Jsem těhotná a manžel je mi nevěrný
.jpg)
Právě prožívám hrozné životní zklamání a bolest a nevím, jak se s celou situací vypořádat. Jsem těhotná, v sedmém měsíci. Miminko bylo plánované, dlouho očekávané. Oba jsme po něm s manželem toužili.
Když jsem konečně otěhotněla, byli jsme nejšťastnější lidi pod sluncem. Jenže se překulilo pár měsíců a všechno je jinak. Místo radostného očekávání našeho děťátka řeším velmi bolestný problém.
Zjistila jsem totiž, že mi je manžel nevěrný s kolegyní z jeho zaměstnání. Zpočátku jsem měla jen podezření a snažila se nevěnovat mu pozornost, ale před Vánocemi se mé obavy potvrdily. Nemůžu sem psát podrobnosti, ale pravda je taková, že můj muž má se svou kolegyní skutečný poměr, který trvá již čtvrt roku.
Když jsem se ho zeptala přímo, ani se nesnažil zapírat. Ano, udržuje s ní intimní styk, ale nic jiného v tom prý není. Chápete? Mluvil o tom, jako by mi sděloval, že chodí s kamarádem pravidelně na ryby!
Na můj dotaz, proč to dělá, proč mi tak ubližuje a ponižuje mě, mi odpověděl, že si to nesmím tak brát. Jako chlap má prý určité potřeby, které já nejsem schopná mu v současném stavu splnit, a tak se zařídil po svém. Má mě prý však stále rád a stejně jako já se těší na miminko. Pak toho prý nechá a kontakt s kolegyní přeruší.
Jsem z toho úplně vedle, najednou mám pocit, že jsem si vzala někoho, koho vůbec neznám. On mi vlastně řekl, že mi bude zahýbat, dokud budu v sexuální oblasti „mimo provoz“, protože jako chlap to přece potřebuje! A moje povinnost je to chápat. Ještě bych mu snad měla na jeho zálety připravovat čisté prádlo!
Je mi z toho na nic. Strašně jsem se v něm zklamala, už mu nevěřím, protiví se mi. Projevil se jako sobec, který dokáže myslet jen sám na sebe. A teď nevím, co s tím. Odstěhovat se nemám kam, k rodičům nemůžu a na nějaký pronájem nemám. On z našeho bytu neodejde, protože podle něj jen nemístně a zbytečně vyvádím a všechno se zase srovná do starých kolejí.
Jsem na dně. Čekám dítě s chlapem, který se mi totálně odcizil, a nevím, co mám dělat. Svěřila jsem se kamarádce a ta mi řekla, ať nejdřív vychladnu a pak teprve něco řeším, že chlapi takoví prostě jsou.
Připadám si jako ve zlém snu. Dokázaly byste svému partnerovi odpustit nevěru, která je navíc provozována v období vašeho těhotenství? Jsem opravdu hysterka?
8.1.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a manžel je mi nevěrný
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
tak to tě holka lituji. Ten ti asi věrný nikdy nebude, když začíná už ted. Promin, je to tvrdý, ale život mi ukázal zač je toho loket. Hlavně se netrap, ubližuješ tomu broučkovi, který nosíš pod srdíčkem. Drž se abud statečná.
No můj názor se nebude líbit asi některým podemnou 
Je pravda, že Ti radí vychladnout a začít myslet normálně a né s emocemi. Ale upřímně, která z nás to dokáže v takové situaci? Je to VELMI VELMI TĚŽKÁ SITUACE. Jen bych měla jedno jasno. Tento muž mi nebude věrný. Je upřímně sobecký. Ano, je to člověk, který sex potřebuje. A kdo ne? I já, i má matka, kámošky. A u mužů je to jakási samozřejmost, vnímají sex trochu jinak než my. Je to prostě potřeba hl. pro ně. My se nějakou chvíli bez něj obejdeme - v těhotenství a po těhotenství je to obtížnější. Ale to zase nedává právo mužům aby si za to hledali náhradu. O čem je pak vztah? Každá žena Vám řekne, že chce věrného muže. Kde teď ona má vzít jistotu, že až bude sexuálně v pohotovosti, že ji nezahne, kdyby si náhodou zlomila nohu a byla v nemocnici. Že by zase zaskočil ke kolegyni do práce? To snad ne. Muž, který ženě zahýbá, když čeká miminko je ubožák. Já bych od něj odešla. Určitě se najde někdo, kdo by Vám pomohl. Výživné dostanete. Druhá varianta. Zůstaňte s ním, a až budete sex. pohotová a cítit se silná, najděte si také někoho a pak mu řekněte, že máte své potřeby, které on Vám nemůže dát, tak to hledáte jinde. Ale že ho také máte ráda, ať si to tak nebere. Uvidíte tu reakci. Třetí varianta - můžete ji v posteli konkurovat, aby to pak nehledal jinde. Tak ti tak, já osobně bych s takovým mužem nemohla žít - nevěřila bych mu. Hlavně se snažít být nad věcí. 
