Chce ze mne mít nesvéprávnou puťku
Dostala jsem se do konfliktu s manželem a tentokrát se mi opravdu nechce „pro klid v rodině“ ustupovat a podřizovat se. Dosud to tak totiž fungovalo. Než bych se s ním dohadovala, radši jsem srazila paty, pomyslela si své a dopřála mu vítězný pocit.
Jenže dřív se jednalo o celkem bezvýznamné prkotiny. Teď jde o něco úplně jiného. Naskytla se mi totiž možnost pracovního postupu. Respektive dostala jsem nabídku na novou práci, která je o několik tříd výše než současná. Znamenalo by to pro mne nejen být zaměstnaná v oboru, který mne baví, ale i viditelné finanční přilepšení. Můj současný plat by se v podstatě zdvojnásobil.
Jako všechno, i toto má však svůj háček. Než nastoupím, musím si udělat řidičák, který zatím nevlastním, a také bude potřeba dvakrát v týdnu zůstávat v práci až do večera. Manželovi se nelíbí ani jedno. Podle něj na řidičák nemám, shazuje mne, že si mě neumí za volantem představit. Nesouhlasí ani s tím, že by se měl dva dny v týdnu kompletně postarat o děti a domácnost.
Pravda je, že když jsme se před deseti lety brali, vyplynula mezi námi tak nějak přirozeně dohoda, že to budu především já, kdo bude zabezpečovat teplo domácího krbu. Neměla jsem tehdy žádné kariérní sny ani touhy, mou prioritou byla rodina a děti, které se nám brzy po svatbě narodily. Máme dvojčata. Manžel se zaměřil na práci a dosáhl dobrého postavení i platu, já jsem byla zpočátku na mateřské a pak jsem nastoupila do kanceláře jako úřednice.
Roky jsme s tím neměli problém a vše nám klapalo, jak má. Až doteď. Změna pracovního místa mne láká, cítím, že bych se mohla posunout někam dál. Jistě, že bych v té kanceláři, kde jsem, vydržela třeba až do důchodu, ale proč bych měla nechat plavat svou šanci jenom proto, že se to manželovi nelíbí, jelikož by tak ztratil část svého pohodlí a servisu, na který je zvyklý. A i když to důrazně popírá, myslím, že jistou roli v tom hraje i fakt, že bych se díky nové práci stala více finančně nezávislou.
Manžel mi dal nůž na krk. Jestli prý tu novou práci vezmu, v žádném případě nemůžu počítat s jeho jakoukoli podporou. Na mou námitku, že naše děti i domácnost jsou jeho stejně jako moje odpověděl, že původní domluva zněla jinak a jsem to já, kdo ji porušil. A za to si prý musím nést následky.
17.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce ze mne mít nesvéprávnou puťku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..GIF)
Nebudu se tu rozepisovat, asi bych byla hodně hrubá. Je to debil, udělej si řidičák, jdi za lepší prací, je to taky tvůj život, nemůžeš ho podřizovat komfortu jiného člověka. Na co budeš ve stáří vzpomínat?
Jen takový malý dotaz: v té dohodě bylo, že si až do konce života neuděláte řidičák?
Dětem je nejspíš kolem devíti let a v tom věku mi už byl syn schopen dost pomáhat, jenže já jsem byla sama a proto k tomu byl už od malinka veden.
Nikdy nezažil situaci, že maminka udělá všechno.
Takže v tomhle věku jsou děti schopné vyluxovat, umýt nádobí nebo podlahu, udělat pomazánku k večeři (a opatrně zacházet s nožem) atd..... (Není to určitě bez chyby, ale cvik dělá mistra - pořád se to lepší - a musí se chváli a chválit)
Jde jen o to, aby s dětmi někdo udělal školní přípravu a hlavně, aby se mohly na rodiče vždycky obrátit se svými problémy, radostmi, úspěchy či bolístkami. To se časově nikdy nesmí ošidit.
Ale trochu méně uklizeno, studené večeře, nevyžehlená trička a podobně jim vůbec nevadí. Pokud to vadí manželovi - je dospělý a může si to udělat sám.
