Charita, pomoc, veřejné sbírky. Zapojujete se?
Charita je velmi ušlechtilá věc. Existují lidé, pro které je pomoc druhým hlavní životní náplní. Mezi námi žijí lidé, kteří se svým vlivem, penězi nebo obojím snaží nesobecky pomáhat potřebným. Za to všem takovým patří dík.
Když jsem se však zamyslela nad svým vztahem k charitě, uvědomila jsem si, že pro mne je nejdůležitější zpětná vazba. Různé finanční sbírky či benefiční koncerty ve mně vyvolávají nedůvěru. I když opravdu chci věřit, že vybrané peníze se snad k rukám potřebných dostanou, přiznám se, že pochybnosti jsou silnější než já. Nedávno se mi stalo, že v jednom supermarketu ke mně u východu přistoupily dvě ženy se slovy: "Přispějte na postižené děti!“
Nejsem necitelná ani lakomá, ale je mi líto, na tohle nevěřím. Vadí mi, že lidé, kteří vybírají peníze tímto způsobem, se postaví do dveří obchodu, a když vycházíte ven, osloví vás. Je to jako cílený psychologický tah - je hloupé odmítnout. Na druhou stranu, proč bych měla neznámým lidem dávat peníze, když ani trochu nevěřím, že se opravdu dostanou ke zmíněným postiženým dětem? Nejsem ani vlivná, ani bohatá, chci také pomáhat a dělat radost druhým, ale jinak. Mám ráda, když je má pomoc, i když malá, konkrétní.
Dokud jsem měla malé první dítě, všechny pěkné hračky a oblečení, které mohly udělat radost, jsme nosili do kojeneckého ústavu. Teď mám malé druhé dítě a situace se bude opakovat. Když jsem v roce 2002 pomáhala při povodních, zjistila jsem, že je mi nejbližší pomoci vždy určitým osobám určitými věcmi.
Mým osobním favoritem, je však jeden starý muž bez domova. Téměř každý den jej vídám na stanici metra Kačerov, jak prodává čtrnáctideník Nový prostor. Je vždy milý, čistý, upravený, nikoho neobtěžuje. Časopis si kupuji pravidelně, pokaždé, když to udělám, mám příjemný pocit, že právě dnes jsem někomu mohla, i když málem, přispět k tomu, že bude spát pod střechou. Ten někdo ale není jen anonymní číslo konta nebo sběrný sáček na mince. Je to člověk s tváří.
Jak jste na tom vy, přispíváte na charitu? Jaký způsob je vám bližší – anonymní dar nebo konkrétní pomoc? Je pro vás důležitá zpětná vazba? Věříte uličním sbírkám?
21.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Charita, pomoc, veřejné sbírky. Zapojujete se?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Také přispívám dvakrát ročně na UMUN, moc se mi líbí obrázky a objednala jsem pohádky pro vnoučata,byla hezky namalovaná,také na zdravotního klauna, pak mě přišlo vyúčtování,což mě potěšilo, ale následovalo psaní,že mohu posílat každý měsíc z platu a to mě naštvalo.Na ulici to nemám ráda,jednou mě oslovil mladý pán,že nemá peníze a má hlad, zrovna jsem měla bagetu, tak jsem mu půlku dala,vyrazila jsem mu dech....poděkoval a hned vedle škemral znova.
Před 14dny jsem vystupovala na Vltavské,kde stál starý šedovlasý pán a prosil o almužnu,byl to pohled,který nezapomenu.Dala jsem vnukovi peníze,aby mu je dal.Pán měl v očích slzy a děkoval...no a vnuk povídá...babi on nemá děti...nevím, kde se to v 6letém prckovi vzalo,ale já začla brečet.......KAM TO AŽ DOŠLO.....
ja pomaham jen a pouze konkretnim osobam.. ti co me oslovuji na ulici dostanou odpoved, ze uz mam na tento rok vycerpany obnos penez na pomoc lidem
sarmyn: Operátor si účtuje 3 koruny z každé DMS proto, že tolik poslání SMS zpravidla stojí. Chceš poslat peníze touhle cestou? Fajn, pošli, ale s přesunem peněz jsou nějaké náklady, které se musí uhradit. Zkus přijít na poštu se složenkou a říct "tohle posílám na charitu a tak nechci, abyste si z toho účtovali poštovné". Nebo vzít obálku s penězi, přijít na nádraží a říct "vezu peníze pro postižené povodněmi, takže chci jízdenku zdarma". To by asi nešlo, co?
.jpg)
Já už léta přispívám dvakrát ročně sdružení UMUN. jsou to postižení lidé, kteří kreslí ústy a nohama. vyrábí kalendáře, obrázky, vánoční a velikonoční pohlednice, apod.
Líbí se mi, že se ti lidé, ač těžce postiženi, snaží alespoň něco dělat. Také Nový prostor občas kupuji, ale do kasiček na ulici nepřispívám.
