Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Holky, já svýmu drahýmu podstrojuji ráda, protože mi dělá dobře, že mu chutná, ale v žádném případě nejsem otrokyní kuchyně.Prostě jen když mám čas, nebo je venku škaredě a nikam se mi nechce (chodím cvičit, plavat..) tak mu něco uvařím, než přijede z práce.Ale jakmile by se z toho měl stát každodenní servis, tak honem pryč z kuchyně.I muži jsou trochu tvární a zvyknou si udělat jídlo sami, chce to jen čas a správně mu to říct.a pokud si na to ne chce zvyknout, tak ať si chodí papat k mamince, no ne? :-)

Nika1: Omlouvám se, že reaguji až teď, byla jsem mimo bydliště. Mojí profesí je mikrobiologie. Když si uvědomíš, že papiňák, ve kterém uvaříš základ jídla a ZÁSADNĚ NEOTEVÍRÁŠ a do ničeho nepřeléváš, jak to dělaly naše matky, tak je neotevřený papiňák i s obsahem vlastně konzerva!.Z toho plyne i délka možnosti uchovat polotovar. Já mám malé papiňáky (jen pro nás dva), které se vejdou i s pokličkami do ledničky-vždy po vychlazení, ale znovu opakuji-NEOTEVÍRAT! Pokud použiješ 1., tak je to jedna teplá večeře. Ve 2. je další atd......Jak papiňák otevřu, ten den, kdy se bude jídlo konzumovat, tak pouze dodělám přílohu a jídlo dochutím.- Toť moje celé "čarování". Za ta léta se mi nikdy žádný základ jídla nezkazil a nikomu nebylo špatně-čestně.
Moje matka vždy uvařila jídlo v papiňáku a v rámci "úspor místa v lednici" přelila jídlo do menšího kastrolu. A tím spolehlivě tu sterilitu neotevřeného papiňáku porušila. Vyzkoušejte to, uvidíte. A dejte vědět.

aleno, nenech se vmanipulovat do role domácí kuchty-buchty, ono by ti to už zůstalo. Nevím - vaše budoucnost - když preferujete natolik odlišný životní styl moc růžově nevypadá

Navíc - přítelova maminka nejspíš byla v domácnosti, ne? Nedovedu si představit, jak jinak by mohla připravovat několikrát denně rodině "výživná jídla"

Navíc - nic ve zlém, ale v téhle jeho rodině mi přijde, že se všechno motá jen kolem matérie..."dobře se napapat a mít pohodu a klííídeček"...tím se nahrazují společné zážitky, možná i skutečně dobré mezilidské vztahy

Domácí pohoda není v tom, sejít se u kompletního menu včetně moučníku, je to úplně o něčem jiném.

Přítel po tobě bude chtít uvařit o víkendu a ty budeš chtít jet na výlet...jak se domluvíte?

Kassy: reagovala jsem hlavně na příspěvek někde pode mnou, krátce po odpoledním spánku, článek jsem četla v době, kdy vyšel, docela už dlouho Jinak jednoduše řečeno, služku bych mu nedělala, buď by se musel naučit vařit sám, nebo rozchod Až by přišly děti, všechno by bylo na ní. Nepomohl by jí.

Fany08: Aha, už chápu, kde je problém... Čti znovu a lépe. Oni jsou spolu dva roky celkem, tři měsíce spolu bydlí. Takže TEĎ jsou ve fázi, kdy si to mají vyjasnit, kdy si pravidla teprve vytváří, ať už od začátku nebo na základě předchozí dohody. A já se snažím říct, že ani ty předchozí dohody nejsou samospasitelné a rozumný člověk nemůže předpokládat, že se dodrží do puntíku. Rozmluvy o společném životě a skutečný společný život jsou prostě odlišné věci. No a Alena teď řeší, co dělat, když se ukázalo, že se v některé oblasti prostě neshodnou.