Mimochodem: žít s takovýmhle egistou nebude do budoucna žádný med.
Ježiš, další kretén, arogantní a s mindrákem z nezávislejších žen.
No nic. Když budeš mít více penízků, zaplaťte paní na úklid a hlídání dětí 2x týdně. Pán tvorstva ať si ohřeje párky nebo ať mu je paní na úklid ohřeje, pokud je pán tvorstva dementní a neumí je strčit do mikrovlnky. Nebo mu paní na úklid může i uvařit - taková hospodyně na 2 dny v týdnu. Reaguji přehnaně, ale Tvůj manžel zaspal 100 let.
Hlavně řidičák zvládnete a šanci chyťte za pačesy. Přece jste nemohli uzavřít tichou dohodu o služce a pánovi. Fuj.
.JPG){kind=avatar}
Klaudie: Mně se na tom nelíbí to, že vlastně říkáte, že manipulace je správná věc. A říkáte to matce synů. Jen ať hoši vidí, že když žena něco chce, tak musí tancovat, vykrucovat se, lichotit, manipulovat, aby hlava rodiny milostivě svolila. A v té rodině to, zdá se, takto pochybně funguje. Darina může mít klid, když bude dělat, co jí manžel dovolí. A z toho, že jí sráží sebevědomí i v tak samozřejmé věci, jako je řidičák, jí toho mnoho dovolit nechce. Opravdu se snažím nejít do konfliktů, snažím se najít správnou chvíli pro své požadavky, které ovlivní i zbytek rodiny, ale takový postoj by mě spolehlivě dostal do pozice: "Já ti ukážu, že to jde." Podle mě je nejvyšší čas přestat být podřízená. Právě proto, že to není zaměstnání ani prodej zákazníkovi. Ten muž by měl konečně pochopit, že teď má on prokázat, že svoji ženu miluje a že mu na ní záleží. Zatím to vypadá, že ji má hlavně jako zajišťovatelku svých potřeb. Takže možná by tanečky kolem pána tvorstva přinesly ovoce, jednak tomu nevěřím, jednak mi to připadá nedůstojné. (No, nestydím se za to, že se považuji za feministku. Současně to taky znamená, že muže nepovažuji za nesvéprávné idioty, se kterými nelze jednat na rovinu. Asi to bude tím, že jsem vyrostla, studovala i pracovala převážně s muži.)
V principu souhlasím s tím, že právo na seberealizaci má.
Ale když se nad tím zamyslím, tak si myslím, že se "způsobem jak té seberealizace dosáhnout" má zase pravdu Esme.
Otázka je, jestli zakladatelka vůbec tuhle taktiku ovládá, když léta jen "srazila podpatky" a nezkoušela si nic prosadit ani přímo, ani diplomaticky.
Ono feminismus je sice hezká věc, ale když budu chtít zákazníkovi prodat nějaký produkt, nebo šéfa přesvědčit o svém projektu, taky na to půjdu od lesa. Proč by jednání s mužem mělo být jiné?
Ano, je to partner, ale taky je to člověk, který sleduje SVÉ PRIORITY.
Tudíž není od věci nastínit mu, že situací získá i on.
Třeba se ukáže, že to není takový vůl, jak vypadá. A třeba se naopak vybarví a bude jasno, že veškerá diplomacie je na nic.
dodatek - jediné, co mě zaráží, je manželova nechuť k manželčině řidičáku, to si myslím, že patří k základnímu vzdělání všech dospělých, kteří jsou k tomu zdravotně způsobilí...
