Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dobrý den!Ale jo,zvládnout se to dá.Já jsem na MD.Mám 3 prcky.Dopoledne děti odpočívají,hrají si,koukají na pohádky.Já zatim napíšu inzeráty,skontroluji maily a uvařím.V poledne poklidím.Pokud je někdo z prcků vzhůru,hraju si s ním,nebo si prohlížíme.Odpoledne se jdeme projít a na poštu poslat balíčky.Pak udělám večeři,povídáme si a hrajeme s tatkou.Vykoupeme společně s manželem děti a já poklidím.Pak jdou děti spát.Manžel kouká na tv a já jsem,tak do 22 hodin na pc.Podle objednávek a pak jdu hají.Soboty a neděle mám volné,ale občas neodolám a přeci jen jdu skontrolovat mail.Zaujalo vás to?Poradím vám též.První měsíc jsem si přivydělala 4000kč,ted mám každý měsíc průměrně jednu mateřskou na účtě navíc.V případě zájmu písněte na mikisek009@centrum.cz

Bety:

a až všechno uděláš, tak přijde manžel a bude chtít SEX

Jo, zvládnout se to dá.
Pokud vydržíš nespat a smíříš se s tím, že sama pro sebe nebudeš mít žádné volno. A pokud manžel nesouhlasí tak si k tomu připočti, že nejen, že nenajdeš žádné uznání za to, že děláš na dva plné úvazky (a to mateřství je plný úvazek s nepacenýma přesčasama + pernamentně jsi v pohotovosti i když mrně spí), ale ještě ti bude vyčítáno, že jsi pořád unavená, nemáš na něj čas ani náladu (to nemluvím o tom, že k tomuhle stačí mateřství samo o sobě)
Věř, že vím o čem píšu. Já takhle dělala u staršího syna a byla jsem fakt nešťastná - pernamentně nevyspaná, protože pracovat přes den šlo jen minimálně, takže hned jak usnul tak šup k PC a makala jsem do půlnoci a kolem termínů i dýl. Pokud se prcek budil tak jsem navíc od toho furt odbíhala a stálo to za prd... Ke všemu malý vstává kolem páté ranní, takže jsem spala cca 4 hodiny denně (když se zadařilo) . A manžel mi maximálně řekl, že jsem to chtěla a nějaký přínos do rodinné kasy vůbec nebral na zřetel...
Když jsem otěhotněla podruhé tak jsem okamžitě s většinou prací sekla a nechala si jen malé šolichy na přilepšenou.
Už bych se NIKDY nenechala ukecat...

Ale, pokud manžel nesouhlasí, zřejmě vás hravě uživí - v tom případě bych se na to vyprdla a užívala si mateřství

Pokud máš chuť, poradila bych ti, aby ses se šéfem domluvila, že to zkusíš a když to nepůjde, prostě toho necháš a půjdeš na mateřskou.
Uvidíš sama - každé dítě je jiné, každá máma je jiná, za zkoušku nic nedáš

Mám věk babičky, také nevím, zda bych někomu dokázala svěřit své dítě. Dnes je jiná doba, dříve děti brali do jeslí snad od tří či šesti měsíců.

Je dobré když si dítě zvyká i na cizí lidi. Chuvy se dají prověřit a pak jsou agentůry, které toto zprostředkovávají. Chůva musí zplňovat určité podmínky. Tatínkové se na to dívají trochu jinak, ale česem zjistí, když budou chtít třeba do kina a pod. chůva se sejde. Ono si v klidu poklidit či vyžehlit, něco zařídit na úřadě. V klidku nakoupit. Nebo si dodělat práci s vědomím, že o dítě je dobře postaráno tím, že se mu zatím věnuje někdo jiný. Spící miminko třeba tři hidiny vozí v kočárku na čerstvém vzduchu. Vím pomáhám.

da se to zvladnout, ale ne bez cizi pomoci a bude to pekna otrocina prvni rok po narozeni prvni dcery jsem taky dost pracovala, urcite ne plny uvazek, ale narazove i dost, protoze jsem dodelavala projekty, ktere jsem nestihla pred odchodem na materskou dodelat, chodila jsem na jednani se satkem, konferencni hovory jsem se snazila planovat tak, aby dcera v tu dobu spala a kdyz se to nepodarilo, tak to byly docela nervy tak do pul roku se to celkem dalo, ale jak se dite zacne hybat, min spat, vyzadovat vic pozornosti, tak to bylo cim dal narocnejsi az jsem skoncila na cca 1/4 uvazku a plne mi to vyhovovalo. pracovala jsem vyhradne v noci kdyz dcera spala. a to jsem mela dve vyhody, manzela, ktery denne chodil domu sice v sedm, ale chodil a pak si vzal komplet peci o dite na sebe a hodne dite, ktere mi to umoznilo. byt prvni jako druha dcera, tak to nejde ani nahodou...ta jen rvala a rvala a pracovat s ni by bylo zcela vyloucene....

cili ja za sebe bych rekla, ze pokud finance nejsou pro vas zivotne dulezite, nech to plavat pripadne se domluv na nejakem malem uvazku, ktery te udrzi profesne in a jeste si neco privydelas...plny uvazek s malym deckem bez zazemi je docela smrtak

