Svatba je na spadnutí a já si najednou nejsem jistá, jestli se chci vdávat
.jpg)
Je mi devětadvacet let, čtyři roky žiju s přítelem, už před rokem jsme se rozhodli, že se vezmeme a založíme rodinu. Vysadila jsem antikoncepci a nechali jsme tomu volný průběh. Před čtyřmi měsíci se zadařilo a já otěhotněla. Oba jsme byli rádi. V té době jsme už měli vybraný termín svatby, naplánovali jsme ji na začátek dubna, takže jsou v tuto chvíli už přípravy v plném proudu.
A já jsem se přistihla, že si najednou nejsem jistá, jestli ten životní krok chci skutečně udělat. To, že čekám dítě, mne naplňuje skutečným štěstím, moc se na miminko těším. Ale se svatbou si tak úplně jistá nejsem. Asi vám budu připadat jako blázen, i já si tak připadám, ale mám v hlavě tolik pochybností a otázek, že se v nich nedokážu pořádně zorientovat. Co ve mně převládá je velká nejistota. Možná svou roli sehrály i těhotenské hormony, kdo ví?
Najednou však vidím věci, kterých jsem si dříve nevšímala, nebo jim nepřikládala nějaký zásadní význam. Teď se mi však ukazují v nějakém ostřejším světle a já mám obrovské pochybnosti. Je toho moc, co mne v mém rozhodnutí zviklalo, napíšu jen to nejpodstatnější.
Uvědomila jsem si, z jaké rodiny můj budoucí muž pochází, a mám obavu, aby se stejný model neopakoval i u nás. Jeho otec je totiž klasický patriarcha, který vyžaduje absolutní respekt a poslušnost. I když to v nějaké větší míře u mého partnera nepozoruji, určité náznaky tam přece jenom jsou.
Všimla jsem si například, že velmi nelibě nese, když mám na nějakou věc odlišný názor než on. V tom okamžiku se do mne většinou zhurta pustí a velmi razantně se mne snaží argumentačně přesvědčit a obrátit na „tu správnou víru“. Když ve svém nesouhlasu vytrvám, urazí se, klidně se mnou celý den nemluví, případě mne počastuje nějakou nelichotivou nadávkou. Nebývá to často, ale párkrát se to už stalo. Pak jsme se vždycky udobřili a vše bylo v pořádku.
Další věc, která mi leží v hlavě, je jeho přehnaná touha po synovi. Prakticky od okamžiku, kdy jsme měli potvrzené mé těhotenství, ani na chvilku nepřipustí, že by se mohla narodit holčička. Když mu to připomenu, ohradí se, že on žádné křivochcalky nedělá. Já vím, že by to člověk měl brát asi s humorem, ale to pohrdání v jeho hlase v souvislosti s holčičkou jsem přehlédnout nemohla. Docela mne to rozhodilo, protože neznám v dnešní době .jpg)
žádného muže, který by měl potřebu tak zásadně řešit pohlaví budoucího dítěte.
K dokreslení celé situace doplním ještě jednu záležitost, která mne na něm mrzí a trápí mne. Pokaždé, když jsme ve společnosti přátel, má tendenci mne shazovat. Používá různé zesměšňující hlášky, někdy řekne rovnou: „Prosím tě, ty radši mlč!“ Když jsem spolu sami, není takový.
Jsem hloupá, že jsem těmto signálům nevěnovala pozornost už dříve, ale byla jsem hodně zamilovaná. Teď už to tak silně necítím. Čím dál víc přemítám, jestli je pro mne svatba s tímto člověkem tím správným krokem. Mám strach, abych brzy nelitovala.
Jenže co teď? Dítě je na cestě, organizace svatby v podstatě finišuje, už mám i šaty, on koupený nový oblek, maminky si také pořídily nový ohoz, je zaplacená záloha na svatební hostinu v lepší restauraci, pozvánky a oznámení rozeslané. Přijet by mělo poměrně dost hostů, kteří, předpokládám, se už také chystají. Připadá mi nezodpovědné, kdybych teď řekla stop, všechno beru zpět a vdávat se nebudu. Jenže vdát se proti své vlastní vůli se mi taky nechce.