Kassy: To sice ano, ale v tom případě si nedovedu představit, kdyby mi partner po sestěhování se, začal tvrdit pravý opaky toho, na čem jsme se dohodli, dva roky bych s ním určitě nebyla. To co bylo v životě pro mě hodně důležité, na tom jsme se dohodli, kdyby jsme se neshodli, nebo by brzy začaly být problémy, vztah by pro mě skončil.

Fany08: No ale tak i kdyby si to vyříkali (třeba jo, o tom se v článku nic nepíše), tak on klidně mohl tvrdit, že mu studené večeře nevadí, že to je v pohodě, bla bla bla... Třeba to tak i mohl myslet, ale po pár týdnech soužití mohl zjistit, že mu to prostě chybí. To je právě problém, že tvrdit může člověk cokoliv (a klidně i v dobré víře), ale jak to bude fungovat a jak se dohodnou se ukáže až po tom sestěhování.

Kassy: Rawah má pravdu, tohle si měli vyjasnit dřív, od čeho maj hubu, já svému budoucímu manželovi rovnou řekla, jak ošklivý vztah mám k vaření, který se ani po skoro 20 letech vztahu nezměnil. Když je to nutné uvařím, ale poslední týdny, možná i měsíce jsem věčně unavená, od rána do večera a nějaké vaření jde mimo mě...

Rawah: A jak to měla zjistit dřív, když se teprve teď sestěhovali? Vyjasňovat si můžeš co chceš, ale dokud nedojde na reáné soužití, jsou to jen kecy v kleci. Teprve po sestěhování se ukáže, co kdo vlastně od vztahu čeká bez ohledu na předchozí proklamace.

Tedy po dvou letech přijít na takový problém, to je docela síla Těžko radit, my jsme si takové věci vyjasnili hned na začátku.

Vařím elý život., manžel nikdy nechodil na obědy, ale nevadí mně to. Jeden púůlden v týdnu věnuji vaření, naporcuji do kranbiček a potom uvařím jen přílohy. Vyhovuje mně to. Já nesnídám, manžel jí léta k snídani chleba s máslem, medem a kávu a když přijde z práce, tak se najíme. Večer už jen nějaké ovoce nebo zeleninový salát.

vařím ráda, vařím pokud možno denně - tedy tím myslím, že vařené jídlo je každý den (někdy kotel guláše stojí v lednici na 3 dny, pokaždé s jinou přílohou nebo se část zmrazí hotová). Vyjde mi to levněji, než studená večeře. Jsou dny, kdy nestíhám a pak je "lovecká" - každý si vezme, na co má chuť. Abych byla u plotny uvázaná, to odmítám - někdy to tu prostě vypadá jak v závodce (totální relaxace v chaosu mezi hrnci), následně narvaný mrazák "polotovarem" a když se nikomu nechce stát u sporáku, sáhne se tam. U večeře se tu a tam probere - na co máme chuť. Přítel nebo synátor se často ozvou - já zítra udělám.... no a já mám klid.
K článku - teplé jídlo 3x denně - jistě miláčku - snídaně já, oběd v práci, večeře ty - nákup si obstarej jaký ptřebuješ. A nebo týden já a týden ty a jak tu někdo psal - jeden vaří - druhý zbytek servisu. Děti i domácnost jsou společné a nemluvíme jen o penězích - vybavuje se mi film "dáma na kolejích" - vyúčtujte miláčkovi hodiny domácích prací mínus jeho podíl a vyžadujte proplacenou dovolenou (na lázně jste si vydělala)

Nevěřím vlastním očím, co všechno jsou některé ženy ochotné ze sebe nechat dělat. Kuchařku, uklízečku, pingla, pradlenu, ...... a večer často ještě ku-r-vu. A pak se diví, že k nim ten jejich nemá žádnou úctu a chová se k nim jak ke služkám - proč vlastně ne, vždyť jsou služky - už slovo "vyžaduje" mi dělá husí kůži

vosmajda: tak to je buzerace

vosmajda: tak bych to řešila tím, že má ruce i nohy, tak ať se obslouží