Alkoholismus mého otce mne pronásleduje dodnes
Na své dětství nemám zrovna hezké vzpomínky. Můj otec byl totiž alkoholik a jeho opilecké běsnění nás doslova terorizovalo. Bohužel, maminka se mu nedokázala vzepřít a nikdy od něj neodešla. Je s ním dodnes a životem s ním je poznamená natolik, že z ní vyprchaly veškeré zbytky sebevědomí. Snažila jsem se jí domluvit, ale bezvýsledně.
Možná i proto jsem, co se alkoholu týká, až přehnaně podezíravá a obezřetná. Sama nepiji vůbec, skutečně ani sklenku vína. Nic. Je mi to odporné, jen to cítím. Vím, že v tomto ohledu patřím asi do extrému, a chápu, že většina lidí to má jinak a čas od času se při nějaké příležitosti napije každý.
Teď je mi 26 let a mám přítele. Poznali jsme se na podzim a za ten přibližně půlrok se náš vztah hodně posunul dopředu. Ještě nikdy mi s žádným klukem nebylo tak dobře jako s Matějem. Přesto řeším jedno „ale“, u kterého si nejsem jistá, zda je způsobeno mou přehnanou obavou z partnerova alkoholismu.
Matěj má totiž k alkoholu zvláštní vztah. Tím, že hodně jezdí autem, pije jen málokdy. Radši si nedá ani skleničku, aby nebyl následně omezený v případné potřebě někam zajet. Občas se však napije. Když má jistotu, že žádná nenadálá cesta nehrozí a zrovna se nachomýtne k nějaké příležitosti, kdy se pije alkohol (třeba na oslavě, nebo při posezení s přáteli), nezná míru a vždycky to skončí jeho totální opilostí, ze které následující den střízliví.
Stává se to nepravidelně, někdy jednou za týden, někdy dvakrát za měsíc. Když jsme spolu sami, nepije nikdy. Jen ve společnosti.
Tvrdí, že to má pod kontrolou, že se bez alkoholu obejde, ale občas se mu prostě stane, že trochu přebere. Má svým způsobem pravdu, nikdy jsem ho neslyšela si postěžovat, že by si dal pivo, ale nemůže kvůli řízení. Když ví, že nemůže, tak na pití vůbec nemyslí. Přesto mne jeho přístup, kdy je schopen se během chvíle opít pod obraz, docela děsí.
Možná jsem příliš kritická, nebo paranoidní vlivem negativních zážitků se svým otcem, nevím. Nerada bych jednou dopadla jako moje maminka. Vztah s alkoholikem je pro mne naprosto nepřijatelný. Co myslíte, mám být v Matějově případě obezřetná, nebo bych se měla spíš uklidnit a nedělat z komára velblouda?
16.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Alkoholismus mého otce mne pronásleduje dodnes
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
musím souhlasit s aluskas, též mám za sebou perné dětství z alkoholikem, sama piju tak nějak přiměřeně, nemám ráda lidi kteří se dokáží z lískat během několika minut a nebo doknce jsou i tací kteří už jdou do hospody s tím úmyslem dostat se co nejdříve do alkoholického opojení. Před třemi lety jsem poznala bezvadného kluka - až na jendu věc! Se svou partou neznal nic jiného než se při sebemenčí příležitosti opít jako prase, že pak nevěděl vůbec co dělá - teda když byl vůbec něčeho schopen! Samozřejmě jsem k němu měla odpor a chtěla jsem to po pár zážitcích zkončit na dobro. Nehcápal proč tak vyvádím kvůli pár panákům! Tak jsem mu důkladně a detailně popsala co jsem prožívala, jak jsem se schoválala ve skříni, jak přišel otec domů a mlátil mě hlava nehlava a pak jsem se mu snažila vysvětlit že když ho takhle vidím je jako celý můj fotr! A tak nemůže po mně chtít abych ho milovala... Zarazil se a sám se zděsil že vě mě proubouzí tyhle pocity. Zabralo to, chodíme spolu na pivečko, sem tam si dáme panáčka, ale v nejlepším končíme:) A tak já se zbavila strachu z alkoholu a on se naučil pít střídmě:) Někdy možná opravdu pomůže si promluvit, hlavně nic nepředstírat a nebýt naštvaná na sebe! Ty za to nemůžeš! Musíte najít kompromis a on musí vědět co prožíváš!
Také jsem vyrustala s otcem alkoholikem...já si tedy pivko a vínko občas ráda dám, ale k opilým chlapům mám odpor.
Nicméně si myslím, že to co popisuješ, je normální u 90% chlapů.
Můj manžel chodí 1x týdně na dvě hoďky do hospody pokecat si s kámošema...většinou přijde po dvou až třech pivech a včas, ale občas mu to ujede a ožere se jak zákon káže.
Nicméně není agresivní a ví,že v takovém stavu si s ním nebudu ani povídat (on je vždy plný zážitků a byl schopen mě ve 3ráno vzbudit, aby se o ně mohl podělit) ani spát v ložnici,takže když přijde v takovém stavu, zaleze si do obyváku na gauč a je to v pohodě.
