Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Jsem vdaná, za dva měsíce čekáme narození prvního dítěte. Můj manžel mi vždycky velice imponoval, líbilo se mi, že není žádný pecivál. Má spoustu zájmů, které jsou časově náročnější, což mi nikdy nevadilo. Sama jsem hodně sportovně založená a nikdy jsem nedokázala jen tak nečinně sedět u televize.
Už když jsme spolu chodili, panovala mezi námi naprostá důvěra, ani jeden z nás se nikdy nesnažil toho druhého jakkoli omezovat v jeho zájmech. Spoustu jsme jich sdíleli společně, ale zároveň jsme měli i každý ty své.
Můj manžel je, kromě jiného, i vášnivý potápěč a několikrát do roka vyráží se svou partou na různé výpravy. Nikdy mi to nevadilo, naopak, přála jsem mu to.
Když jsem otěhotněla, musela jsem své zájmy radikálně omezit. Na miminko se s manželem oba těšíme. Od pátého měsíce jsem doma na rizikovém těhotenství, mám nařízený klidový režim, který se snažím co nejvíce dodržovat. Bohužel, znamená to pro mne, že jsem často sama. Manžel je přes den v práci, večer si jde zaplavat nebo zacvičit, občas někam s kamarády, víkendy tráví často na horách.
Snažím se to chápat, ale přiznávám, že mi začíná vadit, jak na mne vlastně nebere žádné ohledy. Pro něj jsem teď „vyřazená z provozu“ a on se o své záliby ošidit nenechá. Když jsem se o tom s ním snažila promluvit, tak mne sice na oko chápal, ale vzápětí dodal, že když zůstane z donucení doma, bude akorát otrávený. Chápete? Bude otrávený z toho, že tráví čas se svou těhotnou manželkou!
Hodně se mne to dotklo a tehdy poprvé jsem uvažovala, zda jsem si vybrala správně a zda nebude manžel časem mě a dítě vnímat jen jako přítěž a kouli na noze.
Čím mne však šokoval ze všeho nejvíc, je jeho požadavek, který vznesl před pár dny a já ještě stále lapám po dechu, protože nemůžu uvěřit, že to myslel skutečně vážně.
Naskytla se mu možnost odjet na konci března za velice výhodných podmínek na tři týdny do Karibiku se potápět. Podle toho, co říká, by se mělo jednat o něco velkého, výjimečného, co se naskytne jednou za život. Jenže problém je v tom, že termín porodu mám 20.3. A on má obavu, že kdyby se miminko „loudalo“, mohlo by se narodit až po jeho odjezdu, což by prý velice nerad. Přes to všechno si moc přeje být u porodu.
A tak za mnou přišel s neuvěřitelným požadavkem, abych se pokusila vyjednat vyvolaný porod dva týdny před plánovaným termínem, protože to by prý stihnul jak narození svého dítěte, tak i první týdny po propuštění z porodnice.
Řekla jsem mu, že to přehání, že je blázen, chtít po mně něco takového. Vyčetla jsem mu, že je snad dost na tom, že nebere žádné ohledy na mne, ale že je nebere ani na naše dítě, které se ještě ani nenarodilo. Řekl mi, že to zbytečně dramatizuji, dva týdny před termínem je prý děťátko už zralé na to, aby se narodilo, a nic mu nehrozí. On si vůbec neuvědomuje, jak moc je sobecký!
Jsem z toho dost nešťastná. Na žádný předčasný porod jít nemíním (ostatně myslím, že z tak praštěného důvodu by mi ho v žádné porodnici ani nevyvolali). Zastávám názor, že teď je na řadě manžel, který by měl dokázat slevit ze svého a oželet tu potápěčskou výpravu. Zatím to vypadá, že víc než na dítěti a na mně mu záleží jen na tom, aby nic nenarušovalo jeho kratochvíle, kterým se rád věnuje.
Co byste dělaly s takovým chlapem? Jsem z něj dost zklamaná. Možná v tom hrají roli i těhotenské hormony a moje častá samota, že jsem tak přecitlivělá, ale nemůžu si pomoci. Jeho požadavek je přece nesplnitelný. Udělala by některá z vás něco takového?
