Rodinné rituály. Jaké jsou ty vaše?
Každá rodina má své vlastní rituály, drobnosti, které vytvářejí tu správnou rodinnou pospolitost. Naše rodina také. Jeden z nich je takový... no, až infantilní, ale velice milý. Mávání na rozloučenou.
Začala s tím kdysi dávno moje sestra. Každé ráno o půl sedmé máma odcházela na autobus a před odchodem budila sestru do školy. Ta hned z postele běžela k postrannímu oknu, kterým viděla na ulici, a mámě mávala. Stal se z toho zvyk. Máma se otočila, zamávala zpět, ušla pár kroků, opět se zastavila, otočila a zamávala, a tak pořád dál, dokud nezmizela sestře ze zorného pole. Později to vypilovaly a mávalo se z přesně daných stanovišť: u naší brány, u sousedovic auta, na rohu pod pouliční lampou a pak ještě naposledy mezerou mezi dvěma smrky. To už máma siluetu sestry za oknem spíš jen tušila, než viděla.
Někdy to přinášelo humorné situace. V zimě byla ještě tma, ulice liduprázdná, máma se u brány otočila a zamávala - a zjistila, že na rohu ulice se objevil nějaký muž. Ten nemohl tušit nic o sestře schované za záclonou bočního okna. A máma mávala. Jednou, podruhé, potřetí... Když se pak s pánem sešli na stejné autobusouvé zastávce, díval se na ni velmi, velmi podezřívavě.
Postupem času začali mávat i ostatní členové rodiny. A běda, když se zapomnělo. To si pak ten, který odcházel na autobus a marně hledal za oknem mávače, hlasitě stěžoval na sklerózu všech členů rodiny. Z mávání se stal skutečný rituál.
Nedávno se situace změnila. Sestra se provdala a odešla z naší rodinné bytovky. Rituál postupně upadal, zapomínalo se na něj. Až teď se mávači vrátili. Každé úterý večer utíkám na vlak, abych se od těch mých pokladů odreagovala při orientálním tancování. Když se na setmělé ulici otočím, vidím tři nosíky přitisknuté na sklo a šest pacek, které zuřivě mávají mámě na rozloučenou. A tak se obracím a mávám. U naší brány, u sousedovic auta, u pouliční lampy na rohu a mezerou mezi dvěma smrky. Jsem ráda, že si od nich můžu na chvilku odpočinout, vypnout, myslet jen na sebe a na tancování, ale stejně jsem šťastná, že se k nim můžu vracet.
Protože víte co? Nejhůř na tom budeme, až nám nebude mít kdo zamávat.
Jaké byly nebo jsou vaše rodinné rituály?
24.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 44 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodinné rituály. Jaké jsou ty vaše?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
U nás jsou taky pusy při odchodu a příchodu, no někdy zapomenem. Ale na co nezapomenu nikdy, je dát malému pusu před spaním a říct mu "Miluju tě hrozně moc a přeju ti dobrou noc". Říkám mu to od narození. Měli jsme toho hodně , když byl miminko, ale to pak byl pro hlídající babičku úplný manuál, na co všechno je zvyklý. Zamávání do zrcadla před a po koupání, básnička u míchání kašičky před spaním, mnou vymyšlená ukolébavka.. Postupně jsem od všeho upustili. Ale malej má nejraději, když mu čtu před spaním já, protože dávám důrazy, vrtíme spolu hlavou, děláme vytřeštěné pohledy... Manžel prostě přečte a jde.
aja
u nás se taky mává od pradávna. Pamatuju se a to už je spoustu let, jak jsem jako malá obešla ve školce všechna okna a mamince zamávala.
Když kdokoliv od rodičů odcházel, všichni co zůstali mávali. Možná nás v ulici měli za blázny - nevím.No a nakonec mi na maminku zůstala vzpomínka, jak mi naposledy mává a já jí pak našla druhý den - nedávno to byl rok a při vzpomínce na poslední mávání jsem moc a moc smutná
U nás se také mává .. shodou okolností také k posledním smrku 
no jasne ze taky mavame...ale vetsinou, kdyz se loucime a clovek je jeste videt....doprovazime to i slovy pa pa /teda nase ted uz 2,5leta dcera/. Horsi je to v nemcku, nikoho nenapadlo, ze to muze znamenat i neco jineho....doslo nam to, kdyz jsme se loucili s nasim kamaradem, vedle mas sedeli dobri znami a nase dvouleta dcera zacala radostne mavat a kricet paa, paaa na odchazejiciho kamarada......znami stuhli, protahli se jim obliceje a divne koukali na vedle me sediciho manzela, ktery se taky usmival....a kamarad, kteremu se mavalo, najednou se smichem spustil na manzela.....tak uz je to venku D......, uz se to provalilo, zustanem i nadale kamaradi? Vedle sedici znami protahly obliceje jeste vic a nevericne koukali....no a nam s manzelem doslo.....vsichni zminovani vcetne meho manzela jsou nemci, jen manzel zije v cechach a tak to zna......zacali jsme se smat....vsichni totiz mysleli, ze na kamarada vola dcera tati /papa/ a nechapali, co se deje
.gif)
medved: to s tím kukátkem je skvělý nápad 
.gif)
U nás taky pusy,když manžel přijde z práce,tak dostane pusu od e mě i dcery.když někdo někam opdchází,tak taky pusu.Dcera letí a říká "mami ,můžu ti dát pusinku"(je jí 2,5roku).Pusy na dobrou noc to je snad normál.
