Propustili mě pár let před důchodem. Co teď?
Jsem v šoku, stalo se mi něco, s čím jsem vůbec nepočítala a pěkně mě to zaskočilo. Je mi 57 let a dostala jsem v práci výpověď pro nadbytečnost. Odcházím sice s odstupným, ale to je jen slabá náplast. Chtěla bych se vás zeptat, zda jste se některá v takovéhle situaci taky ocitla a jak jste se s tím srovnávaly. Já to nějak nedokážou skousnout.
Pracovala jsem na jednom úřadě, strávila jsem tam prakticky celý život, kromě pauzy na tři mateřské. Byla to taková moje jistota, plat sice nebyl nějak závratný, ale dostačující a pro mne bylo důležité, že mám práci a věřila jsem, že v ní vydržím až do důchodu.
Bohužel, přišlo na snižování stavů a já se ocitla mezi těmi, kteří musí odejít. Nejsem sama, je nás víc, i ženy v mém věku. Osobně něco takového považuju za podraz, když jsem zde takové dlouhé roky pracovala (a dobře), že mě teď, kdy mi zbývá posledních pár let do důchodu, odkopli jako vyždímaný, nepotřebný hadr. Vůbec nevím, co si počnu, těžko na mě někde čekají s otevřenou náručí.
Stalo se některé z vás něco podobného? Jak jste se s tím vyrovnaly a hlavně, podařilo se vám pak najít novou práci? Budu končit k poslednímu červnu, nejpozději od září bych měla někam nastoupit. Mám vůbec šanci? Budu ráda za všechny vaše nápady a zkušenosti, momentálně nejsem schopná moc racionálně přemýšlet. Moc vám předem děkuji.
9.5.2017 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 89 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Propustili mě pár let před důchodem. Co teď?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Haninka - 9.5.2017 19:30
to je něco hrozného, to moje hlava nebere takové sluníčko, tu mohlo být jen tak krátce. To se sevře srdce.
ta tragedie co jsem napsala měla být v uvozovkách. Ono v tu chvílku si neuvědomíme, že může být húř.
Já to také rozchodila, ale ten první moment je šok.
Kozoroh18: víš Helčo, já Ti řeknu, co je tragédie - dneska u nás na vývěsce viselo smuteční oznámení dvouleté holčičky - zemřela pro dlouhé těžké nemoci Oproti tomu je vyhazov z práce - aniž bych to chtěla nějak zlehčovat - procházka růžovou zahradou.
děvčata, ona to svým způsobem tragedie je. Poplatky se platit musí.
Já++ byla také odejitá pro nadbytečnost, nrzelo to. Více však mrzelo to, když ti co se jich to netýkalo posílali na naši adresu slova - to chce klid, nezlob se, to bude dobrý. Ono to je ze strany odcházejícího a zůstávajícího úplně jiný pohled na věc.
Záleži dost odkud pisatelka je, zda je v tom regionu dostatek nabídek.
Nedávno jsem něco podobného vyslechla. Rada zněla, zvaž zda tě bude omezovat nemocenská, je možné, že něco se najde co je třeba vyléčit. Hoď se marod, srovnej si hlavu co chcěš. Pak se přihlaš na pracák a hledej. Pak je třeba zvážit, zda bude ponížený důchod stačit.
Přeji hodně štěstí
sharon: už dost!
Arna: pokud půjdeš na nové místo s tím, že tam budeš za blbečka, tak tam za něj s největší pravděpodobností budeš. Taky mi už není dvacet, ve firmě dost zvyšuji věkový průměr a kdyby přišlo na akorát a přišla bych o místo, tak si řeknu, že všechno v životě má svůj smysl, šla bych zkrátka dělat něco jiného a asi bych to nebrala jako tragédii. Je to zkrátka o přístupu
Mám okolo sebe příklady, že to jde i po padesátkce. Paní dělala ředitelku jedné neziskové organizace, po dvaceti letech díky intrikám byla vyhozena bez odstupného, v té době jí bylo 55, půl roku byla na pracáku a pak začala dělat v DD něco jako babičku pro seniory. Došla s nimi k lékaři, povídala si s nimi, četla jim, baví jí to tak, že pracuje i přes důchod. Jiný příklad, paní byla odejita pro nadbytečnost z pošty, udělala si masérský kurz (začala už dávno před propuštěním) a najednou se jí to hodilo. Říkala, že je za vyhazov šťastná, sama by se k tomu, aby se osamostatnila, nerozhoupala.
Takže za mě - ano, není to příjemné, chápu že to Helu zaskočilo, ale musí se pochlapit a něco s tím dělat!
2x nééé, já do toho praštím....
2x nééé, já do toho praštím....
Arna: to je sice pravda ale tady musí platit ....když musíš tak musíš.......všechno se dá naučit.......když beru čím vším jsem prošla, já vím že nejsme všichni stejní , každá to máme jinak.... .....Hela si musí ale říkat že její zdraví je na prvním místě......
Arna: to je sice pravda ale tady musí platit ....když musíš tak musíš.......všechno se dá naučit.......když beru čím vším jsem prošla, já vím že nejsme všichni stejní , každá to máme jinak.... .....Hela si musí ale říkat že její zdraví je na prvním místě......
Nika1: to je ono....nerozkradlo....
Verera: To nikdo nevi. Je to ale fuk. Mozna kdyby se to tu nerozkradlo atd. Kdyby jsou ryby.
Haninka: Tobě a i ostatním: ono se jinak mění zaměstnání v mladším věku. Jít skoro v důchodovém věku do jiného kolektivu, učit se nové věci (i stejná práce se jinde dělá jinak), být mezi mladšími nováček,... Ostatně, kdo si zapracuje novou sílu na pár let? Beru to podle sebe, byla jsem 20 let na jednom specifickém oddělení, ale kdybych musela v tomto věku jít na jiné, byla bych mezi mladými za blbečka, každé oddělení má své, jiná dokumentace, jiné vyšetření,...
ale ve Vašem věku máte nárok na podporu rok a můžete jít do předčasného důchodu, když se nic nenaskytne...
Možná to tu někdo psal, zatím jsem nečetla příspěvky
Helo,kudy chodím tak všude čtu že přijmou pracovnice kamkoli,prostě na pár let zatni zuby a dělej něco jiného ...
a nebo jak radí Jarča,vůbec není důvod k panice ,tolik možností máš,raduj se ze života ,hlavně že nejsi nemocná
Průšvih je Tvůj přístup k celé věci, bereš to jako tragédii, byla jsi přesvědčená o tom, že to tam doklepeš do důchodu a ono ne, máš pocit ukřivděnosti, že jsi tam byla celý život a oni s Tebou takhle zametli...
Nikdy jsi nechtěla vyzkoušet jinou práci?
Máš co nabídnout, máš nějaké zkušenosti, nemáš malé děti a 57 není věk, kdyby ses už nemohla naučit něco nového.Nikdy není pozdě. Začala bych hlavně s hledáním nové práce hned, protože od září budou hledat práci absolventi. Přeju hodně štěstí!