29.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
A pro Dancu - opravdu si umim predstavit, ze to tvemu partnerovi nedochazi, jak moc je ted pro tebe jeho pritomnost dulezita a co vsechno je kolem miminka treba pripravit. Jak sama pises, byli jste oba velci sportovci a on si tu zmenu jeste plne neuvedomuje.... No, toliko se da soudit z tveho popisu, jak je to doopravdy, to vite stejne jen vy dva. 
Bellana: Kotě: Pro Vas vlastne ta moje odpoved byla taky....
pavlina: Proc si myslis, ze nekoho o neco pozadat a pak mu za to podekovat je spante? Ze je to manipulacni tanecek?
Je tady vic lidi, kteri maji doma problem rici svemu protejsku prosim te a pak dekuji?
Ja nevim, ale me to prijde normalni.
jeste me napadlo jedno prirovnani, je to asi jako by si Danka vzala muzikanta pak brecela, ze ezdi po vikendech hrat po tancovackach a lepi se na nej baby..
edna: 
dcera to vidi spravne.. moc ji fandim
Moje dcera si vzala vášnivého cyklistu, lyžaře, skialpinistu, horolezce a teď už i paraglajdistu. Někdy vidím, že má chuť si stěžovat.... potom ale dodá: Vždyť sem si ho kvůli tomu vzala, imponovali mi jeho zájmy. Třeba jí to vydrží.
Já chápu, že si vybrala sportovce. Mám taky ráda takové muže, můj manžel taky neni žádnej bačkora, ale s příchodem dítěte na svět prostě přehodnotil priority. A taky jsem dopředu mohla vlastně jen doufat, že to tak bude. Myslim,že i kdybych ho držela doma pak jen násilím, stejně bych byla nešťastná. A v tom je ten problém - že ten Danky chlap nechce, že to nevidí, že to tak necítí...
rychlonožka: no ono je to spíš otázka výběru chlapa a zdravýho rozumu...pokud chci mít rodinu, tak si stačí selským rozumem říct, jak to asi bude v praxi vypadat...ono se dá docela dobře předpokládat, že sportovci a dobrodruzi se nemění...tak by si měla dotyčná,než do toho s takovým praští moc dobře rozmyslet, jestli chce takový manželství akceptovat...to totiž bude poloviční samoživitelka, navíc ona může být dobrá vůle, ale časem i ta tolerance vyprchá, když jí bude opakovaně nechávat na holičkách
Jenže tady už je dobrá rada drahá, dítě je na cestě.
Je to trouba. A bude hůř, až se dítě narodí. Místo aby pomohl, pojede se potápět. A že taková pomoc bodne, vím z vlastní zkušenosti. Budeš v noci vstávat,nevyspalá, přinejmenším by mohl obstarat takový věci, jako nákupy atd...
Jestli to dokážeš, tak si dupni, jinak časem budeš šíleně neštastná.
To je ta volba adrenalinovýho sportovce, to se ale spíš dalo čekat, že se z něj otcovstvím nestane bačkora. Spíš tím otcem vůbec neměl být, prostě na to není stavěnej.
Jinak i ten "přehnaný" zájem zúčastnit se za každou cenu porodu mi přijde z jeho strany spíš než podpora jako senzacechtivost - prostě to bude další "adrenalinovej" zážitek. Aby mu náhodou nějakej nechyběl do sbírky.
Pro Juanu: otázka chlapa u porodu se mě netýká. Rodila jsem dvakrát, tehdy se účast otce za běžnou nepokládala. Ovšem dneska to asi svět vidí jinak, takže my se bavíme o tom, že tenhle pán to tak plánoval, že tam bude.
Danka ale bude v nemocnici - byť jen pár dnů - zcela sama bez návštěv tatínka a domů se taky asi moc těšit nebude, nač taky, když ji tam bude zase čekat samota. O to jde. Že nebude moct říct, pohoupej ho, chce se mi spát, dones mi džusy, ten čaj se tu nedá pít...zkrátka bude odkázaná sama na sebe ve dne v noci. V nejzranitelnějším období svého života. Je docela možné, že to pro manžele bude taková špatná zkušenost, že nechá stopy na jejich vztahu. Stačí málo...a muže doma po dvou týdnech uvítá řvoucí drobek a vystresovaná manželka před zhroucením. Jsou holky, co mají doma podporu a stejně to nějak nezvládají.
