Můj přítel se k matce chová jako hulvát
Mám přítele již skoro rok, je fajn, pozorný, zodpovědný, pracovitý. Rozumíme si a je nám spolu dobře. Přesto mi již delší dobu bliká v hlavě varovné světýlko a ráda bych znala názory čtenářek. Jde totiž o přítelovo chování k jeho matce.
První půlrok jsem jeho rodiče neznala, ale pak jsme je začali společně navštěvovat. Sami mne chtěli poznat a já je taky. Stejně tak se stýkáme i s mými rodiči.
Hned, když jsme k nim občas zašli na návštěvu nebo na nedělní oběd, mne zarazilo, jak se Mirek ke své matce chová. Utrhuje se na ni, zesměšňuje ji, skáče jí do řeči a znevažuje cokoli, co řekne. Ona se vždycky zarazí, zrudne a ztichne, je na ní vidět, že se za to stydí. I mně je vždycky v takové chvíli velice trapně a nejradši bych tam nebyla.
Když jsem na to Mirka upozornila a řekla mu, že se mi jeho chování k vlastní máme nelíbí, ohradil se, že s ní se prý jinak jednat nedá. Doslova řekl, že je jednoduchá, povídá jen samé nesmysly a jde mu tím na nervy. Stejně jako on se k ní chová i její manžel.
Pravda je, že je maminka prostší žena. Celý život byla prakticky v domácnosti, jen několik let pracovala jako pomocná kuchařka ve školní jídelně. Žádné intelektuální hovory s ní člověk skutečně vést nemůže. Ale to přece nedává nikomu právo, aby ji ponižoval. Je to hodná žena, obětavá, velice laskavá. Myslím, že si mne dost oblíbila, pokaždé se na mne těší a vidím na ní, jak si užívá chvilky, kdy jsme spolu samy třeba při mytí nádobí a může si se mnou popovídat.
Mirkovo chování vůči ní mne velice zaráží a mrzí a je příčinou toho, že uvažuji, jestli je tento muž opravdu tím správným partnerem pro život. Co když jednou, až budu třeba doma na mateřské, mu nebudu intelektuálně dostačovat podle jeho vlastních měřítek a začne se ke mně chovat stejně jako ke své mamince?
Moje mamka říká, že tak, jak se muž chová ke své matce, se bude jednou chovat ke své ženě. Nechce mi do vztahu mluvit, ale poté, co jsem jí o poměrech u Mirka doma vyprávěla, mě upozornila, abych byla hodně obezřetná. Podle ní to není v pořádku. Já si myslím to samé, přesto nevím, jestli by případný rozchod z tohoto důvodu nebyl unáhlený. Možná by se dal Mirek ještě nějak převychovat, přesvědčit, aby své chování vůči mamince změnil. Co myslíte?
22.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Můj přítel se k matce chová jako hulvát
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ahoj,mohu Ti k tomu jen napsat.Toho neprevychovas!!!Ani prevychovat nejde.Moje tchyne ma jedineho syna a kdyz jsme spolu chodili pred svatbou,tak se k matce choval moc hezky.Pretvarka???Jeho matka mi take rikala,jak se chova syn k matce,bude se chovat k manzelce.Tak jsme si to vychutnaly obe v tom horsim stavu.Ma tchyne nebyla intelektualne spatna,ale byla stara a nestacila ve vsem.Umi nekolik jazyku,spis umela,ted ma Alzheimra a muj muz ani to neuzna a ji take neuznava,Pritom je lekar.Ja jsem v domacnosti,mela jsem dve deti po ctyricitce,ziji v cizine a vse jsem se ucila znovu.Ale nestacim vse.Tudiz urazky slysim i ja a natoz nemocna tchyne,ktera potrebuje citlivy pristup.Dobre rozvaz,jestli s takovym clovekem zit v manzelstvi,je to mozna na cely zivot.Preji Ti vse nej a res vse s cisto hlavy a s rozumem,zamilovanost vyprcha a zustava laska a to,aby si mohl jeden druheho vazit.Bobi.
Takové chování viděl u tatíčka
takže mu vůči ní přijde normální
maminky si neváží,naučil se to tak a opravdu bude aplikovat na svou ženu
můj bratr je chodící důkaz
a pokud si neváží,tý nejbližší ženský v životě
nebude si bohužel vážit žádnéneumí to
.gif)
Ajko, líbí se me, že uvažuješ nad chováním svého přítele, že diskutuješ o tom všem se svou maminkou. Je vidět, že chování přítele se Ti nelíbí. A máš pravdu, jednou je to matka, která si zaslouží úctu a ne jeho pohrdání nad její jednoduchostí- jak říká. Promysli si dobře svůj další krok do života s tímto člověkem, nebo budeš mít život komlikovaný, ne třeba hned, ale za 10-l5 let určitě, možná i dříve.
mashanka: Ahoj, líbí se mi tvůj názor. Je přesný a pravdivý. Ať je matka jakákoliv, jednou je to matka, měl by si jí vážit. Přesně takhle se bude jednou chovat ke své manželce.
