Sestra si ze mě udělala vrbu a já už to nezvládám
Začínám mít dost své věčně si stěžující a ublížené sestry. Mám pocit, že mne stahuje ke dnu a vysává ze mě všechnu energii.
Sestra je o skoro deset let starší než já. Jako děti jsme k sobě tím pádem moc blízko neměly, věkově jsme byly každá jinde. Až když mi bylo nějakých sedmnáct osmnáct, začala mě brát trochu víc na vědomí, ale to už byla vdaná a měla dítě. S manželem a rodinou se brzy odstěhovali na druhý konec republiky, a to doslova. Její muž byl Slovák, takže se přesunuli do Košic. To bylo v roce 1982. Od té doby byly naše kontakty velice sporadické, v podstatě jsme se za ta léta viděly jen několikrát.
Před rokem však došlo v sestřině životě k velké změně. Její manžel si našel mladší ženu a podal žádost o rozvod. Syn už je dospělý a žije v Německu, a tak se sestra rozhodla vrátit „domů“. Jak řekla, už neměla důvod tam zůstávat.
Tady si našla práci, pronajala maličkou garsonku a zdálo by se, že má všechny předpoklady začít v klidu žít. Co mi vyprávěla, její manželství bylo spíše očistcem a zůstávala v něm hlavně kvůli synovi.
Byla jsem ráda, že je sestra poblíž, a těšila se, že spolu navážeme hezký sourozenecký vztah. Rodiče nám již zemřeli a zůstaly jsme jen my dvě. Věřila jsem, že pouto, které mezi námi nikdy nebylo moc velké, dokážeme spolu vytvořit. Jenže věci se odvíjejí poněkud jiným směrem, než bych si představovala.
Sestra je sama. Veškeré přátelské vazby z minula jsou přetrhány a s těmi, se kterými se setkala, to nedopadlo nijak valně. Prý si nemají co říct. A tak se upnula na mne a na mou rodinu. Já jsem vdaná a mám tři děti od jedenácti do osmnácti let. Nejstarší syn bude příští rok maturovat, prostřední dcera teď nastupuje na střední školu. Máme poměrně velký dům, který jsme pořídili na hypotéku, a musíme se hodně ohánět, abychom všechno zvládli.
Moje sestra v nás našla svou náhradní rodinu, čemuž jsem zpočátku byla ráda. Postupem času to však přerostlo únosnou mez a citelně to zasahuje do našeho života. Nemine den, aby mi nezavolala a na něco nebo někoho si nestěžovala, několikrát v týdnu k nám chodí na návštěvu, prosedí u nás vždycky několik hodin, které se nesou v duchu jejích nekonečných monologů na téma jejího věčného ublíženectví a životního neštěstí. V práci ji prý šikanují mladší kolegyně, manžel od ní odešel k mladší, syn žije někde v tramtárii a ani jí nezavolá… Pořád dokola vypráví jak je chudinka nešťastná, jak jí každý jen ubližuje a zneužije a nikdy nezapomene dodat, že já jsem jediná, kdo jí zůstal a koho má. Často pláče, neusměje se, nezajímá se o nic a nikoho, jen o své problémy (i ty dávno minulé), ve kterých se stále dokola utápí.
Je to vysilující, manžel už je na ni alergický a vadí mu její časté návštěvy u nás. Naléhá na mne, abych tomu nějak učinila přítrž, abych to utnula. Má pravdu, vím to, sama jsem vyčerpaná do mrtě, tím víc, že vím, že to má dopad už i na náš manželský život. Ale nevím, jak mám sestře říct, že musí své návštěvy omezit. Cítím se za ni nějakým způsobem odpovědná, když vím, že jsem jediný člověk, který jí zůstal. Kdybych ji od sebe odehnala, strašně bych si to vyčítala, že jsem jí ublížila. Jenže když něco neudělám, hrozí kolaps v mé rodině. Nemá někdo z vás nějakou radu, jak z tohoto začarovaného kruhu ven?
30.7.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra si ze mě udělala vrbu a já už to nezvládám
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já bych asi zprvu zkusila "nenásilnou" metodu najít sestře nějakou skupinu lidí, kde by se mohla cítit dobře ... co třeba nějaké cvičení (aerobick - existuje i pro starší, kde se tolik nehopsá; nebo nějaký klub s urč.zaměřením) .. prostě něco, aby si našla nějaký nový smysl života a udělala tlustou čáru za tím starým. Asi by to chtělo zprvu chodit se sestrou. Samozřejmě kdyby tohle nevyšlo, tak se musí natvrdo 
Arna: Tohle na mě taky už někdo použil, prý ať říkám jen pozitiva. A mlčela jsem jako ryba, opravdu mi nic pěkného nepřišlo na mysl.
Lellis: To mi připomíná mou maminku, člověk si chjce postěžovat, jak se nervuje z propouštění v práci, jak se cítí ubohý třeba před švagrovou, ale ke slovu se nedostane. Nejdřív si musím povinně vyslechnout litanie o jejích nemocech, a pak už jen šup, mýt okna, převléct peřiny, vyprat záclony. Ani u těchto činností to nejde. To je pořád: myslíž, že je ta záclona dost bílá, že je ten řízek dost měkký...atd.