Mávání,mávají jen naši,když od nich jedeme,vylezou před barák(je to na vesnici) a máavají a samože pusa na rozloučenou.
J eto hezký..
babkatapka: 
Tak aspoň na dálku 
I když jsem měla moc hodné rodiče, pusinkování, když jsem byla malá, u nás moc zvykem nebylo, o to víc si to užívám se svými dětmi 
talenko, moc hezky clanek ja taky vzdycky brala vitani a vyprovazeni ani ne jako rodinny zvyk, ale jako beznou vec....z omylu me vyvedl az manzel....u nich doma se to vubec nevedlo...casto clenove domacnosti ani netusili, jestli nekdo prisel nebo odesel 
no ted uz to je u nas zase " v normalu"...tedy mem normalu
ale meli jsme jako deti jiny hezky zvyk....mamka usila na takove to kukatko ve dverich kolecko ve tvaru slunicka a z jedne strany se slunicko smalo a ze druhe mracilo...vetsinu casu se slunicko smalo, ale kdyz byl ve skole nejaky prusvih, tak jsme ho s brachou otocili a mamka hned u dveri videla, ze je nejaky prusvih
zdravení se klidně i hodněkrát, pusinkování a hlavně mávání, to je u nás odjakživa samozřejmostí. A dcera to bude určitě předávat dál... A teď si tvoříme nový rituál. Kdykoliv přijede z Prahy, zazvoní u dveří a pak otevírá, já jdu ke dveřím a přes dveře křičím" tady nikdo není" a pak samozřejmě dojde na ty pusy a uvítání
taky mávám holkám, když jdou do školy a pusa na rozloučenou,to se nesmí vynechat a ony taky aspon mezi dveřmi zamávají a vyprovázení k výtahu taky jsem zavedla
to je tak hezké, až mě to dojímá
u nás se nemávalo ani nepusinkovalo je mi to líto a nejhorší je, že už to nedoženu
My se taky pusinkujeme ráno, večer na přivítanou. Na noc dětem dávám pusinky na obě tváře, čelo, nos, pusu a bradu a to samé opakují ony mně. Dělala jsem to tak s mojí mamkou a teť to dělám s mými dětmi. Je to moc milé.
Talenko, u nás je to úplně stejné. Začal to můj starší syn,když začal chodit do školy. My jsme odcházeli do práce v půl páté, ale museli jsme ho vzbudit. Sedl si v kuchyni na topení a mával nám.Pak si šel zase lehnout A tak to jde dál. Když od nás odchází nás mladší syn /ten starší už je ženatý/, nikdy mi nezapomene zamávat, protože ví, že já stojím u okna a tak to funguje se všemi našimi známými .Je to takové pohlazení nakonec.
talenka: hezky to pises!
u nas se taky pusinkujeme, kdyz jdou do skoly, kdyz se vrati ze skoly...s manzou - kdyz jde do prace, kdyz se vrati ...vecer...A v lete- nebo kdyz je hezky, jdu na balkon , memu mavat-kdyz jede autem do prace, a i kdyz me moc z auta nevidi, tak 2x na me troubne- tut tut!
A s rodinou - libacka na tvare- teda to polozeni je v IT. normalka!
.gif)
Lenniss: Já jsem taky z vesnice a rozhodně mi nedělá problémy otevřít pusu a pozdravit.
S přítelovými rodiči si teď tykám a nepříjde mi to zdravení teď takové. (asi jsem si zvykla) Ale jen jsem chtěla říct, že řikat jim nashledanou a za 2 min. zase dobrý den třeba celý týden se mi moc nezamlouvalo. A možná i jim. Tykat jsme si začali při odchodu do obchodu.