Ajko - nečetla jsem ještě tuto diskusi, ale musím dát za pravdu tvé mamince. Ono to tak opravdu funguje. Myslím to jak se chová ke svým rodičům, tak se bude potom chovat i ve svém novém domově. On totiž nic jiného neumí. Viděl to doma a to je jeho vzor. Je to moc smutné, jak se k mamince chová. Ať je to sebeprostší ena, je to jeho maminka a jako taková si zaslouží úctu. Vypiplávala ho od plínek, vstávala k němu v noci, když byl nemocný, byla a určitš je to zázemí, kam se může vracet. On se k tobě sice teď může chovat takhle krásně, ale stačí malinko a bude to naopak. Právě zrovna to mateřství je pro chlapy záminka pro nadřazené chování. Něco ve smyslu - já tě živím, tak ...kušuj. přeji ti, abys brzy našla toho pana pravého.
chytrájakrádio: tak to je mazec, takhle brzy, mě se rozblikala až cca po roce, když už jsem byla těhotná (přes antiko a přes kondom - dodnes nechápu, asi osud), ale jinak nelituju
Díky a taky držím palce, nějakýho relativně normálního chlapa určitě časem objevíš, aspoň to tady některé přispěvatelky tvrdí
Danie: zvláštní... mě se první kontrolka rozblikala cca po čtrnácti dnech, co jsme spolu byli (nyní jsme spolu rok a čtvrt). Už víckrát se mi potvrdilo, že kontrolky se nesmí podceňovat. Držím palce, aby ses toho balvanu zbavila, hned se ti pak uleví 
chytrájakrádio: ne sama nejsi, ale je fajn, že si to uvědomuješ, takže s tím něco můžeš udělat, teda se sebou, jestli si přítel nedá říct, život si tím nekaž. My jsme spolu, máme dítě, proto jsme se brali, tak jsem tu kontrolku zadusila. Jenže se to stejně nedá vydržet, teď to vím. Přesně jako to máš ty, něco udělám a už mi hlavou běží, že se mu to nebude líbit. Takže jsem se postupně snažila přizpůsobit, aby byl "klid". Ale dlouhodobě to možné není, ale ty to víš, takže ti držím palce
Už teď jen čekám na vhodnou dobu k rozvodu.... Syn je v pubertě a momentálně potřebuje tvrdou ruku, takže se ještě snažím přežít.
babule: jestli i pije, radím si začít připravovat půdu pro odchod, tady už nepomůže asi nic. Cvok je on, ale může to lehce přenést na tebe.
Danie: tak vidím, že tuhle zkušenost nemám zdaleka sama. a vy jste ještě spolu, nebo už ne? jinak to vidím přesně tak, jak to popisuješ - pozvolný změny, "nenápadná" manipulace a najednou jsi někde, kde být nechceš a ani nevíš jak... Já se tedy zatím snažím udržovat v maximální střízlivosti, ale párkrát jsem se už taky přistihla, že mám tendenci jít "nejsnažší cestou", hlavně aby byl klid. A to mě děsí. Některý chlapi jsou fakt chudáci, no.
babule: vždyť si tě vůbec neváží, to nemáš zapotřebí!
Tohle je i můj případ, hlavně, když se muž napije, pak mně jen ponižuje anebo nechodí domů, když tak jen vnoci aby mně vypeskoval a zase odejde, nebo zapne všechny příjímače a usne na gauči. Někdy si říkám, že už to nevydržím, pak se jako kouzelným proutkem změní a je hodný. Nevím, jestli jsem už cvok já, nebo on.
Verera: mashanka má pravdu, mě tohle nejde přes povahu, pokud si nějakým způsobem chci prosadit svou, umlátí tě argumenty, obecnými pravdami jak co má být, že ztratíš energii na cokoli, v horším případě tě přesvědčí o tom, že ty přemýšlíš blbě. Chceš zachovat manželství (čert ví proč), třeba prostě proto, že si nechceš přiznat, že jsi si vybrala blbě a začneš hledat chyby jen u sebe, je to podvědomé. Když v tom jsi, tak to dost dobře nevidíš, není jednoduché přijít na to, že je to blbě. Jak říkám, je to velmi plíživé, podložené obecnými pravdami, ve snaze vyhovět můžou citlivější povahy skončit v lepším případě u psychologa, a to na roky. Proč tak uvažují, těžko říct, je to dané povahou, výchovou, příkladem rodičů, jim nedochází, že by se chovali blbě, chtějí věci tak, jak "mají" být. Dobře uvařené jídlo, dobře a včas uklizeno, správně vychované dítě - vše dle obecných pravd a dobře zabalené s velkou mašlí.
.jpg)
Jenže to se nestane, protože tyhle typy mají radar na lidi, kteří tohle právě neumí a spíš se podrobí
Kdyby si to neuvědomoval, měl to naučené od tatínka tak by byla ještě nějaká šance, ale když po tvém upozornění své chování ještě obhajuje, je to na pováženou.
chytrájakrádio: a další, co s tím mají praktické zkušenosti, ne s těmi despoty a tyrany, ale s těmi, co se tváří mile jako že to s vámi myslí jen dobře- jak by reagovali, kdybyste vy začaly dělat to samé, kritizovaly každý jeho pohyb a s úsměvem radily, jak má co dělat líp? Fakt mě zajímá uvažování těchto typů.
Ano - změnit chování, to lze. Ale změní se tím člověk, když se začne jinak chovat, protože se to od něj vyžaduje ?
Ať je prostá jak chce - dala mu život, vypiplala ho, utírala mu podělaný zadek a za to si zaslouží trochu úcty. Pokud její syn tohle necítí, je to hovado - promiň, ale nemůžu si pomoci - co on má co posuzovat, jestli mluví blbosti ten, kdo jeho mluvit naučil
Ajko, můj příspěvek by pro tebe mohl být varováním, jestli jsi citlivá, jakože asi jsi. Ono se to patnerovo chování vůči tobě může měnit velmi, velmi plíživě, vůbec to ani nemusíš vnímat a najednou v tom budeš až po uši. Já tu svoji blikající kontrolku tenkrát vidět nechtěla....