Nás taky nikdo nenutil, abychom zůstávaly doma po skončení mateřské. Znám pár žen, které se vrátily po 26 týdnech a po pár letech se pak tloukly do hlavy, že své dítě neviděly vyrůstat. Každého volba. Osobně si myslím, že je lepší se trochu uskrovnit a užít si prvních let života dítěte, než se honit za něčím, co počká. Mám dojem, že zakladatelka je účetní. I když to může být zajímavá práce pro toho, kdo ji dělá rád, tak to není něco, v čem člověku ujede vlak. A dobrých účetních je málo. Je dobré udržovat si povědomí o novinkách v předpisech. Já to vidím tak, že se zaměstnavateli nechce hledat náhradu. To je lichotivé. Vzpomínám si, jak fajn byly procházky s dětma, čeho si všimly, co pro ně bylo nové a zajímavé. S dítětem je třeba hned mluvit, ne jen dohlížet, jestli nepotřebuje přebalit. Dá se při tom soustředěně pracovat? Asi jsem chlap, ale já bych se na cifry nesoustředila, vůbec jsem neměla pocit, že v práci o něco přicházím. Až po roce mi připadalo, že poloviční úvazek by byl fajn.

Pardon....není úplně nutné.....

Řekla bych to, aniž čtu reakce, asi takhle:
Záleží na mamině i dítěti. Dítě by tudíž mělo být donošené, z pohodového těhotenství, bez vrozených vad, zcela zdravé a klidné. Mamina by měla umět uvařit a uklidit takříkajíc levou zadní, být nevystresovaná z toho, že si s děckem neví rady ani v nejběžnějších situacích, samostatná a s nadhledem, když nestihne doma to či ono. V případě, že je nutno s dítětem docházet do specializovaných poraden a cvičit RHB, nebo taky když maminka neumí vůbec vařit či byla zvyklá na velkou pomoc okolí, než otěhotněla, tak to myslím je riziková volba, při MD ještě pracovat. Nedá se to dopředu odhadnout! I kdybychom mamču znali! Při porodu mohou nastat komplikace různého druhu a ledacos se změní. Zaměstnavatel toho o dětech patrně moc neví. Protože ptát se takhle dopředu...asi chce ušetřit za novou sílu. Dá původní pracovnici korunek méně a načerno....Mamča by měla mít k ruce někoho blízkého a schopného. Jako prvorodička s nedonošencem jsem nestíhala nic, ale nikdo nepomohl, muž celé dny pryč, bleskurychle jsem se vypracovala, nebylo zbytí. Jako druhorodička s komplikacemi jsem se zmátořila, šlo to, protože muselo...Dneska pomáhám s vnoučátkem velice výrazně, mladá tvrdí, že to nezvládá a že je doma otrava. Za pomoc je tedy ráda, i když nepracuje. Já bych dneska na MD šla - papírové pleny, příkrmy, ten výběr čajíčků a šťáviček...my všechno pasírovaly, cedníčkovaly, i na tu práci bych si troufla....ale dalo makačku při těch mých MD se tehdy naučit vařit atd....i když se dá dneska vše koupit, je dobré to umět...!

Taky si myslím, že v dnešní době nutné úplně nutné, že když mám dítě, musím se s ním automaticky zakopat doma. Určitě jde udělat to, že dítě nebude v žádném ohledu strádat a já přesto nebudu jenom měnit pleny a kojit. A chlapa taky nechápu, on sám nic neztratí, ale omezuje manželku.....divné ne?

přijde mi super, že ačkoliv čekáš dítě, máš takový zajímavý pracovní nabídky. v dnešní době už podle mě není nutný kvůli dítěti vykysnout na X let doma. trendem je spojovat rodinnej a pracovní život a jsou na této planetě státy, proti kterým jsme fakt sto let za opicema (zdravím do stockholmu). já bych to tedy zkusila zkloubit, když to nepůjde, vždy se snad se šéfem můžeš dohodnout na zvolnění tempa. a že je manžel proti chůvě nechápu. tak ať jde na rodičák on a ty můžeš pracovat, ne?

Po dobu mateřské dovolené, to jest těch cca 6 měsíců, pobírá matka peněžitou pomoc v mateřství, což je dávka z nemocenského pojištění a po tu dobu nesmí pracovat pro stejného zaměstnavatele. To však nevylučuje, že bude pracovat pro jiného.
Po mateřské dovolené, do těch tří let, jde o tzv. rodičovskou dovolenou, a po tu dobu pobírá rodičovský příspěvek, a u toho si lze přivydělat, kolik chce, jen nesmí na víc jak pět dnů v měsíci dávat dítě do jeslí.

Tož tak ...

No nevím, já byla po císaři a kromě péče o řvoucí mimino jsem si nestíhala dojít ani vyčistit zuby, natož nějakou smysluplnou činnost. V půl roce mu začaly lézt zuby a to tepve začalo řvoucí peklo...
Jsem moc ráda, že ho mám, je to fakt světlo mého života. Ale holky, sakra nenalhávejte si, že to bude jednoduchý a že to zvádnete levou zadní. Naložte si na bedra nejdřív míň a pak přidávejte, když budete vidět, že to zvládáte. V tomhle období si člověk sáhne na dno svých sil velice snadno tak jako do absolutních výšek nejvyššího štěstí. Je to jak na houpačce, s člověkem mlátí hormony a nevyspání... Asi bych byla opatrná. Pak budete uštvané a nešťastné a odnese to ten malinkej poklad.