Žárlivost. Jak rozpoznám tu chorobnou?
Chodím přes půl roku s přítelem a v poslední době uvažuji, jestli nemám co do činění s budoucím agresorem. Zpočátku jsem si to tolik neuvědomovala, ale poslední tak dva měsíce mne tahle otázka napadá čím dál častěji.
Připadá mi, že je Honza nepřiměřeně žárlivý, i když se to snaží skrývat. Ale některé signály přehlédnout nejdou. A já nevím, jestli jenom neslyším trávu růst, nebo zda jsou mé obavy a pocity opodstatněné. Mám ho ráda a nerada bych náš vztah nějak zbytečně pokazila.
Honzovi totiž začíná čím dál víc vadit, když se s někým stýkám v jeho nepřítomnosti. A nejenom to. Při každé schůzce se pořád vyptává na kolegy a snaží se zjistit, jaké s nimi mám vztahy. Když jsem mu řekla, že jsem s jedním byla sama na obědě, viděla jsem na něm, že je mu to hodně proti srsti, i když se ovládal. Od té doby se mne na tohoto kolegu neustále vyptává, až je mi to nepříjemné. Když mu řeknu, ať nežárlí, tak se naježí, co prý je na tom, že se jenom ptá.
A nejedná se jenom o mužské kolegy, nebo bývalé spolužáky. Dává mi najevo, že mu není vhod ani mé časté kafíčkování s kamarádkami. Výhrady má hlavně vůči jedné. Je to atraktivní mladá žena, každý chlap se za ní otočí. Ona je však v pohodě, příjemná, milá, má už roky stálého partnera a plánují miminko. Honza však usoudil, že to pro mne není vhodná kamarádka a všemožně se snaží mi v kontaktu s ní bránit.
Když mu řeknu, že jdu s ní někam ven, do kina a podobně, dělá všechno pro to, aby mi to překazil. Vymyslí si něco důležitého, přehazuje z různých důvodů naše naplánované schůzky tak, abych se s ním mohla vidět právě v té době, kdy jsem domluvená s Mirkou. Když své plány odmítnu změnit, vyčítá mi, že ho asi nemám ráda, když mi nestojí ani za to, abych se mu v určitých situacích přizpůsobila. Zavání mi to citovým vydíráním a není mi to příjemné.
Mluvila jsem s ním na toto téma několikrát, ale nikdy jsme se k žádnému závěru nedopracovali. On tvrdí, že není žárlivý, že mne má rád a chce se mnou být co nejvíc. Spíš mne ještě osočí, že mé city k němu nejsou tak silné, jako ty jeho ke mně.
Mám ho ráda, ale tohle mi začíná čím dál víc vadit. Připadám si svázaná, trpím výčitkami, když jdu s kamarádkou ven, nebo se potkám s bývalým spolužákem a zajdeme do kavárny na pokec. Vím, že nedělám nic špatného, ale zjišťuji, že ve mně sílí pocit, že se nechovám správně a co by na to řekl Honza.
Říká se, že každý člověk trochu žárlí, jen by mě zajímalo, kde je ta správná hranice, kdy je žárlení únosné a pochopitelné. To, co mi dělá Honza, mi už připadá trochu nad rámec. Co si o tom myslíte?
2.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žárlivost. Jak rozpoznám tu chorobnou?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Holka...ruce pryc od nej....
...to nezni dobre....
bude to horší a horší, už teď to je na levačku, utíkej!!!!
je to citový vyděrač, žárlivec a nejspíš zakomplexovanej
Myslím, že je chorobně žárlivý a pryč od něho dokud je čas.
Nechci sýčkovat, ale takhle to přesně začínalo smým bývylým. Já bláhová jsem si ještě říkala, že je to důkaz lásky..
Došlo mi, že je něco v nepořádku, až po první facce..Takže fakt bacha- ze začátku se sice ještě krotí, nechce se vybarvit, ale časem ho obezřetnost přejde a ukáže se, jak moc je žárlivý..
.jpg)
Pokud ti připadá, že je Honza nepřiměřeně žárlivý, pak je - tvůj pocit z něho, to je to nejpodstatnější.
