak nějak sportovně. Na otázku, jak se v devátém měsíci chystám k porodu, jsem nadšeně vypravovala, že jedu 100 km na sraz od střední školy a jela jsem
Tak to takového stádia jsem se zatím ještě nedočkala. Já zase poslouchám, že už mi je 31 a že už bych měla mít dítě, že to nemusí jít (nemusí to jít ani 20-leté), že oni už měli v té době 2, a jestli už se těším, pořád mi cpou do ruky dítě abych se navnadila, a prý jestli jsem v pořádku, že ještě nejsem v tom když už neberu prášky (asi neví, že se dá bránit i jinak), .... a další takový hlody. Už mi to leze tak krkem, že nemám chuť se do nějakýho dítěte ani pouštět. Úplně mě to znechutilo. Takže jestli otěhotním a tohle mi někdo bude dokola vykládat, asi ho předhodím vlkům. Jináč buď pořád ve stejné pohodě a lidí si nevšímej. Já už to dělám tak, že jenom přikyvuju a myslím si své. 
Chlapi mi dávají pokoj. Horší je to s určitýma ženama, který mají tři a více dětí, alespoň teda v mým okolí. Jako by automaticky při třetím porodu dělali současně lobotomii ze všeho nejvíc nesnáším kecy typu: jak se žena musí obětovat, jak mateřství ženu změní, však se dočkám, být matkou je poslání, nic jiného než mateřství ženu nenaplňuje
A po kousku nějaké nedělní debaty se zmateným Cirdou retardou jsem dospěla k názoru, že na tenhle svět další dítě už teda
Myslím,že toto snad prožije aždá žena čekajícprvní dítě i já jsemtoslyšela ze všech stran,ale nenechala jsem si do toho mluvit,jen jsem řekla díkkza radu,ale je mnoho jiného o čem se mohu bavitpříště zvolte jiné téma,oni to nmyslí zle,ale mi ženy si umme poradit se vším dosti sami a už vůbec nemáme rádi,když si necháme mluvit co se týče našeho těhotenství ,porodu a dítěte,klidně jim to řekni slušně,že ti to nemají říkat a porod,každá jsme přeci jiná a peordíme jinak at je porod jakýoliv ,už tím,že budu mít dětátko,je krásný a když přiesou toho nádherného uzlíčka stejně každá pozaapomene jaký vlastně byl,rozhodně jim tořekni na rovinu,pak se ještě jinak budou předháně v radách,jak je nejlepší dítě přebalova,kojit a to už bych nesnela vůbec.Nedej s jinak to neskončí ani po porodu.Drží palce
Když jsem čekala první dítě, tak jsem měla podobnou zkušenost. Nezapomenu na scénu v jedné hospodě kde se všichni mí kamarádi bavili o politice, ale mě při hovoru jaksi ignorovali a když už se se mnou někdo bavil, tak na téma dupačky a pohlaví dítěte 
Tenkrát jsem vybuchla a zařvala, že nejsem dementní, ale jen těhotná...a už se mě pak nikdo na dupačky neptal. 
