Vyčítá mi ovoce pro děti a sám hulí jako fabrika
.jpg)
Nevím, jestli mi někdo dokáže poradit. Vlastně ani radu nečekám, tohle si musím vyřešit sama. Tím, že jsem to sepsala a troufla si poslat do redakce s prosbou o zveřejnění, jsem si spíš trochu ulevila. Protože jak se říká – sdělená starost, poloviční starost.
Mé trápení se jmenuje manžel. Patrně jsem v uplynulých letech byla hluchá a slepá nebo jsem případným náznakům nevěnovala pozornost a nezasáhla včas. Tím pádem jsem se dostala do situace, která už přerostla mou míru trpělivosti a tolerance. Nevím, jak z toho ven, protože mluvit s ním je to samé jako mluvit do vykotlaného dubu.
Jde o to, že můj muž se postupně vypracoval na pěkného sobce a despotu. Navíc je přesvědčený, že jeho chování je v pořádku a problém je ve mně. Ačkoli jsem se moc snažila a stále snažím, neumím docílit toho, aby se na celou věc podíval realističtěji.
Máme dvě děti, starší chodí do první třídy, s mladší dcerkou jsem na mateřské. Žijeme prakticky z jednoho platu. To není nutné rozebírat, spousta žen tím prošla nebo prochází a asi ví, jak je někdy těžké to zvládnout, když mužův příjem není výrazně nadprůměrný.
Z mateřské zaplatíme část pravidelných měsíčních plateb a dál je vše na manželovi a jeho příjmu. A v tom je kámen úrazu. On mi totiž dává peníze na příděl, každý týden mi odměří částku, s níž musím vystačit. Suma to není nijak velká a musím se hodně snažit, abych s ní vyšla. Pravda, co se týká jídla, je muž docela skromný a nemá nepřiměřené požadavky. Jenže na druhou stranu, co se dnes dá považovat za vyloženě laciné jídlo, že?
Nicméně to není hlavní problém. On totiž není vůbec schopen uznat, že s nástupem syna do školy se zvýšily i výdaje. Samozřejmě že se od září několikrát stalo, že jsem nevyšla a musela mu říct o další peníze. Školní pomůcky, různé fondy, kroužky... Myslela jsem, že to pochopí, jenže to jsem se spletla. Prohlásil, že jsem s takovými výdaji měla počítat předem a připravit se na ně, tedy ušetřit. Vůbec nechápe, že s jeho týdenním přídělem sotva vyjdu, natož abych z něj něco ušetřila.
A pak to přišlo. Když jsem se ho zeptala, na čem například bych podle něj měla spořit, tak mi zcela vážně řekl, že není nutné kupovat dětem tolik ovoce a jogurtů, on jako dítě to taky neměl každý den, a vyrostl. A když prý takhle rozmařile rozhazuju a dopřávám si (!), tak se nemám divit.
Přiznávám, ujely mi nervy. Také jsem cítila velkou bezmoc a strašné ponížení. Hodně jsem se s ním pohádala a vyčetla mu, co je to za otce, když dětem odpírá kvalitní jídlo, a přitom mu není líto dát každý den peníze za krabičku cigaret. (Je poměrně silný kuřák a kupuje si cigarety v horní cenové relaci.) Na to mi odpověděl, že ON si na to vydělá a já nemám právo mu vyčítat, za co své vydělané peníze utratí.
Jsem z toho špatná. Dokonce začínám uvažovat o tom, že najdu jesle a začnu chodit do práce, jen abych se zbavila té peněžní závislosti. Ale je mi líto takhle mordovat roční dcerku. Mám pocit, že by to odnesla především ona.
Ze všeho je mi nějak nanic. K manželovi už necítím žádnou úctu, nic. Když vidím, jak si s dětmi hraje, dělá se mi nevolno při vzpomínce, jak se zachoval. Odmítám s ním spát, hnusí se mi. Jako chlap to u mě prohrál na celé čáře.
Jak říkám, nečekám žádnou radu, vím, že konečné řešení je na mně. Jen jsem si dovolila vypsat se tady ze svého smutku a trápení. Děkuji všem, které mne vyslechly. Jen by mne zajímalo, jak to je s rodinnými financemi u vás... Když o tom mluvím s kamarádkami, považují mě za exota, protože peníze na příděl od manžela nedostává žádná z nich, i když jsou také na mateřské. Asi jsem někde udělala chybu.
12.11.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 151 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vyčítá mi ovoce pro děti a sám hulí jako fabrika
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sanbibi: Promiň, ale tvoje názory jsou přinejmenším švihlé. Sorry. 
prema: Přesně tak, není co dodat.
