Potkan jako domácí miláček. Nevěříte?
Dcera si krátce před koncem školního roku přivezla mládě potkana. I přes mé protesty a výhružky, že půjdou z domu spolu, se u nás ten potkaní potěr usídlil. Přiznávám, byla jsem měkká. Druhý den jsem jela koupit klícku a domeček, aby Sťuinka nebydlela potupně v krabici. Dcera totiž tvrdila, že je to 100% potkaní holčička.
Pravda, bylo divné, že má ke svému malému tělíčku veliké boule pod ocáskem, ale když prodavač tvrdil, že je to samička, tak proč o tom pochybovat. Vesnické očkování psů nás všechny vyvedlo z omylu. Martina to ráno sbalila Sťuinku a vydala se k veterináři. Ten chvíli nechápavě mžoural, co se to krčí v maličké přepravce, ale nakonec, proč prý ne. Už mu na očkování psů přivedli i kozu, tak proč ne potkana.
„Pane doktore, Sťuinka má nějakou bouli pod ocáskem. Co to je?“ „Sťuinka?? To je samec! A má koule jak starosta!“ řehtal se veterinář. Starosta stojící opodál se chechtal taky. A tak se ze Sťuinky stal Sťuart.
Trvalo několik týdnů, než mu k obřím kuličkám dorostlo i tělo. V praxi to znamenalo, že běžel Sťuínek a za sebou táhnul svoji chloubu. Všude budil zasloužené pozdvižení. Jak šel čas, Sťuík vyrostl v krásného potkaního kluka, který svoji mladou paničku nadšeně vítá a nejraději spí u ní v kapuci nebo za krkem. Chodí spolu venku, naučil se přebývat ve fóliovníku, a tak jen se ráno otevřou vchodové dveře, Sťuart seskáče jako kaskadér ze schodů a peláší pod okurky. Tam vydrží celý den.
U Sťuíka se ale projevila dost nevšední diagnóza – kleptomanie. Je schopný se dřít přes půl bytu s propiskou, jenom aby si ji mohl nacpat do domečku. Krade úplně všechno, co není přišroubováno nebo přilepeno. Korálky, řetízky, šroubky, klacek od nanuku, sáček od čaje. Všechno si nacpe do baráčku, a protože už se tam pak nevejde, spí na střeše. Snaží se stáhnout z prstu prstýnky, a když mu to nejde, staví se do bojové pozice. Taky tkaničky od bot touží mít ve svém příbytku. Smůla byla, že si vybral botasku, a tak se dřel, že po pár centimetrech znaveně usnul.
Sťuart se prostě u nás dokonale zabydlel. Kouká na televizi s pánem domu, když se holka koupe, on běhá po okraji vany a snaží se utéct se žínkou.
Nikdy bych nevěřila, že se jeden potkaní kluk takhle zabydlí v našich srdcích.
17.8.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Potkan jako domácí miláček. Nevěříte?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tohle teda moc nechápu, ale ať má každý doma co chce. Já jsem měla s potkany obrovský problém, protože jsem jich měla plný sklep. To znamená naprosto nepoužitelný a celá úroda schovaná na zimu byla na nic. Musela jsem tam nasadit profesionální deratizaci, kterou jsem si nechala zaslat od specializované firmy na deratizace https://delisa.cz/deratizace-na-dobirku/
to byl on 
Potkánka jsem měla asi již před 10 lety, byl úžasný. Od té doby jsem ho nemohla mít, protože bratr je alergik. Ale i přesto se mamka odhodlala a koupila mi potkánka jako předvánoční dárek (asi před 3 týdny)... Byl od naši známe, její mládě. Měl nejdříve akvárko s napáječkou, miskou, hoblinami, ruličkou... před 5 dny jsem ho dala do klece se stejným vybavením. Včera než jsme odjížděli jsem mu dala jídlo a vodu. Bratr se na něj kolem 5 hodiny ráno díval a lítal po kleci. Já jsem dojela ve 12 dopoledne a šla jsem se za ním přivítat a Fido ležel a nereagoval vůbec na hlas, tak jsem ho okamžitě vytáhla, a byl tvrdý a studený, očka mu nemrkala nic, a měl opožděné pohyby. Pan veterinář řekl do deky a na teplou vodu v petce, Fido začla pěkně dýchat, aji se pohnul, chtěl utéct, ale byl to takový ten poslední záchvěv před smrtí. Umřel mi. Miminko moje malé, tak jsme si na sebe pěkně zvykli.
A píšu to proto, že bych se chtěla zeptat jestli nevíte čím by to mohlo být, že tak náhle?? Děkuji
My jsme dali děti na chovatelský kroužek, protože v paneláku máme i tak málo místa , natož ještě se zvířetem, tak jsme si říkali, že si užijí zvířátek a bude klid.