.gif)
A jinak bych řekla, že ve vašem vztahu nejspíš silně vázne komunikace...o některých věcech se spolu zřejmě vůbec nebavíte, i když se třeba máte oba rádi-jako třeba o tom sexu? Nikde jsem se nedočetla "jak jako nesplnuješ jeho potřeby"...ztráta atraktivity? odmítání sexu ze tvé strany? to je dost důležité pro pochopení z jakého důvodu vlastně zahnul
když už "se stalo" přikláněla bych se k názorům Lubar, Viv atd.
Emoce oprávněně říkají "zabij ho, vyhod ho z bytu" otázka je, jestli jsou dobrý rádce.
Především se uklidni a pak si dej dohromady, co skutečně chceš TY. Jestli samotu s dítětem se vším, co k tomu patří, nebo chceš pořád ještě jeho, i přes to, co ti udělal.
Protože věř tomu, ale padesát procent ženských, které ti s přehledem okamžitě poradí, at se sofort rozvedeš, by to ve svém případě nakonec neudělalo. Ono je jinak radí teoreticky, jinak když dojde na lámání chleba ve vlastním osobním životě se všemi důsledky - zahodit třeba léta společného života, rozdělit majetek, řešit problémy kolem dětí...spousta ženských nakonec odpustí a couvne.
Co je důležité, když se rozhodneš zůstat, aby to bylo tvoje osobní rozhodnutí, nikoliv to, že jsi ve vleku cizích názorů. Druhá důležitá věc je umět odpustit - protože pokud neumíš, budeš se tím užírat a ničit léta a předhazovat mu to a podvědomě mu to mít za zlé a váš vztah bude očistec. Třetí důležitá věc je - uhrát skore ve svůj prospěch. Tedy nikoliv - "já se rozejdu až se mě bude chtít", do toho snad máš taky co mluvit ty...dej mu jakkoliv najevo, že on u vás doma není žádný šéf...prostě to musíš uhrát důstojně, ne jako pipka.
je to těžké, ale vem rozum do hrsti a nejdřív vychladni...
No ono je otázka, jak se k sexu v těhotenství stavíte i vy...jestli ho prostě vyškrtnete z života včetně dalších alternativních způsobů...nebo jestli s manželem i tak nějakou formu sexu provozujete.
Pokud ano, řeknu, že je to bídák, v opačném případě řeknu, že si za to částečně můžete fakt sama. Tím neomlouvám jeho nevěru, jen jestli nejste takový ten typ, co když otěhotní, tak už existuje minimálně dvacet let dopředu jen to dítě a všechno ostatní včetně manžela jde stranou.
Takových ženských je dost, jakmile mají dítě, tak je chlap už zajímá spíš jako otec a živitel, než jako manžel.
Pokud je manžel temperamentní, a vy krajně odmítavá, mohla jste to tušit. Rozumní lidé se o věcech pobaví a domluví se, jak je řešit.
