Zvíře, na které rádi vzpomínáme
Již mnohokrát jsem si na těchto stránkách povzdechla, jak závidím všem, kdo mohou mít doma zvířátko. Není důvod znovu rozpitvávat, proč my chováme doma pouze pár desítek pavouků, a to ještě nedobrovolně. Prostě to nejde. I tak se ale pár důležitých zvířátek mým životem mihlo a ráda na ně vzpomínám.
Třeba Džonek, pes pana souseda na naší venkovské zahradě, podvraťáček naprosto neurčitelného původu, ale veselý a nádherný pejsek. Byl pro každou lumpárnu a pro každou srandu. Čas od času smrděl tak, že ho soused hodil do rybníka vykoupat. Hned, jak se Džonek vyškrábal na břeh, neomylně vyčenichal nejodpudivější sajrajt v okolí, ve kterém svůj odér okamžitě oživil a rozvinul do neuvěřitelných hodnot.
Nebo Nelinka, zrzavobílá zahradní kočička, největší kočičí láska mého dětství. Milovala vařená vejce – jakmile kdokoliv ťuknul vajíčkem o stůl a rozbil skořápku, slyšela to i na pět kilometrů a překonala během pěti vteřin časoprostor, aby mohla loudit. Když jí někdo na podzim jejího života vystřelil vzduchovkou oko, brečela jsem dva měsíce.
Dnes má jedna sestra želvu, se kterou je kupodivu taky sranda. Užírá babiččiným kočkám žrádlo, luxuje jazykem přebytky kolem kočičích misek a drobky pod stolem, často se s chutí zapasuje pod myčku, a když ji děti koupou, pouští do vody větry.
Mně už bohužel zbyla pro radost pouze fauna
vypůjčená, například kamarádčino malinké štěňátko bígla, které si koupilo moje srdce během deseti vteřin, nebo pitbul kolegyně, který by byl schopen vám ukousnout hlavu, ale ze všeho nejraději chytá na zahradě bubliny z bublifuku do tlamy. Vyskočí snad i dva metry vysoko a mohl by tak vyvádět klidně celé odpoledne.
Neméně potěšující je pro mě ale i fauna knižní – miluju pejska Robina Zdeny Frýbové nebo třeba koně Farana (zvaného též zlomyslný prevít nebo tupé hovado) Davida Eddingse. Taktéž mezi filmovými zvířátky mám své favority, například Oslíka ze Shreka, draka Bezzubku z filmu Jak vycvičit draka nebo tučňáky z Madagascaru.
A co vaši zvířecí oblíbenci? Které zvířátko, mihnoucí se vašim životem, pro vás bylo nejcennější?
5.1.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Máme psy, rybičky...co to bude příště?
- Granule prý psovi stačí. Jaký je váš názor?
- Vzali jsme si pejska z útulku a on s námi chce spát v posteli
Diskuse ke článku - Zvíře, na které rádi vzpomínáme
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Existuje možnost velmi důstojného rozloučení. Já jsem našeho psa odvezla s manželem do https://krematoriumzvirat.cz/ Můžete se tam s ním opravdu důstojně rozloučit. Není to drahé i s urnou to vyšlo na nějakých 6 tisíc a to si myslím, že to je celkem dost v pohodě.
Jak se dá důstojně rozloučit s domácím mazlíčkem? Je to náš člen rodiny, dcera ho zbožňuje, ale už se tak nějak blíží jeho konec. Je to den ode dne horší a horší a já to budu muset brzy řešit. Není něco jako psí pohřeb v Brně?
My jsme měli před lety jorkšírka, který nám dožil opravdu neuvěřitelných 13 let a tak jsme si dlouho nechtěli pořizovat nic moc a tak na něj dlouho vzpomínáme až do dnes.... Vlastně až před měsícem jsme si řekli, že bychom si už mohli pořídit i něco jinčího a tak jsme si pořídili dobrmana z této stránky zde - https://zvirata.biginzerce.cz a je to radost sama o sobě :)
Podívejte se na granule a konzervy Brit, jedná se o kvalitní žrádlo pro psa, které v porovnání s konkurencí není nijak výrazně dražší...
To by mne také zajímalo, jaké tedy přesně doporučujete prosím? jsou takové granule drahé?