Po půl roce docela síla - šla bych od toho - tohle se vždycky jen zhoršuje
od žárlivce utíkat a velice rychle
Ano, tak nějak jsme začínali i my....Byla jsem mladá, zamilovaná, a má první vážná známost vedla hned ke svatbě a miminku. Podřídila jsem se a logicky si to zdůvodnila, že mi musí záležet hlavně na rodině a ne na nějakých kamarádkách či dokonce koníčkách. Máma od rodiny musí makat pro její blaho a ne mít nějaké představy, požadavky, atd. Dneska vidím, že jsem to dopracovala toliko k nespokojenému životu, který vygradoval ve vážné onemocnění nás obou a následně k rozvodu. Jak snadná se mi jeví nyní varianta říct ve fázi chození...HELE, MY SE K SOBĚ MOC NEHODÍME, KAŽDÝ CHCEME NĚCO JINÉHO, ROZHODLA JSEM SE, ŽE SE S TEBOU ROZEJDU A UMOŽNÍM TOBĚ I SOBĚ, ABYCHOM NAŠLI, CO HLEDÁME.Jo.
Johanko, jestli ti můžu poradit, tak honem uteč. Přesně mi to připomíná mého bývalého přítele. Byla jsem zamilovaná, neviděla, neslyšela rady od kamarádek, postupně jsem se s nima přestala stýkat. Trvalo mi celý rok, než jsem se ho zbavila a neváhal ani po našem rozchodu mi volat a chodit za mnou do práce. Došlo i na scény, kdy už jsem myslela, že zavolám na něj policii. Věř, že tahle situace s tvým přítelem nebude lepší, ale jen a jen horší.
Je to nad rámec a je tu v pozadí schované přesně to,čeho se obáváš...když mě máš ráda,tak budeš dělat co chci já,jinak mě nemáš ráda.Je to vydírání a už teď začínáš být na tom psychicky nedobře a nevěř,že to bude lepší,s délkou vztahu si bude připadat,že má přece nárok na to,abys byla na světě jen pro něj a bude na Tebe tlačit čím dál tím víc,takže to bude horší a horší.Jestli v tom vztahu chceš pokračovat,je Tvá volba,ale pokud to chceš zkusit,tak k tomu zkus jasně vymezit pravidla a v nich bude,že jsi svéprávná bytost a máš právo na své přátele.Pokud to nebude chtít akceptovat,tak budeš alespoň mít potvrzeno,že se nemýlíš.Víš co se říká o intuici....jestli Ti našeptává do ucha,že tady něco není vpořádku a že by to mohlo být nebezpečné do budoucna,tak jí věř.
rekla bych, ze tady je ta mira dulezita... a navic kazdy to ma jinak, takze jde ve finale i o tu kombinaci dvou lidi... pokud se sejdou jeden s velkou potrebou volnosti a ten druhy s potrebou tesne vazby, je na pruser zadelano...
.jpg)
Verera: myslím, že určitá míra žárlivosti může být i podnětná pro vztah.
Ve smyslu " jsi pořád tak úžasný/užasná, že mám trochu obavy, že se pořád o tebe někdo zajímá" ..... ovšem těžko najít míru
Ja bych rekla ze u zarlivost se to ma takhle - pokud tou zarlivosti si narokuju a vyzaduju "poslusnost" toho druheho, je to spatne... v momente, kdy se chovam tak, ze toho druheho jakoby "vlastnim" je to spatne...
zarlivost je strach, ze o toho druheho muzu prijit (at uz z jakehokoliv duvodu), je to prirozene a docela logicke, jde o to ukocirovat to a nepropadat panice 
A neverit vsemu co ma zarliva hlava vymysli... 
no já nemám těsné- příliš těsné vazby ráda a moji partneři to vždy věděli, takže to bylo ber nebo nech být. Když too bylo moc omezující..., tak jsem prchala, potřebuju svobodu a dýchat, a hlavně důvěru, zázemí. A za to dostane cokoliv. Nevím, jestli jsem se vyjádřila správně, snad to pochopíte.
Nějak zapadla ta otázka, jaká žárlivost je chorobná - řekla bych , že ta, která druhého omezuje.Trochu žárlí možná většina lidí,ale mají si to nechat pro sebe. Pokud si dělá nároky na to ti něco zakazovat, tak to už překročil hranici. Cokoli, co obsahuje manipulaci, je špatné.