Tady je žena jaksi rozumnější a proto asi, že vidí kapku dál, by volila jistou nenápadnou strategii ve prospěch dobré věci. Ten chlap, pokud mu na ženě a děcku záleží, by měl být jasně rozhodnut, které priority bude uznávat. A že Danko to není naposledy, co budeš na všechno sama - na to se připrav. Ale život v manželství není o závislosti jednoho na druhém, ani o citovém vydírání, ale o rozumných kompromisech, přijatelných pro oba dva, v nejhorším o rozchodu a stanovených pravidlech. P.S. V každém muži je jistě smysl pro spolupráci a talent pro komunikaci se ženou...jen jde o to, to umět v nich najít a vhodnou formou spustit.
Nika1,Bellana a Kotě:
No, pavlina mě, myslím, pochopila správně.Asi se neumím srozumitelně vyjádřit, ale "rituální tanečky a natřásání" jsem fakt na mysli neměla.Blbce nedělám ani ze sebe ani z manžela.Škoda, že se neznáme osobně 
myslím, že byste mě nepodezíraly z takovéhé pipinismu :-) a Dance jsem ani nic nedůstojného neradila (přečtěte si mou první reakci).Mě přijde, že vám všem vytanula na mysli maminka z Takové normální rodinky 
.Já svého muže taky žádám přímo a jednám s ním na rovinu, jen prostě pečlivě volím slova
já si nemyslím, že zuzano má na mysli takový to - lásko ,zavři prosím to okno, ty tou kličkou umíš otočit tak dokonale, že já bych to nezvládla - z takových manipulací je mi na 
a upřímne nechápu, že jsou páry, kde tohle funguje, ale určitá dávka diplomacie je podle mne nezbytná. čest vyjímkám.
.gif)
Ja jsem osoba k chlapum tolerantni, ale tenhle clanek nadzvednul i me.
Bych jeho vypravu uz neresila a porod take ne. At pouzije svuj mozek, jestli zustane tak se ti ulevi ze nejsi na 2 miste, pokud nezustane tak by mel po navratu najit vymeneny zamek na dverich.....at si nezkazis dalsich 60 let zivota....
Bellana: naprosto sdílím tvůj postoj. Rituální tanečky okolo chlapa, manipulace "ženskými zbraněmi", být "krkem, který hýbe hlavou" - ať už se to nazve jakkoli, považuju to za trapné a nedůstojné.
Když něco od svého muže potřebuju a jemu to momentálně nedochází, není nic jednoduššího než ho v klidu poprosit. Tato strategie ještě neselhala. 
Zuzano, vím, co máš na mysli. Jenže já to prostě nemám zapotřebí, mluvím s muži na rovinu. Nebudu s chlapem manipulovat, protože když na to příjde, a to se stalo u kámošky, tak se šprajcne a důvěra je ta tam. Vždycky jsem tyhle diplomatický tanečky prokoukla a přišly mi pro ženskou i chlapa ponižující a jen úplný zabedněnec by to časem neprokoukl. On si chlap libuje, jak se před ním ženská "třese" a jak s ním ťuťuňuňu, jen aby ho neofouklo. Když mě bude chlap vyměnit za jinou, tak život půjde dál, však ani on není jediný na světě. Jsem prostě moc samostatná, hrdá a nepřekousnu určitou svoji důstojnost, jsem i dost tolerantní, obětavá, ale vše má své hranice. Vím, že to chlapům vadí, ale já ty jejich hry hrát nebudu a přesto mám spoustu chlapů kamarádů, manžela, který mě i po 7 letech doufám že miluje. Na druhou stranu si tím nasekám i řadu nepřátel - ředitelů zeměkoule, který mně nesnáší. Ale já chci chlapy-silné osobnosti, co vydrží pravdu a férový jednání.
