Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

dobrý den,jestli můžu trochu poradit,tak bych si rozhodně nechala svůj účet,mám v zaměstnání takový odstrašující případ,kdy manžel hospodařil s hotovostí manželky a její příděl na den byla desetikoruna,myslím,že to bylo velmi ponižující,sama mám svůj účet a tudíž i svobodnou volbu,za co peníze mnou vydělané utratím,pokud tedy budu chtít,přeji dobrou volbu a dohodu s manželem.

To nedovol. Dohodněte se, co kdo bude platit a zbytek svých peněz si nechej. Každý má právo si ze svojí výplaty část ponechat na svoje výdaje, pokud hospodaří rozumně.Nedovedu si představit, že bych musela manžela žádat o každou korunu nebo naopk. Je to ponižující pro oba.

to nedoputte mam manžela zase asi dost rozhazovacného a mame spolecné peníze a on nakoupí skoro vše co je třeba "hned" protože prý se to stejně jednou musí koupit a já si odepřu co bych potřebovala nemusím to mit hned ale on ne.

Ikonnka: Hmm, možná je to jen zkreslené tím, že ses to snažila napsat tak krátce, ale tohohle bych osobně pustila k vodě. Pokud není ochotný ani koupit jídlo na které máš chuť, když nakupujete společně, tak potěš koště. Jestli spolu chcete zůstat, měli byste si stanovit ohledně financí pravidla. ("Platím to já, tak do toho nemáš co kecat" nepovažuju za pravidla.) Za pomáhání v penzionu by ti měl dávat pravidelně určenou částku, ne? A ne "občas kapesné". A od rodičů nedostáváš nic, když studuješ?

Ikonnka: tak jestli mu pomáháš v penzionu, tak by ti za tu danou práci měl zaplatit. A rodiče ti nedávaj kapesný? A co příteli rovnou říct, na co máš chuť? Navíc, když chodíte nakupovat spolu, tak to prostě do toho vozíku přihoď.

Rozhodně bych nepřistoupila na variantu "posílat peníze na jeho účet", i kdyby ti k němu dal dispoziční právo - to může kdykoliv zase zrušit. Kdyžtak jedině založit zcela nový účet, jehož majiteli budete oba. A k němu dvě karty. Abyses nemusela doprošovat každé koruny, jak říkáš. Všechno je otázka domluvy. Můžete si stanovit limit, který můžete každý za měsíc utratit bez porady s tím druhým a o větších výdajích se budete domlouvat.

Já jsem od svých rodičů zvyklá na společnou kasu se vším všudy a s přítelem bych to do budoucna chtěla taky tak. Věřím, že mi nebude počítat každou korunu a naopak mi připadá ponižující rozpočítávat a domlouvat, z čího účtu půjde která platba a kdo zaplatí dnešní oběd. Zatím máme účty dva, ale prakticky všechno platí přítel, mě na můj účet chodí všehovšudy 3000 měsíčně od rodičů (studuju), které většinou utratím za jídlo, učebnice, dopravu a takovéty drobné každodenní výdaje. Semtam si koupím něco na sebe. Když potřebuju nárazově větší částku, stejně si říkám přítelovi. Takže vlastně hospodaříme společně.

Studuju vysokou školu v Praze a nemám ještě vlastní příjem. Dojíždím každý týden za přítelem na Šumavu, kde mu pomáhám v jeho malém penzionu. Občas mi dá "kapesné" 500, - 1000,-, z toho si platím cestovné, učebnice, tramvajenku a tak. Nakupovat jídlo chodíme spolu, ale nikdy nekoupí to, na co mám chuť já nebo co bych chtěla doma uvařit. Ráda bych měla "svoje" peníze ze kterých bych mohla kupovat podle svého rozmyslu i drobnosti do naší domácnosti, ale nevím, jestli to po něm můžu chtít, a kolik.

Měli jsme společný účet nedělalo to dobrotu. Každý máme svůj. Ale vyvinulo se to postupem času. Byly určité třenice. Nyní z manželova příjmu jdou platby, já financuji běžný provoz domácnosti. Ten je samozřejmě dražší, než ty platby, tak na jednorázové výdaje manžel peníze "přihodí" Snažíme se hospodařit tak, aby každý ten jeden měsíc vybral méně, než tam přišlo. Z "přebytků" se platí 3xstavební spoření, větší věci, dovolená atd. Je to o domluvě, a také je třeba to vyzkouše, jak to bude fungovat v praxi..

Jeden účet ?????????,když už nyní máš špatné pocityto bych ti nedoporučovala

JaneDoe: gratujuju, jsou mezi námi i tací CHLAPI

já mám asi za manžela "svatýho" - už 13 let jsem doma ( a prakticky tu samou dobu jsme spolu) - takže učet jeden, na který mužu , ale jen v krajní nouzi (2x jsem zapomela kartu v bankomatu), jinak vybere manžel a máme doma hotovost, z které podle potřeby a uvážení bereme. občas sice slyším, že on za týden neutratí ani korunu (na obedy chodí za stravenky) a já tolik a tolik...., ale to považuju spíše za žert. takže na společným učtu nevidím nic špatnýho - všechno je o lidech.

Johanka74: mimochodem "jak jde o prachy" jsem zažil v jednom rodinném bussinesu a zařekl jsem se, že v rodině už nikdy nic podnikat nebudu.
Už jenom ten trapný pocit, když ti příbuzný neplatí splátky podílu ale chce podíl na zisku cash,hned nejlépe do hodiny už jen ten trapný poci, když matka orodovala u mě za svýho synovce že je prostě mladej a blbej ale těch pěnez by mohl za práci pro rodinou firmu brát víc ( přitom se jen flákal a vybíral z pokladny ) atd atd ....
Hrůzná zkušenost nikdy víc i po 15 letech mě mrazí ...

Johanka74: no jednalo se o creditability což je v anglosaském peněžním systému dost "úctyhodné" slovo .... kdo jí nemá ten prostě nedostane dobré podmínky na úvěry atd ....ten účet měl cca od střední školy a pokud vím brali se v jeho 48 a jí bylo 38-39 ? nevím ale žádný diblík.

Druhou ženu co si vzal od něj skutečně dělí cca asi 17 let nevím přesne , ale mají spolu dvojčata , pokud vím do svých 48 byl single ( je to příběh bývalého kolegy tak né všechny detaily mám uplně jistý ale ženil se podruhý cca v 54-55 ti letech už mu zvonila hrana) ...

Píšu jak tatar, asi taky nějaká dibilita

Johanka74: Souhlas. já sice dluhy naštěstí za hajzlíka neplatím, ale z vlastní velmi, velmi nepěkné zkušenosti jsem jedině pro dva účty. Naštěstí se mnou můj současný přítel souhlasí. O penězích sice roz¨hodujeme společně, bereme je jako společné, jen jsou na dvou účtech. Nikdo nemusí nikoho prosit o "pade" na kafe. Věříme si, ale oba máme pocit nezávislosti, která je velmi důležitý.