Co mi poradíte? Myslíte, že ty varovné signály, které najednou v celém tom kontextu vidím, jsou opravdu závažné, nebo jsem přehnaně citlivá vzhledem k těhotenství? Já se sama v sobě nějak nevyznám.
20.3.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Svatba je na spadnutí a já si najednou nejsem jistá, jestli se chci vdávat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Měla jsem to od firmy z Brna https://www.flyevent.cz/sapito/ je tam varianta 288 a 216 metrů čtverečních. Najdete tam i kompletní ceník. Na obřad i svatební hostinu to vypadalo velice dobře.
Máme dost velkou venkovní plochu, kde to chceme dělat. Kolik jste za to půjčení zaplatila? a u koho se to dá půjčit?
Jak velkou plochu na to máte venku? Já jsem si zařídila opravdu velký stan, tedy šapitó, které vypadá velice honosně, ale také dokáže zakrýt obrovskou plochu. Brala jsem si menší verzi o rozloze 216 metrů čtverečních, to je opravdu velký plocha, kde se vleze úplně všechno
Já se vdávat chci, a nebýt letošního špatného roku, tak jsem už asi i byla vdaná. Každopádně, díky tomu jsem to celé přeorganizovala a chtěla bych to u nás doma. Máme obrovskou zahradu na starém statku, kde bych chtěla velký stan, kde bych mohla mát celou svatbu venku. Jak velký stan bych mohla sehnat pro kolik lidí? aby byl jeden?
To je asi normální, že je před svatbou každý nervózní a znejistí, jestli dělá správně. Je to velké rozhodnutí, které je potřeba dobře zvážit. Nás svatba čeká za týden a už se nemůžu dočkat, ale zároveň mám strach, aby proběhlo vše tak, jak si plánuju. Hrozně se ale těším, až si budeme moct vzít snubní prsteny, které máme z https://www.sperkyleclay.cz/63-snubni-prsteny a budeme konečně svoji.
Já to před svatbou měla dost podobně, ale nakonec jsem se rozhodla si svého muže opravdu vzít a rozhodně tohoto rozhodnutí nelituji. Dodnes moc ráda vzpomínám na ten překrásný moment, kdy jsme si vyměnili naše snubní prsteny na zakázku. Nechávali jsme si je vyrobit tady: https://www.sperky-prsteny.cz/
Zkuste se jít podívat do svatebního salonu https://www.nuance.cz/ mají tam exkluzivní šaty opravdu nádhera.
Holky kde bych v Praze sehnala pěkné svatební šaty?
Zase musím dát poznámku:jak to asi dopadne? Napíše nám zvědavým autorka ???
Pokud to cítíš takto, tak hlavu vzhůru. Já dostávala podobné signály a svatbu jsem zrušila 5 dní před tím, než se měla konat, i když miminko bylo taky na cestě a nyní považuji tento krok za nejlepší rozhodnutí ve svém životě. Taky jsme už měli poslané pozvánky a začínalo se péct cukroví......Jenže zrušení svatby je dost velké riziko, musíš si uvědomit, že tím vztah velice utrpí, pokud to vůbec ustojí. Každopádně pokud to přítel neustojí, nebude ho škoda. Určitě bych to udělala tak, že bych řekla, že to nerušíš úplně, že někdy v budoucnosti se vzít můžete. Nezávidím ti, ale věř si, říkej si, že to rozhodnutí, ať už uděláš jakékoliv, je to nejlepší, jaké jsi mohla udělat. Držím palce a hodně štěstí.