Souhlasím s ESME bezvýhradně. Myslím, že ve všech svých příspěvcích se vyjádřila zevrubně, jak to myslí. Pojmy rovnoprávnost, feminismus, asertivita, diplomacie, kompromis... atd. Jasně. Platí. Ale všeho s mírou, a právě v manželství platí nutnost diplomacie obzvlášť. Právě proto, že tam neplatí : NADŘÍZENÝ-PODŘÍZENÝ, kdy prostě jednomu nezbývá než se podřídit, jinak narazí, ale právě pro tu ROVNOPRÁVNOST je třeba kompromisů a laskavé diplomacie. Chce to trošku vynalézavosti, to není přetvářka, ani podlézání, je to umění. A to každý neumí. Už jen proto, že to dá víc práce, než asertivně prosté předestření faktů. Darino, když nějaké doporučení, jak řešit vaši situaci, tak podle Esme byste toho dosáhla snad s nejmenšími třecími plochami. Zdravím !
Esme: no já bych nemihla mít za manžela debila, před kterým se musím přetvařovat a hrát hry, to ho raději vyměním a dětem poskytnu luxus více tatínků
Mirabelka: "Femismus" bych do ničeho nepletla, zvláště když nevím co to je. 
Právo, právo... no, kdyby to šlo k soudu, určo by to dobře dopadlo, po mnoha letech by se dozvěděla že měla pravdu.
Pokud je moudrá žena, využije metody přesvědčovací teď. A žití strom zelený se zazelená. 
Esme: nechápu proč by měla vymýšlet způsoby a taktiky jak mu říci o svých možnostech... nepleť do toho femismus, snad jsopu si oba rovni a ona se na 10 let ujala role hospodyňky, ale teď nastal čas změnit ty zajeté koleje a právem chce využít svých pracovních možností a realizace !!!!!!!!!
V dnešní době se považuje umět řídit auto za samozřejmost...O dalším vývoji bych se rozhodně snažila nejdřív po dobrém domluvit.Asi nejhůř to může dopadnout,když jeden druhého nebudete poslouchat,každý bude stát na svém a jak to potom dopadne...Myslím,že váš manžel si to přeci jen nechá vysvětlit,vy si zkusíte,jestli vůbec máte na tu novou práci,bude asi nějaká zkušební doba,ne? a pak se uvidí...Nakonec může vše dopadnout ještě jinak,než vám teď napadá.
Esme: pravda je, ze manzelstvi je vzdy prijemnejsi, kdyz z nej neni bojiste a manzele jsou spojenci a ne valecnici (kazdy na jine strane....)... 
Bellana: Nerozumíme si, já samozřejmě podporuji názor že Darina má právo na seberealizaci stejně jako její manžel. Jen si myslím (poté co ze sebe sama dobrovolně dělala puťku a teď v tom již nechce pokračovat) že hodně záleží na tom jak to manželovi dokáže "prodat" - buď bude třískat do stolu a hájit svá práva za každou cenu, a nebo se ho pokusí přesvědčit že se mu to bude líbit, že i on tím víc získá než ztratí. To že manžel není nadšený neznamená, že se nemůže dát po dobrém přesvědčit.
U nás to chodí tak že já i partner řekneme co chceme, a když se názory diametrálně liší, hledáme kompromis nebo vzájemnou kompenzaci tak, abychom byli spokojeni oba. Kdyby jeden vyrukoval s něčím po zlém, druhý se šprajcne automaticky, jsme děsné palice. 
.jpg)
rychlonožka
naprostý souhlas
Darino, nedej se, nežijeme v padesátých letech i když tvůj muž tam možná zamrzl
děti jsou dostatečně velké, aby vydržely "bez přebalování" dvakrát v týdnu - doma snad manžel bude a když ne, domluv se s kámoškou, babičkou, kýmkoli.... přece nejsi jeho majetek, aby rozhodoval za tebe, co můžeš dělat a co nemůžeš - možná žárlí 
Bohunka_P: Ale já dělala servis ještě déle než deset let, nemám dvojčata. Ale když jsem chtěla stav změnit, tak jsem prostě řekla, že děti jsou dost velké a že teď se chci věnovat své práci více, takže teď očekávám podporu z jeho strany. Nadšený určitě nebyl, ale pochopil, že mám pravdu. A když se mi v práci dařilo, byl rád a nevadilo mu, ani když jsem někdy měla dvojnásobný příjem. To pro nás nebylo a není důležité. 