Je samozřejmě odsouzeníhodné se takhle chovat. Jak by bylo jemu, kdyby měl třeba úraz a na čas byl jaksi vyřazen z provozu, jako podváděnému? Když to udělá žena, nazvou ji víme jak, když muž, má svoje potřeby...Bohužel sis to, jak píšeš, zjistila sama. Tak teď to máš. Nevím, proč sis to zjišťovala, pokud se nechceš rozvést, mělas snad raději zavřít oči před varovnými signály a zabývat se něčím jiným. Teď trpíš a s Tebou i dítě. Tvůj muž si asi myslel, že se to ututlá. Snad by s tím opravdu přestal, kdoví...Jenomže jsi nyní v situaci, která není nijak povzbuzující. Máš na výběr několik možností...mě napadá jedna, kterou asi nepoužiješ...DOBŘE, TVOJE POTŘEBU CHÁPU, PO PORODU SE DÁM DO KUPY A NAJDU SI TAKY NĚKOHO, TAKY DOČASNĚ A VRÁTÍM TI TO I S ÚROKAMA. I JÁ MÁM TOTIŽ POTŘEBY LÁSKY. MNĚ BUDE STAČIT JEN MAZLENÍ A POVÍDÁNÍ. NO SNAD BY TI TO NEVADILO, PROBOHA, JSME PŘECE MODERNÍ LIDI, NO NE...?
A finanční stránka,? ta se dá zvladnout, jsem s malým taky sama, od soudu mám dané výživné, do třech let budu mít od státu a od 8,5 m věku jsem na malý úvazek v práci, je to pár hodin, ale pomůže to, a určitě se najde v okoli kamarádka, nebo rodina, která Ti pomůže s malým, když bys potřebovala pohlídat. Drž se.
abadon: svatá pravda, když je doma klid, chlap se nudí...
kareta: Já tedy taky sex miluju, ale nikdy bych si neodskočila bokem, kdyby můj partner nemohl, proto jsem ani nechápala, když to ten můj udělal mně v 7 m... Takže toto chování prostě nechápu
.gif)
lippia: lip bych to nenapsala. Ja mam vyhodu, ze kdyz pretece posledni kapka, zabejcim se a jsem schopna netusenych vykonu, jedu na vlastni pohon
Ahoj. Je to blb. Nevěra je v každym případě problém. Kdyby si aspoň uvědomoval, že dělá něco špatnýho, něco co se nemá, že ti ubližuje neskutečným způsobem. Ale jeho názor na věc je neskutečnej !!! Možná kdyby to bylo tak ,že ujel a teď neví jak z toho ven a mrzí ho to a uvědomuje si co to všechno může mít za důsledky, tak by stálo za to, snažit se pracovat na udržení vztahu. Ale jestli si myslí, že je vlastně všechno v pořádku a je to normální, tak fakt nevim. I tak , kdyby si to všechno uvědomoval, tak by bylo těžký dát všechno dohromady a budovat vztah dál. Nedovedu si představit, že bych dál s takouvým člověkem zůstala
Speedy: 
jojo přesně tak, finančně katastrofa, jenže i s notným odstupem času si při vzpomínce na tu dobu potvrzuji, že mnohem příjemnější je počítat krajíce chleba než se trápit.Ano postavu jsem měla jako modelka a hlavně!! měla jsem šťastné dítě, které mělo klidnou a spokojenou mámu, co víc dodat, já se s bývalým viděla když jsem byla ve 3metru těhu, jela jsem mu vlastně ukázat průkaz, na oplátku on mě ukázal svého syna 
takže další kontakt jsme měli až u rozvodu po cca 2letech do té doby nic ani kontakt ani finanční podpora prostě nic a pak? až u osvojovacího soudu před pár lety. jsem moc ráda, že jsem s ním nezůstala, neprožila bych nikdy to co jsem prožila a můj život by se neubral tím směrem, kterým se ubírá .neměnila bych ani za nic na světě. Dnes mám 3šťastné děti a milujícího manžela, který mi dal a dává mnohem víc než bych očekávala třeba v těch nejbujnějších představách. Všechny naše děti miluje a nedělá žádné rozdíly. Největší problém maminek a žen v podobných situacích jak popisuje Lucie je asi v té představě finančních jistot, asi těžko uvěřit někomu, kdo překypuje komfortem,ale já si to vyzkoušela a vím, že zvládnout se to dá i s tím podnájmem. Jenže jak jsi psala, ne každá má silnou vůli a ne každá si věří a ne každý dovede učinit tak závažné a radikální rozhodnutí, je to na každém z nás jak se svým životem naložíme a jak moc se sebou necháme vláčet, nikdo jí nemůže radit co má dělat jen ona sama je zodpovědná za svá rozhodnutí, takže za sebe jí jen mohu podpořit tím, že i můj příběh který hezky začal a pak tolik bolel nakonec moc krásně pokračuje (ještě neskončil) a ty roky odříkání, trápení a starostí rozhodně stály za to, abych dnes mohla být tam kde jsem
já jen nechápu logiku - my se rozhodli pro miminko, my si ho pořídíme, ale ty sexovat nebudeš (co kdyby něco) ale já to potřebuju. Pokud to jde, sexujou oba a když to nejde tak by snad ten chlap měl mít tolik solidarity (on není ten, komu se dělaj strije a vypadá jak po pozření celého melounu), že by držel basu (a nebo si "četl noviny na záchodě", jako to asi dělá většina budoucích tatínků, nebo tatínků v šestinedělí 
).