Jsem 2x rozvedená a mám 3 cácorky poprvé jsem si nebyla svatbou jistá, ale partnera si vzala vadilo mi , že poslouchal na slovo své rodiče a oni oba své syny využívali jak mohli přestože nebyli starý a nemohoucí nebrali ohled na jejich rodiny, což jsem nevydýchala a nakonec se stejně rozvedla (bydleli jsme v garsonce měli jsme byt 1+1, který potřeboval zrekonstruovat a manžel pracoval na chalupě rodičů) dcerce byl v době rozvodu 1,5. Podruhé jsem se vdala, když bylo dcerce 5 a měla další 2 dcery, protože manžel chtěl syna, u obou těhu se mnou manžel měsíc po výsledcích plodové vody nemluvil, protože se dozvěděl, že čeká dceru, a to ještě předtím než jsem měla holky jsem musela v 5.m na potrat jelikož miminko bylo nemocné(byl to kluk)). Chtěla jsem vztak skončit už v době těhu a lituji, že jsem to neudělala, takhle se to natáhlo na další dva roky, problémy se akorát přidávaly, chlap nemusí s dětma anidomácností pomáhat, manželka je od toho aby poskytovala plný servis navíc po narození společných dcer se úplně otočilo jeho chování k dcerce s 1.manželství, takže jsem už rok sama, holkám je 11,5 a 3 roky a je nám o hodně líp.
No pokud jde o tu křivochcalku, co se tady řeší - já bych s ním byla hotová raz dva: Co sis vyrobil, to máš
Iveto, ať jsou Tvoje obavy oprávněné či ne, pokud oznámíš všem zrušení svatby, poštveš si je proti sobě. Stojí Ti to i tak zato? Pokud to uneseš, udělej to. je to Tvůj život. Na druhou stranu když už je to takhle rozjeté, proč to nezkusit. Konečně rozvést se lze vždycky. Měla sis to vše asi srovnat dřív. No ode mě to sedí. Já kdybych poslechla svoje vnitřní pocity, zůstala bych sice s dítětem sama, ale na druhou stranu si odpustila dlouhé a neuspokojivé manželství, které rozvodem stejně skončilo...Volila jsem snazší start do života......následovalo navenek spořádané manželství, sociální jistoty, jednotvárný život práce-děti-domácnost a skončilo to vyhrocenými scénami a tahanicemi o majetek....Sama sobě jsem neporadila...ale z blízkého příbuzenstva jsem podobný postoj budoucího otce zažila - přezíravé ...domů mi s holkou nechoď - přišla z porodnice a tvářila se jakoby nic. Dokázala bych to? Asi bych se dopředu ubrečela a stokrát omluvila...! Tatínek se nechal omotat holčičkou dokonale. Když jí byl asi rok, rejpla jsem si - hele známí chtěli holku a maj kluka...nechceš měnit...? Prohlásil mě za blázna. ON SI NEPAMATOVAL, JAK HOLKU NECHTĚL! Je to možný? Nakonec jsem si to snad vymyslela? Slyšela jsem historku o známých - syn večer před svatbou celý nešťastný prý řekl - já se ženit nechci. Pěkně ho vypucovali - dítě bylo na cestě. Manželství však nebylo šťastné. Nebyla by to až taková tragédie, kdyby žena nezemřela. Prý ji opustil už během nemoci....O jejich dvě děti se bohužel starají její rodiče. Možná, kdyby psychicky netrpěla, byla by tady? Kdo ví....
.jpg)
sevenofnine: :-(
Lissie: já jsem výraz křivochcalka slyšela prvně od tety mého exmanžela, byla to taková jadrná vesnická ženská, sama máma 3 dětí, z toho 2 holek. I když mě ten výraz taky zaskočil, nebrala jsem to od ní jako něco zlého, prostě to u nich byl, jak napsala Verera, rodinný folklór. Ovšem říct mi to někdo, když jsem byla těhotná, pohrdavým tónem, tak bych viděla rudě. Ale netutlala bych to v sobě, jak se znám, dost rázně rázně bych to dala najevo hned.