Netušili jsme ale ,že v kroužku dávají přebytky 
. Potkana jsme jim rozmluvili, přece jen potřebuje víc společnost, ale přinesli si dva pískomily. Jsou úžasní. K tomu ještě zlatého křečka. Já bych jim snad povolila i víc, ale u nás je hlavní brzdou manžel. Hlavně nějak trvá na názoru, že klec musí být na místě kde nebude vůbec překážet, což je už neproveditelné. Škoda. 
Tak mne by zajímalo, jak se snáší s kocourem.
.gif)
Ahojky, přečetla jsem si článek i příspěvky, a docela jsem se i pobavila. Nevím, potkana jsem nechovala,. ale pro pejsky respektive pro psí slečny mám slabost. Bohužel letos v březnu mi zemřela 12tiletá kavalírka a nyní 11.srpna 10tiletá springlspanělka - doma to vypadalo jak po pohřbu, ani televitze se najednou nepouštěla. A tak jsme sedli k PC a prolízali stránku za stránkou, až jme našli velice hezkou fenečku . Zavolali jsme do útulku v pátek a v sobotu jsme si pro ni dojeli. Už se skoro zabydlela......jen ji musíme naučit poslušnosti, s tou je na štíru....ale to se zvládne.
tak to bych nemohla
i kdyby byl pozlacenej
tak potkani, myši, morčata a jiná taková zvířátka mi nevadí. V mládí jsem měla morče, potom jako vdaná, kluci měli každý svého křečka, ale s těma není nic moc zábava, tak pak jsme si zase pořídili morče, měli jsme postupně po sobě 3. Byli to moji miláčci, vydrželi dlouho na klíně, rádi se mazlili a chovali, a byli kupodivu velice chytří. 1x kluka a pak 2 holky. Všechny jsem obrečela, když nám umřeli, prostřední holku jsem musela nechat uspat, vet. jí zjistil rakovinu žaludku, šla jsem od veterináře a bulila celou cestu domů.
No a posledních 13 let jsem se zaměřila na pejsiny. Sice jsem k oběma přišla jak slepej k houslím a manžel pokaždé velice protestoval, ale teď jsou to i jeho miláčkové.
Tak já se přiznám, že si je tak nanejvýš lehce pohladím, ale bratr s přítelkyní už mají druhou dvojici
a když mají každý své jméno(tartaros neboli tartík a králíček)stejně jim nejvíc říkají Jožánci a Bětka i vy miji kluci milovaní
Tak my máme taky jednoho,zachránili jsme ho před puštěním do lesa,je to slečna a jmenuje se KATE.
stal se z ní náš milovaný mazlíček,hlavně mladšího syna,je to taky kleptomanka a chronická útěkářka.
Jo a pojmenovali jsme jí Foody. 
Já tedy přišla k potkanovi jak slepej k houslím. Dcera má hroznýše a tomu jednou z nouze koupila místo malé myšky stejně velkého potkana. Vzhledem k tomu, že hroznýš je ještě malej, tak na poprvé s útokem neuspěl a při druhém útoku se potkanice rozhodla, že změní místa v potravinovém řetězci a málem nám sežrala hada. Tak když tohle přežila tak jsem si ji nechala. Mohla jsem jí brát do ruky a ona se nepokusila kousnout. Já po takové zkušenosti, bych sežrala vše co by mi přišlo do zubů. Nosila jsem jí v kapuci ven, pouštěla doma, byla klidná, i když plachcá. Jenže poslední dobou začíná být nervní a už to není takovej kliďas. Jestli tím stresem co prožila a nebo potkaní puberta...
Nevšední diagnóza? U potkana by naopak bylo divné kdyby nekradl Naše holčičky už si natahaly do klece takových krámů... Je to zábava je pozorovat, když táhnou něco, co je dvakrát větší než ony samy, šlapou si po tom a snaží se to procpat těmi malými dvířky do klece. Nejradši maji dráty všecho druhu, ale ty před nimi vždycky včas zachraňujeme.
Johanka74: "Hamaky jsou od toho,aby byly sežrány" - pravda, pravda
Potkani jsou nejlepší zvířata.Já mám momentálně holku Remy a segra kluka Símu.Jsou úplně úžasní,hrozně roztomilý a je s nima spousta srandy.A kleptomanie je u potkanů běžná věc.Třeba sestřenčina potkyša si do hnízda nastlala i dvě stovky,našla je na stole,tak e sbalila.Naštěstí je našli dřív,než je naporcovala.
.gif)
Ten je plyšovej z Ikey 
Přítele nutno nejprve zvykat a až poté pojmout za manžela miluje naše holky asi víc než já...
Hamaky jsou od toho,aby byly sežrány..Ale pelíšky mít musej,aby neměli otlaky na packách a tak..