Pokud by se to mělo stát mně, myslím, že 
rodina by byla první, kdo by na něj vlítnul a pěkně mu to vytmavil. Jenže u nás se na to, až jednou budeme čekat miminko těší víc on, než já (netvrdím, že k tomu těšení nedojdu, ale zatím mám zcela jiné starosti).
Jinak názor, že až bude po šestinedělí vztah ukončí... "To už by musel bejt naprostej kretén (s odpuštěním), když už si vybudoval takovouhle oázu klidu a opustil ji jen proto, že doma je miminko který bude pořád brečet a manželka, která pokud nebude chlácholit brečící miminko nebo dělat jinejch milion důležitejch prací okolo miminka a domácnosti padne do postele a bude chtít chvíli spát."
lippia: , vis jak jsem rada, ze jsem v prvnim manzelstvi nezustala? Rozvadela jsem se, kdyz byl synatorek dva roky stary, ale to uz jsme spolu delsi dobu nezili. Sice to bylo obcas krusne, taky financne nic moc, kolikrat jsem nemela snad ani na ten zvanec(alespon jsem byla krasne hubena), ale jinak v pohode a hlavne jsme meli s klukem doma klid a synek mel veselou a nevystresovanou mamu. Nesnesla bych ten pocit, ze kdykoliv se chlap zdrzi, sukajdi nejspis nekde jinde.
Taky me nejvic vytocilo u Lucie to, ze ten jeji skvost ani nerekl, ze v tom nebude pokracovat. Skonci s tim az bude mit manzelka prijatelnou kondici. Nakopat vis kam
.
jo a ještě něco, můžu ti dát kontakt na kamarádku, která má za sebou před 2lety skoro to samý teda..ten její jí to vybalil v 7měsíci, doma 2letej klučina, ale milostpán se taky hned odstěhoval,nebyl to jen zálet, protože by mu snad vadilo bříško, to ne on plnil doma veškeré povinnosti, ale prostě jednoho dne nepřišel 4dny a pak jen oznámil, že kolegyni už pár let miluje a ona konečně řekla ano tak odchází 
...snad je ti aspoň malou útěchou, že v tomhle nejsi sama , takhle nešťastných běhá světem mnohem víc, ale nejdůležitější je si uvědomit, kdo jsi ty a neklesnout pod hranici zranitelnosti vlastní hrdosti i to co se zdá být jako neřešitelné je nakonec banalita proti tomu co ještě může přijít a já myslím a mám vyzkoušeno, že co tě nezabije to tě posílí a každý problém je jen převlečená výzva 
takže v prvé řadě klid, to miminko jej potřebuje, schladit hlavua racionálně se zamyslet nad budoucností a pak už jen se vztyčenou hlavou vstříc dnům plným radosti s miminkem ( bez debilů, co by ti ty dny jen kazili )
no coment
napsala jsi to přesně, je to egoistický sobec , ne nikdy bych nezůstala s chlapem, který by mi zahnultím spíš kdyby se to ani nepokoušel tajit , jako by těhotenství byla nějaká kapavka a on chudáček musí!!!!!bože to je debil
naprostý souhlas se
Speedy:jak moc mi to připomíná můj vlastní příběh