Co se týká povodní, sehnali jsme tři válendy i s peřinami, nakoupili další věci a vyrazili tam osobně pomáhat. Na konta jsem neposílala nic - také tomu prostě nevěřím
Kupuju si kytičku proti rakovině a občas přispěju dárcovskou DMS na lidi postižené různými živelními katastrofami. Jinak nic, moc peněz nemám a jsem ráda, když každý měsíc jakž takž vyjdu.
Podle mě by na charitu hlavně měli přispívat různí bohatí podnikatelé a vůbec boháči všeho druhu, to je jejich parketa a na svém rozpočtu to nikterak nepocítí.
.jpg)
anitech: tak to mě nenapadlo ale hodně tu chodí bezdomovci tak já myslela ,že oni si to vemou ale sousedka viděla ,že to bere i normální ženská myslím z odnaproti baráku 
a pak ji i viděla se svoji kabelkou
ale mi to nevadí jak ji to udělá službu tak proč né???
Také se vyhýbám finančnímu příspěvku na ulici. Věřím sbírce s měsíčkem, tam mají dobře zajištěné pokladničky ( sáčky) a putují na sčítání do ČSOB. Každý výběrčí vyfasuje počet kytiček a jeho měla by tomu odpovídat i suma odevzdaných peněz.
Vadí mě náklady spojené s vybíráním peněz, když dám 30 Kč kolik zůstane na tu konkrétní věc.
Při povodních moje dcera koupila a odvezla na místo, Já jsem pomáhala 4 dny muž 3dny. Raději pomohu rukama, než dávat peníze o kterých nevím kam doputují.
Sofffie: mě hlavně vadí, že ze zákona si neziskovky nechávají tuším 40%, to samý DMS..proč proboha operátor účtuje ty 3,- z každý zprávy, to bude taky solidní vejvar
Na ulici přispívám jen velmi zřídka, už jsem otrlá, to bych vysypala výplatu do týdne. Jinak říkám, že přispíváme pravidelně...páč přítel má postiženou dceru...a rozhodně radši jí než anonymně už jen proto, že nikdy nic nedostali, na vozík se shání konkrétní sponzor,co si to odečte z nákladů, část pojišťovna a zbytek dosolí holt rodiče, protože ten nejlevnější co hradí pojišťovna celý, tak mít jako náhražku nohou fakt nestačí....
Na ulici říkám, že nemám hotovost, jen kartu. Přispíváme pravidelně na ÚMÚN, zdravotního klauna a manžel myslím i na nějaký stacionář. Po povodních u nás jsme jeli dát peníze přímo na místo konkrétnímu pánovi. Něvěřím už bohužel ani UNICEFu nebo Červenému kříži... 
.jpeg)
Almega - 21.9.2010 10:25 - podle mě to nikdo neřeší a na zodpovědných místech to ani nevědí. Hold, sytý hladovému nevěří. Já si vždycky vzpomenu na tu paní poslankyni,která zkusila žít měsíc z životního minima a jelikož to nezvládla,vymlouvala se na to,že si musela koupit léky. Ale za co si je mají koupit ti lidé,to už je každému fuk. Hlavně že podporujeme kdejakého nemakačenka a jeho x dětí. A teď nám zvýší daně,aby měli na rozhazování,protože jinak se nehospodaření státu nedá nazvat.
na ulici nepřispívám, a už nemám špatný svědomí odmítnout. Nejsem charita.
Přispívám vybraným organizacím.
Souhlasím s Pegg- stát nemá vyhazovat peníze nebo je nechat vyplýtvat např. na zcela zbytečná očkování proti prasečí nebo jaké chřipce,které se akorát vyhodilo a co to stálo....Já přispívám na FOD,UMÚN a konkrétním lidem už léta.Je to ostuda,když někdo pracoval např. jako uklízečka a pak má důchod tak malý,že by z toho leda umřel hlady-zaplatí výdaje na byt a již vlastně nemá nic....Tohle jsem vůbec netušila,že je možné,aby byl důchod menší než životní minimum.Jak si asi někde představují,že se z toho dá žít??A ještě,když ta osoba je sama.....
.JPG)
Květ měsíčku - na rakovinu si kupuju,přispívám na tříkrálovou sbírku, když byly povodně, tak jsem poslala DMS, na charitu dávám oblečení...
Na ulici mě ty sbírky obtěžují. Není dne, aby se nevybíralo na něco...
Když chci na něco přispět, tak si v čase internetu najdu potřebné náležitosti, tak nač chodit ulicemi s nataženou rukou.
.gif)
mám stejný názor jako autorka článku....Nový prostor jsem si taky párkrát koupila a občas přispěju na Bílou pastelku.......toť vše, různým jiný sbírkám nevěřím !