Navíc alkoholici upíjejí pravidelně a to není tento případ...takže bych nedělala z komára velblouda..
prostě je to jen chlap 
sylvo, jako bys popisovala meho otce zamlada....taky mame nebylo divne, ze je kazdou chvili staty pod obraz ac jinak nepil, to je preci "normalni"....pritom maminka mela k alkoholu podobny vztah jako vy....ale nechtela byt paranoidni a tak si vzala chlapa, ktery se za par let k tomu alkoholismu opravdu dopracoval a mel ho pak uz cely zivot 
nastesti se rozvedla 
ja mam k alkoholu podobny vztah a tohle bych proste nekousla, ale to si musite rozmyslet sama....podle meho nazoru se normalni , psychicky zdravy clovek muze opit nekdy na zacatku sve alkoholove kariery jednou, dvakrat, trikrat...z neznalosti, z vlivu kolektivu....ale pokud to dela pomerne pravidelne a jednou za tyden mi prijde zatracene casto, tak to normalni neni
třeba píše hrubky
- střízliví 
já to taky vidím na závěr : Sylvo, jdi od toho! část (i já) si myslí chudák kluk, bude mu počítat skleničky, bedlive sledovat, jak dlouho střízlivý a do kalendáře dělat čárky, jak často to bylo, druzí ti vidí tak, že chudák holka , co s opilcem každopádne po pul roce známosti vnímat neco tak neprekonatelně není , podel mne, vubec ideální (co když má dotyčný jeste jiné charakterové vady?)
.jpg)
Souhlasím s Veverou. Každému připadá normální nco jiného, to je běžné. V tomto případě je podstatné to, co připadá normální Sylvě a je na ní, aby se rozhodla, jestli to tak chce.
I kdyby její obavy byly neadekvátní, zase by zbytečně otravovala život jemu
Zaffira: "někdy jednou za týden, někdy dvakrát za měsíc. Když jsme spolu sami, nepije nikdy. Jen ve společnosti"... to mi porad prijd ev podhoe... pokud nechodi s kočkou do prace... ja nevim no , me to prijde v poradku, pokud nema agresivni opici.. koneckoncu ta hlava boli pak jeho a nem me, takze je mi to sumak :-)
Od něčeho se začít musí... můj muž uměl naposezení a velmi rychle vypít pul litru tvrdého alkoholu. Jeho odpověď, že to s ním nic nedělá, ... nějaký čas mu to vydrželo. Roky běžely, jeho dávky se stupňovaly, legrace se postupně vytrácela a přidaly negativní nálady, zloba a pití na doraz... až z něho šel strach. Pak přišly nemoce, touha po alkoholu se nevypařila. Buď byl nemocný, anebo opilý. Z alkoholu. Jeho diagnoza byla rakovina jater z alkoholu.
A taky měl 2 děti z prvního manželství, tam se muselo v rodině hodně pít. Jeho syn i dcera nejen že milují alkoholické dýchanky, ale přídali drogy, cigarety...
Když jsem sledovala vývoj událostí a dopad na další generace, je obrovská pravděpodobnost zvýšení omamných látek.
Těch lidí, na které celá prožitá událost zanechá strašidelné stopy a zřekne se úplně všech podpůrných látek, těch je podstatně méně než těch, kteří tuto genetickou informaci přebírají.
Vnímám to jako "bakterii v těle", která si vyžaduje svoji pravidelnou a postupně se zvyšující dávku.
Stanik: když pije 1x týdně, tak asi zvyklý bude...
Stanik: Ono je to stejně hlavně v tom, co si dokážou dva navzájem tolerovat a pokud Sylvě vadí, že s e opije a jedno jestli po dvou deci vína nebo po 10 pivech a rumech, tak to klapat nebude.
Já vím, že mi nevadí, pokud si dá chlap po obědě pivo nebo pokud si zajde s kamarády občas do hospody, ale pokud by se opíjel tak, že sotva dojde domů, tak bych s ním nevydržela. To mi normální nepřijde a pokud jemu ano, je to pro mě nepřekonatelný rozpor v názorech, Sylva si musí ujasnit, jak je to u ní.
Verera: nepřipadá, to už je pravý alkoholismus, ale ne kvartální alkoholismus ve smyslu "jeden flám za měsíc", i když je to takříkajíc až "na plech". Ale každý máme toleranci jinde a já mám k alkoholu bohužel taky celkem kladný vztah, takže mám jiné vidění. 
Verera: hele, tim , ze jinak nepije vubec, to muze byt klido po dvou , trech dvojkach vina.. pokud neni zvykly, opije se rychle ( coz podle clanku odpovida) .. a dlouho se leci...
na vychovavani by si pani mela poridt psa, nebo male dite.. opravdu, pokud to vnima jako problem, nema cenu to protahovat
Stanik: Totální opilost, ze které celý den střízliví, to asi špička nebude. Nejsem proti pití alkoholu, ale tohle mi připadá moc. Když s eněkd opije jednou, neodhaqdne to, tak se může stát,ale opíjet s e pravidelně, i kdyby nedělal žádné výtržnosti, někoho takového bych doma nechtěla. I když se z něj alkoholik stát nemusí.
Tady je asi hlavní zcela rozdílný pohled obou na alkohol, to bude problém vždycky.
Sofffie: co ti vadí na výrazu kvartální alkoholik? Kamarádka má tatínka, který normálně nepil, ale jednou za čas, asi tak ty tři měsíce, začal a pil skoro nepřetržitě pár týdnů. Přestal chodit do práce, vybíral si na to dovolenou, pak neplacené volno, byl naprosto nepoužitelný, propil co měl, pak, když už neměl ani sílu pít se z toho vzpamatovával, až byl zase jakž tak schopný chodit do práce, za čas s e to opakovalo. To ti připadá tolerovatelné?
Stanik: di do haje. ty se svatovavrineckym, manzel na vikend do sklipku, kamosi priti tyden do Valtic..... ja nesmim píííííííííít a taaaaak bych si dala 