Jestli to manželství ještě není úplně ztracené, řekla bych, že by prospěl delší pobyt manželky a matky v lázních, nemocnici, na pracovní cestě... ať se o děti postará otec sám, tak nejlíp zjistí, kolik co stojí a co je to za práci. Dětem to neuškodí (jsou děti, kterým maminka umře, a taky to musej zvládnout, naopak. Uvidí, že jejich máma není jen pipka od plotny, ale samostatná schopná žena.
Když by nešla zařídit (s pomocí přátel lékařů třeba) dlouhodobá hospitalizace, tak pracovní pobyt v zahraničí - ON tvrdí, že si vydělá - tak by ONA měla říct "teď jdu vydělávat já, a až se vrátím, přivezu zas prachy já, když jsi byl tedy do teď tak šlechetný".
Já vím, je tu argument "děti mě potřebují, nechci přijít o jejich dětství, budu jim chybět". Jenže ony to pár týdnů taky vydrží, mají přece milujícího tátu, jsou taky jeho! A jestli něco nepotřebujou, tak je to utrápená plačící troska v kuchyni místo silné mámy. V případě rozvodu by to totiž nijak jinak nedopadlo.
sanbibi: copak člověk, kterej vyhledá psychologa není normální a je debil???? To si snad děláš srandu,ne? Aspoň doufám. Protože jinak bych si musela myslet, že jsi z jiný planety. Když si neví rady, tak proč by nemohla vyhledat pomoc? A rady si evidentně neví, když chce slyšet názory ostatních. Ono to asi není tak jednoduchý se sebrat a s dvěma dětmi odejít, když třeba není kam. Ono se to hrozně jednoduše říká, když nejsi v její situaci. Tobě přeju, abys vždycky byla tak rozhodná jako teď a šmahem odsuzovala lidi, který se nechovají jako ty. Ale spíš se přikláním k tomu, že jednou toho psychologa taky vyhledáš. A víš co, je to doktor jako každej jinej. Se zlomenou nohou jdeš taky k chirurgovi, tak proč se s bolavou duší. Tak neodsuzuj, prosím.
.jpg)
prema: paneboze na co psychologa??? ona je normalni, on je debil...ja bych sla od nej, me vycist pomeranc pro dite a u huby cigaratu tak ho necim vemu, pfuj, ja bych to spocitala a asi odesla. je to hnus. Dostavat penize na pridel tak to by se mi stalo jednou a uz bych se balila, jsi jeho mazelka proboha a ne nactileta pubertacka co ma kapesne, fuj bych ho hnala...je to na tobe kato, drzim palce
.jpg)
já nemám sílu číst všchny příspěvky, možná to tady padlo - já bych si zašla na soud a podala návrh na placení výživného a nejen pro děti, ale i pro sebe - podle zákona o rodině máš nárok na stejnou životní úroveň jako manžel - a to i když nejste rozvedení - v případě, že by neplatil, podávám okamžitě trestní oznámení za neplnění vyživovací povinnosti.
.GIF)
Myslím, že jsi opravdu "exot", ale chyba určitě není v tobě. Děti jste si upekli společně, tudíš to, že nevyděláváš, bylo už předem v plánu - teď nemá právo se rozčilovat. Opravdu je to sobec a myslím, že vztah s ním má jediné řešení - počkat(bohužel) až dcerka trochu povyroste a šup od něj! I když - jako svobodná matka s vyměřenými alimenty - nebyla bys na tom lépe?
pavlina: no u nas oddelene ucty funguji nasledovne: mame zhruba odhad, kolik vydame za domacnost (potraviny, drogerka atd.). manzel vydela cca trikrat vic nez ja. tudiz z jeho uctu odchazi hypoteka, inkaso, kapesne detem atd. a cast penez z toho jde na muj ucet. ja mam na starosti placeni nakupu do domacnosti. kdyz mi penize dojdou, plati manzel automaticky, rovnez tak v opacnem pripade. nikdy ani jeden po druhem nevyzadujeme nejake zuctovani. fungovalo to tak i mym rodicum. v pripade velkych nakupu, pokud je neberem na splatky, tak plati manzel.