Pro štěně doporučuji kupovat kvalitní granule, které jsou přímo pro stěňata, a obsahují přesně to co pejskem pro správný růst potřebuje.
Ahoj holky, dcerka mi domů donesla štěňátko od kamarádky, která ho mít doma nemohla, je mi to jedno, ať se o něj stará, jen bych chtěla vědět, podle čeho bych měla pro pejska vybírat kvalitní žrádlo?
Verera: to je smutný příběh 
Jako malá jsem nesměla mít doma žádné zvíře-matka z nich měla hrůzu.Tak jsem to vynahradila alespoň svým dětem,mohly mít doma co chtěly:morčata,křečky,kočky,rybičky,papoušky,psy,želvu...O veselé historky nebyla nouze a děti se naučily taky něco víc...
zkoušela jsem obrázek,ale nejde mi to,první boxer zemřel v roce2004,nechtěla jsem psa žádnýho,uplynuly 4 roky a máme opět boxera,opět se jmenuje Rocky a dělá nám společnost už dva roky
já vzpomínám na našeho ostrého hlídače,boxera Rockyho,cizího do bytu nepustil,ale my ho milovalijavascript:FileClick('discBody','Snimek_022(18).JPG');
A pak bráchův pes Filip.
Kříženec jezevčíka a čehosi neidentifikovatelného.
Od dětí si nechal líbit úplně všechno.
Nebyl to žádný uštěkaný vořech, vyrůstal s vlčákem a malamutem, tak nabyl dojmu, že je taky velký pes.
Zajímalo ho všechno- nezapomenu, jak manžel s bráchou opravovali auto, dlouze hleděli do motoru a celou dobu tam s nimi koukal i Filip, jako by se chtěl něco přiučit nebo možná jim poradit. 
Chudák dopadl špatně, takový konec si opravdu nezasloužil. Zkusil podlézt plot ve vzdáleném konci zahrady, zachytil se za obojek, začal zmatkovat, nikdo nebyl doma a on se uškrtil nebo si možná zlomil vaz 
Babička s dědou mívali vždycky psa, ale to byli jen prázdninoví, i když jsme je měli rádi. Když mi bylo 16, odešel jejich pejsek a já jsem se vrhla do shánění náhrady. Nakonec zvítězil černý briard. Bary.
Vlastně i kvůli němu jsem odešla na školu na druhý konec republiky, abych za ním mohla skoro každý víkend jezdit.
Vždycky jsem zazvonila u vrátek, on vyběhl na svah u domu, podíval se zpět, jestli už děda jde, ten ho zavolal, aby mě neušpinil při skákání, on se rozběhl k vrátkům, přivítal se se mnou a mazal domů.
Hned ve dveřích mi děda dal do ruky noviny (neboť pejsek znal sílu tisku, takže se neodvážil skákat), já jsem proklouzla do pokoje, převlíkla se do domácího a pak už ho nic nezastavilo a vrhl se na mě s veškerou briardí energií.
A těch kilometrů, co jsme spolu nachodili. Po lese, po polích, kdy honil auta na silnici na obzoru...
Konec neměl úplně veselý, děda umřel na podzim, pejsek byl s bráchou, začal utíkat, nějak cítil , že je něco jinak. V únoru mi brácha volal, že to s Barym vypadá špatně. Přijela jsem tam na víkend, byl už pohublý a špatně chodil, ale na procházky se těšil. V neděli odpoledne se najednou zastavil na křižovatce, na které jsme odbočovali k domu, jako by chtěl jít dál, tohle ještě nikdy neudělal. A tak jsme si dali ještě okruh přes náměstí, kam asi chodíval sám, když někdy utekl.
Ve čtvrtek se už neprobudil. Fotku nemám, bude to už 14 let, to ještě digitální foťáky nebyly , aspoň u nás ne
.JPG)
.jpg)
Nikdy nezapomenu na Bojárka , byl to pes mé babičky, stejně starý jako já , umřel, když mu ( tedy i mně ) bylo 13 let . Kříženec, vybarvený jako bígl, středně velký ... mám ho spojeného s prázdninami, chodil s námi do lesa, na vycházky, velmi chytrý a učenlivý, přítulný, poslušný ... kamarád nejlepší !!!! 
