Tolik práce (a peněz) to stálo a přitom taková blbost
My lidé jsme povětšinou tvorové hraví. Snad každý z nás má nějaký zájem či zábavu, při které se odreaguje a pročistí hlavu. Někdo sportuje, jiný dává přednost ručním pracím, další je všestranný a nápady jenom srší. Fantazii se meze nekladou, každý jsme jiný.
Přesto se občas vyskytne činnost, která v člověku vzbudí na tváři úsměv, či nechápavý úžas. Před několika lety jsem zahořela neskrývaným obdivem k ženě, jejíž manžel se rozhodl vytvořit rekord a stát se slavným a navždy nezapomenutelným poté, co bude jeho jméno na věky věků zapsáno v Guinessově knize rekordů. V panelákovém bytě se totiž rozhodl postavit uprostřed obývacího pokoje pyramidu z tisíců víček z pet lahví. Práce mu zabrala několik měsíců a otevřeně přiznávám, že spíše než jeho jsem obdivovala jeho ženu za to, že ho i s celou tou pitomostí nevyhodila někam do garáže.
Taková pyramida je však ještě slabý odvar, když se podíváme na jiné rekordy. Tuším že v Anglii je oblíbenou zábavou každoroční klání v plivání kozích bobků do dálky. To se bez mučení přiznám, že bych spíš snesla víčka z pet lahví uskladněná po celém bytě, než držela jedno jediné políbení od vítěze této sportovní disciplíny.
Proti tomu je závod ve snězení co největšího množství pěnových bonbónů zábavou takřka nevinnou, pokud při ní ovšem nedojde k tragédii jako před přibližně třemi lety, kde se jedna závodnice touto sladkou dobrotou udusila. No, poněkud zbytečná smrt, i když, pravda, v novinách se o ní posléze psalo. Akorát že ona už o tom jaksi nevěděla.
Jojo, lidé občas dělají dost podivné věci. Když jsem se před časem dočetla o cestovní kanceláři, která organizuje dovolené pro plyšová zvířátka, myslela jsem si, že se jedná o povedenou recesi a nastavené zrcadlo pro všechny snoby, kteří už nevědí „co by“. Omyl. O žádnou recesi se nejedná. Tato cestovka skutečně funguje a její činnost je opravdu zaměřená na to, že dopřeje vašemu oblíbenému plyšovému zvířátku krásnou dovolenou, na které nechybí ani piknik či masáže. Doprovodné fotografie vašeho medvídka, zajíčka, mončičáka… ve společnosti světoznámých památek pak obdržíte a můžete se známým a rodině chlubit, co všechno váš plyšáček zažil a viděl. Dojemné, že? Pokud máte zbytečných pár tisícovek, nebuďte škrti a dopřejte své oblíbené hračce výlet, na který nikdy nezapomene.
No, nebudeme škarohlídi, doba je zlá a klade na nás velké nároky. Jakékoli odreagování, které nám pomůže zbavit se napětí a tlaku, je vítáno. U nás doma ve vánočním a silvestrovském období zase kraloval papírový model plachetnice Pirátů z Karibiku. V rámci vánoční dovolené se přítel s vervou vrhnul do jejího lepení a sestavování a musím říct, že ho tato práce naprosto pohltila. Jak krásně si při ní čistí mozek mi došlo po té, co jsem ho dvě hodiny po očku pozorovala, kterak za pomoci párátka a pinzety něco miniaturního naprosto soustředěně tvoří. Po zmíněných dvou hodinách mi přinesl vítězoslavně ukázat pětimilimetrové, dokonale vyvedené dělo. "Podívej," pronesl pyšně. "Nádhera," vydechla jsem s neskrývaným obdivem. Možná by se slušelo podotknout, že těchto dělíček je na lodi celkem 32. Inu, ty další si musejí počkat do příštích Vánoc.
Jak se odreagováváte vy? Máte nějaký svůj úlet, kdy věnujete spoustu úsilí do něčeho, co nemá v konečném výsledku vlastně žádný význam ani hodnotu, ale pro vás je to příjemná zábava a za žádnou cenu byste si ji nenechali vzít?
23.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 36 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tolik práce (a peněz) to stálo a přitom taková blbost
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky. Tak já paličkuju, navíc mě baví rekonstrukce starých krajek, takže vpodstatě nic použitelného. Ale úúúžasně se u toho odreaguju. Díky tomu jsem našla i spoustu nových kamarádek, jezdím na kurzy atd. Je to super. Každý by měl mít nějakou takovouhle činnost.
A dříve jsem skládala puzzle, teď to bere dceru, tak se k tomu třeba zase vrátím.
Pro ty, co rady pletou, mrknete na ravelry.com, je tam spousta navodu zdarma, nejvic ted lasi eti rukavice bez prstu a cowl - nekonecna sala, co se muze nosit kolem krku, hlavy, ramen...
sharon: nahodou pleteni je sooo in, alespon tady v Americe, pletou i chlapi, porad nutim toho sveho, ze ho naucim.
Co jsem objevila Fan Fikci, nemám čas na nic jiného. Jen čtu a překládám...
Já se odreaguji při při pletení košíků a zvonků z pedigu.Většinu jich taky rozdám.
IVUSKA 56: http://www.gameleader.cz/wii-hry/
Pampeliška: Kadla: náš mladej si hrášek uvnitř nemůže vynachválit a loni v létě to vyzkoušel i s bratránkama z Kanady a pak jsem jich posílala šest do Kanady, z toho tři v českých barvách
Tak jako skoro všichni tady, jsem dříve pletla, háčkovala, vyšívala a šila - také už nikdo nic nechce. Teď korálkuji a rozdávám kamarádkám a známým. Jsem posedla, jak vidím v krámě korálky musím si nějaké koupit. Už toho mám bednu 75cmx50cm to je do konce života i kdybych už nic nekoupila.
Linda: Komu že jsi to byla včera představena?
Sofffie: Zkus Stieg Larsson: Muži, kteří nenávidí ženy, to jsem četla i při vaření, teď se chystám na druhý díl Dívka, která si hrála s ohněm. Varování: budeš se těžko odtrhávat od čtení...
Syn si vozí na všechny výlety plyšovou veverku. Procestovala už pár evropských států a také se podívala do N.Y/ loni/....
Pampeliška: Někdy v tom bývá taky rýže nebo čočka, ale viděla jsem i hakise s takovým hrubozrnným pískem. Můj synek s tím patří k nejlepším ve škole, doma jich má několik a sám si je upravuje co do gramáže - někdy odsypává a někdy přisypává... Podle toho, co říká, je důležitá jak hmotnost, tak druh vycpávky, když si zvykne na "odrazovové" schopnosti jednoho, tak si těžko zvyká na další. Takže má doma asi 3, které používá stále dokola a děsím se toho kraválu, až mu některý odejde do věčných lovišť
Sofffie: a můj zase ukázkově odpočívá
Vikina: Fakt jo, jídlem , to by mě nenapadlo! Já myslela, že něčím měkým.
No,vy jste všechny tak pilné...Já se taky těším na jaro,až se začnu hrabat v hlíně...doufám,že ta letošní vrstva sněhu(tady asi 40cm),co nejdřív zmizí...Za mladších let jsem hodně pletla,ale po úrazu prstu už to nejde....Hodně luštím sudoku,křížovky už mě nebaví.Nedávno jsem koupila nový scrable(ten,co jsem měla kdysi,asi syn někam zašantročil),tak občas hrajeme s manželem nebo dcerou...