Ahoj Romčo,taky se přikloním k názoru že hovořit veci na rovinu a davat jim ta správna ména je docela na míste. Podle mě tva sestra zneuživá tvoji dobrotu,nic jiného. Pekně bych ji řekla že je to smutne co se ji v živote stalo,ale že ty to nevyřešiš,že to musí řešit ona sama,ne tím že bude u tebe vysedavat a lamentovat,ale tím že začne neco delat. Zní to drsne ale léčba šokem by ji pomohla. Nejlepší by bylo ješte kdyby ji to pekne řekl tvuj manžel,jako nestrana osoba. Kdyby ji jen tak poslouchal a pak by ji ršekl co sy myslí on.
Romčo, mě se strašně moc líbí názor Bruna....zapoj ji do domácnosti. Přesně chápu, jak je ti nepříjemné abys tvrdě usměrňovala vlastní sestru.....
Ale opravdu zkus na její návštěvu připravit velký úklid spřivítáním jeje to jsem ráda žes přišla pomůžeš mi umýt okna v celém domě...nepustit jí ke slovu a hned jí zaměstnat....a když takového něco připravíš na každou návštěvu.....tak buď sama přestane tak často chodit a nebo dojdete k rozhovoru, že by bylo fine, kdyby nechodila tak často
přeji pevné nervíky, ale za zkoušku to stojí......
sharon: ďakujem...ja si nesťažujem, bez neho nám je naozaj oveľa lepšie...len takto sme neúplná rodina a obom nám to chýba 
.gif)
ruzenka: na to není recept, to byla vše náhoda a u mě trvá už 35 let......a dcera měla také štěstí....každé zlo je pro něco dobré......i tobě přeju hodně štěstí
sharon: tak ti len tíško závidím,ale moc moc ti to prajem...prezraď recept 
Zkus ji zapojit do chodu domacnosti. Muze lamentovat pri umyvani oken, zavarovani merunek ci vytirani zeme. verim, ze to bude i pro tebe snesitelnejsi
Nemám čas číst reakce, je to lépe, asi by mě ovlivnily. V první řadě není Romana odpovědná za nic, co se sestry týče. Naopak je za svůj život plně odpovědná sestra. Snad by jí pomohlo, ač je to nepříjemné, dát jí možnost, aby si pomohla sama. Tj. skutečně na rovinu jí říct, že Romana již vše od ní slyšela a že by sestra sama měla hledat možnosti, jak žít jinak. Chodit mezi lidi, najít si koníčky. A zejména změnit svůj přístup k sobě samé. Tím, že ji Romana vždy doma vyposlechne, dělá dvě špatné věci: ničí si manželskou a rodinnou pohodu a sestru vlastně nechává na steném místě. Pokud ji vyzve, aby chodila jen jednou týdně, bude se muset sestra pohnout z místa. Nedivím se, že s lidmi v práci nevychází - koho by taky bavilo poslouchat ukřivděnou chudinku, za jejíž životní karamboly nemůžete...Čím dříve sestru Romana odstřihne, tím lépe pro všechny. Sestra musí začít u sebe.
.gif)
Pokud chce změnit své okolí, musí nejdřív změnit sama sebe.
Romano, zkus s ní promluvit, že svým věčným naříkáním otráví každého,tedy i tebe, že tě to už taky obtěžuje. Řekni jí,že nechceš slyšet stížnosti,ať jednou zkusí povídat jen hezké věci. Narovinu jí řekni,že své návštěvy musí omezit např.1x týdně. Určitě bude nejvhodnější navštívit psychologa.
.jpg)
V práci ji prý šikanují mladší kolegyně, manžel od ní odešel k mladší, syn žije někde v tramtárii a ani jí nezavolá…
Bohužel, tyto lidi nikdy nenapadne všechny ty skutečnosti spojovat se sebou - proč to tak asi je. Jestli třeba ty lidi kolem sebe neotrávili, že jsou raději jinde
Vypadá to, že brzy bude někomu (ona si někoho najde, neboj) vyprávět navíc ještě..... a jediná sestra, kterou mám, na mě kašle.
Neuděláš nic. Pokud by to byla soudná, rozumná osoba, sama by váhala, jestli tě svými problémy nágodou neotravuje moc často - asi není.
Někdy na ně pomáhá na všechno odpovídat stylem. No, to máš blbé, ale teď si představ. co se stalo mně............ a začít mlít a mlít a mlít. Oni potřebují posluchače, ale sami posluchače dělat nechtějí, takže - OTRÁVIT její metodou
Viv :o): já našla a dcera taky.....
omlouvam se za nesrozumitelnost i hrubky, je patek a na dnesek jsem spala asi jen 4 hodiny, asi se to na me dneska trochu podepsalo... 
moje sestrenka mela stesti a asi 2 mesice po rozvodu potkala, zatim to tak vypada, toho praveho, ale to je asi jedina v mem okoli, co se ji takhle zastestilo po rozchodu. Vetsinou holky kolem me maj smulu a nez narazily na nekoho kdo by za to stal, tak fakt hledali i par let...
