Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

dočetla sjme všechnoa řežu se tu smíchy ......ženy, jste dobrýýýýý

Majucha: já ne, ale po někom podobným jsem jeden takovej vozík vracela ráno jsme ho našla před brankoou do zahrady u práce, asi ho tam odložil taky někdo zamyšlenej....nebo společensky unavenej

já pravidelně sundavala návleky ze školky až v autě... vracela jsem jich na konci roku asi 5 párů, páč jsem si naopak nikdy nevzpomněla, že je tam musím taky odvézt zpátky ...leda bych si je nazula už doma, když jsem jela dcerku vyzvednout

odpadkovej pytel jsme si teda ještě do MHD nedotáhla ale spíš proto, že potřebuju na našeho nejmladšího prázdný ruce a tak si ten překážející pytel uvědomuju až moc jasně a jdu přímo ke kontejneru.

musím říct,že takhle jsem se už hooooooooooodně dlouho nezasmála až mi tekly slzy,fakt paráda.

Ano, výpadky mám pořád a stále! Co si vybavuji, tak naposledy jsem uklidila do ledničky náhradní náplň do tekutého mýdla. Manžel se mě pak šel zeptat, zda to mýdlo má nějaké zvláštní skladovací nároky, či co to tam má být

Majucha:

A už jste některá ukradla v samoobsluze vozík? To se stalo mojí mámě, říkala: Já byla tak nějak zamyšlená, tak jsem vyrazila k domovu a celou cestu jsem si říkala, že se mi dneska nějak špatně chodí. Samozřejmě před sebou tlačila vozík z Meinla a všimla si toho až ve chvíli, kdy jí v baráku přední kolečka zapadly do mezery u výtahu a nemohla je vytáhnout ven. Nutno dodat, že s vozíkem přešla dvě veliké světelné křižovatky, jedny schody a překonala dost těžké vstupní dveře do domu.
Doma jsme pak přemýšleli, co s vozíkem, takl jsme ho šli o půlnoci, pod rouškou tmy, vrátit. Ale chechtali jsme se u toho tak, že o nás stejně muselo vědět celý sídliště

Jojo, taky jsem cestovala s pytlem na odpadky a došlo mi to až na přestupu na Muzeu, kdy se mi s ním špatně jelo v tom davu na eskalátorech. Tak jsem se ho pokusila nacpat do odpadkového koše, ale ten byl malý, takže to z něj celé vypadalo ven... to vše pod dohledem bezpečnostních kamer.

Kamarádka mi potom vyprávěla, že s pytlem docestovala až k autu a nechtělo se jí vracet, tak že ho vyhodí cestou domů. Vozila pytel asi týden na zadních sedačkách, a když si jednou vzpomněla, že ho tam má, tak s ním zase prošla kolem popelnic a donesla si ho zpátky domů

Teda ženský, vy mě zničíte, já tu normálně smíchy slzím

holky, všem vám ze srdce děkuju, protože vidím, že blbnou komplet všichni a všechny, nejenom já. Nemusím se znepokojovat - není to skleróza ani ten Němec, jsme prostě přepracované

Jeste jsem si vzpomela - vsude za sebou zhasinam. Uz jsem zhasla u doktora, na schuzi v mistnosti bez oken .... moje sousedka mi pri mem odchodu rovnou hlasi "a nech rozsviceno".

Viv :o): Me se celkem casto stava, ze jedu autem a zpanikarim, ze jsem nechala doma klice. Az za chvili mi dojde, ze kdyz jedu, tak klice musim mit v zapalovani
O brylich na cteni ani nemluve.
Nejcasteji ale ztracim rozectenou knihu. Sedim si a ctu, pak nekdo z rodiny neco zavola, ja mu odpovim (aniz bych se zvedala), a kniha pak nikde.
Oficialni predstavovani do soukromeho telefonu uz ani neresim.

Tak já jsem párkrát otvírala skříňku v práci klíčema od domu. Marně. A v autobuse se musím maximálně soustředit, abych, když jedu z domu, hlásila "město", nebo "nádraží", a když jedu domů, abych řekla jméno naší vesnice, už jsem to určitě jednou zvorala. A hodně se zapomíná při svatbě na polibek, u nás jsem zapomněla já a manžel do mě šťouchal. Oddávající vyzve k výměně prstenů a polibku. Ta dvojice bývá tak nervózní, že po té úlevě, že si bez nehody vyměnili prstýnky, zapomínají na polibek. A přitom to doma tolikrát zkoušeli.

Tak já také přidám se svou troškou do mlýna.Vloni v létě jsem byla na kontrole u gynekologa.Hups na kozu,prhlídka proběhla rychle,vše OK,já hups z kozy,uhladím si sukni,radostně,že to dobře dopadlo a mám to za sebou,ještě něco prohodím s panem doktorem,loučím se a valím si to ze dveří.Pan doktor se na mě usmál a povídá :"Ale ty kalhotky si vemte a nenechávejte je tady".Tak jsem pohotově odpověděla,že by bylo horší,kdybych je nechala u zubaře.Natáhla si své spoďáry a řezali jsme se smíchy s doktorem i sestřičkou.No a že pravidelně když vařím a jdu pro něco do spíže na chodbě,se vracím zpět do kuchyně,páč nevím,pro co jsem tam šla,o tom už raději ani nemluvím.

... a taky je dobrý vlézt po noční službě do autobusu a nahlas pozdravit: Dobré ráno, tři rohlíky prosím...