Katko, jsi v nepříjemné situaci, urychleně vyhledej psychologa, najdete stoprocentně řešení, jak z té situace ven. Nečekej, že to bude za týden, za měsíc, důležitá je taky důvěra, takže pokud psychologa vyhledáš a "nesedne ti", hledej jiného. Se zlomenou nohou jdeš k chirurgovi, s chřipkou praktickému doktorovi, takže s nemocnou dušičkou se holt chodí psychologovi a psychiatrovi. Vím o čem mluvím, před čtyřmi lety jsem manžela nemohla ani vidět (byli jsme spolu 15 let), pil a bylo to hrozný. Po dvou letech návštěv psycholožky máme pohodový vztah, i když co je ideální, že. Bouřky občas přijdou, ale díky psycholožce je zvládám. Vyzkoušet se má všechno, já radím psychologa. Moc, moc ti držím palce.
medved:
já fakt nechci "rýt" nebo kritizovat , jen mne to zajímá - ty oddelené účty -já si to neumím dlohodobe predstavit - bagatelizuju, ale to jako když pujdete kopit př. novou televizi, tak každý dáte podle procent svýho príjmu nebo podle odkoukaných hodin
? nebo dáváte pomerne část svých prijmu dohromady a pak takovéhle veci jdou z toho?
ty jo, pridel penez 
z toho mi jde mraz po zadech skoda, zes to takhle dopustila co s tim, tak to nevim...jsem na materske ctyri roky a mame stale oddelene ucty a zadne pridely se nekonaji....
Tak toto moc dobře znám,kdysi mi také manžel řekl,že jemu to co on vydělá stačí, on nic nepotřebuje. A to je pravda, gauč a televize jsou jeho lásky. Pravda je ta, že tyto věci se ukáží až při nějakých problémech, bohužel. Katko, z mého pohledu nemá tento vztah žádnou perspektivu,ani na děti bych se nevymlouvala.
četla jsem jen začátek a konec -
slova - koho sis vzala toho máš - mi prijdou fakt dost blbý, nebudu rozebírat, proč.
z toho, co jsem četla ,s mojí povahou, bych byla pro to, aby s penezi hospodařil on - myslím nákupy, školku atd. vařit pouze z toho, co koupí .. domluvit se s ním na nějakým kapesným - fakt je, že zase muže tvrdit, že chodí do práce a ci všechno ješte m usí doma delat bla bla...
mne vubec celkem zaráží takový to, že manželé mají každý svuj přijem, učet a ruzne platí pomerné částky nákladu.... dodnes mám v živé pameti, že jako studenti jsme šli na zmrzlinu - jedna s sebou mela svého nastávající - ten vystál frontu pro oba, ale u okénka natáhl ruku pro její díl penez (tehdy 1,40Kčs) - možná to byl duležitý moment v mém živote - od té doby jsem si dávala sakra pozor na takové detily. ted to mám ale daný tím, že jsem, krome mateřských, do manželství nikdy neprinesla ani korunu a po téhle stránce mám fajn manžela - máme šuplik, kam on dává a já vybírám - samozřejme občas slyším, zda deti opravdu potřebují dvoje botičky, ale to je jen "pro formu" - to víme oba.
.jpg)
helus: musím říci, že jsem někdy v roce 1993-4 trochu těžko vydejchával, že moje žena co čertvá absolventka bere 2x víc než já už na nástupním platu .... ono to tak trochu bylo i živené mou osvícenou matkou a dokonce o tchyní, ktere vůbec nemohly pochopit , že jsem seknul s novou prací a jel s ženou a dítětem kamsi za oceán .......
No trochu mě to nakoplo, změnil jsem strojírenství za něco onačejšího a ....
swiss: prostě si necháš svý konto, svou kartu a .....
ale hele někdy je fakt možná lepší zas o penězích tolik nepřemýšlet... já si nemůžu pomoc ale z hlediska našeho prvorozeného jsme byli blázni první třídy .... žena měla naději na povýšení, já jsem byl v totální změne pracovního oboru .. je fakt, že jsme měli malý byt s regul nájemným .
Ale pak jsme i s malým odjeli za moře, protože žena tam dostala úžasný místo, a já se tak trochu motal kolem práce a trochu kolem kluka - tam jsme zplodili druhýho a vrátili se do evropy a před pár lety jsme se jako bumerang zase doplachtili do polabí a tak nějak na "starý kolena " si pořídili třetího i když snaha byla o holčičku.......
Touhle dobou už žena ani nebájí o tom, že by někde ještě honila kariéru ... pěkně si z domova "facírkaří" privátní výuku jazyků, sem tam někomu poradí s účetnictvím a dokonce chvíli učila malé děti angličtinu a němčinu v nějaké privátce.... . A já vím, že až se mnou sekne tak ona naše děti v pohodě uživí... a to je pocit nad všechny pojistky
A možná jsme práve docela v pohodě že první dítě jsme si "nelogicky upletli brzo" a teď má drahá není stresovaná jako několik jejích kolegyň z VŠ a první práce, které teď v 37-39 honí bycha a milují se podle harmonogramů a místo milostné dohry leží u postele na zemi s nohama nahoře .....
